Reportáž

V království Miloše Zemana

27 / 01 / 2018

Co hýbe žlučí obyvatelům Moravskoslezského kraje, kteří opakovaně vyjadřují svoji frustraci hlasem pro Miloše Zemana? Strávili jsme před prezidentskými volbami několik dní ve městě Orlová, kde i letos získal téměř čtyři pětiny hlasů.

Co hýbe žlučí obyvatelům Moravskoslezského kraje, kteří opakovaně vyjadřují svoji frustraci hlasem pro Miloše Zemana? Strávili jsme před prezidentskými volbami několik dní ve městě Orlová, kde i letos získal téměř čtyři pětiny hlasů.

Absolutně největšího úspěchu dosáhl Miloš Zeman opět na Karvinsku. V roce 2013 mu dalo svůj hlas 76,4 procenta zdejších voličů, nyní 69,8 procenta. V celkovém součtu mu tady při celkovém počtu odevzdaných hlasů (120 210) ubylo pouhých 1504 hlasů.

Ve městě Orlová, kde žije 31 tisíc lidí, respektive 24 tisíc oprávněných voličů, je Zemanova nadvláda vidět ještě zřetelněji. Minule zde získal 81,8 procenta (10 243 hlasů), letos 76,7 procenta (10 241 hlasů). Za pět let tedy v Orlové ztratil pouhé dva voliče.

Čím se život na severovýchodním okraji republiky tolik liší od krajů jako je Praha, Středočeský kraj, Liberecko a Královéhradecko, nebo od měst jako je Brno, Plzeň, České Budějovice, Zlín či Olomouc? Tam všude ve druhém kole letošní prezidentské volby zvítězil Zemanův vyzyvatel...

Obyvatelé Orlové či Karviné vám bez váhání odvyprávějí svůj životní příběh a vyjeví svoje politické názory. Mají (bez ironie) srdce na dlani. Když se ukáže, že jste z Prahy, dělají si z vás chvíli legraci, pak si zanadávají na „pražské politiky“ (hlavně na Miroslava Kalouska), načež spustí chvalozpěv, jaké je Praha krásné město.

Když dojde řeč na sněmovní, krajské či komunální volby, hrdě se hlásí k tomu, že volili Andreje Babiše, Tomia Okamuru nebo KSČM. Dříve nejčastěji dávali svůj hlas ČSSD, ale tradiční strana, která v někdejším ostravsko-karvinském revíru dlouhé roky triumfovala, se v Orlové během pouhých čtyř let propadla ze 32 na 9 procent.

Největší pekelníci jsou Američané, Evropská unie, „zkorumpovaní hajzlové z Prahy“ a v neposlední řadě privatizátor zdejších dolů a bytů Zdeněk Bakala. Naopak uslyšíte slova uznání na adresu Vladimíra Putina a dobrých česko-ruských vztahů, oceňuje se také schopnost navazovat obchodní styky s Čínou. Zachránce je každý, kdo slibuje zatočit s migranty. 

V čem ještě se životní pocit Orlováků nejméně shoduje s tím, na co je zvyklý volič jiných veličin, než jsou Zeman, ANO, SPD a KSČM? Chcete-li znát upřímnou odpověď, musíte se připravit na výkřiky, které vámi otřesou. Zvlášť pokud jste přesvědčen, že změna, která se v této zemi odehrála v listopadu 1989, byla bezmála nejšťastnějším okamžikem vašeho jeho života.

V Orlové i jinde v Moravskoslezském kraji (podobně je tomu také v českých Sudetech) padají hodně extrémní názory. A stojí za nimi velká nespokojenost a odmítání takřka všeho, co se tu za uplynulé čtvrtstoletí stalo. K tomu se přidávají nostalgické vzpomínky na dobu, kdy platy v hornicko-hutnickém regionu byly třikrát vyšší než v Praze.

Některým argumentům by se neměl podivovat ani sebezarytější „pravdoláskař“. Za nájem běžného panelákového bytu, který Zdeněk Bakala přislíbil převést do vlastnictví nájemníkům či obcím, ale místo toho je přeprodal další soukromé firmě, platí Orlováci okolo deseti tisíc korun měsíčně.

Jediným politikem, který má odvahu sem osobně přijet a předstoupit před zdejší lidi, je Miloš Zeman. Většinu jeho protikandidátů z prvního kola Orlováci ještě deset dní před prvním kolem víceméně neznali a ani je to moc nezajímalo. Mladší generace k volbám zhusta nechodí.

