Marie Benešová. Žena, která umí podlehnout politikům

Report

Právnička Marie Benešová, která je dlouholetou spolupracovnicí prezidenta Miloše Zemana, se stala ministryní spravedlnosti. Den před tím, než ji uvedl do úřadu trestně stíhaný premiér Andrej Babiš, demonstrovali lidé po celé zemi v obavě, že tato výměna spustí řetězec událostí, na jejímž konci bude záchrana Babiše a jeho rodiny před možným soudem za dotační podvod. Lze Benešové věřit, že uhájí nezávislost justice?

Čerstvě jmenovaná ministryně spravedlnosti Marie Benešová udělala v minulosti řadu dobrých skutků. Třeba, když v roce 2007 kritizovala takzvanou justiční mafii, která z politických důvodů zachraňovala tehdy stíhaného šéfa lidovců a ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka.

To byl tehdy od špiček justice na čele s nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou a ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem skutečně zvrácený úkol, který byl v přímém rozporu s principem nezávislosti státního zastupitelství. Snaha „justiční mafie“, jak ji Benešová označila v jednom rozhlasovém rozhovoru, měla jediný cíl: zachránit vládu Mirka Topolánka, v níž byli lidovci v koalici s ODS a Zelenými.

Nutno podotknout, že v roce 2007, kdy Benešová mluvila o justiční mafii, byla stínovou ministryní spravedlnosti ČSSD.  Co však udělala dobrého ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, než ji v roce 2005 na tomto postu vystřídala právě Renata Vesecká? Byly to podle mého soudu dvě věci.

 

O co se zasloužila

Prosadila vznik specializovaných odborů závažné hospodářské kriminality, které pomohly k tomu, že se dotáhly do konce pozoruhodné případy spojené s konkursní mafií či úplatným soudcem Jiřím Berkou, nebo kauzy týkající se mafiána Radovana Krejčíře či velkého stavebního podvodu jménem H–Systém.   

Posun v těchto případech ovšem nebyl přímou zásluhou Marie Benešové. Byla to kvalitní práce některých žalobců ze specializovaných odborů závažné hospodářské kriminality, kteří často procházeli různými ataky, aniž se jich někdo z nadřízených účinně zastal.

Navíc jde v těchto konkrétních případech o dobu „postzemanovskou“, kdy už Benešová jako nejvyšší státní zástupkyně víceméně dosluhovala, a nový impuls dávali justici i policii jiní lidé – zejména ti, spojení s érou premiéra Vladimíra Špidly.

Benešovou lze pochválit ještě za jeden konkrétní případ: když šla tvrdě proti bývalému ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi. Tehdy byl stíhán katarský princ Hámid Sání ze pohlavní styk s nezletilými dívkami. Ministr Němec v dubnu 2005 umožnil vydání Sáního do Kataru a princ díky tomu neskončil v českém kriminálu (v Kataru byl ve vazbě jen dva dny, po složení kauce byl propuštěn).

Benešová jako nejvyšší šéfka žalobců dala tehdy policistům pokyn, aby Němcovo jednání prověřili. Byť se z toho Němec nakonec „vylízal“ a nikdo mu neprokázal trestný čin, snaha Benešové hájit spravedlnost byla sympatická.

Tím ovšem zásluhy Benešové končí. Navíc u několika jejích záslužných postojů lze s odstupem času spatřovat zčásti i politickou motivaci, kterou pak vyjádřila tím, že se dva roky po svém odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně stala členkou ČSSD.

Státní zastupitelství pod jejím vedením nemělo v letech 1999 – 2002 tah zastavit bující ekonomickou kriminalitu. Resort žalobců jen přežíval silou své vůle, až teprve nastartováním specializovaných odborů na vrchních státních zastupitelstvích v Praze došlo k obratu.  

První fáze v letech 1999 – 2002 se tedy Marii Benešové nevyvedla. Promarnila tři roky, které se pak těžko doháněly. 

