Dvanáct milionů vpichů. Závod s časem začíná

Report

Vývoj vysoce účinných vakcín proti novému koronaviru je triumfem moderní vědy. Není dosud jasné, zda očkovaný může covid-19 šířit dále, ale základní bezpečnost dvou vakcín už prošla zevrubným zkoumáním. Teď jde o jejich dostatek a systém, který umožní naočkovat co nejrychleji co nejvíce lidí. Evropská komise i Česko sázely na vakcínu AstraZeneca; kontrolní úřady v Evropě i v USA ji však zatím neschválily kvůli potížím v klinických testech. V Německu se však má brzy spustit nová továrna vyrábějící schválenou vakcínu Pfizer.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

V normálním roce je největší akcí na českobudějovickém výstavišti Země živitelka. Na zemědělskou výstavu, kde jsou k vidění traktory, kombajny a kde se prodává vše od farmářských specialit po pánve od krále teleshoppingu Horsta Fuchse, obvykle dorazí přes sto tisíc lidí. Jenže nyní již druhým rokem nežijeme v normálních časech a letos to vypadá, že největší událostí na budějovickém výstavišti bude masivní očkování proti covidu. Pokud vše půjde podle plánu, nejmodernější pavilon T, který leží kousek od břehu Vltavy, se už během ledna promění v jedno z prvních obřích vakcinačních center v zemi. 

Zpočátku půjde jen o kusovou záležitost, zkoušku provozu na menším počtu lidí. Vakcína proti covidu může být minimálně do března nedostatkovým zbožím. Na jih Čech mělo podle plánů ze začátku roku dorazit v lednu necelých dvanáct tisíc dávek, v únoru dvacet tisíc. Tato čísla je navíc nutné dělit dvěma, protože obě dosud schválené vakcíny vyžadují dvě injekce do ramene zhruba v měsíčním odstupu. Pokud se provoz osvědčí a v březnu bude vakcíny dost, mělo by pavilonem T začít procházet až 1 200 lidí denně. Ideálně od rána do večera, sedm dní v týdnu, několik měsíců v kuse. 

Je to souboj s časem. Většina evropských zemí zavedla s druhou vlnou pandemie různě přísné karantény kvůli raketově rostoucímu počtu případů infekce novým koronavirem. Snaží se tím předejít tragickým škodám na zdraví, ochránit systémy zdravotní péče před zahlcením a udržet v chodu ekonomiku. Česko, po krátkém a – jak se nyní vzhledem k šíření nákazy ukazuje – uspěchaném uvolnění pravidel, se hned po Vánocích ponořilo již potřetí do nejtvrdšího stupně karantény. Opět rekordně vzrostl počet odhalených infekcí, začal stoupat počet úmrtí a zdravotní systém se dostal blízko kolapsu. Česko se vyšvihlo na nechtěná přední místa v žebříčcích zemí, které pandemii zvládají nejhůř ze všech.

Vakcíny se jeví jako nejlepší zdravotnické řešení rok trvající krize. Přinejmenším dvě již prokázaly, že nabízejí účinnou ochranu před těžkým průběhem nemoci. Závod v očkování světa proti covidu-19 začal před koncem roku, kdy americký a evropský lékový úřad schválil použití vakcíny firem Pfizer/BioNTech; v lednu se přidala látka od společnosti Moderna. Start očkování přináší určité potíže i kompetentním vládám, včetně těch, jež předchozí vývoj zvládaly. Sousední Německo mělo již v prosinci připravených více než čtyři sta velkých center i mobilní týmy vyrážející do domovů seniorů, avšak i tam zkraje ledna očkování drhlo kvůli malé dostupnosti vakcín. Nicméně systém připravený na tři sta tisíc dávek denně již měli Němci hotov.