Chcete-li nahlédnout detailněji do duší lidí, pro které jsou volby manifestaci jejich nespokojenosti, přečtěte si následující reportáž. Vyšla v lednovém magazínu Reportér a vzhledem k výsledku druhého kola prezidentské volby ji nyní odemykáme.

 

Můžete vyzkoušet rovněž audioverzi

 

 

Vidíš tu kameru? Dej pozor, jsou všude. A něco ti povím: máš štěstí, že jsi narazil na mě, tady se lidi bojí něco říkat – halasí můj průvodce Radek. Před hodinou jsme se seznámili v jednom z orlovských výčepů. Připadá mi, že přehání, ale následující dny mě v tomhle směru ještě vyškolí.

Teď jsem rád, že mi někdo usnadní první hodiny zdejšího pobytu. Míříme do nonstopu, které jsou tu takřka na každém rohu. A Radek plní, co slíbil: že zařídí, abych si mohl vyslechnout hlas lidu. Vcházíme do první nálevny. Tři štam­gasti sedí každý v jiném koutě.

„Co vy tady sedíte a nic nežbleptnete?“ zkouší to Radek, jakmile mu na stole přistane první pivo. „Zato ty nezavřeš hubu, co?“ Radek to nevzdává: „Přišel jsem vás vyzkoušet, jestli ještě umíte mluvit. Franto, pověz, jak se připravuješ na volby toho Zemana?“ Dotázaný zvedne hlavu od půllitru: „Já se nepřipravuju na nic. Já nevim, jestli se dožiju zítřka, a budu se starat o takové chujoviny.“ Radek: „Však je třeba zvolit nějakého chuje, tož ne?“ Franta: „Jasné, že to Zeman zase vyhraje. Chce skončit na lafetě.“ Radek: „Tož jestli mu i ty hodíš do urny hlas, potom jasné.“ Franta: „A komu jinému? Samý cyp na každém kroku. Nejsou lidi v tomhle státě.“ Muž v opačném rohu se zvedá, jde si zakouřit. Mezi dveřmi prohodí: „Lidí je dost, ruce nejsou!“ To už nevydrží mlčet ani poslední host: „Ruce by byly, ale mizerně placený. A ty mozky, co to mají řídit, jsou vygumovaný.“

Radek nadhazuje jména některých kandidátů, ale odezva je minimální: „Drahoš? Nevím, jaká mediální finta ho tam zase docpala. Dyť ho nikdo nezná. Pořád hledají, aby mohli proti tomu Zemanovi aspoň někoho postavit. A vymyslí Topolánka. Pičo, to se mohl rovnou přihlásit Kalousek!“

 

Mně Pražáci nevadí

Deset dní před Štědrým dnem v Orlové fučí vítr a je šedivo. Před domem dětí a mládeže stojí vánoční stromek z PET lahví, na nástěnce před radnicí přeje klidné a pohodové Vánoce klub zastupitelů KSČM. „Tisíc Zemanů bychom potřebovali! A tisíc Babišů,“ vykřikuje muž, který v okně svého bytu čeká na donášku – sousedův syn mu má přinést krmení pro ptáčky. „Pane, já jsem do Orlové přišel z dědiny, kde chlapi po vyučení zarábali 690 korun. A tady? 78 korun na hodinu plus prémie a lopata trumf, dohromady to dalo deset tisíc za měsíc. Když jsem ukázal výplatu chlapům u nás doma, pětašedesát se jich zvedlo a došli sem!“ Jozef Myslivec pochází z východního Slovenska, do Orlové se přistěhoval v sedmdesátých letech, kdy vrcholila likvidace historického města kvůli otevírání dalších šachet. „Tohle všechno je nové,“ říká s dávkou hrdosti, načež volá na blížícího se cyklistu: „Pavle, pojď taky něco říct do novin!“

