Dřu na tom, abych herce neměla ve škatulkách

Je v Česku herec či herečka, kteří na castingy chodit nemusejí?

Určitě někdo takový je, ale já s tím nesouhlasím. Nemyslím si, že je na světě herec, který by neměl chodit na castingy. Hercům říkám, že nezkouším, jestli mají talent, ale jestli se hodí pro tu roli a ta role pro ně. Jsou role, které není lehké obsadit, i když na ně přicházejí herci, jejichž talent je nezpochybnitelný.

A to se doopravdy stává, že navzdory množství herců se nedaří najít toho správného?

Aktuálně to zažívám u nového seriálu Adama Sedláka, kde se trápíme s jednou rolí, na kterou nám přišly úžasné herečky. Ta role je ale složitá, je v ní jedna mikrorovina, kterou se nám zatím u žádné nepodařilo objevit. Kdybychom šli po naší první volbě, která nás napadla, nebylo by to ono. Právě proto jsou castingy třeba.

Herci ale často zmiňují, že castingy rádi nemají. Proč?

Každé povolání má svoje těžší části a u herectví jsou to právě castingy. Jít se ucházet o práci, nechat se vystavit tomu, že bojujete o něco, co s vysokou pravděpodobností nezískáte, je nekomfortní. Já je chápu a ctím v těch chvílích jejich křehkost. Ale zároveň si myslím, že je na čase castingy přestat démonizovat. Na těch svých se snažím, aby se herci a herečky cítili dobře, nezkoušíme, ale tvoříme. A na tvorbu je potřeba dostatek času. Je spousta talentovaných herců, kteří se ale potřebují na roli připravit, postavit si ji, a když jim nedáte dost prostoru, neukážou vám to nejlepší.

Zkoušet, zkoumat, objevovat

Jak se vlastně vybírají herci do filmů a seriálů? Přicházejí režiséři už s vlastní představou, koho konkrétního chtějí?

Každý režisér pracuje jinak. Bohdan Sláma mívá představu o hercích, která mu vzniká už při psaní scénáře. Po mně chce ukázat moje nápady, jestli ho někdo nezaujme víc. U Bohdana je specifikum, že často píše dětské role, které patří v jeho filmu mezi hlavní. Takže dělám velké castingy na dětské herce a není snadné najít takové, kteří utáhnou celý film. Pak jsou režiséři, kteří mi dají scénář a řeknou, ať přinesu svoje nápady. Mám štěstí, že pracuji s režiséry a režisérkami, kteří si mě vybírají, protože se jim má práce líbí, takže skoro vůbec nedostávám seznamy herců s tím, abych je obvolala a domluvila.

Herecká branže bývá o typech, škatulkách. Je to risk, zkusit obsadit herce do role, která je pro něj nečekaná?

Hodně dřu na tom, abych herce ve škatulkách neměla. Hodně mi v tom pomohla práce na seriálu Ochránce. Tam jsme se s režiséry snažili obsazovat herce jinak, než na co jsou diváci zvyklí. Je to přímo součást mé práce – nezůstat v rybníčcích známého, ale pořád zkoušet, zkoumat a objevovat. Z tvůrčího pohledu mám ráda pocit, že jsem v koncích, už mě nic nenapadá. Kudy chodím, tudy na to obsazení myslím. A pak, když zaklapne do skládačky ten správný herec, to je euforie.

Ptám se i kvůli tomu, že mám dojem, že se v českých filmech objevují stále dokola plus minus ty samé tváře.