Část potíží při pomalém rozjezdu je pochopitelných. Jde o nové vakcíny, navíc složité na distribuci: je nutné je skladovat pod bodem mrazu. Kvůli urgentní potřebě ochránit spoustu lidí a nedostatečné výrobní kapacitě bylo nutné vymyslet pravidla, kdo přijde na řadu jako první. Německo se ze tří možných scénářů rozhodlo jít cestou urychleného očkování všech lidí nad osmdesát let. Při možnosti vakcinovat půl milionu lidí týdně jim v modelech vyšlo, že tento postup ušetří zdaleka nejvíce životů a nejrychleji uleví nemocnicím. Jiné země jako například Bulharsko začaly s očkováním ve zdravotnictví, protože měly nemocnice plné pacientů s covidem a nákaza se rychle šířila mezi personálem.

Den po vánočních svátcích, kdy začal v Česku platit nový lockdown, dostali první dávku v pražské Ústřední vojenské nemocnici premiér Andrej Babiš a pětadevadesátiletá válečná veteránka. V prvních týdnech směřovaly vakcíny do nemocnic a z nich ke zdravotníkům. V lednu ministr zdravotnictví Jan Blatný podmínky zpřísnil, aby nedostatkové vakcíny putovaly jen k zdravotníkům v první linii a zaměstnancům a klientům v domovech seniorů.

Vakcinační strategie pro Česko se v půlce ledna ještě dotvářela. Předběžná verze, kterou prezentoval ministr zdravotnictví Blatný, počítala s poměrně detailním klíčováním, kdy a na koho přijde řada. V první vlně by to měli být zdravotníci, pracovníci v sociálních službách a lidé nad osmdesát let. Pro posledně jmenované měl v půlce ledna začít fungovat registrační systém. Dohromady se první vlna očkování týká více než šesti set tisíc lidí v celé zemi. Po nich, a to zřejmě od března, by měli přijít na řadu lidé s vybranými chronickými zdravotními problémy, pracovníci z oborů důležitých pro chod státu a senioři starší 65 let. V této vlně půjde o dalších 3,5 milionu lidí. Pro tuto skupinu, ale i všechny ostatní měla podle plánu začít fungovat registrace přes web nebo telefon od začátku února. Tak, jak to ministr Blatný líčil, by měl systém v pozadí zařídit automatické bodování, pohlídat pořadí a rovné podmínky pro zájemce.

 

Neúprosná matematika

Konečným cílem je, aby dobrovolným očkováním proti covidu-19 prošlo aspoň šedesát procent obyvatel. Zatímco smyslem očkování zdravotníků, starších a nemocných lidí je co nejrychleji srazit počty hospitalizací a úmrtí na covid a současně ochránit zdravotní systém před přetížením, očkování lidí mladších a bez zdravotních potíží by mělo napomoci dosažení kolektivní imunity. To je hranice, od které už se infekce nemůže živelně šířit geometrickou řadou, protože začne narážet na vysoký počet lidí chráněných očkováním nebo imunitou získanou po prodělané chorobě. 

Kde přesně se tato hranice nachází v případě covidu, je předmětem debat, nicméně se odhaduje na šedesát a více procent populace. Příklady z některých míst v severní Itálii, Španělsku, Švédsku nebo z brazilského města Manaus, jež všechna prošla masivní první vlnou, a přesto se tam infekce opět ve velkém vrátila, naznačují, že hranice kolektivní imunity leží skutečně vysoko. Dosáhnout jí bez očkování, tedy cestou často zmiňovaného promořování, by bylo možné jen za cenu přetížení nemocnic, velkých ztrát na životech, na zdraví i ekonomice.

Šedesátiprocentní hranice znamená v Česku proočkovat v co nejkratší době aspoň šest milionů lidí spíše ve zralém a vyšším věku. To bude zřejmě znamenat až 12 milionů vpichů, protože všechny dosud schválené vakcíny (ale i většina těch testovaných) počítají se dvěma dávkami v časovém rozestupu minimálně několika týdnů. Očkovací strategie se mohou ještě několikrát změnit, nicméně veřejným zájmem je očkovat co nejvíce a co nejrychleji. 

V moderní historii se přitom objemem tak velká očkovací akce nikdy nekonala.

