V brýlích je v kurzu návrat k tradicím, říká designér obrouček

Jak vás vůbec napadlo zabývat se designem brýlí?

Nebyl to okamžitý zlom, ale sled událostí. V době, kdy jsem nastoupil na Akademii výtvarných umění, jsem hledal brýle sám pro sebe. Nosil jsem různé starší kousky, které jsem objevil po anticích, a když už jsem jich měl víc, začal jsem různé repasované obroučky i nabízet. Na podobný koncept vintage brýlí s příběhem jsem narazil v Berlíně a v Miláně. Tak vznikl brand Optiqa. Načež jsem se začal zajímat o historii brýlí – a objevil Okulu, legendární československou brýlařskou firmu z Nýrska. Chtěl jsem pátrat v jejich archivech, udělali jsme si tam s kolegou výlet za brýlařským řemeslem a nakonec z toho vzniklo to, že jsme pro ně začali navrhovat brýle.

Jak se to stalo?

Tehdy jim zrovna odešel designér. Lidí, kteří se o brýle zajímají, v Česku moc není, a v Okule nevěděli, na koho se obrátit. My jsme jim takříkajíc přišli do rány. Ale myslím, že jsme uspěli, a v tom, co děláme, jsme se za poslední roky posunuli na špičku v oboru. Okula chtěla novými kolekcemi brýlí oslovit i mladší publikum, tedy generaci, které už to jméno zas tak moc neříká. Což se povedlo, naše první kolekce brýlí se slunečním klipem se dostala i do finále cen Czech Grand Design.

Co všechno pro Okulu děláte?

Už jsme pro ně navrhli několikátou kolekci, i takových obyčejnějších brýlí. S těmi výraznějšími se pak prezentujeme například na Designbloku. Zhruba tak čtyři modely za rok z našeho studia projdou sítem skrze Okulu do sériové výroby. Do toho řešíme vlastní výrobu brýlí a máme rovněž vintage obchod. Takovou optiku se starobylými brýlemi a zejména s „new old stock modely“, které už se nedělají, ale čekaly na své nositele dekády v nějakém skladu.

Brýle se slunečním klipem

Zmínil jste, že Okula dřív oslovovala spíš starší zákazníky. Jak ve firmě reagovali na nápady mladých designérů?

Když jsme na začátku udělali brýle se slunečním klipem, byli překvapení, na něco takového nebyli zvyklí. Postupně se nám ale podařilo najít společnou řeč. Okula je opravdu brýlařská legenda, historie firmy sahá až do roku 1895. Můj sen byl zprostředkovat historii značky širokému publiku a osvěžit Okulu po stránce designu – podobně jako to v obuvi udělal koncept Botas66.

Zároveň jste začal brýle i sbírat. Kde je sháníte? Jaké nejzajímavější kousky máte?

Různě. Když jsem byl na stáži v Berlíně, hodně jsem je kupoval na bleších trzích. Snažil jsem se hledat něčím výjimečné obroučky, nejdřív hlavně pro sebe. Ve sbírce mám například československé opalovací futuristické štěrbinové brýle Okula Retina z 60. let, které vycházejí z eskymáckých sněžných brýlí a jsou také ovlivněné sci-fi estetikou z té doby.

Sám nosíte brýle už od dětství?