Po ránu se s fotografem Tomášem Binterem scházíme na sedmém nástupišti pražského hlavního nádraží – pojedeme spolu hodně, hodně daleko. Vlastně až skoro k moři, kde dáme pár piv. Program ale může začít hned, protože nastupujeme do jídelního vozu. Tam startuje velké představení: „Čím posloužím, pánové?“ usazuje nás pan Peterka ke stolu číslo jedna, kam příští dva dny (čtrnáct hodin čistého času) s výjimkou jedné veselé slečny nikoho nepustíme.
Ivan Mládek oslaví začátkem února osmdesátiny. Před čtyřiceti lety se stal mým vůbec prvním oblíbeným zpěvákem, to jsem chodíval do prostějovské školky. Před dvaceti lety jsem se skamarádil s Ivanovým synem Štěpánem, dodnes spolu hrajeme fotbal. Ivan velkoryse toleroval naše studentské večírky, pročež zůstával mým oblíbencem a je jím stále – nejen z toho důvodu, že mi loni věnoval nádherný obraz.
Na sociálních sítích číhá na děti spousta nebezpečí, přesto někteří rodiče zjevně pro jejich svět projevují stejné nepochopení a rozmrzelost, jakou jim ukazovali jejich vlastní rodiče před třiceti lety. Ne všechny děti se možná chovají tak neopatrně a naivně, jak si mámy a tátové myslí. A sociální média mohou pomoci i při vzdělávání. Co by rodiče měli dělat, pokud jde o kontrolu jejich dětí na sociálních sítích? A co dětem hrozí více a co méně?
Když v listopadu zemřel Meky Žbirka, hodně jsem myslel na jeho sedmadvacetiletého syna Davida – poznali jsme se před pár lety nad pivem v Londýně, kde žije a dělá muziku. Po pohřbu jsem mu nabídl rozhovor, ale David letěl na tři týdny do Spojených států. Až na Vánoce jsme se v Praze sešli: „Každou chvíli beru do ruky telefon,“ začal své vyprávění, „protože mám chuť tátovi něco říct.“
Jako rozhodčí a funkcionář se zúčastnil devíti zimních olympiád. Snímek, na kterém kontroluje tkaničky krasobruslařky Tonyi Hardingové, obletěl svět. Jako první Čechoslovák získal titul na harvardských právech, byl u velkých porevolučních privatizací. Dodnes jezdí na kole, hraje golf, lyžuje. „Vloni jsem kvůli covidu po šedesáti letech nestál na sjezdovce. Snad to letos doženu,“ říká šestaosmdesátiletý Gerhardt Bubník.
Velké prodeje i nákupy. Mimořádné zhodnocení nových projektů. Byznys v Americe, investoři ze Singapuru, dobývání evropských trhů i první český vstup do britské Premier League. A vedle toho všeho obří fúze za více než osm miliard dolarů. Český byznys se po covidovém time outu rozjel ohromující rychlostí.
Zatímco moje rodina zasedala ke štědrovečernímu stolu, já usedal na koberec. Ne že by na mě snad nezbyla židle. Jen jsem byl u úplně jiné rodiny. Rodiny mého nového kamaráda Saida, který žije v horách ve středu Íránu.
Velké prodeje i nákupy. Mimořádné zhodnocení nových projektů. Byznys v Americe, investoři ze Singapuru, dobývání evropských trhů i první český vstup do britské Premier League. A vedle toho všeho obří fúze za více než osm miliard dolarů. Český byznys se po covidovém time outu rozjel ohromující rychlostí.
Ačkoli Andrej Babiš již není premiérem, v bezpečnostních složkách státu má stále značný vliv. Na různých místech v policii a tajných službách jsou jeho známí či spojenci. Vojenské zpravodajství i BIS řídí lidé, kteří s ním mají dobré vztahy. A v rozvědce proběhlo za jeho vlády personální zemětřesení, navíc se služba začala zaměřovat na získávání informací z Bruselu, kde se rozhoduje o evropských dotacích pro české podniky, včetně Agrofertu.
Připomíná to trochu ragby na koních, místo šišatého míče se ale používá mrtvý kozel nebo tele. A když se při hře vydá chumel hřebců vaším směrem, jde z toho Evropanovi mráz po zádech. Kyrgyzská národní hra se obvykle pořádá jako oslava, soutěžící můžou vyhrát třeba ojeté auto, tunu rýže, velblouda, ovce a kozy. Zprávy o konání prastaré hry se někdy šíří zcela moderně – videoklipem na TikToku, WhatsAppu nebo Instagramu.
Když její zahraniční kolegové odcházeli do důchodu, chystali se ho trávit u moře ve Španělsku nebo cestováním po světě. Edna Adanová měla v šedesáti jiné plány. Rozhodla se postavit nemocnici v zemi, která „neexistuje“. V Somalilandu. Ten mezinárodní společenství neuznává a považuje za součást Somálska, přestože už třicet let je de facto samostatný. Problémy pacientek a pacientů jsou tady ale zcela skutečné, i když při pohledu z Česka někdy jen stěží uvěřitelné.