 

Loutkou Zemana a Klause

Benešová se stala nejvyšší státní zástupkyní v roce 1999 za vlády Miloše Zemana. Ten na ni vsadil, když chtěl zatočit s tuneláři z dob kupónové privatizace. Jenže akce Čisté ruce, jak ji Zeman nazval po italském vzoru, skončila krachem. Po pár letech se o ukázalo, že justici a policii nešlo v této věci rozhýbat. A když už se něco poštěstilo – nikoli systematickou prací, ale spíše díky nahodilosti či osobní statečnosti několika jedinců – skončil zajímavý případ v šuplíku. Jinak vždy přišel nějaký „Igor Čistič“, aby kauzu s pověřením vládních poradců zarazil, policisty či státní zástupce zastrašil, případně nechal odstavit.

Marie Benešová se tak stala – ač si to zřejmě nikdy nepřipustí – loutkou v mocenské hře, kterou tehdy vedl premiér Miloš Zeman (ČSSD) s předsedou Poslanecké sněmovny Václavem Klausem (ODS), kteří spolu uzavřeli opoziční dohodu, čili pakt o neútočení v zásadních politicko-ekonomických otázkách. Zeman používal Marii Benešovou jako mediální beranidlo, které mělo symbolizovat boj proti korupci, ve skutečnosti však šlo jen o divadlo, které mělo co nejméně uškodit lobbistům a šíbrům napojeným na ČSSD a ODS.

Do akce čisté ruce nepočítejme případ tehdy stíhaného a později odsouzeného ministra financí Iva Svobody. To byl případ, který stál přesně jen na osobní statečnosti několika jedinců od policie a v justici, kteří dělali jen svou práci (nikoli akci Čisté ruce). Navíc Ivo Svoboda byl politicky nepřijatelný pro Miroslava Šloufa, šéfporadce Miloše Zemana a jeho „vykonavatele všeho dobra i zla“. Svoboda patřil tehdy ke křídlu Stanislava Grosse a Vladimíra Špidly, tedy ke skupině, která bojovala o vliv ve straně se Šloufem a Zemanem. I proto nedostal Svoboda ochranný štít od Šloufa a Zemana.

 

Čtenářka Kmentovy knihy

Marie Benešová – hodnoceno dnešními očima – byla nejspíš erudovaná státní zástupkyně, ale ve funkci nejvyšší státní zástupkyně nedokázala postavit mezi sebe a politiku neprostupnou zeď. Sympatie k Miloši Zemanovi ji zřejmě poněkud zatemnily mysl. 

Nejvyšší šéfka žalobců, u níž se sbíhaly citlivé informace a posuzovaly významné případy, nedokázala pochopit, jak organizovaný zločin prorůstá do státní správy a do politiky; ani to jakou roli v tom tehdy hrála pravá ruka Miloše Zemana – Miroslav Šlouf.

Marie Benešová to nevědomky připustila v roce 2008, kdy poskytla rozhovor týdeníku Reflex. Na dotaz Milana Šímy (Co říkáte na to, že za Zemanova premiérování chodil na Úřad vlády ČR mafián František Mrázek?), uvedla: „To je skandál. Teď čtu knihu Kmotr Mrázek od Jaroslava Kmenty (autor tohoto komentáře, pozn. red.) a valím oči. Teprve teď si tu mozaiku skládám. Já o tom hodně vím, ale teprve teď mi leccos nového dosedlo.“

Marie Benešová by teď měla vysvětlit nejen to, co si uvědomila až po přečtení knih o Mrázkovi. Jako novopečená ministryně spravedlnosti ve vládě trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše by měla ozřejmit ještě jednu věc, která tehdy zazněla v citovaném rozhovoru. 

Tehdejší premiér Miloš Zeman totiž – podle ní – občas přišel s tím, že by nechtěl, aby něco šetřilo. „Já jsem představitelům ČSSD tehdy jasně řekla, že se bude posuzovat pro všechny stejně. Neboli, že bude platit padni komu padni. A kdykoliv se premiér Zeman snažil třeba i jen naznačit, že by nechtěl, aby se něco šetřilo, tak jsem mu to vždy připomněla,“ prohlásila v roce 2008. 

 

Šlo o kauzu Olovo?

