Jedním z hlavních důvodů velkého volebního vítězství britských konzervativců byl slabý a extremistický vůdce labouristů Jeremy Corbyn. Mohl by premiér Boris Johnson, jenž má nyní ve své straně velkou autoritu, začít po brexitu budovat těsnější vztahy Británie s Evropskou unií? Mohl – píše britský novinář v komentáři pro web magazínu Reportér.
Výhled je neúprosný. I kdyby českou ekonomiku nečekala žádná recese, již za deset let se veřejné finance při dnešním nastavení přehoupnou do trvalých ztrát a za padesát let by bylo zadlužení vyšší než v současném Řecku. Základním důvodem je stárnutí populace. Před projídáním budoucnosti varuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Babišova vláda však v zásadě tento problém neřeší a hrne ho před sebou, píše se v analytickém textu.
Sedmdesátník, pro něhož smrt manželky a vlastní rakovina znamenaly začátek herecké dráhy. Žena, která na prahu osmdesátky navštěvuje osamělé vrstevníky a doučuje školáky češtinu. Sportovec, jenž se po čtyřiceti letech v cizině vrátil domů, aby se mohl setkávat s kamarády. Muzikantka, která si k šedesátinám nadělila tetování a těší se na koncert kapely Nazareth. Jistě ne všichni senioři se v Česku mají dobře – ale zde jsou příběhy těch, kteří mají pro co žít.
Pět let uběhlo od genocidy jezídů ze strany Islámského státu. Irácký Kurdistán (KRG) však dál zůstává domovem tisícovek jezídských uprchlíků. Žijí už celé roky ve stanech, chatrčích, rozestavěných činžácích či pronajatých domech. Nemají se kam vrátit, nebo se návratu bojí. Na rozdíl od Sýrie sice už Irák není válečnou zónou, do klidné oblasti má ale daleko.
Hongkong bojuje o svou budoucnost. Ekonomické potíže města, opakující se čínskou snahu utáhnout šrouby a násilí při protestech vysvětluje autorka, která v Hongkongu studovala.
Po prvních prosincových dnech se asi českému premiérovi moc dobře nespalo. Během jednoho týdne jej doběhl vývoj dvou kauz, které rámují jeho dosavadní politické působení. V obou dvou alespoň dočasně získalo logické uvažování navrch nad premiérovými výmluvami a kličkami.
Nejdřív se zaradovala: „Vy se mě nechcete ptát na můj vztah k Vánocům? To je úžasný, a co vás teda zajímá?“ Odpovídám nejistě: „Přál bych si, abyste dnes nechala vzpomínat svých pět smyslů – chuť, čich, sluch, zrak, hmat – a možná i nějaký šestý, uvidíme. Dává to smysl?“ Iva Janžurová se napije kávy a přikývne.
Teprve podruhé v historii míří ocenění Banka roku mimo „velkou trojku“. Vítězem v hlasování poroty se stala Air Bank, vyhrála také v hlasování klientů. Pojišťovnou roku se stala AXA životní pojišťovna, u zákazníků zvítězila Česká pojišťovna.
Za nejasných okolností zmizela v době války z budovy dnešní Státní opery v Praze. Přesto tuto oponu diváci opět uvidí. Umělecký šéf výroby Národního divadla Martin Černý ji podle historických pramenů namaloval znovu – scénograf tím strávil dlouhé týdny, soboty i neděle. K vidění bude po Novém roce při otevření rekonstruované Státní opery: její hlediště má v návštěvnících vyvolat pocit návratu do časů habsburské monarchie.
Pražská konzervatoř, přijímačky. Kolo druhé, zkoušky z pohybu. V komisi sedí velká herecká jména. Preissová, Satoranský, Laurin... Zadání pro uchazeče zní: Udělejte něco, abychom si vás zapamatovali. Patnáctileté děti, které sní o hvězdné kariéře, lezou po stolech, řvou, všelijak se kroutí. Natálie Řehořová z pražského sídliště Liboc má v hlavě tmu, nic kloudného ji nenapadá. Načež na ni přichází řada.
Předplatné na celý rok už za 500 Kč.
Předplatné komplet i s audioverzí a knihou zdarma.