I Pavel Švandelík se hned ochotně rozpovídá: „Mám invalidní důchod druhého stupně, teď žádám o trojku, to je nejvyšší,“ vysvětluje. Šestačtyřicetiletý muž vizáží připomíná ostravského herce Norberta Lichého. Dřív pracoval v bohumínských železárnách, teď tráví hodně času na horském kole. „Třicet tisíc stálo, musí mít pořádné odpružení, aby pode mnou neprasklo,“ směje se. Koho bude volit? „Nikoho. Je to jenom šaráda. Nevěřím nikomu.“ Ani Miloši Zemanovi? „Věřil jsem mu. Ale teď říká, že je mu úplně jedno, jestli budeme platit za postel v nemocnici a za recepty na léky. Tím mě dožral. Kdysi byl jiný, víc pro lidi.“ Z ostatních kandidátů si nevybere? „Vás bych volil, vypadáte jako férový synek!“ Snažím se vysvětlit, že jsem přijel z Prahy. „No a co? Mně Pražáci nevadí. Mně vadí buzeranti a lesby. Jak se chlapi nebo ženský spolu vodí za ručičku, to se mi nelíbí.“ Co mu ještě vadí? „Američané, ty nesnáším. Já miluju Rusko. Ale bez Stalina a bez Lenina. A to vám říkám, že Putin si už dlouho nenechá srát na hlavu.“ Loučíme se, Pavel Švandelík pospíchá na mši. „Už od tří let ministruju, však jsem biřmovaný!“ volá ještě přes rameno a mizí.

Hlavní, respektive jedinou třídu v Orlové lemují omšelá nákupní střediska z osmdesátých let. Příliš se od sebe neliší, lépe se dá zorientovat podle očíslovaných kruhových křižovatek – od jedničky do pětky. Teď jsem u trojky, čili zhruba uprostřed města. Vcházím do jednoho z  obchodů. „Zeman? Volil jsem ho. Líbilo se mi, že nepodléhá lobbistům a bere politiku lidsky. Dneska už to jako živnostník vidím jinak,“ říká muž za pultem. Co se mu na současném prezidentovi nelíbí? „Jak jde na ruku Babišovi, protože on je opravdová hrozba. Chce dostat všechny lidi pod svůj holding do zaměstnaneckého procesu.“ Na podzim ve sněmovních volbách hlasoval pro Tomia Okamuru, teď se k volbám nechystá. „Nevím, komu bych to dal. Horáčkovi? Mám rád jeho písničky, ale Babiš by ho rozsekal na kusy.“ Prostory, ve kterých působí místní podnikavci, patří až na pár výjimek městu. Bojí se tudíž, aby si to s radnicí nerozházeli, nechtějí proto uvádět jméno.

 

Vylidňování a dosídlování

Politické preference v Orlové se za uplynulé roky převrátily ve prospěch hnutí ANO, a to ještě výrazněji než ve zbytku země. Zatímco ve volbách do sněmovny v roce 2013 získalo ANO 14 procent hlasů, vloni na podzim už to bylo 41 procent. Naopak ČSSD se propadla z 32 na 9 procent a oslabila také KSČM – z 26 na 11 procent. Vedle Babiše posílil v Orlové nejvíce Okamura, jehož SPD narostla za čtyři roky z 8 na 17 procent. Komunální volby v roce 2014 přinesly nejvíce hlasů trojici KSČM (18 %), ANO (17 %) a ČSSD (16 %). Petra Jenčmionková z hnutí ANO je nyní místostarostkou a zdá se, že vzhledem k popularitě ANO brzy získá post starostky. Pokud se nestane nic mimořádného, zvítězí v letošních obecních volbách její strana v Orlové o parník.

Absolventka Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské vstoupila do politiky v necelých třiceti letech. „Když člověk někde žije, měl by se snažit něco změnit, zvlášť když vidí, že některé věci by šly dělat líp. A na hnutí ANO se mi líbilo, že tu stranu budujeme od počátku,“ přibližuje svou motivaci. Za největší problémy Orlové považuje neutěšený stav veřejných prostranství a nárůst nepřizpůsobivé populace. „Máme velký bytový fond a mladí lidé odtud spíše odcházejí, takže nám zde přibývají nejrůznější spoluobčané. Chci ale zdůraznit, že nepřizpůsobiví nejsou pouze Romové – lidí, kteří zneužívají sociální systém, je tady obecně hodně.“

Orlová se vylidňuje a stárne: v roce 1990 tady žilo 37 tisíc obyvatel, dnes jich je 31 tisíc (v sousední Karviné je úbytek ještě dramatičtější, dříve sedmdesátitisícové město bojuje o udržení hranice 50 tisíc, která je důležitá pro příjem státních peněz). Romů podle odhadů radnice žije v Orlové přes dva tisíce. „Vinou státem špatně nastaveného sociálního systému se samosprávy v tuto chvíli nemají jak bránit. Takže máme sociálně vyloučenou lokalitu v podstatě uprostřed Orlové.“ Jak chce mladá politička situaci řešit? „Jak říká náš předseda: ať chodí rodiče do práce a děti do škol a ať má město možnost říci, jestli je to v pořádku, nebo není.“

