Sousede, posuň si ten kurník

Marek Šálek

6. února 2022

Reportér 02/2022 · Číslo 90

24 minut

Tak se říká téměř izolovanému výběžku mezi německou Žitavou a českým Frýdlantem, který mocnosti na Jaltské konferenci vzaly Německu a přičlenily k Polsku, čemuž odpovídala i výměna obyvatelstva. Větší část tohoto území dnes vyplňuje obrovská jáma zvaná důl Turów.
foto Tomáš Binter

9 Fotogalerie k článku

Česko podalo žalobu, Polsko odvolalo velvyslance, nakonec byla podepsána mezivládní smlouva. Vyhrocený spor o důl Turów má ale ještě jinou tvář, a sice každodenní život obyvatel malebné krajiny mezi Lužickými a Jizerskými horami. Obrovská hnědouhelná jáma totiž není obklopena měsíční scenerií, jak to známe třeba z Mostecka. Z české strany sem přiléhá zabydlená oblast, kam se jezdí rekreovat hlavně Liberečané, někteří se sem i stěhují. Jiní zase uvažují o odstěhování.

Václavice leží kousek od úbočí Ještědského hřbetu. Podél úzké silnice se táhnou roztroušená stavení, u jednoho z nich právě probíhá večerní krmení králíků. „Řeknu vám to takhle. Jsme pětičlenná rodina a už si moc nevíme rady. Uvažovali jsme o stěhování, ale ceny zdejších nemovitostí na rozdíl od okolních vesnic klesají, je to takřka neprodejné,“ říká obráběč Kamil Kronus, který tady bydlí pětadvacet let. „Návštěvy nám vozí vodu v kanystrech, protože mají výčitky, že když umyjeme nádobí, nevykoupeme už večer děti. Prádlo pereme u rodičů v Liberci.“ Podobné zkušenosti s mizející vodou ve studních i potocích mají i stovky dalších obyvatel z nejbližšího okolí. A obviňují z toho důl Turów na polské straně hranic.

Rypadla se přibližují

Dosud nejvýznamnějšími návštěvníky Hrádku nad Nisou byli podle zdejších kronik císař Josef II. a říšský maršál Hermann Göring. Poslední dobou ale podobných oficialit začalo přibývat. V polovině ledna sem přijela ministryně životního prostředí Anna Hubáčková a brzy ji zřejmě bude muset následovat premiér Petr Fiala. Práce tu mají oba politici víc než dost.

Do útulného kusu země mezi Lužickými a Jizerskými horami se ze severu zakusuje hnědouhelný důl – v polštině kopalnia węgla brunatnego. Měří osmadvacet kilometrů čtverečních (zhruba 5 600 fotbalových hřišť), a přestože se tomuto typu těžby říká povrchová, jde o jámu hlubokou téměř tři sta metrů. Dvanáct rypadel nakládá uhlí na pásy, jejichž celková délka je osmdesát kilometrů. Pět vesnic na polské straně bylo zlikvidováno zcela, čtyři částečně, další to čeká. Elektrárna na okraji dolu má instalovaný výkon 2 100 MW, tedy větší než jaderná elektrárna Temelín. Stojí tu několik chladicích věží a komíny, z nichž nejvyšší měří 150 metrů.

Před dvěma lety státní Polska Grupa Energetyczna (PGE) oznámila, že hodlá prodloužit těžbu do roku 2044 a důl rozšířit směrem na jihovýchod. Přípravy už začaly: vykácen byl les, který tvořil z české strany poslední chabou bariéru před hlukem, prachem a zářícími reflektory. A co je nejhorší: těžba má dojít až k silnici lemované hraničními patníky.

Rámus a zářící skleníky

Böhmisch Ullersdorf a Oberullersdorf. Tak se jmenovaly dvě části jedné vesnice, z nichž jedna ležela historicky na českém území a druhá v Německu. Poválečný posun hranic způsobil, že dnes tu máme hranici s Polskem.