Brigitte Streller, L‘Oréal

V krizových dobách nám pomáhá rtěnkový efekt, říká šéfka českého L‘Oréalu 

Post Image

V krizových dobách nám pomáhá rtěnkový efekt, říká šéfka českého L‘Oréalu 

Play icon
0 minut
Poprvé. První reklama se sloganem „Já za to stojím“ vznikla v sedmdesátých letech, kdy byla žena stále vnímána jako vedlejší postava. Modelka mluvila přímo k ženám s jistotou, že si vlastní hodnotu uvědomuje velmi dobře a nestydí se za to.

foto: Marek Knittl

Od promoce pracuje v jedné jediné firmě, už pětatřicet let, a pořád ji to baví. Do Prahy přišla Brigitte Streller jen pár dnů před covidovým lockdownem. Nadchlo ji, jak se lidé u nás umějí adaptovat a překonávat potíže. V rozhovoru mluví o sebevědomí žen, podpoře vědkyň, revolučních technologiích i o národních kosmetických rozdílech.

Zkuste si na začátek tipnout – existují déle vánoční kamiony Coca–Coly, nebo slogan „Já za to stojím“?

To uhodnu snadno. Když jsem poprvé viděla vánoční kamiony, už jsem pracovala v této firmě, takže to musí být méně než pětatřicet let. A slogan „Já za to stojím“, který používá značka L‘Oréal Paris, slavil před nedávnem už padesáté výročí.

To heslo se poprvé objevilo v televizní reklamě na barvu na vlasy. Zároveň se v sedmdesátých letech stalo také vyjádřením ženské emancipace. Je v něm i dnes takové poselství?

Určitě, možná i větší. V postavení žen jsme se samozřejmě od sedmdesátých let hodně posunuli. Dnes ale cítím hlavně jeho individuální hodnotu. Je dobré, aby si každá z žen připomínala, že za to stojí – bez ohledu na věk, vzhled, národnost, sociální postavení… Pro jednotlivé ženy a dívky je to dnes možná ještě komplikovanější.

Narážíte na svět sociálních sítí?

Každá se může srovnávat s tolika jinými po celé planetě. A proto je fajn si říct, že ona za to stojí, bez ohledu na to, jak vypadá. Jde o to, jaké jsme uvnitř, jakou máme víru samy v sebe. A v tom je podle mě aktuální síla toho sdělení. 

Přečtěte si také

Start v lockdownu

V Česku jste začala své působení už 1. března 2020 – a za dva týdny byl lockdown. Jak se přebírá vedení firmy, když je všechno zavřené?

Když se na to dívám zpětně, bylo to mimořádně zajímavé. Začala jsem prvního března a už osmého jsme měli ve firmě první případ covidu. Přišli lidé v ochranných oděvech od hlavy k patě a dezinfikovali kanceláře. Pak jsme všechny týmy rozdělili na dvě skupiny, které spolu nesměly přijít do styku a střídaly se v práci. Takže já jsem kolegy z opačné skupiny viděla naživo asi po půlroce.

Jaká byla spolupráce na dálku?

Byli jsme technicky dobře připraveni, takže to od prvního dne fungovalo. Navíc jsme těžili z toho, že je Česká republika velmi moderní zemí. Téměř každý má doma internet s dobrým připojením. Už před covidem tu byly velmi rozvinuté internetové obchody – například Alza, Rohlík nebo kosmetické Notino –, takže přechod z klasických obchodů na online nebyl nijak komplikovaný. V tomto směru bylo Česko daleko před mým rodným Rakouskem. Byla jsem ohromena.

Váš partner byl v Rakousku, vy tady, povinně doma, všechno zavřené… To nezní jako skvělé jaro v nové zemi.

Přesto se mi to hrozně líbilo. Když jsem neseděla u počítače, chodila jsem na procházky a poznávala město. Pamatujete, jak bylo na jaře 2020 pěkné počasí? Ocitla jsem se třeba sama na Staroměstském náměstí nebo na Karlově mostě. Taková soukromá prohlídka…

Podpořte Reportér sdílením článku