Takhle vidí nadějná tvář hnutí ANO prezidentskou volbu: „Co se týče pana Miloše Zemana, myslím, že nálada vůči němu je zde velmi dobrá. Navštívil Orlovou osobně a mluvil s občany, což v nich samozřejmě zanechá určitý pocit. Měla jsem možnost setkat se s ním při té příležitosti v užším kruhu tváří v tvář. I díky tomu mohu říci, že je to člověk, který má obrovské politické zkušenosti včetně prezidentských, což v tuto chvíli považuji za velkou výhodu,“ říká Petra Jenčmionková. Připravil jí Miloš Zeman za uplynulých pět let i nějaké zklamání? „Takhle bych to úplně neřekla, ale já osobně bych byla v některých věcech umírněnější. Je ale zvolený v přímé volbě, takže jeho slovo má větší váhu a musíme to respektovat.“

 

Prokletí hornických bytů

Navečer se propracuju ke kontaktu na muže, který vidí věci trochu jinak. Novinářsky to není ideální situace, protože i on má problém zveřejnit jméno, vysvětlení však je třeba respektovat: „Babiš má dnes prsty všude a jeho lidi všechno sledují – na radnicích i v podnicích,“ říká. Manažer, který donedávna řídil velký strojírenský podnik, má jasno: „Deset procent Orlováků je vzdělaných a bohatých. A devadesát procent jsou ti druzí. K těm mluví Zeman a říká jim, co chtějí slyšet. Třeba to, jaký průser jsou byty OKD. A je fakt, že nájemné je tady neskutečně vysoké.“ Dodejme, že 43 tisíc hornických bytů se stalo součástí privatizace dolů do rukou Zdeňka Bakaly. Ten v roce 2005 avizoval možnost jejich převodu na nájemníky či obce, před pár lety je ale přeprodal.

Padesátník, který v Orlové žije od dětství, volil ve sněmovních volbách TOP 09 (ta zde získala 1,09 procenta čili 123 hlasů). Zdejší situaci ilustruje takto: „Představte si rodinu. On pracuje ve fabrice za dvacet tisíc hrubého, ona dělá prodavačku za dvanáct tisíc. Suma sumárum mají nějakých pětadvacet čistého. Bydlí v panelákovém 2+1 a platí za to deset tisíc. Jejich dítě studuje. Byť oba řádně pracují, na život jim toho moc nezbývá. A tihle lidi chtějí slyšet, že se tady něco stalo špatně. Zvlášť když potkávají na ulici spoluobčany, kterým platí bydlení stát a od úřadu dostávají všelijaké další dávky. Mimochodem, už jste někdy viděl Roma bezdomovce?“

Volební účast v Orlové málokdy přesáhne 48 procent, přičemž největší disciplínu mají voliči, kteří popsaný stav cítí jako nespravedlnost a důkaz toho, že je potřeba „vymést ten svinčík“. Naopak mladší generace, která svoji osobní perspektivu nevidí zas tak zle, nechává hlas z větší části propadnout. „Velké slovo tady mají důchodci. Dělali na šachtě, kde brali třikrát víc, než byl tehdejší průměr. Jasně, byla to dřina, ale jezdili zadarmo na rekreace do Tater, občas k moři. Nikdo se neměl líp než oni, kam se na to hrabaly výdělky v Praze. To je pryč, bohatnou jiní, někteří závratně. Proto by chtěli ty staré časy zpátky, i když se to možná dneska stydí říct. Neřeknou vám to takhle, ale myslí to tak,“ říká pravičák, který chce zůstat v anonymitě.

 

Udržet mladé mimo

Ještě většího úspěchu dosáhl Miloš Zeman před pěti lety v sousední Doubravě: ve druhém kole tady zvítězil 86,1 procenta hlasů (nyní získal v prvním kole 64,97 %). Doubrava od sedmdesátých let nesla administrativní název Orlová 5, od roku 1991 je opět samostatnou obcí. Před deseti lety zde v důsledku nestabilního podloží došlo ke vzniku kráteru, do kterého se propadla i konstrukce těžní věže. Žije zde 1 200 lidí.

„Tady se tvrdě robilo, v Praze se blbě kecalo. Odjakživa,“ má jasno starosta Pavel Krsek (ČSSD). Ke zlosti na Pražáky má čerstvý důvod: článek, který o Doubravě vyšel na serveru iHNED.cz. „Vycházíme z toho jako špinavá neudržovaná obec, kde žijí samí dementi, zloději a nefachčenka. Novinář potkal jakési dva zloděje, co kradli někde bídu, a s těmi udělal rozhovor. Kdyby zajel o kousek dál, viděl by čtvrť, kde stojí dvaadvacet nových perfektních baráků! Máme spravené náměstí, vybudovali jsme naučnou stezku, Národní dům je zrekonstruovaný.“ Místem, kde se odehrávala zmíněná reportáž, byla někdejší havířská kolonie složená z takzvaných finských domků. „Fiňoky, to je naše bolest, ale co s tím máme dělat, když to patří soukromé firmě (Residomo, dříve RPG, čili opět jde o někdejší byty OKD – pozn. red.). Běžte se podívat na naše obecní byty – plastová okna, elektrické topení, všechno zateplené, naprostý luxus!“

Málokdo z Karvinska se může pochlubit vzděláním, jaké má doubravský starosta. Absolvent Pedagogické fakulty vystudoval při zaměstnání v důlním podniku ještě psychologii, nakonec přidal i marketing a ekonomiku. „Poslední státnici jsem dělal před sedmi lety,“ poznamenává osmapadesátiletý Pavel Krsek. Když dojde řeč na volbu prezidenta, chvíli přemýšlí. „Já sám bych tam radši viděl někoho, jako je Luboš Zaorálek (bývalý ministr zahraničí, lídr ČSSD v parlamentních volbách a poslanec za Moravskoslezský kraj – pozn. red.). Ten ale nekandiduje. A člověk, který se nezajímá o politiku a večer si na deset minut pustí televizi, vidí jednu věc: všichni by sem nejraději nastěhovali migranty – a Zeman řekne NE. A to těm lidem stačí. Navíc mluví, jak mluvíme my tady. Já vím, že z něho vy Pražáci omdlíváte, ale to se nám právě líbí.“

Opravdu žádný z kandidátů nemá v Doubravě šanci ubrat Miloši Zemanovi hlasy? „Pan akademik Drahoš není úplně marný, ale starší lidi jsou rozhodnutí pro Zemana a mladé to nezajímá,“ myslí si starosta Krsek, který několik let pracoval i jako učitel – na základní, střední i vysoké škole. Proč volby mladou generaci nezajímají? „Podle mě to vedení státu takhle vyhovuje,“ říká sociální demokrat tradičního střihu a vysvětluje: „Nejsnadnější a nejúčinnější je ovlivnit důchodce – ty opiju nejlevnějším bonbonem a ještě je jich nejvíc. I volič středního věku podléhá různým vábničkám. Ale mladý volič je obtížně ovlivnitelný, vlastně ho téměř neovlivníte.“ I to je podle starosty Krska jeden z důvodů, proč Češi stále nemají možnost volit on-line: „Když jako stát chci, aby mladí volili, pak jim to přece umožním! Je to o hecu. Kdyby to šlo naklikat rovnou z jakéhosi večírku, pak jeden vytáhne mobil nebo tablet, udělaj si z toho zábavu. Jenomže tohle ti nahoře nechtěj dopustit, protože to by zamíchalo takovým způsobem s výsledky, že už to nedá nikdo dohromady.“

 

Snad jedině Kubera

Na jedné věci se lidé ze samosprávy i byznysu shodnou: problémem Karvinska dnes není nezaměstnanost. Starosta Pavel Krsek uvádí zkušenost z Doubravy: „Přímo v katastru obce byl důl, kde pracovalo pět set chlapů. Někdo přešel na jinou šachtu, někdo našel jinou práci, někdo odešel do důchodu a někdo je od té doby na pracáku. Ale kdo opravdu chce, práci si najde. Obyčejné, dělnické, montážní práce je tu dost. Jiná věc je, že ty platy jsou nízké.“