„Je to těžký úkol. Česká republika se nenaučila očkovat ani proti chřipce. Na podzim před chřipkovou sezonou zvládáme naočkovat pouze pět set tisíc lidí,“ říká Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost z Jindřichova Hradce a zároveň člen výboru České vakcinologické společnosti. „Osobně se trochu obávám, že se nám nepodaří naočkovat šest milionů lidí, i když je to velmi potřebné, spíše bych řekl nutné,“ dodává.

Komplikací je, že na začátku ledna bylo možné počítat jen s revolučními, nicméně choulostivými vakcínami od společností Pfizer a Moderna. Obě jsou založené na kousku genetické informace z viru (takzvané mRNA) a chráněné lipidovým obalem, vyžadují skladování v mrazu a po rozmražení je s nimi třeba svižně nakládat. Naopak odolnější vakcína britské společnosti AstraZeneca, na niž Evropa, respektive Evropská komise při nakupování ve velkém sázela, má kvůli chybám během provádění klinických testů potíže s rychlým schválením – a to jak v Evropě, tak i ve Spojených státech. Kdy a za jakých podmínek k jejímu případnému schválení dojde, nebylo počátkem roku možné odhadnout. S AstrouZenecou jako levnou a hospodárnou vakcínou přitom hodně počítá i česká národní vakcinační strategie. Mezi únorem a červencem měly dorazit tři miliony dávek, tedy množství pro 1,5 milionu lidí. Vakcína měla směřovat především do ordinací praktických lékařů. 

Zacelit případnou díru po této vakcíně by nebylo vůbec jednoduché. Evropská komise, zastupující jednotlivé státy při nákupu vakcín, si proto v lednu nechala posvětit dodatečný nákup dalších 300 milionů dávek od společnosti Pfizer, čímž se objednané množství od této americké firmy pro letošní rok zdvojnásobilo. Tento vývoj se zřejmě brzy odrazí i ve strategii očkování v Česku.

„Ministerstvo zdravotnictví nechce pustit mRNA vakcíny praktickým lékařům. Za současných nízkých dodávek to ani není nutné, ale do budoucna to pravděpodobně potřeba bude,“ odhaduje lékař Daniel Dražan z vakcinologické společnosti. Připouští, že nakládání s těmito vakcínami je náročnější, ale podle něj se ta náročnost zveličuje. Vakcína firem Pfizer/BioNTech může být ve standardní lednicové teplotě (dva až osm stupňů Celsia) až pět dní, sérum od společnosti Moderna tam vydrží až třicet dní. AstraZeneca však uvádí až půl roku. 

„Již dnes se vakcíny mezi nemocnicemi vozí v rozmraženém stavu. Stejným způsobem se mohou dostat k praktickým lékařům, nebo se skutečně musí vybudovat nová vysokoprůtoková vakcinační centra,“ dodává Daniel Dražan. Sám odhaduje, že do očkování se budou muset zapojit všichni, tedy nově budovaná očkovací centra i praktičtí lékaři, aby se v krátkém čase podařilo naočkovat co nejvyšší počet lidí. „Jednotlivé ordinace nebudou sice mít vysokou kapacitu, ale je jich hodně. Důležité je, aby se očkování nebrzdilo zbytečnou administrativní zátěží a zbytečnými vyšetřeními,“ uzavírá Daniel Dražan.

 

 

V rukou krajů

Jak rychle či úspěšně očkování v Česku proběhne, se rozhodne v jednotlivých krajích. „To, že se řekne, že máme očkovací strategii, je sice pěkné, ale provedení bude vždy na nás, na krajích,“ říká hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba s tím, že hlavní, co od vlády hlavně potřebuje, jsou dostatečné dodávky. Již v prosinci na neformálním setkání s novináři ukázal své plány na vybudování velkokapacitních očkovacích center v jednotlivých jihočeských okresech včetně toho již zmíněného v pavilonu T Země živitelky. „Systém pro očkování v této chvíli není připraven, ale vláda má štěstí, že nejsou ani ty vakcíny. Díky tomu teď nebude příliš vidět ani to, že očkovací systém nemají,“ uvedl koncem prosince.

