Nikdo přece nechce, aby na místě, kde leží jeho příbuzní, stál vepřín

10. května 2024

foto: použito se svolením Renaty Berkyové

Místo, kde za druhé světové války stával koncentrační tábor pro Romy a kde pak od 70. let fungoval vepřín, bylo téměř zapomenuto. Následovala třicet let dlouhá debata o tom, jak a zda má pietní místo v Letech na Písecku vůbec vzniknout. „Rodiny přeživších jsou stále tu a budou i dál, další a další generace, které si nesou břemeno této historie. Není možné to přehlížet,“ říká romistka Renata Berkyová, která se na vzniku památníku podílela.

Památník holokaustu Romů a Sintů v Česku se pro veřejnost otevírá v neděli 12. května. Vymyká se památník něčím?

Na celosvětové úrovni je památník v Letech skutečně výjimečný, a to jak do rozlohy, tak v tom smyslu, že opravdu stojí přímo na místě, kde stál koncentrační tábor.

Vy sama jste se na vzniku památníku spolupodílela, byla jste členkou pracovní skupiny, která spolupracovala s Muzeem romské kultury, zodpovědným za celou výstavbu i přípravu nové expozice. Co v památníku návštěvníky čeká?

Památník má dvě části: interní a externí expozici. Externí expozici tvoří Stezka paměti, na jejímž vrcholu je pamětní kruh, který lemuje půdorys tábora. Na pamětním kruhu jsou umístěné stříbrné paprsky a na každém z paprsků je vyryté jméno člověka, který tu byl vězněn, včetně data narození a dalších informací o jeho osudu. Tady může návštěvník zanechat svíčku či květinu.

A ve vnitřní expozici?

Ve vnitřní expozici je poměrně hutný, ale důležitý informační vhled do historie tábora včetně doby předválečné a pak i následného vyrovnávání v poválečném období. Jsou zde cenné rodinné fotografie romských rodin z předválečného období, jsou tam i unikátní archeologické nálezy z tábora či velice vzácný rukopis Boženy Pflegerové, která byla v Letech vězněná. Co je hodně důležité – expozice je z velké části postavena na vzpomínkách přeživších či jejich potomků.

Přečtěte si také

Nejde udělat tlustou čáru

Historií tábora se zabýváte už řadu let. Jak jste se k tomuto tématu dostala?

V roce 2014 jsem se zapojila do projektu mladých romských filmařů, který pořádala nezisková organizace Romea ve spolupráci s filmaři z univerzity v Miami. Úkolem bylo vybrat si nějaké téma a zpracovat ho jako krátký dokumentární film. Já si vybrala Lety. Tou dobou se opět začalo upozorňovat na existenci prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora. Debata o odstranění vepřína se vedla i dříve, ale tentokrát byli romští i neromští aktivisté o něco radikálnější, třeba zastavovali kamiony, které vyjížděly do vepřína.

Tyto scény jsou zachycené v hodinovém dokumentu s názvem LETY, který je dostupný na YouTube a na jehož scénáři jste se taky podílela.

Ano, tam je to také. Sedmiminutový dokument, o němž jsem se zmínila před chvílí, se jmenuje Stíny romského holokaustu a taky je k vidění na YouTube. Tehdy jsem kvůli tomu začala pátrat v archivech, dávat si věci do souvislostí a toto téma už se mnou pak zůstalo.

Podpořte Reportér sdílením článku