Přichází doba Auto-Mobilů

Navigace na zavolání posílaná do auta na dálku. Nákupy doručené až do kufru vozu. Upozorňování řidiče, kdy má vyrazit, aby nedojel pozdě kvůli husté dopravě. A k tomu wi-fi síť uvnitř vozu, aby si pasažéři mohli pouštět třeba videa z YouTube. Automobilky se naplno vrhly do propojování vozů s mobilními telefony a internetem. Cestujícím to zpříjemní život.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Ruka řidiče zmáčkne malé barevné tlačítko na stropě auta. Ozve se vyzváněcí tón a za okamžik se z reproduktorů ve voze ohlásí mužský hlas: „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ „Potřeboval bych najít cestu do pizzerie Felicita.“ „Malý moment, prosím… Mohla by to být ta v Brandýse nad Labem, Olbrachtova ulice?“ zeptá se operátor. Po přitakání, že ano, se na displeji navigace objeví správná adresa a auto začíná řidiče navigovat k cestě na oběd.

Onen mužský hlas přichází ve skutečnosti z anglického Lutonu. Jakou řečí se hlásit, poznají v call centru podle toho, který jazyk má řidič nastavený v palubní desce svého auta. Pokud tam má češtinu, je úplně jedno, jestli se s centrem spojí při jízdě Prahou nebo Portugalskem.

Systém, který tuhle službu poskytuje, se jmenuje OnStar, vyvinul jej americký automobilový koncern General Motors a dnes je jím vybavena většina v Evropě prodávaných vozů Opel.

Kdyby se onen česky mluvící hlas, který umí najít požadovanou adresu a rovnou ji poslat do navigace auta, nehlásil z Británie, ale z Německa, znamenalo by to, že řidič nejede v opelu, ale v „bavoráku“ a na obrazovce displeje si navolil jednu ze služeb programu BMW ConnectedDrive. 

Tyto služby mají minimálně dvě výhody, jednak tím celkem spolehlivě ohromíte spolujezdce či spolujezdkyni, kteří s vámi jedou v autě prvně, a zároveň, což je podstatnější, umožní bezpečné zadávání do navigace za jízdy bez ťukání do mobilu či na displej auta. Je to však jen malá a efektní ukázka velkého trendu, který začínáme pomalu vidět pod kapotami a v kabinách současných vozů. Stávají se z nich totiž postupně Auto-Mobily.

Propojování aut s mobilními telefony a internetem obecně je směr, jímž se, s různou intenzitou a v různých podobách, vydávají prakticky všechny automobilky. A nejen ony, svůj podíl na nově se rozvíjejícím trhu si hledají i výrobci operačních systémů stejně jako mobilní operátoři.

 

Mobilní budíček 

Automobilky byly k nástupu mobilů a zejména smartphonů dlouho docela rezistentní. Ještě léta po tom, co lidé začali jezdit prstem po obrazovkách prvních iPhonů, to vypadalo, že největší vymožeností v autě bude handsfree sada na volání – a to ještě většinou pro každý typ mobilu jiná. Pak se ovšem situace změnila a dnes se automobilový průmysl a telekomunikace čím dál více propojují.

Důvodů je celá řada, ten nejkonkrétnější se ale nejspíš jmenuje e-call. Jedná se o povinný předpis, podle kterého si auto v případě vážnější nehody samo musí umět zavolat o pomoc. 

V některých státech USA začala tato povinnost platit už před lety, v Evropě byla několikrát odložena a podle dosud nejnovějšího termínu se s e-callem počítá u nových aut povinně od dubna 2018. 

Druhým důvodem je komfort uživatelů. „Lidé jsou zvyklí používat své chytré telefony, ale v autech zatím tuto možnost nemají, nebo jen v omezené míře,“ říká Jan Linhart, partner KPMG, který se věnuje celosvětovému vývoji na automobilových trzích: podle jeho názoru bude připojení na internet to, co bude rozhodovat o úspěšnosti či neúspěšnosti jednotlivých automobilek.