Nechce však prý již opakovat neblahou zkušenost z konce roku, kdy premiér všechny lidi v republice namotivoval k antigenním testům, aniž by jim řekl, že testovacích center bude zhruba sto sedmdesát, provozují je krajské nemocnice a jejich sestřičky nejsou roboti, tudíž těžko dokážou všechny otestovat během pár dní před Vánoci. „Potom musely snášet nadávky od lidí, že se na ně kvůli obrovskému zájmu nedostalo,“ líčí hejtman Kuba. V případě očkování se chce držet německého vzoru a v každém okrese vytvořit jedno centrum, kterým by mohlo denně projít pět set až tisíc lidí. Samozřejmě až od okamžiku, kdy budou mít dost vakcín. Do jižních Čech, kde žije asi 650 tisíc lidí, mělo v lednu dorazit necelých dvanáct tisíc dávek, v únoru dvacet tisíc. Ostrý rozjezd by mohl přijít v březnu nebo v dubnu. Podle Martina Kuby je ambicí proočkovat mezi březnem a červnem všechny rizikové skupiny obyvatel v kraji, což znamená minimálně 200 tisíc lidí a dvojnásobný počet injekcí. 

„Potřebujeme k tomu mít dostatek vakcín. Nepotřebuji k tomu premiéra nebo ministra, aby mi říkal, kde to máme dělat a jak to máme dělat. To zvládneme bez nich,“ říká Martin Kuba, který prožívá politický comeback. Po kariéře ministra průmyslu a obchodu ve vládě Petra Nečase a roli dočasného předsedy ODS se nedostal do sněmovny. Na jedno volební období vypadl i ze zastupitelstva Českých Budějovic, a to hlavně kvůli svým medializovaným stykům s tehdejšími politickými kmotry. Uspěl v loňských krajských volbách, stal se hejtmanem a z titulu předsedy Asociace krajů ČR je nyní hlavním vyjednavačem s vládou. „Já jsem přesvědčen, že až budeme v našem vysokoprůtokovém centru očkovat rychle a spotřebovávat vakcíny, tak bude vláda zase říkat, jak to celé zvládla,“ uvedl Martin Kuba v Interview ČT24 poté, co představil svou vizi očkování v jižních Čechách.

Velmi podobnou strategii přizpůsobenou místním podmínkám zvolí více krajů, možná dokonce všechny. Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich potvrdil, že první velké centrum s kapacitou až 3 600 lidí denně vznikne na brněnském výstavišti. Takové množství lidí denně by logisticky ani personálně nezvládly ani velké brněnské nemocnice. V testovacím režimu projdou tímto očkovacím centrem nejdříve hasiči a policisté.

V územně nejmenším Libereckém kraji počítají s očkovacím centrem v každém okrese. Měla by zvládnout padesát šedesát tisíc dávek za měsíc. V České Lípě by mělo vzniknout v místním kulturním centru s parkovištěm a zázemím, naopak v menším okrese Semily vznikne očkovací linka v místních nemocnicích v Semilech a v Jilemnici. Pokud by však byla k dispozici i britská vakcína AstraZeneca, měli by se podle libereckého hejtmana Martina Půty zapojit do očkování i praktici. „Každý by mohl očkovat svých dvacet lidí denně a dohnali bychom tím tu část populace, která není ani starší, ani ohrožená z pohledu nějaké diagnózy,“ říká. Pokud by k dispozici nebyla, zkomplikovalo by to hlavně logistiku, protože do ordinací by směřoval menší počet vakcín v kratších intervalech, aby praktičtí lékaři stihli vakcínu od společnosti Pfizer v pětidenních cyklech spotřebovat.

Na leden měl Liberecký kraj slíbených dvanáct, na únor čtrnáct a na březen 28 tisíc dávek. „V takovém množství dává smysl prioritizovat rizikové skupiny. Ale pokud bychom měli třeba sto tisíc dávek na měsíc a v očkovacích centrech by vznikaly volné sloty, bylo by jednodušší otevřít některá místa úplně všem zájemcům, aby byl provoz co nejefektivnější,“ míní Martin Půta. Poukazuje přitom na zprávy z Izraele, šampiona v rychlosti očkování. Země s devíti miliony obyvatel dokázala dát díky dostatku vakcín první dávku pětině obyvatel během dvaceti dnů. I tam cílí očkovací kampaň na nejstarší občany, ale pokud se v centru uvolní místo, dostane injekci jakýkoliv zájemce.