Poznali se na ledě, jsou spolu už třináct let. A tři a půl roku už mají i stejné příjmení. Zuzana a Tomáš Paulovi budou prvními curlery, kteří budou reprezentovat Česko na olympijských hrách. I když mohou trénovat jenom po práci, patří ke světové špičce. O jejich umění jsem se přesvědčil i při soukromém minikurzu curlingu, který mi poskytli.
Do necelých pěti let žil Adam Peška normální život, naučil se i bruslit a lyžovat. Pak ale začal klopýtat, padat a mít problémy s chůzí. Lékaři mu diagnostikovali svalovou dystrofii Duchenne. Ačkoli je Adam upoután na vozík, jeho velkou zálibou je sport. Už dvanáct let se věnuje hře jménem boccia a právě v ní letos na paralympiádě v Tokiu vybojoval zlatou medaili. (Adam hovořil s pomocí ventilátoru, takže se mu někdy hůř mluvilo a jeho maminka Ivana, která je v boccie jeho asistentkou, mu s odpověďmi pomáhala.)
Poznali se na ledě, jsou spolu už třináct let. A tři a půl roku už mají i stejné příjmení. Zuzana a Tomáš Paulovi budou prvními curlery, kteří budou reprezentovat Česko na olympijských hrách. I když mohou trénovat jenom po práci, patří ke světové špičce. O jejich umění jsem se přesvědčil i při soukromém minikurzu curlingu, který mi poskytli.
Hra, hra a jedině hra. Nic jiného děti zpátky do přírody nepřiláká, tvrdí Stanislava Šejblová, lesní inženýrka a pedagožka, která žije s rodinou v hájovně ve východních Čechách a učí děti, že příroda je vlastně to nejlepší hřiště na světě. Svou vlastní kreativitu přetavila v poetickou knihu s názvem Abecedou za přírodou, kterou poprvé vydala na podzim 2019 a kterou už mají tisíce dětí po celé republice.
V Josefské ulici na pražské Malé Straně funguje sedmadvacátým rokem vyhlášený bar Bluelight, který má stovky často pozoruhodných, kreativních nebo úspěšných štamgastů. Sedm desítek z nich loni nafotila Alžběta Jungrová, z barových portrétů vznikla knížka: „Samozřejmě si uvědomuju,“ říká fotografka, „že kdybych chtěla nafotit štamgasty všechny, bylo by jich desetkrát tolik – takže bych v Bluelightu musela delší dobu bydlet.“
Komunismus nechápu. A nejvíc ten demokratický. Ten, který se teď objevil u Pirátů a vyvolal debaty, co to je, jestli to je, proč to je, ačkoliv to není. Historii navzdory je tu zas, jen v novém kabátě.
Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
„Život = přesný součet náhod“ bylo heslo slavného cestovatele Miroslava Zikmunda. Muž, jenž vytvořil s Jiřím Hanzelkou legendární dvojici světoběžníků, zemřel ve věku 102 let. Za svůj život projel svět křížem krážem a dokázal o tom velmi poutavě vyprávět. Odemykáme text, který vyšel u příležitosti stých narozenin Miroslava Zikmunda.
„Záleželo, kterýho vola jsi potkal,“ vzpomíná autor fotografií dokumentujících odchod sovětských vojáků z Československa před třiceti lety. Velitelství okupačních jednotek, oficiálně nazývaných Skupina středních vojsk, sídlilo ve středočeských Milovicích, kde svého času žilo až sto tisíc občanů SSSR. Karel Cudlín sem jezdil od dubna do července 1991, kdy „všechno už bylo hodně v rozvalu“, jak sám říká.
Nevyřešená vražda policisty v roce 1974, snaha o útěk na Západ v 60. letech, demonstrativní pokusy o sebevraždu, výtržnictví, alkohol, psychiatrie – a patrně začátek korumpování policistů. Magazín Reportér přináší málo známé či zcela neznámé kapitoly z mládí vládce českého podsvětí první půle devadesátých let Antonína Běly. Jde o první část seriálu Odložené případy, v nichž se mapuje zrod některých novodobých českých zločinů.
Sálem se rozduněla píseň The Plastic People of the Universe, kterou hrála kapela s názvem BBP podzemní orchestr. Její zpěvák zpíval s ohromným drajvem stále provokativní text Egona Bondyho: „Když je dnes člověku dvacet / chce se mu hnusem zvracet / ale těm co je čtyřicet / je toho vyblít ještě více / jen ten komu je šedesát / může jít se sklerózou klidně spát.“ Tak začal večer, který pořádalo vydavatelství Guerilla Records na počest nedožitých kulatin Milana Mejly Hlavsy.
Osm Českých lvů za nejlepší kameru a zhruba desítka dalších cen k tomu. Vladimír Smutný patří už čtyři desetiletí mezi špičku českých kameramanů. Jak to dělá?
