Jak je tohle možné?!

Krajina ve stínu je příběhem lidí v malé pohraniční vesnici, do jejichž života zasáhne nacismus a po válce komunismus – všechno odstartuje vražda čtrnácti lidí během divokého odsunu Němců. 

Jde o můj první historický a také můj první černobílý film, ale nenatočil jsem ho proto, abych si tohle všechno vyzkoušel. Natočit jsem ho musel, jakmile jsem si přečetl scénář, protože mě šokovalo, jak je možné, že se takto zachová soused k sousedovi. I během natáčení jsme si pak všichni kladli otázku, jak se z obyčejných lidí stanou vrazi... 

Sám jsem ze Sudet, z Opavy. Opava byla před válkou ze sedmdesáti procent německým městem, okolo nějž ležely české i německé vesnice – v dětství jsem se divil tomu, že tam žádní Němci nezbyli. Následky vyhnání Němců jsem sám zažíval a znal. Rozpadlé vesnice v Sudetech, které opustili jejich hospodáři a natáhli se tam lidé ze všech koutů republiky, kteří na těch polích neuměli hospodařit. Při natáčení se mi vybavovaly obrazy spousty opuštěných domů; ta vymlácená, opuštěná a znetvořená stavení. 

Vyrůstal jsem na komunistickém dějepise, kde byl odsun uváděn jako akt spravedlnosti. Tohle ale nebyla spravedlnost, byla to pomsta, brutální selhání etiky. Etika jsou zkušenosti a principy našich předků, jak se chovat. Kultura, ve které žijeme, je založena na etice. V momentě, kdy se začne porušovat morálka, rozpadnou se lidské vztahy, což je nebezpečí, které se týká i dnešní doby. 

Proto věřím, že Krajina ve stínu, ač historický film, je stále aktuální.