V Česku by k takové situaci mohlo dojít někdy v průběhu letních měsíců, kdy by již měly být proočkované všechny preferované skupiny obyvatel. Velkou neznámou jsou však dosud dodávky vakcín a to, zda k současným dvěma přibudou v Evropě další schválení výrobci. 

Plán distribuce, jak jej v lednu představil ministr Blatný, počítal s postupným nárůstem dodávek. Z lednových zhruba 350 tisíc dávek na březnových 900 tisíc, 1,5 milionu v dubnu a téměř 1,9 milionu v květnu. Tento plán však předběžně počítal s vakcínami od společností AstraZeneca, Curevac a Johnson & Johnson, u nichž v zásadě stále probíhala fáze testování. V případě posledně jmenované vakcíny společnost oznámila, že data z testů připravená k předání regulačním úřadům budou k dispozici již v lednu; vakcína Johnson&Johnson by přitom měla mít tu výhodu, že k naočkování bude stačit pouze jedna dávka. V každém případě platí, že mít pouhý rok od objevení nové infekce dvě schválené a vysoce účinné vakcíny je triumfem moderní vědy, věcí dosud nevídanou. A to také díky množství vědců a soukromých i veřejných peněz, které se do vývoje vakcíny vložily.

 

Nákupní klub

Členské země Evropské unie (včetně České republiky) se v půlce minulého roku domluvily, že vyjednávat s výrobci vakcín bude jen Evropská komise. „Ve smlouvě se mimo jiné členské státy zavazují k tomu, že nebudou individuálně jednat s výrobci, a podrývat tak společnou vyjednávací pozici EU,“ píše se v důvodové zprávě k zákonu o dobrovolném očkování proti covidu placeném z veřejného pojištění. Český parlament schválil zákon loni v prosinci. Tento postup evropské státy zvolily kvůli špatným zkušenostem z předchozí epidemie prasečí chřipky H1N1 v roce 2009. Tehdy se Evropané rozhádali a vzájemně se přebíjeli. Výsledkem byl růst cen a na některé země tehdy nezbyla vakcína žádná. 

Ministr zdravotnictví Jan Blatný při projednávání zákona o očkování uvedl, že v první fázi Česko kupuje za 1,72 miliardy korun vakcíny pro 5,5 milionu lidí, a to od různých výrobců. S dalšími pěti miliardami korun počítá na úhradu nákladů za distribuci a očkování. Ceny jednotlivých vakcín na covid se podle důvodové zprávy k zákonu pohybují od dvou do patnácti eur za dávku. 

Přesné ceny zveřejnila loni v prosinci belgická ministryně pro rozpočet a byl z toho mezinárodní skandál. Jednak to zakazují přímo smlouvy s výrobci, vyšlo také najevo, že Evropa nakoupila od amerických výrobců levněji než například Spojené státy. Zároveň tím ministryně mohla podkopat vyjednávání o dalších dodávkách. Podle těchto údajů je nejlevnější vakcínou AstraZeneca; jedna dávka vychází na 1,78 eura (necelých padesát Kč). Na druhém konci cenového žebříčku je Moderna s téměř čtyřmi sty korun za jeden vpich.

„České republice nic nebrání nakoupit si další vakcíny přímo od výrobců, je ale otázka, za jakých podmínek se jí to podaří,“ říká k možnosti získat další dávky Magdaléna Frouzová ze zastoupení Evropské komise v České republice. „Výhodné podmínky, tedy cena, dodání a podobně, získala v případě nákupů přes EU právě proto, že je to velký celek.“

