Mají pravdu ti, kdo o demonstraci ze 17. listopadu 1989 říkají, že to „nebyla žádná krvavá řež“? Magazín Reportér hovořil s lidmi, jimž tehdy policisté komunistického režimu přivodili těžká zranění. Chrlení krve, zvracení, zranění hlavy, tříštivé zlomeniny. Třináctiletý kluk utrpěl otřes mozku. Třiaosmdesátiletý penzista dostal po hlavě a ztratil sluch. „Zezadu přišla pecka do hlavy, až mi to vyplo obraz,“ vzpomíná jeden. Zraněno bylo minimálně 568 lidí.
Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.
Před třiceti lety, v listopadu a prosinci 1989, se stal balkon budovy Melantrichu uprostřed Václavského náměstí jedním ze symbolů pádu komunistického režimu. K demonstrantům odtud mluvil Václav Havel, který byl ještě pár měsíců předtím ve vězení, Marta Kubišová po téměř dvacetileté pauze veřejně zazpívala Modlitbu pro Martu, vystoupilo mnoho dalších lidí. Tři dekády poté jsme žijící osobnosti, které tehdy v Melantrichu byly, pozvali na balkon znovu.
Proč listy rostou nahoru a kořeny dolů? Proč kytky sice nedokáží utéct, ale zase si mohou nechat narůst nové „ruce“ a „hlavy“? Možná banální otázky, ale možná taky jeden z mnoha klíčů k pochopení života. Jiří Friml, světově uznávaný český biolog působící v Rakousku a čerstvý držitel Ceny Neuron za celoživotní přínos vědě, hledá na podobné otázky odpovědi. A taky je nachází. Nebýt náhody, kdy se ještě jako student přiotrávil rtutí, třeba bychom je doteď neznali.
Co když je vlastně Miloš Zeman duší provokující umělec? Na tuto otázku narazil Jaroslav Kmenta, když při přípravě knihy o prezidentovi rekonstruoval události kolem vyvěšení červených trenek na Pražském hradě. Ačkoli Zeman akci „diverzně-umělecké“ skupiny Ztohoven odsuzoval, sám potvrzuje, že provokuje rád. Příběh trenek má i smutný aspekt: jeden z těch, kdo tehdy na Hrad v roce 2015 vylezli, už je po smrti.
Potkáváme se po sedmi letech, já jsem za tu dobu zestárnul. „Ahoj Davide,“ zdravím v lokále Mlýnská kavárna, a on chvíli neví: „Jo, to seš ty!“ Sám se zdánlivě nezměnil – i po padesátce klukovsky energický, rozcuchaný, rozesmátý, prostořeký, všechno a všichni se tu okolo něj točí. Po chvíli si přece jenom první drobné změny všimnu: David Černý přestal pít. Anebo nepřestal? Během práce na našem rozhovoru se situace velmi zvláštně zkomplikuje.
Pavel se narodil v roce 1956, v době převratu mu bylo třiatřicet a byl otcem šestiletého syna. Pracoval jako geofyzik, hledal vodu a začínal s měřením radonu, což dělá dodnes. Martin si z událostí roku 1989 nepamatuje téměř nic, chodil teprve do školky. Před pěti lety založil spolek Díky, že můžem, který pořádá na státní svátek 17. listopadu slavnost Korzo Národní. Jak vidí třicet let staré události, jejich oslavy a současnou společnost otec a syn Kolářové?
Jaké obchody dělá jeden z nejbohatších Čechů? Proč musí jezdit do Číny? Jaké má vztahy s Petrem Kellnerem a Danielem Křetínským? A co říká na kritiku, která se na něj coby majitele uhelných elektráren, a tedy producenta škodlivých emisí snáší? Pavel Tykač počítá s tím, že výroba elektřiny z uhlí jednou skončí. Současně říká, že kdyby se dnes zavřely všechny české uhelné elektrárny, nejenže by to klimatu nepomohlo, naopak by to bylo ještě horší.
Jak nepropadnout chmurám, že získání svobody po listopadu 1989 přichází v posledních letech nazmar? Jedním z receptů je návštěva měst, vesnic a čtvrtí, v nichž se za uplynulých třicet let odehrála viditelná proměna k lepšímu. Kdo za tímto vývojem stojí, jak probíhal a kde na něj radnice vzaly peníze? Vzali jsme to od hranic s Německem až ke Slovensku. Začínáme ve městě obklopeném doly, elektrárnami a vojenským cvičištěm – v osmnáctitisícové Kadani.