Koupit předplatnéPomalu se stmívá; mrholí a v náledí se odrážejí oranžová světla pouličních lamp. Je zima, něco po páté a v ulici panuje ospalá nálada. Najednou však u sousedů klapnou vrátka, kocour zaječí a v panice seskočí ze zídky. Vesnicí se začne rozléhat chrastění řetězů a na chodníku se objeví stíny hned několika bytostí. Je pátého prosince a do ulic právě vyšel Mikuláš. Není sám.
Řeklo by se lahev. Obyčejná lahev. Ale tahle není obyčejná. V rodinné sklárně Rückl ji vyrobili v pouhých deseti kusech – navrhl ji český umělecký sklář Lukáš Novák, který navázal na dřívější práci umělců jako třeba Bořek Šípek. Ručně broušené lahve Pilsner Urquell budou letos, tak jako každý rok, vydraženy a výtěžek z aukce pomůže lidem s poškozením míchy.
Projel cílem a vystřelil ruce s pádlem k nebi. Věděl, že je čerstvým mistrem světa. A že se docela hezky přiblížil k účasti na olympiádě. To ale nebyla jediná velká událost v letošním nabitém roce momentálně nejlepšího českého vodního slalomáře.
Pavel se narodil v roce 1956, v době převratu mu bylo třiatřicet a byl otcem šestiletého syna. Pracoval jako geofyzik, hledal vodu a začínal s měřením radonu, což dělá dodnes. Martin si z událostí roku 1989 nepamatuje téměř nic, chodil teprve do školky. Před pěti lety založil spolek Díky, že můžem, který pořádá na státní svátek 17. listopadu slavnost Korzo Národní. Jak vidí třicet let staré události, jejich oslavy a současnou společnost otec a syn Kolářové?
Po štacích v pražském Alcronu, New Yorku, Japonsku, na výletní lodi, v Singapuru, Anglii či Kuvajtu se Martin Jiskra rozhodl otevřít vlastní podnik v jižních Čechách. Opravil ruinu zájezdního hostince mezi Pískem a Strakonicemi a po necelém roce provozu si vybudoval takovou pověst, že některé večery tady bez rezervace už sotva najdete místo.
„Do restaurace v Průhonicích? To bychom mohli. A nemůže se stát, že si pro tebe přijede policie?“ vtipkoval Miloš Zeman po vítězných volbách v rozhovoru s Andrejem Babišem. Situace českého premiéra stále není jednoduchá. Případ Čapí hnízdo se ještě pořád může vrátit, přibyly navíc potíže holdingu Agrofert. A prezident přešel od žertů k systematickému nátlaku.
Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
V současné české literatuře nemá tento příběh obdoby. Svitavský grafik a milovník starých aut Martin Sodomka začal pár let po čtyřicítce psát a kreslit knihy určené primárně zvídavým dětem, jakési technické pohádky typu „Jak si postavit motorku“. Prodal desítky tisíc kusů v Česku, ještě více v zahraničí. Dnes je Sodomkovi jedenapadesát a právě vydává šestý titul – jmenuje se Mimoprostor a je o moderní fyzice.
Než se v roce 1994 Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou ujali vedení, nacházel se karlovarský filmový festival na kapačkách, ve stavu klinické smrti. O rok později už do Varů dorazily světové hvězdy Gina Lollobrigida a Mia Farrow. Pod Bartoškovým vedením festival už 25 let vzkvétá – a jeho prezidentovi tak ke dvěma vlastním dětem přibylo ještě třetí, které o sobě pravidelně dává vědět vždy na přelomu června a července.
Mají pravdu ti, kdo o demonstraci ze 17. listopadu 1989 říkají, že to „nebyla žádná krvavá řež“? Magazín Reportér hovořil s lidmi, jimž tehdy policisté komunistického režimu přivodili těžká zranění. Chrlení krve, zvracení, zranění hlavy, tříštivé zlomeniny. Třináctiletý kluk utrpěl otřes mozku. Třiaosmdesátiletý penzista dostal po hlavě a ztratil sluch. „Zezadu přišla pecka do hlavy, až mi to vyplo obraz,“ vzpomíná jeden. Zraněno bylo minimálně 568 lidí.
O životě na Letné napsal pro magazín Reportér zpěvák Vladimír Mišík.
Z výšky od Národního divadla fotograf zvěčnil Malou Stranu a Hradčany, v popředí jako dominanta skví se řetězový most císaře Františka I. Impozantní snímek Jindřicha Eckerta lze datovat mezi lety 1891, kdy na Petříně vyrostla rozhledna, a rokem 1898, kdy se most rozebíral.