V současnosti má Evropská unie přislíbených až 600 milionů dávek od Pfizeru a až 160 milionů od Moderny. Obě vyžadují pro slibovaný účinek dvě dávky vakcíny: tyto společnosti by tedy již letos mohly pokrýt sto procent dospělé populace v Unii. Vedle toho má Evropa předobjednanou miliardu dávek od dalších výrobců, jejichž vakcíny jsou v různém stadiu vývoje a testování. Vakcíny se mezi evropské země přerozdělují podle počtu obyvatel s tím, jak přicházejí z teprve se rozbíhající výroby. V době, kdy v Evropě umírají tisíce lidí denně na covid-19 a nemocnice se plní dalšími a dalšími pacienty, se některé státy snaží svou cestu k vakcíně zkrátit. Maďarsko se například rozhodlo pro dovoz ruské vakcíny, přestože nebyla schválena Evropskou lékovou agenturou EMA a o důkladnosti testování v Rusku panují vážné pochyby. Britové, stojící již mimo unijní rámec, zase velmi kreativním způsobem schválili k takzvanému nouzovému užití svoji „národní“ vakcínu, již zmíněnou látku vyráběnou společností AstraZeneca a vyvinutou Oxfordskou univerzitou.

Nedostatek se však velmi rychle může otočit v přebytek. Tou lepší variantou je, že dojde k rychlému rozšíření výroby. Německo loni uzavřelo separátní dohodu se společností BioNTech, jež sídlí v Mohuči a stojí za vývojem vakcíny pro americký Pfizer. Za 375 milionů eur si Německo pojistilo přístup k dalším třiceti milionům dávek a zároveň urychlilo vznik továrny na svém území. Fungovat by měla začít během února, do poloviny letošního roku se počítá s výrobou čtvrt miliardy dávek. Firma dále navýšila své celkové plány, kolik vakcíny Pfizer letos dodá – namísto dřívější 1,5 miliardy dávek to mají být až dvě miliardy.

 

Bezpečnost

Naopak černou variantou by bylo, že dávky zbudou, protože zájem o očkování opadne a nepodaří se přiblížit zmíněné šedesátiprocentní hranici proočkovanosti. V Česku i dalších zemích je nemalá část obyvatel, kteří se nových vakcín z různých důvodů bojí. Oprávněné obavy by měly pomoci rozptýlit osvěta a reklamní kampaně. Část strachu z nových vakcín je ovšem iracionální a jde na vrub nesmyslným konspiračním teoriím typu přimíchávání čipů od zakladatele Microsoftu Billa Gatese.

Obě v Evropě a ve Spojených státech schválené vakcíny prošly všemi potřebnými klinickými testy, jsou považovány za bezpečné a proti onemocnění covid-19 vysoce účinné. Během testů na desítkách tisíc dobrovolníků se projevil jen minimální počet vážných negativních efektů. U žádné z těchto událostí nebyla prokázána souvislost s podáním vakcíny. Vedlejší účinky jako dočasné bolesti svalu a kloubů bývají běžné i u jiných vakcín a léků.

Podle Erica Topola, profesora molekulární medicíny a jednoho z nejcitovanějších vědců v medicínských oborech, bylo hodnocení nových vakcín ve Spojených státech tamním lékovým úřadem FDA „příkladné, transparentní, s hlubokým prověřováním experty zevnitř i mimo tuto agenturu“. Sám má za sebou řízení velkých klinických studií, kterými prošlo přes dvě stě tisíc lidí. Profesor Topol zároveň upozorňuje na to, že „historie nás naučila, že je důležité neustále sledovat potenciální nežádoucí účinky spojené s očkováním, a to i po jeho schválení“.

Testy nových vakcín mohly proběhnout velmi rychle kvůli množství viru, který cirkuluje mezi lidmi po celém světě. Vzhledem ke krátké době používání nových vakcín jsou zatím nedostupné údaje o možných dlouhodobých účincích. Proto jsou také vakcíny od Pfizeru i Moderny zatím v Evropě schváleny jen v „podmíněném“ režimu. Doslova to znamená, že veřejný zájem nákazu rychle řešit měl přednost před čekáním na všechna požadovaná data. „Dostupné údaje však musejí ukazovat, že přínosy přípravku převyšují jeho rizika a žadatel je schopen v budoucnu poskytnout komplexní klinická data,“ uvádí k tomu Evropská léková agentura EMA schvalující léčiva v Unii. Vakcíny dál hlídají a hodnotí všechny zprávy o výskytu jakýchkoliv vážnějších nežádoucích účinků. Sběr dat od očkovaných dobrovolníků poběží minimálně další dva roky.