Turecká ofenziva proti Kurdům mění rozložení sil v oblasti Blízkého východu. Spojenci se ke Kurdům nezachovali fér. Válka však nebývá fér. V cynické hře o moc se všichni snaží urvat, co se dá, dokud to jde a dokud neplatí žádná pravidla.
Tištěný magazín, odemčení všech článků na webu... Vyberte si.
Koupit předplatnéZe dvou rozdílných důvodů se stal výraznou postavou listopadu 1989 fotbalista Ivan Hašek. Už ve středu patnáctého přivedl coby kapitán československou reprezentaci k postupu na mistrovství světa v Itálii. O týden později kvůli násilnému potlačení studentské demonstrace prosadil, aby se nehrálo ligové kolo, a v pátek 24. listopadu promluvil na Václavském náměstí.
Rodák z Karlových Varů Ernie Simon, který uprchl před nacisty a pak bojoval za Československo, zemřel minulou neděli na Floridě ve věku devadesáti šesti let. Česká republika však na něj téměř zapomněla, neměl ani status veterána. A nebyl sám... Otevíráme článek o Ernie Simonovi, který vyšel v magazínu Reportéru v říjnu 2018.
Od mládí byl považován za mimořádný sportovní talent. Nyní ta očekávání naplnil, když se prosadil v americké NBA a po podpisu nové smlouvy s klubem Chicago Bulls se stal aktuálně nejlépe placeným českým sportovcem. Rozhovor o životě profesionálního basketbalisty, dobrém jídle, síle peněz v NBA i o nejdůležitějších ženách jeho života. Tomáš Satoranský, sportovec s rozhledem, který přesahuje hranice basketbalového hřiště.
Rodák z Karlových Varů Ernie Simon, který uprchl před nacisty a pak bojoval za Československo, zemřel minulou neděli na Floridě ve věku devadesáti šesti let. Česká republika však na něj téměř zapomněla, neměl ani status veterána. A nebyl sám... Otevíráme článek o Ernie Simonovi, který vyšel v magazínu Reportéru v říjnu 2018.
Rodák z Karlových Varů Ernie Simon, který uprchl před nacisty a pak bojoval za Československo, zemřel minulou neděli na Floridě ve věku devadesáti šesti let. Česká republika však na něj téměř zapomněla, neměl ani status veterána. A nebyl sám... Otevíráme článek o Ernie Simonovi, který vyšel v magazínu Reportéru v říjnu 2018.
Začínala domácím vařením rýžového vína. Tehdy netušila, že ji jednou bude znát každý, kdo se pohybuje na tuzemské someliérské a vinařské scéně. A že se bude podílet na vzniku dvou barů, „malého“ a „velkého“ Vinografu – míst oslavujících rozmanitost vinného světa. Ona vlastně vytvořila bary tři, jenže poslední podnik neuspěl. Což ovšem Klára Kollárová, spolumajitelka Vinografů, považuje za zásadní zkušenost, z níž se poučila.
Před třiceti lety, v noci z 9. na 10. listopadu 1989, padla Berlínská zeď. Symbol železné opony, který přes 28 roků rozděloval německé hlavní město. Jan Šibík byl tehdy začínající fotograf, jak sám říká, nezkušený, ale aktivní. V Berlíně byl už 10. listopadu. Dostal se na Západ a přemýšlel, že teď už se něco musí stát i v Československu.
Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.
Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.
Vzpomínka fotografa Herberta Slavíka na založení Občanského fóra.
Vzpomínka fotografa Herberta Slavíka na založení Občanského fóra.
"Kamarád mi posílá citáty. Tak jsem se rozhodla mu odpovídat taky citáty - a to samotného mistra Lao-c’." O tom píše Eva Turnová ve svém pravidelném fejetonu.
Chcete mít špičkový koncert doma v obýváku? Obraťte se na sdružení Vážný zájem, za nímž stojí český violoncellista Tomáš Jamník. Muž, který si dal za cíl hledat pro vážnou hudbu nové posluchače, sám v rámci projektu vystupuje na střeše paláce Lucerna, odkud jsou i tyto fotografie.