Skvostem Doubravy je Národní dům. Budova z roku 1903 byla v sedmdesátých letech odsouzena k zániku, nyní její fasáda září do dálky. V patře je velký společenský sál, v přízemí restaurace. U stolu vedle pípy sedí v jedenáct dopoledne šest mužů okolo šedesátky. „Chlapi, omlouvám se, nechci vás otravovat, bude to rychlý. Jsem novinář z Prahy a mám jednu prosbu. Můžete zvednout ruku, kdo z vás bude volit za prezidenta Zemana?“ Nahoru jde šest paží čili sto procent. Následují komentáře: „A koho jiného?“ – „Drahoš? Ten z Třinca? Toho už v Praze pokazili.“ – „Mně by se na Hradě líbila ta atomová fyzička. Drábová!“ Ptám se: To vás Zeman za těch pět let ničím nerozčílil? „Vůbec. Aspoň je s ním nějaká sranda.“

Vracím se do Orlové, kde mi můj anděl strážný Radek domluvil schůzku s dalším mužem, který je ochoten podělit se o názory, ale nikoliv o jméno. „Potřebuju od města vyřídit jednu úřední věc,“ říká omluvně. On sám volit nepůjde, mínění Orlováků přibližuje takto: „Drahoše tam někdo dosadil, Horáček je nezajímá, ty ostatní neznají. Topolánek, to je pro ně vrchol drzosti.“ A Zeman? „On jediný se lidí umí zastat. Konkurovat by mu mohl snad jedině Kubera (primátor Teplic a senátor za ODS – pozn. red.), protože cítí se spodinou.“ Babiš? „Chytrý je, studoval ještě za socialismu. Podal si dotaci a prošlo mu to, každý to tak dělá. Vždycky tady odváděl daně, na rozdíl od ostatních oligarchů. A dokázal se jako jediný postavit té zkorumpované garnituře.“

Přidávají se další hosté krčmy, ve které jsme se sešli. „Teď se na komunisty nadává, ale oni to dělali dobře. Jen měli otevřít hranice a dovolit podnikat firmám do třiceti zaměstnanců,“ zaznívá například. S množstvím vypitých piv debata překračuje hranice země: „Na Zemanovi mi vadí, že uznal Jeruzalém za hlavní město Židů.“ A nakonec dojde i na Američany: „Kam vlítli, tam udělali bordel, jen aby měli komu prodat zbraně. Islámský stát je jejich dítě.“

 

Hardcore ve Futře

Hlasů posbíraných v táboře Miloše Zemana mám už dost, rád bych zjistil, jestli tady existuje něco jako orlovská kavárna. První pokus představuje klub Futra v podzemí bývalé ubytovny pro brigádníky někdejších šachet. Odpoledne prostor funguje jako nízkoprahové centrum pro děti a mládež, večer dostávají šanci hardcorové kapely. Šéfkou Futry je devětadvacetiletá Veronika Bukovská, která má vystudovanou sociální pedagogiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. „Když mi bylo okolo čtrnácti, začala jsem chodit do staré Futry – popovídat si s kamarády a tak,“ vzpomíná. Jak se smiřuje s tím, že tolik jejích vrstevníků Orlovou opouští? „Je fakt, že třeba všichni mí tři sourozenci jsou pryč. Ale nevidím to zas tak černě, je nás tu pořád docela dost. O lidi není zas taková nouze, spíš o jejich ochotu něco dělat, nějak se zapojit.“

Ona sama už v sedmnácti letech organizovala divadelní festival, dnes se ve Futře pořádají i výstavy, besedy, workshopy či promítání dokumentů, na větší akce přijíždějí návštěvníci z širšího regionu. Kdyby před Veronikou někdo chtěl Orlovou pomlouvat, jak by ji hájila? „To je právě někdy strašně těžké, protože ani mnozí Orlováci neznají zdejší historii, mnozí ani netuší, že tady dřív existovalo jiné město. Přijde jim, že je tady jen nějaké blbé sídliště, nic víc. Samozřejmě je to štve, ale bohužel obracejí svoji naštvanost špatným směrem.“ Veronika tíhne k anarchismu. „Před pěti lety jsem prezidenta nevolila, oba kandidáti pro mě byli nepřijatelní a obecně mám problém hlasovat pro menší zlo. Tentokrát asi půjdu, snad si někoho vyberu. Zeman je sice jediný z nich levicově zaměřený, ale toho asi ne. Větší váhu pro mě každopádně mají komunální volby.“

 

Ať se něco děje!

Většina restaurací v Orlové včetně jediného hotelu patří manželům Kuncovým. „Celkem deset podniků, včetně diskotéky a bowlingu,“ upřesňuje podnikatel, který dříve vlastnil firmu na obchodování s bižuterií – hlavně z Číny. „Tři dealeři, padesát zaměstnanců, desetimilionové obraty,“ přibližuje.