Případy, kdy se během epidemie používaná vakcína s odstupem času ukázala jako riziková, se v minulosti staly. Například vakcína Pandemrix vyráběná společností GlaxoSmithKline byla používána během pandemie prasečí chřipky v letech 2009 a 2010, přičemž ji dostalo zhruba 31 milionů lidí včetně dětí a rizikových skupin. S odstupem let se přišlo na to, že tato vakcína zvyšuje u dětí riziko narkolepsie, tedy vážné poruchy spánku. U dětí a dospívajících do osmnácti let šlo podle studie provedené ve Finsku o jeden případ narkolepsie připadající na 18 400 podaných dávek. 

Prokazovat příčinnou souvislost mezi očkováním a možnými potížemi je u jednotlivých případů velmi obtížné, proto do toho ve většině evropských zemí vstupuje nějakým způsobem stát, aby přispěl k větší důvěře v očkování. Typicky se státy zavazují, že nahradí případnou újmu způsobenou povinným očkováním. V Česku takový speciální zákon chyběl, shodou okolností jej poslanci odhlasovali zkraje loňského roku, tedy ještě před příchodem koronaviru. Koncem loňského roku se tato záruka rozšířila i na očkování proti covidu, které je ze zákona nepovinné a placené ze zdravotního pojištění. 

Při projednávání změny zákona bylo loni v prosinci ve sněmovně hodně živo. Jako odpůrci očkování vystupovali poslanci SPD, kterým hlavně vadilo, že by s očkováním mohly být spojené některé „výhody“. Zvažuje se, že očkovaní nebudou muset například chodit do karantény, pravděpodobně pro ně bude mnohem jednodušší vycestovat do zahraničí. Jako hlavní řečník SPD přes očkování vystupoval poslanec Lubomír Volný a ke kritice očkování přidal i několik rozšířených nesmyslů. O rozbíhajícím se očkování například nepravdivě uvedl, že jde o „vakcinaci vakcínou, která nemá řádný běžný způsob schválení, která si poprvé v historii bude hrát s lidským genomem, která může měnit vlastnosti vašich dětí, protože se uvádí, že může mít přesah až do dědičnosti“. Dosud jediné schválené vakcíny od společností Pfizer a Moderna přebírají z viru kousek informace, lidský imunitní systém tím na příchod koronaviru trénují a dědičný kód lidské DNA změnit nemohou.

Na opakovaná vystoupení poslance Volného reagovalo několik poslankyň a poslanců, že oni se nechají očkovat hned, jak jen to půjde. V debatě si přisadil i Václav Klaus mladší výrokem, že „přínos vakcinace nebo očkování na zdraví obyvatelstva může zpochybňovat jen idiot“.

 

Hrátky s důvěrou

V mezinárodním měřítku se vývoj a výroba vakcíny na covid-19 proměnily tak trochu v soutěž v dobývání nových území. Ruská vakcína Sputnik V, pojmenovaná po sovětských družicích dobývajících vesmír, i vakcíny vyvíjené v Číně poskytují o svých klinických zkouškách jen málo informací a není možné nezávisle ověřit údaje o jejich deklarované bezpečnosti a účinnosti. Rusko i Čína nabízejí své vakcíny zejména chudším státům, které nyní nemají šanci přetlačit bohaté země a dosáhnout na séra z Ameriky a Evropy. Šampion v očkování Izrael například podle tamního tisku platí za jednu dávku vakcíny Pfizer osmadvacet dolarů, tedy dvojnásobek toho, co si vyjednala Evropa. 

V některých případech je srážení biomedicínských standardů aktem zoufalství. Indie udělila licenci na produkt založený na „usmrcené“ verzi viru vyvinutý místní firmou Bharat Biotech International, aniž by vakcína prošla jakýmkoliv závěrečným hodnocením. Účinnost indické vakcíny Covaxin prý bude ověřena až v ostrém provozu. Země s 1,3 miliardy obyvatel potřebuje vzhledem ke své rozloze a počtu obyvatel rychle dostupné a úsporné vakcíny, a to Pfizer ani Moderna vyžadující náročnou logistiku nejsou.

