Železnou síť na ně! Zbrojíš, hrozíš, nepoletíš

Voskovec psal v roce 1961 Werichovi do Čech o hrůze Ameriky v padesátých letech: „Nikdy se nepozná úpadek tak jasně jako v úpadku samém, úpadek úpadku. Kde jsou hrůzy bývalých úpadků? Začal se mi obracet žaludek a najednou se mi objevila Amerika F. D. Roosevelta jako ráj proti shluku příznaků odpornosti doby po druhé světové válce. Lidské myšlení je dnes jiné. Surové eticky. Vkus surový – to je ovšem celosvětovka. Je to strašlivý úpadek.“ 

Ale co byl pro Voskovce úpadek, pro mě byla naděje. Vzpomínám na svá šedesátá léta, kdy jsem považoval tutéž Ameriku za ráj svobody proti shluku příznaků odpornosti doby pod komunistickým prezidentem Novotným. Jedním z příznaků ráje byla i svobodná existence Voskovce tam. A další příznaky ráje, omračující krása rokenrolu a beatnici a senzační úsměvy Kennedyho. Tady slídění vyšetřovacích komisí hulvátů a hulvátek.  Co později napíše Voskovec o padesátých letech v Americe, nemohl jsem tušit. Pro mě byli V + W jedním ze symbolů svobody. Západ nám doma komunisti líčili jako území plné hrůzy z americké jaderné bomby. Na Západě se masivně protestovalo za odzbrojení Západu. Západní občané hloubili protijaderné sklepy a zásobili se konzervami fazolí a krůt. My tady jsme se jaderné bomby nebáli. Přes železnou oponu jsme nakukovali zvědavě. Voskovcův hnus z Ameriky i zeměkoule jsme neznali. Měli jsme vlastní, byl všude kolem nás. Abstraktní bombu z USA zastiňoval. Byla daleko a vysoko, náš hnus bydlel v domku přes ulici a hlásil o nás: svítí v noci dlouho, ladí Hlas Ameriky. Proč naši západní vrstevníci demonstrují proti americké bombě, když na ně mířila ta ruská, jsme nechápali. Přáli jsme si Ameriku silnou, která nás snad jednou i osvobodí. Naivní Voskovec, naivní my. 

Dnes je to tu zas: oni mají bombu, my máme bombu. Různí ti Chruščovové či Brežněvové připadají nám jako neškodní strejci, věčně opravující a zrazující svou sovětskou diktaturu. Dýchala z nich ubohost, hrůza ne. Byli jsme si jisti, že bombu na nikoho nehodí. To by raději předělali půl marxismu, aby nemuseli, k čemuž nakonec došlo. Sám učený krejčí Biľak řekl, že jsme už dosáhli reálného marxismu, který je to, co máme teď, nikoliv to, co chtěl Marx. Hrůza dnes dýchá z Putina, to je pravý fanatik. Dřívější klid, že jaderná bomba je nejlepší pojistka proti válce, mizí. Mizí i víra, že ustupování Rusům je cesta k míru. Rusové ji dávno prošustrovali. V + W zpívali za světové války: co se půjčuje, to se vrací, Ameriko, vrať nám civilizaci.