Samotné automobilky pak z připojených aut získávají nepřetržitě spoustu informací o stavu motoru a dalších částí auta. A zároveň jim to otevírá cestu k tomu, aby řidičům dovedly nabízet častěji návštěvy v servisech a prodávat další dodatečné produkty a služby.

Že bude v blízké budoucnosti propojení aut s mobily běžným standardem, je podle všech oslovených odborníků takřka jisté. Jak rychle se to stane, závisí především na tom, jak se bude automobilkám dařit mobilní služby v autech zpeněžovat. „Zatím jsou to služby, které jsou dostupné převážně v dražších modelech aut, kde se také pokryjí náklady na vývoj a uvedení do provozu,“ říká Jan Linhart z KPMG a dodává, že pro výrobce je důležité, aby našli cestu, jak i u levnějších a rozšířenějších modelů úspěšně prodat mobilní propojení zákazníkům.

Toho jsou si vědomi i šéfové a manažeři automobilek. Propojování aut s mobilními technologiemi řadí v posledních dvou letech vedle aut na bateriový pohon na první dvě místa v nejdůležitějších trendech odvětví: vyplývá to z pravidelného globálního průzkumu společnosti KPMG mezi hlavními hráči automobilového průmyslu. Jeden důvod je finanční. Plných 85 procent manažerů automobilového průmyslu myslí, že služby spojené s připojením aut na web a do mobilních sítí budou vydělávat více než samotný prodej automobilů. Více než tři čtvrtiny (76 procent) zcela nebo částečně souhlasí s tezí, že jedno „připojené“ auto vydělá více peněz než deset nepřipojených.

 

Pomoc, nabouralo jsem

Prvotní důvod, proč se auta začala propojovat s mobilními sítěmi, ovšem nepředstavovaly, jak už bylo naznačeno, peníze, ale bezpečnost. Podle odhadů by včasná pomoc při nehodách měla ročně zachránit v Česku desítky životů, v evropském měřítku pak tisíce. Jenže myšlenka auta, které samo volá o pomoc, byla sice dobrá, ale také mnohokrát odkládaná. Chyběly podmínky pro její uskutečnění. 

„U nás byl přelomový rok 2013, kdy jsme přešli na vestavěné SIM karty v autech, čímž začala nová éra. Jakmile je v autě SIM karta, je tam i e-call. To znamená, že si můžete buď zavolat pomoc manuálně sám, nebo se s linkou 112 propojí samotné auto v případě větší nehody – řekněme takové, při které se aktivují airbagy v autě,“ popisuje Jiří Kopanický, produktový manažer v české centrále BMW Group. Právě BMW bývá i ostatními konkurenty, například v oněch výzkumech KPMG, považováno za technologického průkopníka. V některých zemích automobilka již nyní provozuje takzvaný inteligentní e-call, který umí záchrannému systému sdělit i to, kolik lidí bylo při nehodě v autě, jaké airbagy vystřelily nebo v jaké poloze se auto nachází a co bylo poškozeno. V České republice zatím tento systém neběží, ale podle zástupců automobilky se již diskutuje o jeho případném zavedení.

Na nouzové volání postupně přecházejí všechny automobilky, například u tuzemské Škody je e-call jako první zabudován v letos uvedeném modelu Kodiaq.

Co se týče SIM karet v autě, automobilky volí mezi napevno zabudovanými „virtuálními“ kartami, které mají třeba modely Opelu, a sloty pro jejich vložení: tou druhou cestou se vydala například Toyota nebo Volvo. 

 

Opravdové auto na ovládání

Jakmile je ovšem auto připojeno na mobilní síť, otevírá se vedle bezpečnosti obrovská škála možností, jak tohoto připojení využít. Mezi ty, které jsou velice působivé, je možnost mít na dálku informace o stavu vozu. Díky aplikacím v mobilních telefonech tak mohou majitelé například sledovat, kde se jejich auto nachází, mít přehled o stavu paliva v nádrži či si nechat vůz rozblikat a rozhoukat, když jej nemohou najít v garáži pod hypermarketem. Některá auta, například mercedesy, se dají za pomoci mobilního telefonu i zaparkovat, i když to je možné pouze tehdy, pokud je majitel v blízkosti vozu. Praktické je to například tehdy, když by zbývala příliš malá mezera na vystoupení bez odření dveří.

Auta se také dají na dálku zamykat a odemykat. Musím přiznat, že když produktový manažer Opelu Tomáš Zahel požádal asistenta na lince systému OnStar, aby auto, ve kterém jsme spolu seděli, na dálku zamkl, a za půl vteřiny cvakly zámky zavřené z Anglie, ztratil jsem na moment řeč. Dálkové ovládání auta, které známe z dětských her, se mi najednou zhmotnilo v reálném světě.

 

Je čas vyrazit

O navigaci, kterou posílá vzdálený asistent, již byla řeč na začátku textu. Svou budoucí trasu si mohou řidiči posílat do auta i sami. Ať už přes spolupráci se systémem Googlu Send To Car, s nímž spolupracují například japonské automobilky Nissan nebo Toyota, nebo prostřednictvím vlastní aplikace.

Pro notorické časové optimisty, kteří si vždy naplánují na cestu minimální potřebnou dobu a pak při sebemenším problému v dopravě přijíždějí pozdě, se jako velmi praktické jeví propojení s kalendářem. Aplikace samy pracují s daty o hustotě dopravy a době dojezdu a včas vás tak vyzvou, že máte za chvíli vyjet, pokud skutečně chcete dojet na sjednanou schůzku ve 14.30. Škoda, BMW a další tak slibují, že díky jejich aplikacím budou řidiči dojíždět včas. Jiří Kopanický z BMW navíc připojuje i další možnost – a sice pěší navigaci od zaparkovaného auta k cílové adrese, případně zpět k autu. To se podle něj může hodit zejména při turistickém pobytu ve městech v cizině, kde se člověk nemusí po pár hodinách úplně snadno zorientovat při cestě zpět na parkoviště.

Podobně auta umějí načítat informace o volných parkovacích místech, tedy pokud je sama parkoviště sdílejí. Ve velmi blízké budoucnosti by si auta mohla tyto informace sdělovat mezi sebou. Filip Stoulil, marketingový a prodejní koordinátor českého Seatu, například upozorňuje na projekt Metropolis Lab, kde má právě Seat – v rámci koncernu Volkswagen – za úkol věnovat se propojování dat mezi auty a městskou infrastrukturou. Po Barceloně tak už dnes jezdí testovací auta, která dovedou předat informace o volných parkovacích místech ve svém okolí.

 

Wi-fi lázně

Připojení aut na vysokorychlostní mobilní sítě výrazně rozšiřuje i možnosti zábavy pro posádku ve voze. Velice rychle se u výrobců, zejména v poslední době, rozšiřuje možnost vlastních wi-fi sítí uvnitř auta. U jednotlivých automobilek můžete mít možnost připojit čtyři, pět, někde i sedm či osm zařízení na hotspot, který si v autě vytvoříte. Stačí se zeptat, co zrovna ta vaše automobilka nabízí. Možná to není úplně výchovně správné, ale zvláště při delších cestách s velmi mladými pasažéry na zadních sedadlech může být wi-fi připojení užitečnou pomůckou pro zachování psychického zdraví posádky na sedadlech předních, alespoň pokud mohu podle vlastní zkušenosti soudit.

„Hotspot v autě je samozřejmě možné vytvořit i z mobilního telefonu. SIM karta automobilu propojená s UMTS anténou na střeše má ale výrazně stabilnější a kvalitnější připojení,“ říká Martin Mazari, produktový manažer Volvo Car Czech Republic.

Možnosti on-line zábavy pro řidiče jsou z povahy věci omezenější, sledování videa na YouTube k nim vážně asi nikdy patřit nebude. Ale třeba internetová rádia k nim už dnes patří docela často. Stejně jako nejrůznější možnosti zpráv ze zvolených oborů, které některá auta umějí řidičům i číst, nebo brouzdání po webu, což lze ale také doporučit spíše při parkování než za jízdy.