Britové v mimořádném režimu schválili vakcínu AstraZeneca, avšak s jiným režimem dávkování, než vědci zkoumali v průběhu klinických testů. Británii to umožní naočkovat větší množství lidí jen jednou dávkou, na tu druhou budou lidé čekat podle toho, jak rychlá bude výroba. Tamní zdravotnictví přitom bylo v půlce ledna na hraně zhroucení. Jihovýchodní Anglii navíc významně zasáhl nový kmen koronaviru, který je podle dosavadního zkoumání patrně rychleji přenosný z člověka na člověka. Data z trasování nakažených naznačují, že nová varianta může být o třicet až padesát procent nakažlivější než předchozí kmeny. To by mimo jiné znamenalo, že opatření proti jeho šíření by se musela ještě zpřísnit, a ani to by nemuselo stačit ke zbrzdění nové mutace. Britové se proto rozhodli k aspoň nějakému očkování a doufají, že přínos převáží možnou nižší účinnost vakcíny.

 

Co bude dál?

Nové vakcíny od Pfizeru i Moderny se zdají být mimořádně účinné v zabránění vážného průběhu covidu. Ale zatím není jasné, zda a jak dokážou omezit šíření nového koronaviru. Během klinických testů se vyhodnocovalo, kolik očkovaných lidí onemocnělo covidem-19. Naopak cílem studií nebylo zkoumat, zda zabrání i takzvanému bezpříznakovému průběhu nemoci a zda očkovaný člověk nemůže nevědomky roznášet virus dál.

„Neví se to,“ říká k tomu imunolog Václav Hořejší. „Existují spekulace, že úspěšně vakcinovaný člověk by byl chráněn proti symptomatickému onemocnění, ale přesto by se virus mohl dál vyskytovat v určitém množství na sliznicích v nose a ústech, a být tak zdrojem infektivity. Důkazy o tom – zatím – neexistují,“ dodává. 

Potvrzují to i lékové úřady, které vakcíny schválily. K tvrzení, že vakcíny Pfizer a Moderna by dokázaly zabránit šíření viru, nejsou dostupná potřebná data a bude to předmětem dalších studií. Jde o první generaci vakcín proti covid-19 a jejich hlavním smyslem od samého počátku bylo zachraňovat životy a předcházet těžkému průběhu nemoci. Vyvinout sérum, které dokáže zabránit také mírnějším infekcím, tedy přítomnosti viru na sliznicích v nose a v horních cestách dýchacích, je mnohem náročnější.

Tento rozdíl je naprosto zásadní pro to, co se může dít dál. Pokud se ukáže, že očkovaní lidé mohou šířit virus nevědomky dál, bude potřeba nadále nosit roušky, udržovat si odstupy a často si mýt ruce. V černém scénáři by to mohlo vyvolat i další vlnu pandemie, pokud by si očkovaní mysleli, že už nemůžou nikoho nakazit, a začali pravidla ignorovat.

Jak tomu v takovém případě zabránit? Podle imunologa Václava Hořejšího tím, že vakcínu dostane opravdu hodně lidí. „Pokud by většina populace byla očkovaná, takový problém by vymizel, protože téměř u nikoho by nemohlo docházet k symptomatickému onemocnění,“ říká imunolog Václav Hořejší. Jinak a zjednodušeně řečeno – i kdyby očkovaní mohli infekci dále šířit, ani ten, na koho virus přenesou, vážně neonemocní, protože ho bude chránit očkování. Čím dřív by k vysokému proočkování došlo, tím lepší bude situace ve zdravotnictví, v ekonomice i v normálním životě. A to pro všechny.

 

Projekt COMM/SUBV/2020/M/0224 - Raising Regional Awerness of European Parliament’s Response to COVID-19 Crisis je spolufinancován Evropským parlamentem.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama