Více než dva měsíce trvající nouzový stav, gigantický hospodářský výpadek a tisíce nakažených. Především pro mladší generaci představovala epidemie první osobní zkušenost s událostí, která vejde do historie a může změnit naše každodenní zvyklosti – možná navždy. A zdaleka nejde jen o digitální revoluci.
Brno dnes připomíná Prahu. Vznikl tam totiž systém podobný tomu, jaký kdysi fungoval v hlavním městě za kmotra Romana Janouška. V Brně však nejde o problém ODS, ale tamní pobočky Babišovy strany ANO. Dokumenty policie a státního zastupitelství naznačují, že tvůrcem brněnského systému byl první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek. A na počátku odhalení brněnské chobotnice stálo vyšetřování úniků policejních informací, jež pak ukázalo na zmanipulované zakázky a pletichy na antimonopolním úřadu.
Ta procházka měří šest kilometrů a zvládneme ji za dvě hodiny. Začneme u Hradu na levém břehu vltavském, který obsadili katoličtí křižáci, a skončíme na vrchu Vítkově, kde je překvapivě porazí Jan Žižka s několika desítkami husitů. Vrátili jsme se přesně o šest set let zpátky, je červenec roku 1420, v Praze to vře. Tak pojďme.
Udělat kariéru a mít titul, to se nosilo už ve starověkém Egyptě. Úředníci z doby stavitelů pyramid jich měli dokonce desítky, jak potvrzují záznamy v objevených hrobkách. Po jejich stopách se vypravuje egyptoložka Veronika Dulíková, která vytváří unikátní databázi a ve spolupráci s kybernetikem z ČVUT aplikuje metody kybernetiky a umělé inteligence. Revoluční přístup propojování informací z dob starověkého Egypta podle ní urychlí badatelskou činnost.
Česká kina a místní filmový průmysl se potýkají s tvrdými dopady koronaviru. V červnu se mnozí lidé stále báli chodit do kin, ale situace se velmi zvolna zlepšovala. Provozovatelé současně vymýšleli, jak diváky přilákat – třeba promítáním venku. Pomalu, ale přece se také začaly vracet zahraniční filmové produkce, které před pandemií přinášely do země miliardy korun ročně.
Vladimír Maršík má na sobě modré triko a v ruce štětec namočený v modré barvě. Martin Pesler si dnes nese bílou. „Záleží na dohodě, ale vždycky máme jeden bílou a druhej barevnou. Jde to pak rychleji,“ vysvětlují. O turistické trasy na Havlíčkobrodsku pečují od devadesátých let. Občas pomůžou i v jiných krajích a někdy také v zahraničí – značili například v rumunském Banátu.
První fázi koronaviru zvládlo Německo relativně úspěšně; kancléřka Angela Merkelová však varovala, že ještě není vyhráno – a za pravdu jí koncem června dávala lokální ohniska nákazy. Popularita její stranické aliance CDU/CSU vystřelila nahoru, obliba populistické AfD se propadla: otázkou ovšem je, na jak dlouho. Pandemie také ukázala, že německý federální systém vlády, kdy spolkové země drží významnou část pravomocí, může být těžkopádný.
Čtyři druhy vlastního nepasterizovaného piva na čepu, selata pečená speciální metodou, pivovici čili destilát z piva a další lahůdky nabízí podnik ve starobylém městečku na kopci obklopeném řekou Ohří a lesy. Pivovar Svatý Florian patří rodině Lojínů, která v malebném Lokti vlastní také hotely. Jindy jej hojně navštěvují zahraniční turisté, dnes je příkladem podniku, jenž se vyrovnává s krizí – a jehož majitelé neztrácejí optimismus.
Vybrala zahradní restauraci padesát metrů od pražského Václavského náměstí – a já po příchodu němě zírám, protože ta zahrada je nádherná, s vysokými stromy, úplně nečekaný svět. Ozve se zvon z chrámu Panny Marie Sněžné, tak Janě Plodkové povídám, že jsem nedávno psal o husitech, o Janu Želivském, který v tomhle kostele kázal, a ona přikývne: „Oba máme štěstí na práci, díky které se můžeme něco učit.“
Nikdo je nezval, na hranicích je nikdo nekontroloval a dnes u nás žijí a množí se. Patří mezi ně nová krásná miss našeho ptactva vlha pestrá – dále třeba šakal obecný, netopýr jižní, kudlanka nábožná a mnoho jiných. A k tomu ti, o kterých zatím ani nevíme. Seznamte se s našimi novými sousedy z živočišné říše, kteří přišli z jihu do Česka za stoupajícími teplotami.
Jaro mělo být klubové, léto festivalové tak jako vždycky. V Česku se čekala mimořádně dobrá sezona. Pak ale přilétl koronavirus a všechno zamrzlo. Ti, co se živí stavbou festivalového zázemí, museli začít kácet stromy či renovovat zahrady. Kapely pořádaly videokoncerty. Někteří bojují o přežití – těší je ale, že jen málo z těch, kteří si koupili lístky na letošní festivaly, si nechalo vrátit peníze: chtějí přijet příští rok.
S Janinou Černou-Malinskou odešla část české historie. Válečná veteránka byla vůbec poslední příslušnicí 3. pěší roty, která v březnu 1943 zasáhla do protiútoku o ukrajinské Sokolovo. Zemřela minulý týden ve věku 96 let.