Zážitek pro řidiče pak vždy tvoří komplex, který je složen z ovládacích prvků auta, zabudovaných systémů a on-line služeb. Špičkové dotykové displeje už nejsou jen doménou luxusních značek tzv. velké trojky (Mercedes, BMW, Audi) či Volva nebo Lexusu, dávno pronikly i do aut vyšší střední třídy a rozšiřování pokračuje. Dnes si hýčkaný řidič může užít ovládání gesty, psaní prstem po displeji a další vymoženosti, které zná ze světa mobilů a tabletů.

Pro výrobce aut pak bude otázkou, které služby instalovat přímo do palubních systémů a které nechat v mobilu řidiče a do auta je pouze připojit, podobně jako se dnes auta párují přes Bluetooth s mobilem majitele při telefonování, natahování kontaktů či přehrávání hudby.

 

Problémy s češtinou

Propojování mobilního a automobilového světa se samozřejmě týká i výrobců telefonů a jejich operačních systémů. Hlavní dva, Google a Apple, svá řešení mají. Jenže v případě českých zákazníků mají také docela významná omezení.

Apple CarPlay a Android Auto, jak se obě služby jmenují, v principu nabízejí to, že část funkcí vašeho mobilu přenesou na displej v autě. Vezmete kabel, který se jinak používá ke spojení nabíječky s telefonem, strčíte do příslušné zdířky v autě a na ovládacím panelu v autě se objeví některé vybrané aplikace z mobilu – od map přes telefon a zprávy až po muziku. Jsou to ty, které nerozptylují pozornost řidiče a mají sloužit k většímu komfortu za jízdy.

Hlavní výhoda je v tom, že aplikace můžete ovládat hlasem, což při propojení mobilu s autem přes Bluetooth nejde. A hlavní nevýhoda je v tom, že ani v jednom případě zatím neexistuje česká verze. U firmy Apple je ta komplikace o něco menší: hlasový asistent Siri zatím neumí česky, takže řidič musí jednak zvládat zadávat pokyny v angličtině a zároveň i vědět, jak přesně se jednotlivé služby v angličtině jmenují. Může se vám navíc stát, že vaše angličtinářské sebevědomí poněkud utrpí. Myslel jsem, že tuhle řeč poměrně solidně ovládám, ale na Siri to v některých momentech nestačí. I bez ovládání hlasem však může Apple CarPlay stále dávat smysl, už jen v tom, že vám auto propojí s on-line mapami a navigací (kterou Applu dodává konkurenční Google), jež má většinou čerstvější údaje o hustotě provozu a dobách dojezdu než navigace zabudované přímo v autech, na druhé straně na ty od automobilek zase může ztrácet co do přesnosti navádění.

S Androidem je to ještě o něco komplikovanější. Také nemá českou verzi, a na rozdíl od Applu si v českém obchodě Google Play nemůžete aplikaci ani stáhnout, právě proto, že nemá lokální českou variantu. Zkušení „androidisté“ pak radí zajet za německé hranice a stáhnout si aplikaci, když je mobilní telefon přihlášen v síti tamního operátora: někteří dodávají, že si kvůli ceně k tomuto účelu i pořídili německou předplacenou SIM kartu. Jakmile si aplikaci stáhnete, funguje už na českém území bez potíží – ovšem pochopitelně také bez češtiny. Kdy bude aplikace dostupná v České republice a české jazykové mutaci, zatím není jasné. „Konkrétním termínem uvedení Android Auto v Česku se zatím bohužel nemůžeme pochlubit,“ uvedla mluvčí Google Alžběta Houzarová.

V případě hlasového ovládání v češtině tak zatím vedou systémy dodávané přímo automobilkami. Příkladem celkem zdařilého systému je například Sync 3 od Fordu. Reaguje nejen na povely typu „volej“ a „navigovat“, ale třeba i na větu „mám hlad“ – a nabídne navigování do stravovacích zařízení podle dalších preferencí, které řidič zadá.

