Kluci, kteří pomohli změnit Česko. Jejich příběh může „nakopnout“ další

9. května 2023

Amálie Kovářová

archiv AK

Měl to být krátký film o přípravě jedné demonstrace. Jenže na ni přišlo padesát tisíc lidí. A následovala další. A další. Děje se tu něco velkého, řekla si filmařka Amálie Kovářová. A točila dál. Výsledkem je, respektive bude, celovečerní dokument o spolku Milion chvilek pro demokracii. Kovářová v něm zachytila nejen dění v české společnosti, ale hlavně příběh hlavních postav spolku, Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla. Protože právě skrz příběhy si odpradávna předáváme zkušenosti, říká režisérka. Na dokončení filmu teď sbírá peníze na HitHitu.

Jak vůbec vznikl nápad natočit film o spolku Milion chvilek pro demokracii?

Už v roce 2017 jsem točila nějaká aktivistická videa, studentské výzvy proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Viděla jsem ale, že to nemá velký dosah. Pak, v lednu 2018, jsem objevila výzvu Chvilka pro Andreje, kterou spustili Mikuláš Minář a Benjamin Roll. Dávala si za cíl sledovat sliby Andreje Babiše, které dal lidem ve své Smlouvě s občany České republiky (dopis, který Babiš nechal rozeslat do schránek před volbami v roce 2017 – pozn. red.). Tehdy tu výzvu Mináře a Rolla podepsalo 20 tisíc lidí, což mi přišlo jako obrovské číslo. Říkala jsem si, že bych jim možná mohla pomoct. Napsala jsem jim, ještě ten samý den jsem se s Mikulášem potkala a ocitla jsem se na setkání nově vznikajícího spolku. Za dva týdny už jsme točili výzvu, kterou celé Chvilky začaly. Moje role ve spolku byla od začátku filmařská.

Kdy jste si řekla, že by z toho mohl být celý film?

Když jsem pro spolek točila asi rok, objevila jsem výzvu My Street Films, což je program o filmech natáčených z ulice, do kterého se mohou přihlásit i amatérští filmaři. Přihlásila jsem se, že bych chtěla natočit krátký film o tom, jak se dělá demonstrace. Bylo to na jaře roku 2019, kdy vypukly první protesty proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Tehdy jsem si říkala, že se děje něco velkého. A co je víc „z ulice“ než demonstrace. Natočila jsem tedy demonstraci na Václavském náměstí, na kterou dorazilo 50 tisíc lidí, nejvíc za deset patnáct let. Jenže pak se to najednou rozrostlo do dalšího Václaváku, do celé České republiky, až to vyústilo v demonstraci na Letné (v červnu 2019, podle odhadů na ní bylo přes čtvrt milionu lidí). A poté právě padlo rozhodnutí, že stojí za to udělat celovečerní film.

Točila jste jen demonstrace, nebo i věci okolo?

Právě že i věci okolo. Díky tomu, že jsem byla členkou spolku, jsem začala točit lidské příběhy, Mikuláše, Bena a celý spolek, co je v pozadí. Jak vypadají jednotlivá rozhodování, jak se vše připravuje, co vlastně ti lidé řeší. Pak se to ještě dost vyvinulo s příchodem covidu, odchodem Mikuláše Mináře z Milionu chvilek a založením Lidé PRO.

Mezitím jste se také rozhodla spolek opustit…

Z Milionu chvilek jsem odešla loni, protože už jsem došla do fáze dokončování filmu a uvědomila si, že se ve mně pere aktivista a filmař. Bylo mi jasné, že si musím vybrat – a vybrala jsem si filmařinu. Potřebovala jsem film dokončit s čistou hlavou a odstupem, což zaručovalo i to, že do projektu vstoupil nový producent Jirka Konečný z Endorfilm. Ten mě právě upozornil, že se mi film bude dělat lépe s odstupem. Takže jsem neodešla z nějakého rozhořčení, bylo to čistě pragmatické. Bylo to těžké, ale nutné rozhodnutí.

Druhá Letná

Napadlo vás úplně ze začátku, že by se to mohlo takhle rozrůst? Nemyslím jen Milion chvilek, ale právě i váš film…

Vůbec. Myslela jsem, že to skončí tou jednou demonstrací a že z toho bude krátký film. Ten jsem i udělala, získal druhé místo na jihlavském festivalu právě v rámci programu My Street Films. Jenže když pak byla oznámena druhá demonstrace na Letné, říkala jsem si, že se tu vážně odehrává něco, co stojí za to zachytit…

… a fakt, že jste byla uvnitř spolku a měla blízko k hlavním aktérům, byl velkou výhodou.

Podpořte Reportér sdílením článku