Průmyslově vyráběný rohlík je podle něj umělá věc, lidé se přejídají a zemědělství je málo ekologické. David Šašek je šéfkuchařem luxusní restaurace Coda v hotelu Aria na Malé Straně v Praze, bydlí však s rodinou na vesnici, kde v noci chodí venčit psy nebo běhat s čelovkou. Jeho láska k přírodě se projevuje i ve vaření. Snaží se používat co nejčastěji místní a sezonní suroviny v biokvalitě. A hodně vaří lokální, tedy českou kuchyni. Kulajdu, pohanku, kuřecí, kachnu.
S Janinou Černou-Malinskou odešla část české historie. Válečná veteránka byla vůbec poslední příslušnicí 3. pěší roty, která v březnu 1943 zasáhla do protiútoku o ukrajinské Sokolovo. Zemřela minulý týden ve věku 96 let.
Zachraňovat životy pacientům s leukemií pomáhá bývalá účetní z Otrokovic Zdenka Wasserbauerová. Do databáze Českého národního registru dárců dřeně, ve které je registrováno 98 tisíc lidí, jich přivedla víc než pětinu. Příběh ženy šířící „dobro od kosti” začal v roce 1997, kdy onemocněl její vnuk. Sama se tento víkend dožívá osmdesáti let a už se těší, až skončí všechna koronavirová omezení, aby zase vyrazila do terénu.
Filmová plátna proslavila řadu automobilů, typickým příkladem je Aston Martin ve filmech Jamese Bonda. Pak jsou zde ovšem vozy, za nimiž se nikdo neohlédne, ale jsou potřeba: historické dodávky, náklaďáky nebo zemědělské stroje, které svou roli ve filmech hrají skromně a zodpovědně. Jejich kouzlu propadl Martin Stárek, sběratel z Mníšku pod Brdy. Leckdy dává dávno zapomenutým vozům šanci na druhý život – stroje z jeho muzea zásobují filmařské štáby.
Hraný a dokumentární film, to jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Český kameraman Petr Cikhart – jemuž kamarádi neřeknou jinak než Cígo – ovšem zvládá obě bravurně. Natočil oceňovaný dokument z Tibetu, coby člen týmu kameramanů získal prestižní televizní cenu Emmy. A potom vystudoval kameru hraného filmu na rovněž prestižním hollywoodském American Film Institute.
Co se to děje? Rozumí tomu někdo? Ne že bych si myslela, že se lidstvo, přes které se převalila pandemie covid-19 – a někde se stále ještě zběsile valí –, změní. Ale že svět tak rychle spadne do chaosu davového šílenství, to jsem si fakt nemyslela. Klidné protesty proti rasismu, jež rozpoutala zbytečná smrt černocha George Floyda, udušeného při „rutinním“ zákroku bílými policisty, se v USA, Velké Británii a už i ve Francii někde zvrhly až do pouličních válek s policisty a rabování. Jak tohle skončí?
Až vyjde 11. května můj fejeton, kdo ví, co bude. Teď, třetí týden v dubnu, máme kvůli pandemii covid-19 nouzový stav a zavřené hranice. Většina Čechů prý zákaz cestování podporuje; chtějí otevřít kadeřnictví. Už fungují hobbymarkety, psí salony a farmářské trhy. Sportovci můžou trénovat venku. Fotbalisté dokonce i ve skupinkách. Brzy se rozjede liga, bez diváků. Ve chvíli, kdy vláda kadeřnictví oficiálně otevře (někde fungují tajně) a začne se, třeba jen na zahrádkách restaurací, točit pivo, bude dobře.
Kdybychom se v únoru zeptali režiséra Jana Hřebejka, co plánuje na začátek léta, uslyšíme jasnou odpověď: „Budu uprostřed natáčení televizní minisérie Pozadí událostí, a když to vyjde, odskočím si na karlovarský festival.“ Ze všeho sešlo, přibylo volného času, a tak se na Hřebejkův hausbót, kotvící při smíchovském břehu vltavském, vydal fotograf Herbert Slavík.
Eliška Křenková se před kamerou objevila poprvé v roce 2005. V nekonečném seriálu Ulice. V roce 2019 získala za svůj výkon ve filmu Všechno bude Českého lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Objevila se i v seriálech Pustina či Vyprávěj.
Čtyři druhy vlastního nepasterizovaného piva na čepu, selata pečená speciální metodou, pivovici čili destilát z piva a další lahůdky nabízí podnik ve starobylém městečku na kopci obklopeném řekou Ohří a lesy. Pivovar Svatý Florian patří rodině Lojínů, která v malebném Lokti vlastní také hotely. Jindy jej hojně navštěvují zahraniční turisté, dnes je příkladem podniku, jenž se vyrovnává s krizí – a jehož majitelé neztrácejí optimismus.
Je první jarní den. Pozítří musím odevzdat tenhle dubnový fejeton. V době koronavirové krize, kterou intenzivně prožíváme, není možné psát o ničem jiném. Jenže co bylo dnes aktuální, je zítra minulost. Konstantní je jen pocit, kdy nikdo nic neví a všichni jsme trochu vystrašení. Věříme, že se z toho až apokalyptického snu nemoci, která někde houfně zabíjí a jinde o ní člověk nemá tušení a roznáší ji dál, probudíme a život bude jako dřív. Ba ne, bude jiný. Snad i lepší.
Fotoreportér Stanislav Krupař už léta dokumentuje obnovu šamanistických tradic na jižní Sibiři. Zaznamenává tak nejen směs prastarého náboženství, magie, mysticismu a rituálů, ale vlastně také snahu malých sibiřských národů znovu nalézt a uchovat si svou identitu v měnícím se světě. V době, v níž se jejich ovčí pastviny před očima mění v povrchové doly, kdy se z jurt utíká do paneláků a bubny se vytrácejí a nahrazují je čínské smartphony.