 

Služba pro starší ročníky

Svou šanci vycítili i mobilní operátoři. T-Mobile zacílil i na majitele starších aut a nabízí jim aplikaci Chytré auto. Ta je určena majitelům většiny vozů vyrobených po roce 2001: právě od té doby se totiž v autech začal objevovat takzvaný OBD port. Jde vlastně o zásuvku umístěnou někde v prostoru řidiče, většinou zespoda pod volantem, do které automechanici připojují přístroje, které dovedou zjistit a popsat stav auta. Zkratka OBD znamená „On-Board Diagnostics“, tedy palubní diagnostiku.

Česká pobočka koncernu T-Mobile je tou, kde se jako první v Evropě uvedlo na trh využívání této „zásuvky“ pro propojení s mobilní aplikací Motion. Základem je černá krabička, velká asi jako ta od sirek, kterou si řidič u T-Mobilu koupí a připojí do onoho OBD portu ve svém autě. K tomu si do mobilu stáhne příslušnou aplikaci a celkem jednoduše si ji během zhruba minuty či dvou s černou krabičkou propojí. V telefonu pak vidí, kde se právě auto nachází, kdy a kam jelo, jaký je stav baterie, zda má motor nějaké závady, a další informace. Může si zapnout upozorňování na pohyb auta, otřesy, poruchy, překročení určité rychlosti. Aut si může zákazník do své aplikace zaregistrovat i více. Praktická je možnost vyexportovat si knihu jízd.

Podle Jany Maňasové z T-Mobilu si službu Chytré auto koupilo od uvedení v závěru minulého roku několik tisíc zákazníků a další přibývají. Zařízení pro Chytré auto stojí 2 599 korun, tarif pak 75 korun měsíčně. „Oslovujeme zákazníky, kteří mají v průměru šest let stará auta,“ říká Jana Maňasová s tím, že firmy ze skupiny Deutsche Telekom s kanadským výrobcem systému pracují na dalším vylepšování.

Zkusil jsem připojení devět let staré Hondy a fungovalo to, jak operátor sliboval: trasy, cesty, kontrola baterie a tak dále. Jen když předškolní dítě zabralo za kliku ještě neodemčeného auta, aplikace najednou hlásila „otřesy vozidla“ s varováním, že ho možná právě někdo krade. 

 

Od destiček k nákupní tašce

Mnohem podrobnější informace o stavu vozidla, než dostane klient mobilního operátora přes dodatečně připojenou krabičku, dostávají samozřejmě od aut jejich výrobci a servisy. Od připojeného auta získávají informace o technickém stavu, poruchách, chování jednotlivých systémů. Když například auto zjistí, že bude mít brzy sjeté brzdové destičky, samo to o sobě nahlásí.

To na jedné straně zvyšuje komfort a bezpečí uživatelů aut, na straně druhé to otevírá výrobcům a autorizovaným servisům nové trhy. Mohou efektivně (on-line posláním přímo do auta) zvát majitele vozů k opravám, preventivním prohlídkám i updatům systémů. A tím se poprvé okruhem dostáváme k oněm penězům, které v průzkumu KPMG manažeři autoprůmyslu cítili v on-line připojených autech.

Další peníze se mohou skrývat také v samotném zapojení do systému – některé automobilky to mají rovnou v ceně vozu, jiné třeba účtují roční sazbu. Obdobně je to s platbou za data, někde už jsou v ceně auta, jinde si zákazník sám volí tarif od operátora.

A pak jsou další peníze ve spoustě služeb, které bude možné na on-line připojení aut dále rozvíjet a budovat.

Jeden příklad za všechny: v rámci systému Volvo On Call rozjela automobilka – zatím ve Švédsku, Norsku a Švýcarsku – dodávání nákupu do vozu. Zákazníci si nakoupí u vybraných partnerů on-line, ve své aplikaci vygenerují kód pro jednorázový přístup do auta a poslíček internetového obchodu jim složí nákup přímo do kufru auta, třeba během doby, kdy jsou v práci. Za určitých okolností to může být šikovnější než čekat na dodávku od Rohlíku či Košíku navečer doma. Služba se bude postupně šířit do dalších zemí, jestli dorazí do Česka se ještě neví. V tuzemsku už se prodávají auta, která jsou na Volvo On Call technicky připravena a podle Martina Maziriho bude systém oficiálně spuštěn buď během podzimu, nebo nejpozději na jaře, doručování nákupů ale prozatím v nabídce nebude.

