Noční můry o maturitě aneb Zkouška z nedospělosti

Je to tak patnáct let, co se mi začaly zdát sny o maturitě. Ne o tom, že ji skládám, ale o tom, že jsem ve zralém věku najednou zjistila, že maturitu nemám, a tudíž všechno moje další vzdělání je neplatné. 

Myslela jsem si, jak jsem originální, dokud jsem nezjistila, že ten sen je ve skutečnosti dost běžný. Dospělí lidé s ukončeným vysokoškolským vzděláním, dokonce i s doktoráty, zažívají pravidelné noční můry nikoli o univerzitě nebo základní škole, ale právě o gymnáziu, se zvláštním důrazem na maturitní zkoušku. Střídá se v nich několik zápletek. Někdo ve snu přijde na to, že nemá maturitu, a musí si ji dodělat, další, že nemá uzavřenou klasifikaci, případně zameškal celý ročník, a tudíž ke zkoušce nebude připuštěn. Někdo poslední ročník včetně závěrečné zkoušky přeskočil úplně. Jiný musí snovou maturitu rok co rok znovu obhajovat a dalšímu maturitu a tím i následné vzdělání zneplatnili. Jedněm se na chybějící maturitu s ostudou přijde, druhým se to ve snu podaří ututlat. Mezi snícími jsou studenti i důchodci, muži i ženy, kteří se studiem v reálném životě žádné větší problémy neměli. 

Jsou to jen běžné úzkostné sny zodpovědných lidí? Francouzský psychoanalytik Serge Tisseron považuje sny o maturitě za způsob, jakým nám mozek dává na vědomí, že když jsme náročnou zkoušku zvládli jednou, překonáme i nesnáze, kterým čelíme dnes. Proč si však nevědomí vybírá právě maturitu, a ne některou z pozdějších, mnohdy těžších zkoušek? Domnívám se, že sen o chybějící maturitě je tak rozšířený, protože se dotýká něčeho všelidského. Rituály přechodu do dospělosti jsou kulturní univerzálií, ale v našem odkouzleném světě se omezily na získání volebního práva, řidičského průkazu nebo možnosti legálně pít alkohol. Kolem žádného z nich se nenadělá tolik jako kolem maturity – a hlavně žádnému se nepřiřadil ten nabubřelý titul „zkouška z dospělosti“, k níž odkazuje i latinský termín. Jakkoli je ten název jen symbolický, zdá se, že působí na hlubší vrstvy naší psýchy. Leckdo prošel maturitou díky šťastně vylosované otázce, někdo díky výřečnosti, jinému pomohli učitelé. Maturita není žádnou skutečnou prověrkou zralosti, nýbrž jen formálním požadavkem. Není to jako sám ulovit zvíře nebo přežít v divočině a předání listu papíru někde ve společenském sále se nerovná veřejnému přijetí mezi plnoprávné členy vašeho kmene.

V hloubi duše víme, že jsme se stali dospělými jaksi podvodem a že se to na nás jednou musí provalit. Nelze se pak divit, že „zkouška z dospělosti“ se coby nesplněný úkol kdekomu vrací v nevědomí jako žaludeční kyselina jícnem. Ráda bych věděla, co je pro moderního člověka tím pravým rituálem, který ho jednou provždy uvede mezi dospělé, aby ho nepronásledovaly sny o neúspěšné maturitě. Ty ustavičné noční můry už mě nebaví a ráda bych se přihlásila na reparát.