Živnostenský list si Jan Kunc vyřídil v den svých osmnáctin v prosinci 1994, před sedmi lety prodělal čtyřnásobný srdeční by-pass. Jan i Gabriela Kuncovi („já jsem poloviční workoholik, manželka stoprocentní“) jsou Orlováci. Sedíme spolu v hotelové restauraci s výhledem do útrob zimního stadionu, ledovou plochu právě uhlazuje rolba. „Chybí nám zákazníci, má to strašné výkyvy. Potřebujeme, aby se ve městě něco dělo,“ říká Jan Kunc a uvádí příklad: „V roce 2015 se hrálo ve Vítkovicích mistrovství světa v hokeji. Můžete mi říct, kde by měli hráči lepší ubytování než tady? A přitom žádná reprezentace tu nebydlela! Prý tady musejí trénovat naši mládežníci, zaslechl jsem z radnice. Umíte si představit, co by to pro děcka bylo, kdyby se tady proháněl borec z NHL?“

Když mluvíme o budoucnosti Orlové, Jan Kunc připomíná podstatnou věc: pozemky kolem města patří důlním podnikům. „Postavili tady jednu ulici a miliardu paneláků. Dobře, ale dneska by pomohlo, kdyby začala vznikat i jiná zástavba. Jenomže šachty k těm parcelám nikoho nepustí. Zatímco Ostrava se otevírá, Orlová se uzavírá. Každý Orlovák byl někdy v Ostravě, ale většina Ostraváků nikdy nebyla v Orlové, protože co by tady taky dělali.“

I Jan Kunc, který rovněž pochází z hornické rodiny, potvrzuje zdejší sentiment: „Jako dítě jsem se měl jako prase v žitě. Otec nosil domů deset tisíc měsíčně, vysokoškolský profesor bral v té době 2 500. K tomu odečtený byt, příspěvky na Vánoce i na dovolenou, třináctý plat. Když se naši rozhodli, že si koupí nové auto, za sedm měsíců na něj měli vyděláno. A na tyhle časy se tady bude vzpomínat ještě dlouhé roky.“

Popularitu Miloše Zemana zdůvodňuje podnikatel takto: „Hodně tomu pomohl bývalý starosta Kuča (Jaromír Kuča byl v devadesátých letech místopředsedou ČSSD, později poradcem Miloše Zemana a starostou Orlové, jeho syn Tomáš je současným starostou – pozn. red.). Vždycky ho sem nějak dostal, takže Zeman přijel, oblbl lidi zleva zprava, nikdy si nenechal Orlovou ujít.“ A koho bude Jan Kunc volit? „Zemana. Řeknu to na rovinu: je mi blízký svou protimigrační politikou. Neříkám, že nemáme pomáhat třeba Syřanům. Ale v létě jsem byl v Itálii a tam pouliční trh ovládají Afričani. Bylo to hodně nepříjemné, mým dětem nabízeli drogy za bílého dne.“

 

Odříznutí křesťané

V hledání orlovské kavárny pokračuju „na jedničce“, jak se říká torzu historického města. Orlovou 1 odděluje od panelákové Orlové poddolovaná pustina. Dříve tady stával i benediktinský klášter a například v patnáctém století byla Orlová významnější než Slezská Ostrava, takže Ostravané museli posílat do Orlové desátky. Ta doba je dávno pryč, ale církevní tradice tu přetrvává.

Vladislav Szkandera je pastorem Slezské církve evangelické augsburského vyznání. Bydlí v „okálu“ z roku 1986, který doly postavily vedle kostela jako náhradu za faru, jež se zřítila v důsledku půdních poklesů. Má odtud výhled na Beskydy, z jejichž podhůří pochází. Vystudoval střední školu lesnickou, po roce 1990 přidal pedagogické vzdělání, obor vychovatelství. Nyní působí i jako kaplan v karvinské věznici, na louce u kostela pořádá každé léto tábory pro křesťanský dorost, počet aktivnějších farníků odhaduje na tři stovky „Nechodí pravidelně, ale v průběhu roku se aspoň jednou objeví,“ přibližuje. Současně je orlovským radním za KDU-ČSL. „Nedávno město rozjelo přípravu strategického plánu, který může ovlivnit podobu města na desítky let. Účastnit se může každý, ale zájem je mizivý. Když už se někdo projeví, pak jen proto, aby si mohl zanadávat, že je všechno na nic,“ přibližuje duši kraje, do kterého se zažraly doly a hutě. „Mladší generace, která by to mohla změnit, z Orlové odchází, udělali to i oba moji synové.“