Marie Benešová nezveřejnila, o co tehdy šlo. Nicméně jedna pozoruhodná otočka se v jedné trestní kauze stala. Ten případ přímo souvisel se Zemanovým Úřadem vlády. Šlo o kauzu Olovo.

Dnes už slavný hanopis byl tajným návodem, jak zničit pověst tehdejší místopředsedkyně sněmovny Petry Buzkové (ČSSD), kterou Zeman a Šlouf nenáviděli. 

Postup, jak populární Buzkovou vyřadit z politiky třeba i publikováním falešným informací o tom, jak zanedbává výchovu své dcery, vznikl v roce 2000 na Úřadu vlády v týmu Zemanových poradců. Policie pak z autorství dokumentu obvinila jeho poradce Vratislava Šímu. Důkazy byly podle policie silné. 

Jenže vyšetřování nakonec skončilo jinak. Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová navštívila žalobce z městského státního zastupitelství v Praze, hned poté bylo Šímovo stíhání zastaveno. Mluvčí žalobců tehdy uvedl: „Jednání, pro které byl stíhán, není natolik společensky nebezpečné, aby bylo trestným činem.“

Dnešní otázka tedy zní: Kdy a v jakých kauzách naléhal premiér Miloš Zeman na Marii Benešovou, aby se něco nešetřilo? A jak to tehdy dopadlo?

Pokud Marie Benešová takovým tlakům podlehla tehdy, máme jen slabou záruku, že jim nepodlehne nyní. Když politické tlaky nebyla schopná odstínit jako nejvyšší státní zástupkyně, o to víc jim nebude schopná čelit jako politická figura Miloše Zemana a Andreje Babiše.

U Marie Benešové rozhodně vůbec není jisté, zda dokáže odolat politikům, s nimiž sympatizuje.

 

Zeman se snažil, aby se něco nešetřilo
Výňatek z rozhovoru s Marií Benešovou, který vyšel 17. ledna 2008 v Reflexu
 
To je vlastně zajímavé, že jste se stala stínovou ministryní za politickou stranu (ČSSD), která má v posledních letech největší problémy se zákonem.
Oni ty problémy mají všichni. 
 
Žádná jiná strana nemá tolik svých bývalých významných členů ve vězení: Svoboda, Snopková, Srba... Zdeňka Doležela čeká soud. 
Já jsem představitelům ČSSD jasně řekla, že se bude posuzovat pro všechny stejně. Neboli že bude platit „padni komu padni“. A kdykoliv se premiér Zeman třeba i jen snažil naznačit, že by nechtěl, aby se něco šetřilo, tak jsem mu to vždy připomněla. 
 
A on se o něco takového pokoušel? 
Všichni to ze začátku zkoušejí. Všichni zkusí, jak jste ochotni spolupracovat. Samozřejmě jemně. Nikdo nenaléhá. Jen zkusí, jak na to slyšíte nebo neslyšíte. 
 
V jakém konkrétním případě to Miloš Zeman zkoušel? 
O tom se nechci zmiňovat. 
 
Co říkáte na to, že za Zemanova premiérování chodil na Úřad vlády ČR mafián František Mrázek? 
To je skandál. Teď čtu knihu Kmotr Mrázek od Jaroslava Kmenty a valím oči. Teprve teď si sama tu mozaiku skládám. Já o tom hodně vím, ale teprve teď mi leccos nového dosedlo. 
 
Co konkrétně? 
Leccos. Teď už vím, o co šlo. 
 
Třeba že se Mrázkovi prostřednictvím Miroslava Šloufa dařilo dosazovat na důležité posty v policii své lidi? 
To je klasické prorůstání zločinu do státní správy. O to se snaží mafie na celém světě. Jenom se bojím, aby se jednou mafiáni z Palerma u nás neučili, jak na to. 
 
A Miloš Zeman tomu přihlížel? 
On Šloufovi věřil. Pan Topolánek má zase svého Dalíka. Každý má někoho takového kolem sebe. 
 
O Dalíkovi ale nevíme, že by se stýkal s někým z podsvětí. 
Zatím.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama