Léčba Babišem

Andrej Babiš má pravdu. Je opravdu hrozné, pokud by o budoucnosti této země měla rozhodnout kauza Čapí hnízdo. Pouhých 50 mega odkloněných z nenáviděné Evropské unie by mělo zabránit, aby v téhle zemi bylo líp? Suma, na kterou by jeden člověk musel při průměrné mzdě vydělávat přes 150 let, má zlomit vaz spasiteli? Osudová nespravedlnost, kampaň, účelovka! Jak k tomu český národ přijde? Vždyť Čapí hnízdo slouží veřejnosti a Babišově rodině, je v něm nainvestována miliarda, co je to proti 50 milionům. A hraje tam Kryštof a dokonce i Jarda Jágr tam jezdí na lemury a řízek z vodňanského kuřete. 

Andrej Babiš má pravdu. Bylo by skutečně špatným vysvědčením národa, pokud by po čtyřech letech působení tohoto muže ve vládě volič potřeboval Čapí hnízdo, aby dokázal pochopit Babišovu pravou tvář. Jenže podle volebních preferencí se zdá, že některá očividná fakta významná část voličů skutečně nechce nebo není schopna vnímat a pochopit.

Šeptej mi do ouška, drahý

Fanoušci Andreje Babiše vytrvale působí jako manželka oklamaná sňatkovým podvodníkem, který ji připravil o většinu šperků a životní úspory. I když její okolí jasně vidí, co je její miláček zač, ona má pořád před očima ty krásné chvíle, kdy jí šeptal do ucha, že je tou nejkrásnější z žen a on jediný se o ni postará, když ji všichni předtím tak zklamali. Přestože objevuje jednu podvedenou manželku za druhou a jakkoliv jí rozum říká, že na těch informacích o jejím manželovi něco musí být, pořád v koutku duše doufá, že se neplete, že to jsou jen pomluvy. Její vyvolený nakonec překoná všechny nástrahy a z ukradených věcí, které si určitě jen vypůjčil, splatí dluhy svého předešlého hříšného života, vrátí se k ní a půjdou společně vstříc nejkrásnějšímu snu, jenž si spolu vysnili. Přece by se nepletla a nebyla hloupá husa, která skočí na špek cynickému lovci zklamaných srdcí. Co by jí pak v životě zbývalo?

Přitom k odmítání Babiše v politice někomu stačí, že byl prověřeným kariérním komunistou pracujícím za socialismu v zahraničí, a že se prokazatelně stýkal s StB – i když jeho estébácké protějšky tvrdily, že spolupráci nepodepsal. Opravdu se osmadvacet let po revoluci v politice neobejdeme bez podobných kádrů z dob dávno minulých? 

Jiný zas nebere celou tu pohádku o svatém Andrejovi, jemuž se podařil zázrak: zůstat jediný čistý uprostřed zkorumpovaného Palerma, ačkoliv se usilovnou prací v Palermu stal majitelem největšího holdingu v zemi. Dalšímu nesedí jeho podivné transakce, při nichž dostával pod kontrolu jeden podnik za druhým, přičemž pole obchodního partnera vypálené roundupem je jen jednou z mnoha zanedbatelných drobností na velké cestě za ekonomickým zázrakem v srdci Evropy.

Někdo zase neskousne propojení obrovské obchodní a mediální moci přímo napojené na klíčové politické nástroje země, natož aby chtěl premiéra, který chce stát řídit jako rodinnou firmu a ještě se tím chlubí. Pokud zrovna nespí, sní o tom, že státní instituce oseká na minimum, aby všechno mohl ovládat z jednoho centra a nikdo mu v tom nepřekážel. Mít pod palcem stranu, která slepě kráčí, kamkoliv vůdce poručí, se mu už podařilo. Pokud snad v ANO někdo omylem prokáže schopnost samostatného myšlení, podrobí sám sebe veřejné sebekritice a zanoří se ostentativně ještě hlouběji do útrob strany. 

Dalším zase připadá podivné, jak se Babiš zaštiťuje baťovskou legendou, když vlastníma rukama nikdy nic nevybudoval. Pouze skupoval jeden podnik za druhým, převážně v sektorech ve značné míře závislých na zásazích, regulaci či podpoře státu, které si ovšem jako největší příjemce dotací, úlev a podpor často uměl zařídit. Měl neoddiskutovatelné vazby na vládní garnitury prakticky celého polistopadové éry. A pak se takový člověk s miliardovým majetkem postaví do čela protikorupčního hnutí “Akce nespokojených občanů”, protože mu došla trpělivost s tím, jak špatně se mu žije. 

Je absurdní spojovat Babiše s Baťou, když malé a střední podniky označuje za klišé a kecy, a když hospodské a Vietnamce považuje za zloděje, kteří nechtějí EET, aby mohli dál nerušeně krást. Místo toho na podnikatele nahnal nonstop státní kontrolu a šmírovací nástroje bezprecedentního rozsahu doplněné o zcela nepřiměřené sankce za sebemenší selhání. Sám si přitom nechá od státu odpouštět pokuty a investice do inovací a jeho klíčové provozy se bez dotací neobejdou. 

Zázraky, které nepřišly

Jeho strana žádné zásadní úspěchy za čtyři roky ve vládě nepředvedla. Ministerstvo financí lakovalo čísla o státním rozpočtu na růžovo díky čerpání evropských dotací a vyrábělo ve svůj prospěch nepodložené statistiky například o úspěchu EET. Z finanční správy se stal šikanózní orgán likvidující firmy, soud navíc potvrdil, že nezákonně zasáhla proti firmě ve sféře zájmu Agrofertu. Ministerstvo dopravy nebylo schopné vyhlásit včas veřejnou zakázku na miliardový byznys s dálničním mýtem, ministerstvu spravedlnosti se nepodařilo mnohé z toho, co bylo v plánu. Konec volebního období završuje zpochybňováním práce policie a státních zástupců. A ministryně Karla Šlechtová? Ta se místo místního rozvoje nejraději fotí s Milošem Zemanem, případně s rakvemi a s motorkáři. Kde je to slavné „bude líp“ a „nekecáme, makáme“?

Zklamání z předchozích politických sestav je u části občanů tak veliké, že jim nic z toho nepřijde absurdní a svého Andreje dále vnímají jako toho jediného, který už nepotřebuje krást, protože má přece dost, který to myslí se všemi dobře, chodí mezi lidi, zařídí, abychom se měli líp.

Přitom už je jasné, že Andrej Babiš bez jakýchkoliv pochyb lhal. Například, když sliboval, že se nebude stýkat s novináři svého mediálního domu MAFRA. Bez jakýchkoliv pochyb neříkal pravdu o tom, kdo vlastnil Čapí hnízdo, ať k tomu měl jakékoliv důvody. Už to by mělo soudnému člověku stačit k tomu, aby někoho takového v politice za žádnou cenu nechtěl. Když před zraky veřejnosti lhal dokazatelně nejméně dvakrát v naprosto zásadních věcech, jak se mu dá věřit cokoliv dalšího? 

Obvinění ze strany policie, že Andrej Babiš byl mozkem celé operace kolem Čapího hnízda, docela dobře zapadá do mozaiky systematických metod, jak při nerespektování pravidel ohnout chod dějin a hlavně tok peněz ve vlastní prospěch. Dluhopisy, které Agrofert vydal a prodal pouze svému majiteli, čímž mu umožnil vyvádět z firmy 90 milionů korun ročně bez zdanění, jsou podobný případ.

Andrej Babiš má pravdu. Bylo by opravdu do nebe volajícím selháním národa, pokud by člověka s takovým rejstříkem plným podezřelých záznamů nezvolil jako premiéra této země jen kvůli nějakému Čapímu hnízdu, když k tomu má tisíc a jeden dalších důvodů. 

Bylo by také trestuhodným selháním celé politiky a všech politiků, kteří by mu to umožnili svým podílem na jeho vládě. Přesto se už řada z nich nemůže dočkat, až mu podá pomocnou ruku. Veřejně o tom hovoří prezident Zeman nebo lidovecký senátor Čunek, v náznacích pak i komunisté, Okamura a další významní jednotlivci ve většině stran… A ti ostatní, kteří jsou přesvědčeni, že by šlo Babiše ve vládě uhlídat, jak tvrdí třeba podnikatel Dalibor Dědek? Podle dosavadních zkušeností, jak trefně vystihl například divadelní režisér David Drábek na svém facebookovém profilu, existují pro Babiše jen dva typy lidí – nepřátelé a podřízení. Myslet si, že ho někdo z pozice slabšího partnera ve vládě uhlídá, je více než naivní. 

Pravdy pana Andreje

Andrej Babiš nemá problém soustavně urážet politické konkurenty nepodloženými obviněními a sázet jednu pomluvu za druhou, ale pokud někdo poukáže na něj samotného, hned je to „kampaň“ a „účelovka“. Babišovi nevadí, že policie zatkla Nagyovou-Nečasovou, že zatkla Ratha, že byl odsouzen Dalík, že jde po sociálně-demokratických hejtmanech, že těsně před volbami zatýká na ministerstvu školství, že právě obviňuje úředníky z miliardových podvodů na ministerstvu průmyslu a obchodu. Tam všude je postup policie v pořádku a podle práva. Ale jen a jen v jeho případě jde o zneužití policie k politickému boji. 

Přitom nikdo z ostatních českých politiků by už v politice nejspíš nebyl – poté, co by na něj vylezla čtvrtina toho, co víme o Babišovi. Problém je, že systém počítá alespoň s minimální mírou sebereflexe, když už ne u dotyčného jedince, tak u strany, kterou zastupuje. Systém jaksi nepočítal s tím, že strana je majetkem jednoho hráče. Ani s tím, že někdo bude zcela okatě pohrdat jakýmikoli pravidly solidního chování, ani s tím, že mu budou ostatní rezignovaně přihlížet, případně se sami přidají. V politice neplatí presumpce neviny, jak se nám snaží namluvit Miloš Zeman kryjící svého momentálního spojence – týž Zeman, který vždy mluvil o presumpci viny právě u politiků…

Andrej Babiš má pravdu. V říjnu bychom neměli ve volbách rozhodovat o Čapím hnízdu. Ale o tom, jestli jsme opravdu takoví blázni, že chceme vážně nabourat celý polistopadový systém se všemi jeho plusy i mínusy a odevzdat se do rukou muži, který nesnáší nesouhlas, kritiku, odpor a stejná pravidla pro všechny a který všechny režimy a vlády využíval na maximum ve svůj prospěch a pořád mu to není dost. Který chce řídit nejen svou firmu, ale úplně každého, aniž by si připouštěl, že on má být naším zaměstnancem a ne obráceně.

Andrej Babiš má pravdu. Je hrozné, že v příštích volbách musíme rozhodovat o tom, jestli bude premiérem, nebo možná skončí ve vězení. Ale je jen a jen jeho vinou, že nás před takové rozhodování staví, protože každý jen trochu soudný člověk by už dávno odešel s úklonou a omluvou. Babiš však sází na to, že naštvání podstatné části občanů na politické představitele polistopadového vývoje je tak veliké, že nehledí na to, jak špinavá je ruka, která jim slibuje, že to tady dá do pořádku. Ani na to, že tak neučinila, i když na to dostala čtyři roky. 

A tak se jim zase chystá šeptat do ouška své sladké sliby… Ano, miláčku, možná jsem udělal několik chyb, ale pořád tě miluji a jsi pro mě ta nejkrásnější na světě. Necháte se ještě nachytat?

Autor je výkonným ředitelem Internet Info, vydal knihu esejů Přelud svobody.