Proč to Klaus dělá?

12. října 2014

foto Profimedia.cz

Chválou Putina riskuje Václav Klaus naši svobodu. Nejde o to dávat Ukrajině za pravdu, jde o naši bezpečnost – stát se ruským bližším zahraničím by pro nás bylo přinejmenším tragické.

Exprezident Klaus prohlašuje, že konflikt Ukrajina – Putin vyvolal Západ, Evropská unie, NATO a USA. Putina do konfliktu západní moc rafinovaně zavlekla a ukrajinské buřičství rozdmýchala, proto se Putinovi nelze divit, jedná v sebeobraně. Ukrajina je prakolébka Ruska a dnes domov milionů Rusů. Je vývojem do postsovětského prostoru integrovaná a není možné to změnit. A Rusko je prý dnes jiné než to Brežněvovo. „Svým americkým a britským přátelům vždy říkám, že i když politický systém v Rusku je jiný než ten v našich zemích a že bychom v takovém systému žili neradi, srovnávat současné Rusko s Leonidem Brežněvem je hloupé,“ říká Klaus.

Jeho argumenty se dají vztáhnout i na Bělorusko, možná i na pobaltské republiky a Moldávii: to vše jsou země, které Rusové tradičně označují za „bližší zahraničí“, kde mají přirozené právo vládnout. Před časem bylo bližší zahraničí větší, patřili jsme tam i my. Kdo přijme argumenty, že Ukrajina je stát umělý a že Putin má historické i nacionální právo ten stát připojit k Rusku, nemůže ty další země dát stranou. Právo připojení k Rusku (s Klausovými argumenty) platí pro ně stejně jako pro Ukrajinu. Tak můžeme mít za čas před očima nové Velkorusko s hranicí za Prešovem a u Varšavy – s novým pojetím bližšího zahraničí, kde se pak mohou ocitnout i Slováci, Češi, Bulhaři a Poláci. Toto slavjanství pronásleduje Rusy a různé intelektuály přilehlých zemí už dvě staletí. Brzy už to také bude dvě stě let, kdy K. H. Borovský panslavismus ostře odmítl s argumenty, které platí dodnes. Klausovo uvažování jde ale jinudy. Ruský stát chápe jako zásadně proměněný a Putina jako racionálního politika.

Rusko se však nijak zásadně nezměnilo. Jako byl komunismus pokračováním carství jinými prostředky, je i postkomunistický Putin pokračováním stále téhož zbožnění státu, jeho upřednostňování před občany, kteří jsou toho státu jen sloužícími. Amplituda zla, kterým ruský stát své občany už po staletí trýzní, je proměnlivá. Za Putina, ano, mají Rusové relativně víc svobody než v jiných dějinných obdobích, ale to se může rychle změnit. Je to úleva, kterou Putin dal lidu a kterou poslední léta, když vzrůstá zájem Ruska o expanzi, Putin sám opět přiškrcuje. O tomto nekonečném ruském hoři bylo už napsáno mnoho knih, studií, rozborů i uměleckých děl. Klaus věří, že hoře Rusů končí nebo že je pro ruský stát přirozené. Ty aspekty imperialismu, které by mohly naši republiku ohrozit v budoucnu, necítí.

Češi se nemusí trápit, které ze stran sporu dát za pravdu − Ukrajina a Rusko jsou skutečně státy hodně si podobné. (Chruščov i Brežněv byli poloviční Ukrajinci.) Musí se trápit svou vlastní bezpečností. Nevýhodné postavení v Evropě mezi Němci a Rusy totiž nezaniklo. Máme různé mýty, jak jsme platili Němcům tři sta volů či jak jsme pod Habsburky tři sta let úpěli. Závislost na těchto říších však přinesla Čechům nejen utrpení a porobu, ale v některých dobách také relativní bezpečí a (což je hlavní) přístup k západní civilizaci, do níž se Češi úspěšně integrovali už před tisíci lety.

Ruské panování nám toto nepřineslo, z hlediska civilizačního neměli Rusové co nabídnout. Všechno, co v Československu zavedli, znamenalo vzestup hrubosti a pokles civilizační úrovně. Náprava ruské nadvlády bude trvat ne ještě pět let, ne Masarykových padesát, nýbrž celé století. Václav Klaus nabízí bližší vztah k Rusku, což je nebezpečné. Stát se ruským bližším zahraničím by pro nás bylo přinejmenším tragické. Znovu prožít tu tupost a hrubost samoděržaví? Proč to Klaus dělá, je nepochopitelné. Rusko je tradičně pravý opak všech civilizačních pilířů, na nichž v devadesátých letech Klaus svou politiku transformace a přiblížení Česka k Západu stavěl. Kritizuje Evropskou unii za centralistické komandování, za tlak na zánik států s jejich historickými specifiky, za demokratický deficit Bruselu. Ale to jsou prvky, na nichž stojí Rusko už celá staletí, zatímco pro Evropu je Brusel sice nemilá, ale dočasná objížďka. Putina Klaus nekritizuje. Jeho kritika Západu vyvolává dojem, jako by Rusko doma mělo všechny ty nedostatky Evropy dávno vyřešené. Nemá. Hledat pomoc, inspiraci či co u Rusů je nebezpečné pro bližší i širší zahraničí.

Podpořte Reportér sdílením článku