 

Data, data, data

Peníze se pak mohou na scéně objevit ještě několikrát. Třeba v souvislosti s pojišťovacím byznysem. Připojení aut totiž také usnadní jejich vypátrání v případě odcizení. Auto půjde velmi přesně lokalizovat. A klidně i na dálku znehybnit. Ne, není to přehnané: OnStar systém ve vozech Opel to dovede. Na evropském trhu se okamžité znehybnění z bezpečnostních důvodů nepoužívá, ale pokud majitel odcizeného opelu nahlásí krádež vozu policii, OnStar vůz nejen lokalizuje, ale zařídí, aby se auto po vypnutí motoru už znovu nedalo nastartovat. Zloděj tak dojede nejdál tam, kam mu dovolí palivo v nádrži. Pojišťovny, které logicky mají sazby odstupňované podle míry zajištění auta, jistě budou takto dálkově hlídaná auta zvýhodňovat.

Ostatní „připojené“ automobilky samozřejmě dovedou auto na základě dokladu od policie najít také, řada z nich to ale veřejně příliš nekomunikuje. Vědí totiž, že se ocitají v citlivé oblasti.

Data o autech jsou pro ně extrémně důležitá. Od připojených aut získávají informace, které jsou důležité pro další vývoj. Je jich obrovské množství a jsou k dispozici v reálném čase. To automobilky nikdy neměly. A co víc, mohou mít k dispozici také pestrou škálu dat o tom, jak zákazníci jejich auta používají. Nikdy v minulosti nevěděly ani zlomek toho, co mohou o svých klientech vědět nyní a v nejbližších letech. A i tady jsou skryty ony peníze, o kterých byla a stále je řeč.

Jenže na druhé straně automobilky také vědí, že klienti jsou na údaje o sobě velice citliví. V už citovaném průzkumu KPMG Global Automotive Executive Survey se manažeři automobilek a zákazníci moc neshodují na tom, komu vlastně data o užívání auta patří. Obě strany si, nepříliš překvapivě, myslí, že jim. Shoda mezi šéfy i jejich zákazníky naopak panuje na tom, že bezpečnost dat a ochrana soukromí je v této oblasti vůbec nejdůležitějším tématem. 

Pokud se vrátíme ke zkušenostem ze světa mobilních telefonů, dá se předpokládat, že pohodlí a možnost využívání služeb u zákazníků nakonec docela jednoznačně zvítězí nad datovou ostražitostí. Výrobci aut navíc mají jednu výhodu, z výzkumů vyplývá, že se dlouhodobě těší velké důvěře svých zákazníků.

 

Blíží se konec klíčků?

Další předpovědi vývoje už jsou o dost složitější. Mnohokrát už se v technologiích stalo, že i ty zdánlivě nejjasnější předpovědi zcela pohořely.

Může se prosadit myšlenka, se kterou pracuje koncern Volkswagen, a sice že každý zákazník bude mít své unikátní ID a tím bude ovládat vozy, které si bude postupně pořizovat? Možné to jistě je. A dávalo by to pěkné možnosti, jako je například odemykání a startování vozů právě takovým kódem. Žádné předávání klíčků manželovi nebo přebírání z půjčovny – komu majitel nasdílí ID auta, ten jede. Na dálkové otevírání pro poslíčky chce navázat Volvo, zákazníkům nabídne virtuální klíč v mobilu, který půjde sdílet s ostatními.

Vývoj však může jít i jinudy. Pro nejbližší léta tak lze s velkou dávkou jistoty předpovědět alespoň následující: propojování aut s internetem a mobily bude dál a velmi intenzivně pokračovat. A právě tento druh „vychytávek“ bude patrně spolu s pohodlím posádky hlavním polem v konkurenčním boji o zákazníky. Výkony motorů a maximální rychlost to, i kvůli úřednímu tlaku na emise, už asi nebudou. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama