Deportace na Sibiř: Hlavně se tady nevdávej, holčičko!
9. srpna 2015
Doma v Estonsku měli Tammovi prostorný dům o sedmi pokojích. Na vsi, v kraji Petseri, u hranic s Ruskem. Tatínek Jaan byl důstojníkem u pohraniční policie, maminka Valentina učila v místní škole, jen kousek od domu, přes silnici.
Oba byli etničtí Estonci, ale modlili se každý před jiným oltářem – Jaan před protestantským, Valentina před pravoslavným (proto to slovanské jméno).
Eha byla jejich jediné dítě: blonďatá holčička se světlýma očima se narodila tři roky po svatbě, v lednu šestatřicátého. Nezávislému Estonsku tehdy zbývalo jen něco přes čtyři léta existence.
Eha měla v sousedství kamarádku Káťu. Rusku. Dívenka neuměla slovo estonsky a Eha zase slovo rusky, přesto si rozuměly, jak jen to děti umějí. Eha dostala od Kátiných rodičů k narozeninám panenku. Pojmenovala ji… Káťa. Jaan a Valentina samozřejmě neměli nic proti a Eha si pak Káťu nosila všude s sebou.
O mnoho let později, už v sibiřské tajze, si dospívající dívka na svou dávnou hračku vzpomněla. Přišla o ni cestou do vyhnanství, maminka Káťu vyměnila za mléko. Eha si vybavuje, že maminku ta vzpomínka rozplakala.
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.