V prvním kole prezidentské volby dostane pastorův hlas Jiří Drahoš, i když to není kandidát, kterému by „fandil na plné pecky“. Ve druhém pak kdokoliv, jen ne Miloš Zeman. „Umí uchopit populární téma a prodat ho lidem, kteří nechtějí přemýšlet a nechtějí nic slyšet. Hraje na nízkou strunu lidí, kteří nevidí žádné východisko a žádnou perspektivu,“ vysvětluje své důvody osmapadesátiletý Vladislav Szkandera.

Kousek pod evangelickým kostelem, obklopen býlím a rumišti, stojí činžák z roku 1924. Husův dům. Kdysi byl součástí rušné ulice, za války v něm sídlilo gestapo, od roku 1949 slouží jako sídlo Českobratrské církve evangelické. „Když lidé z poddolovaných území dostávali nabídku odstěhovat se do paneláků, mnozí to uvítali. Jednak platil zákaz staré domy byť jen opravovat, navíc mohli za odkup nemovitostí získat finanční obnos,“ říká farář Štěpán Janča. Církev tehdy nedostala povolení jít za lidmi, „kostelníci“ měli zůstat odříznuti. „Dnes jsme maličké společenství, máme okolo čtyřiceti členů. Základem jsou bohoslužby a biblické vzdělávání, máme tu gospelový sbor Keep Smiling,“ přibližuje šestačtyřicetiletý Štěpán Janča, který vyrůstal v Ostravě a do Husova domu se přistěhoval v roce 1997.

Z čeho by mohla pramenit hrdost na to, že člověk pochází z Orlové? „To město je bez kořenů. Po válce tady vznikla nesourodá společnost lidí s nižším vzděláním – tím je nechci shazovat. Zkrátka sídliště pro dělníky z železáren, horníky z dolů. Když mluvím s mladými, říkají: chceme rychle dostudovat a zmizet. Přitom je tady velký tenisový oddíl, skvělou tradici má v Orlové krasobruslení, skoro každá škola má svůj pěvecký sbor, vyhrávají soutěže… Neděje se toho málo. Pocitově tady ale nastupující generaci nic nedrží.“ Za prezidenta by si Štěpán Janča přál někoho, kdo se nechová jako hulvát a má úctu k lidem.

Knězem v katolickém kostele Narození Panny Marie je Mieczyslaw Augustynowicz. „K volbám chodí slabá polovina Orlováků (v prvním kole letošních prezidentských voleb přišlo 46,35 % voličů – pozn. red.), tomu chceme říkat vůle lidu?“ říká a definuje svoji představu prezidenta: „Člověk, jehož kariéra vrcholí a který je známý a čitelný v zahraničí. Takový byl pro mě Václav Havel, a to říkám jako Polák. Myslím, že tentokrát žádný ideální kandidát není.“

 

Hlas orlovské svobody

Klasickou kavárnu jsem v Orlové nakonec nenašel ani jednu, beru tedy zavděk čajovnou, umístěnou v patře socialistického obchoďáku naproti gymnáziu.

Za pultem čistí vodní dýmky Michal Tkáč, kterému je devatenáct let a letos bude maturovat na Střední odborné škole Net Office. Nejdřív obslouží dvojici studentů, pak se ochotně rozpovídá. Když dojde na politiku, postěžuje si, že jeho učitelé potlačují svobodnou diskusi: „Když se ve škole projevíme a začneme říkat něco, co se jim nelíbí, hned nám ten názor začnou vyvracet nebo nás rovnou přeruší a zavedou řeč jinam. Podle mě je to od nich nefér.“

A koho se Michal chystá volit? „Vůbec ještě nevím, kdo jsou ti ostatní kandidáti, ale Zemana stoprocentně ne,“ říká devět dní před prvním kolem hlasování. Pro prezidenta hlasuje poprvé, do sněmovny už na podzim volil. Koho? Podle jeho svobodomyslnosti a piercingu v dolním rtu to odhaduji na Piráty, ale zdání klame: „KSČM. Za minulého režimu se všichni měli dobře, říkala maminka. A já jí věřím.“ •

 

 

Fotogalerii a infografiku s volebními výsledky v Orlové si můžete prohlédnout zde.

Galerie (17) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat