Report

Bakala a příběh OKD. Vydolováno

08 / 08 / 2016

Z karvinských šachet dříve tekly peníze proudem. A majitelé ze skupiny kolem Zdeňka Bakaly ty peníze vysávali, jak to jen šlo. OKD skončilo na kolenou a teď se hraje o jeho další osud. Velmi silnou pozici může získat český stát na úkor většinových věřitelů. I tak se ale počítá s rychlým zavíráním tří z pěti částí důlního podniku. Proč to došlo až sem a o co se hraje v pozadí? Spletitý příběh OKD míří do dalšího, možná už závěrečného kola.

Z karvinských šachet dříve tekly peníze proudem. A majitelé ze skupiny kolem Zdeňka Bakaly ty peníze vysávali, jak to jen šlo. OKD skončilo na kolenou a teď se hraje o jeho další osud. Velmi silnou pozici může získat český stát na úkor většinových věřitelů. I tak se ale počítá s rychlým zavíráním tří z pěti částí důlního podniku. Proč to došlo až sem a o co se hraje v pozadí? Spletitý příběh OKD míří do dalšího, možná už závěrečného kola.

Kopec Landek na severním okraji Ostravy je něco jako slezský Říp. Podle archeologických nálezů si tady lidé přitápěli uhlím už v době kamenné. Cíleně se tady začalo těžit v roce 1782, vznikl tu i první důl. Těžba skončila až zkraje devadesátých let a od té doby areál funguje jako muzeum hornictví.

Na vstupní bráně muzea se píše Landek Park, ale název dolu se jako v jedné z her Divadla Járy Cimrmana měnil podle toho, kdo zrovna vládl na povrchu. Jmenoval se Anselm po potomkovi z dynastie Rothschildů, kteří za bouřlivým rozvojem regionu stáli sto let – pak také Petershofen (když patřil pod Reichswerke Hermann Göring), ale také Masaryk nebo Urx podle komunisty-odbojáře.

Muzeum hornictví potvrzuje, že doly na Ostravsku a Karvinsku byly nejen zdrojem práce a bohatství, ale i symbolem ekonomického a politického vlivu. Potvrzuje to vlastně i historie OKD: je řádně spletitá, jsou v ní čachry, spory a samozřejmě peníze, hodně peněz.

 

Černá komedie, nebo thriller?

Příběhu OKD, jedné z největších a ještě před pár lety nejvýdělečnějších společností v zemi, chybí do atraktivity hollywoodského scénáře už jen dramatický závěr.

Po divoké privatizaci, vysoké politice a velkých penězích, které z dolů tekly v dobrých časech proudem, došlo na úpadek a firemní převrat. Na doly by měl po více než dvaceti letech získat výrazný vliv stát a spřátelení věřitelé.

Na světlo začaly vycházet miliardové černé díry. Ve firmě nejsou peníze ani na domluvené výhody pro zaměstnance, ani na zavírání dolů. Podle odhadu teď OKD chybí přes 5,5 miliardy a je pravděpodobné, že budou do dolů dosypány z kapes daňových poplatníků. Černého Petra drží i někteří zahraniční investoři, kteří skupině okolo původních majitelů v čele se Zdeňkem Bakalou a Peterem Kadasem v posledních letech půjčovali. Těmto investorům jde – minimálně na papíře – celkem o téměř dvanáct miliard korun. Jejich pohledávky byly na konci července předběžně odmítnuty a s velkou pravděpodobností nebudou mít šanci do dění okolo OKD promluvit.

Až finále však rozhodne, zda příběh černouhelných dolů bude spíš černá komedie, drsný film noir, nebo politický thriller. Vyloučený však není ani šťastnější konec, pokud podraží černé uhlí, jediný zdroj příjmů OKD. Slovy jednoho z lidí, kteří okolo firmy krouží: „Zlatý důl už to není, ale i na tom zbylém uhlí se dá ještě něco vydělat.“

OKD bývala bohatá firma, ze které tekla spousta peněz. Jenže to už je minulost. Od začátku května je v úpadku, a to na návrh managementu Ostravsko-karvinských dolů. Ten se snažil udržet provoz firmy v chodu a v rozhodující okamžik se vzepřel manažerům v zastřešující firemní struktuře známé jako New World Resources (NWR).

Pět let trvající pokles cen uhlí z historických maxim a neukojitelný sací reflex hlavních majitelů jsou podle klíčových postav, se kterými magazín Reportér mluvil, hlavními příčinami pádu dříve tak movité společnosti. Ještě před čtyřmi lety OKD vyplácelo dividendy, v letech 2006 až 2012 šlo dohromady o pětašedesát miliard korun. Příčiny úpadku však nejsou jednoduché a ještě o nich bude řeč.

 

Státní těžba?

V první půlce srpna měl padnout v insolvenčním řízení zásadní rozhodnutí. A sice, zda doly čeká rychlý konec a rozprodej v konkurzu, nebo zda dostanou šanci na další fungování. Podle rozložení sil na počátku měsíce byla pravděpodobnější druhá varianta, což znamená zahájení procesu reorganizace OKD.

Největší pohledávky vůči OKD uplatňovaly firmy sdružené v uskupení Ad Hoc Group, které jsou také největšími akcionáři společnosti NWR, pod niž současně OKD spadají. Tyto pohledávky však dočasný insolvenční správce odmítl uznat. Proto mají nyní nejsilnější pozici věřitelé spojení s českou vládou a podnikateli, kteří měli zájem na ozdravení nebo aspoň prodloužení života OKD.

Vláda také na konci července schválila pro OKD sedmisetmilionový úvěr, aby firma mohla vůbec reorganizaci rozjet. Tento úvěr má tři klíčové vlastnosti, které vysvětlují, proč okolo jeho schvalování byly takové zákulisní tahanice.

Zaprvé v případě, že by jej firma využila, by byl úvěr jištěn majetkem OKD. Ten je vyčíslen zhruba na sedm miliard, pětina z toho je rychle zpeněžitelný majetek. Tím by se vláda dostala do unikátní pozice jediného zajištěného věřitele a podnik by tak fakticky ovládla. Umožnilo by jí to kontrolovat dění v OKD, i kdyby doly nakonec spadly do konkurzu nebo se objevil z pohledu vlády „nepřátelský“ věřitel.

Zadruhé je to úvěr úročený, což by mělo ztišit kritiky veřejné podpory – znamená to, že stát by měl něco získat a že nejde o peněžní injekci za mimořádných podmínek znevýhodňujících jiné hráče.

A konečně zatřetí: peníze půjčí dolům společnost Prisko patřící pod ministerstvo financí, jež tím získá podstatný vliv na fungování dolů. Šlo o jeden z ústupků vůči Andreji Babišovi, který do poslední chvíle hrozil, že bude proti. Pro šéfa ANO byla neskousnutelná varianta úvěrování prostřednictvím jiného státního podniku, Diamo, který spadá pod ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD).

Právě kombinace odmítnutí pohledávek od dosavadních faktických majitelů a vládního úvěru může zcela změnit rozložení sil a dostat český stát do pozice, ze které může kontrolovat vývoj situace.

 

Paskov, Darkov, Lazy. Zavíráme

Předběžný plán na záchranu dolů a postupný útlum připravovaný managementem OKD v čele s Dale Ekmarkem počítal s rychlým uzavíráním ztrátových a ekonomicky vytěžených lokalit. Ztrátový Paskov má být podle plánů zavřen do konce letošního roku, o rok později Darkov a do konce roku 2018 Důl Lazy. Důl ČSA by pak měl skončit na konci roku 2021 a poslední dvě lokality Dolu ČSM na konci roku 2023. Z deseti tisíc kmenových zaměstnanců by jich zbyla za tři roky polovina, za osm let nikdo.

„Když odříznete Paskov, kde bude letos provozní ztráta v řádu stovek milionů korun, bude zbytek podniku generovat peníze. Nebude dál docházet ke krácení majetku OKD a reorganizace bude mít smysl,“ říká jeden z lidí seznámených s plánem. Pokud by ceny uhlí zůstaly po celou dobu útlumu stejné jako letos, podnik by do roku 2023 vytvořil podle finančního plánu necelých dvě stě milionů korun provozního zisku, při dvouprocentním ročním růstu cen by šlo už o čtyři miliardy. Na pokrytí kompletních nákladů na útlum těžby a sociální program – podle odhadů jde celkem o více než šest miliard – by však podnik potřeboval růst cen přes tři procenta ročně. „Je tam politováníhodná věc, že Zdeněk Bakala a s ním spojení investoři dostávali ven z podniku i peníze, které měly být někde na rezervním účtu až do vyčerpání těžitelných zásob a konečné likvidace dolů,“ uvádí zdroj. „Minimálně využili mezeru v zákoně. Ty peníze tam prostě nejsou.“ Přesněji řečeno, je tam pouze desetina peněz, které by byly potřeba.

Je pravděpodobné, že vláda – přímo nebo skrz navýšení úvěru – bude muset ještě letos přisypat další peníze na uzavření Dolu Paskov. Na něj si totiž OKD letos nevydělá ani v optimálním scénáři. Z celkem 1,3 miliardy, kolik zhruba bude zavření Paskova stát, je polovina určena na sociální náklady, jako je například roční odstupné, které mají horníci garantováno. O zavření tohoto dolu se mluví již léta. Jsou v něm sice zásoby uhlí na desítky let, ale při vysokých nákladech a současně nízkých cenách uhlí na trhu jsou ekonomicky nevytěžitelné. Řada zaměstnanců se i bez další perspektivy zachovala zcela ekonomicky racionálně: na dole zůstali, a rozhodli se své odstupné si vyčekat. Ani na tento „sociální útlum“ si však OKD peněžní rezervy z lepších let neponechalo.

Po zavření ztrátových částí, očištění o dluhy a o smlouvy pro OKD nevýhodné, by zbylá část podniku měla začít vydělávat. Při popisování černých scénářů se přehlíží, že OKD bylo za Bakaly a Kadase až přeinvestované důlní technikou, což je nyní výhoda. Podle předběžného plánu bude část podniku jako černá nevěsta čekat na bílého rytíře, který si ji koupí i s onou zmíněnou technikou a bude spekulovat na vyšší cenu uhlí. Neprodejná část skončí v útlumu.

 

Tykač ne, Otava s odmítnutím

„Teď sice ceny stouply, ale situace na trhu s černým uhlím není růžová. Boj o doly mezi českým top byznysem rozhodně neprobíhá,“ říká zástupce významného věřitele, který pohledávku nabízel k prodeji. „Zkoušet ovládnout OKD je rizikový byznys, protože to znamená jít do souboje s Babišem jako ministrem financí. Pokud by na konci viděli zlaté prase, šli by do toho, ale ono tam není. Hodnota tam je, ale není obrovská,“ dodává. Nabourat se do dolů přes pohledávky a vyšachovat stát by sice otevřelo možnost vytáhnout si z OKD jen to nejlepší a zároveň přehodit problémy na vládu, jenže stát reguluje v hornictví všechno. Od bezpečnosti po výši poplatků. A nálepku veřejného nepřítele se také nechce nikomu riskovat. Proto žádný pokus o „nepřátelský“ vstup nepřišel, zájemci zdůrazňovali ochotu ke spolupráci se státem.

Nakonec však 2. srpna insolvenční správce Lee Louda veřejně oznámil, že zatím neregistruje žádnou písemnou nabídku na koupi celého podniku.

Vlažný zájem majitele mosteckých dolů Pavla Tykače, který měl podporu hornických odborů a dvou obchodních partnerů OKD, opadl úplně. „Nedomluvili jsme se s držiteli dluhopisů, bylo by to příliš složité a riskantní, navíc byly jejich pohledávky popřené,“ uvedl Tykačův mluvčí Jan Chudomel.

V mezičase byly předběžně odmítnuty pohledávky dalšího nápadníka, majitele Metalimexu Petra Otavy mladšího, v OKD přezdívaného „džejár“. Jeho otec byl jedním z privatizátorů firmy v 90. letech a junior zná společnost dobře zevnitř jako bývalý obchodní ředitel. Do jeho skupiny patří mimo jiné i bývalé koksovny OKD a je pro něj tedy důležité, aby doly bez přerušení pokračovaly. Původně se Otava domlouval s obchodníkem s uhlím Petrem Pauknerem a lobbistou Martinem Ulčákem, kteří preferovali konkurz. „Zájem trvá. Jsme připraveni doly provozovat a financovat, když tam budou garance státu,“ říká Petr Paukner, majitel skupiny Carbounion, mimo jiné obchodující s uhlím z Polska. „Konkurz je podle mě jediné řešení, jak umazat dluhy. Lít miliardy do sudu bez dna nemá smysl,“ dodává. S názorem, že i v konkurzu je možné udržet doly v provozu, je výjimkou.

Rychlý konec dolů by zřejmě zatřásl i s největšími odběrateli uhlí na Ostravsku, železárnami a ocelárnami. Ne že by nemohli získat uhlí odjinud, ale očekává se, že kvůli vyšším nákladům na dopravu i nižší konkurenci by mohla být cena až o třicet procent vyšší. A to už by bylo v nákladech firem hodně cítit. Významným odběratelem ostravského uhlí je také ČEZ, který bere levnější, tzv. energetické uhlí pro elektrárnu Dětmarovice a Energetiku Vítkovice. Před čtyřmi lety ČEZ neúspěšně nabízel elektrárnu k prodeji. Nedostal dobrou cenu. „Nyní není žádné aktivní jednání, ale prodej vyloučen není,“ uvedl mluvčí Skupiny ČEZ Ladislav Kříž.

 

Počkejte, vyděláte

Pokud by prošla reorganizace OKD, z případného prodeje zdravé části by se hradil nejprve zajištěný provozní úvěr od státu a až poté by přišli na řadu ostatní věřitelé. Vzhledem k očekávaným nákladům na uzavírání dolů je pravděpodobné, že výnos pro tyto věřitele bude ve všech scénářích mizivý.

Hlavní lákadlo reorganizace pro běžné věřitele OKD je možné přirovnat k obchodu něco za něco. Jestliže nyní věřitelé reorganizaci a tím pádem další provoz dolů schválí, sice neuvidí z peněz, které jim OKD aktuálně dluží, nic nebo téměř nic, zato od nich bude firma několik dalších let odebírat a oni se tak zahojí. V insolvenci OKD jim nejčastěji uvázly peníze za čtyřicet až šedesát dnů dodávek, což byla obvyklá splatnost faktur. Před sebou mají motivaci až sedmi let další spolupráce.

To je třeba příklad jednoho z největších uznaných věřitelů a podporovatelů reorganizace, jímž je železniční dopravce AWT. Tato firma vznikla na základě podniku OKD Doprava, který si Zdeněk Bakala z původního zprivatizovaného OKD vytáhl a pospojoval s dalšími dopravci v Česku. Loni pak většinový podíl v AWT prodal polskému PKP Cargo za 2,8 miliardy korun. Zbylou pětinu v AWT drží český podnikatel René Holeček, který má od příštího roku právo odprodat svůj podíl Polákům minimálně za 730 milionů. Holeček se také objevil mezi potenciálními zájemci o OKD.

Přeprava uhlí z dolů OKD zůstala i po rozšiřování a vlastnických změnách pro AWT hlavním byznysem. To nyní přihlásilo pohledávky skoro za půl miliardy korun, ale lze očekávat, že za několik let další spolupráce utrží významně více. Obě firmy jsou na sobě navíc závislé – AWT vlastní koleje v areálu OKD, místní vlečky k dolům nebo překladiště.

Největší ekonomickou motivaci udržet doly při životě mají zaměstnanci a také stát, na který nakonec spadnou všechny výplaty sociálních podpor a dávek. V případě, že se aspoň část OKD udrží, bude státní kasa dál inkasovat zdravotní a sociální odvody, a to z mnohem vyšších mezd, než by měla většina propouštěných možnost nadále sehnat.

 

Insolvenční šachy

Každý významný firemní úpadek je šachová partie, ve které uspěje ten, kdo nejrychleji zorganizuje klíčové figury a získá na svou stranu největší munici, tedy pohledávky. Obvykle řízení ovládne největší věřitel, který si prosadí přátelského insolvenčního správce a řídící věřitelský výbor. V drtivé většině vítězí jako řešení konkurz, protože věřitelé chtějí zpět peníze nebo kus byznysu dlužníka. Výhodnější bývá i pro insolvenčního správce už jen proto, že konkurz je mnohem lépe honorovaný než reorganizace.

V případě OKD je to ale jinak. Největší finanční věřitelé OKD se ocitli zcela mimo šachovnici. Jde o držitele dluhopisů a úvěrů za téměř dvanáct miliard. Dohromady by vytvořili blok přes šedesát procent a OKD by snadno ovládli.

Jedná se totiž o úvěr a dluhopisy, které vydal holding New World Resources (NWR), tedy mateřská společnost OKD. Doly, jako jediný velký majetek ve skupině NWR, za ně ručily. Vedení OKD tyto dluhy v návrhu na reorganizaci uvedlo, ale následně popřelo. Stejně je odmítl prozatímní insolvenční správce. Podle nich byl OKD dluh vnucen hlavními majiteli a věřiteli mateřské společnosti NWR. Ručení prý bylo pro doly nevýhodné, v nepoměru s majetkem a podepsal je člověk, který k tomu neměl oprávnění. Vedení OKD také u soudu předběžně uspělo s tvrzením, že věřitelé a hlavní majitelé mateřské NWR jsou stejní, a že jsou tak v konfliktu zájmů s OKD a ostatními věřiteli. Zástupce držitelů dluhopisů se nedostal do prozatímního věřitelského výboru, mateřská NWR nesmí například bez posvěcení výboru vyměnit vedení OKD.

Držitelé dluhopisů jsou podle kvalifikovaných odhadů právníků vyšachováni z rozhodování o OKD na další dva roky, než případně uspějí v soudním kolečku o uznání pohledávky. Lidé hájící zájmy těchto věřitelů v tom vidí nepřátelské převzetí OKD státem. „Management OKD se tam fakticky zabetonoval. Nyní se tváří jako spasitel horníků a tvrdí, že za insolvenci může jen Bakala a ti, co mu půjčili. Ale držitelé dluhopisů vložili do podniku reálné prostředky a OKD slíbilo, že to zaplatí. Teď se tváří, že nic takového nemusí,“ říká jeden z lidí hájících zájmy držitelů dluhopisů. Podle něj je základem dluhu transakce z roku 2014, kdy kvůli propadům cen uhlí potřebovala skupina NWR včetně OKD finanční pomoc. Věřitelé tehdy odepsali část starého dluhu a přidali i nové peníze. „Hlavní cíl v insolvenčním řízení je uspokojit věřitele. Ale o to tady vůbec nejde. Tady se řeší zaměstnanost, sociální napětí v regionu a uspokojení voličů před krajskými volbami. Je to legitimní zájem vlády a politiků, ale ať to nedělají za peníze věřitelů,“ říká jejich zástupce.

V tento okamžik je ještě brzy na silná prohlášení o arbitrážích, ale je zřejmé, že se složky investorů plní podpůrnými argumenty pro případné žaloby proti České republice. Dokládají to například výrokem prezidenta Miloše Zemana, že znárodnění OKD by bylo nejlepším řešením, chystaným „lex OKD“ z pera ministra spravedlnosti Roberta Pelikána na ochranu veřejného zájmu při insolvenci těžebních firem nebo přesným odhadem ministra průmyslu Jana Mládka na složení prozatímního věřitelského výboru ještě před rozhodnutím soudu.

 

Nabízeli, co vláda nechtěla

Podle lidí blízkých státu je další postup držitelů dluhopisů předvídatelný. „Oni už dávno vědí, že z OKD vyvaří hov..,“ říká jeden z nich bez obalu. „Proto chodili za vládou a vydírali, že před volbami doly položí. Vláda nebyla pitomá a řekla, že je zachrání sama. Bez zátěže jejich nároků, které jsou zcela absurdní a nesmyslné,“ dodává.

Zástupcem všech držitelů dluhopisů a půjček NWR pro případ insolvence je londýnská Citibank. Zhruba dvě třetiny těchto dluhů drží trojice britských a amerických hedgeových fondů Ashmore Investment Management, Gramercy Funds Management a M&G Investment Management. Jde o fondy, které v roce 2014 podpořily finance holdingu NWR a získaly v něm i menšinový akciový podíl. Letos v únoru získaly většinu hlasovacích práv v NWR poté, co Zdeněk Bakala a další původní podílníci akcie bezplatně vrátili do společnosti.

Fondy se sdružily jako Ad Hoc Group (AHG) a od začátku roku neúspěšně jednaly s vládou o budoucnosti OKD. „Oni by důl dál provozovali, stát by garantoval pozitivní peněžní toky až do zaplacení jejich pohledávek někde na úrovni 300 milionů eur. Oni by jako finanční věřitelé dostali peníze zpátky, na stát by zůstaly všechny náklady spojené s útlumem. S tím jsme je vyhnali,“ uvedl jeden z účastníků jednání.

Roli neúspěšného vyjednavače sehrálo vedení NWR v čele s Garethem Pennym. Většinovým akcionářům sliboval, že přinese dohodu se státem. Když bylo zřejmé, že kvůli roli Zdeňka Bakaly jako významného akcionáře v NWR je dohoda s Mládkem a Babišem nemyslitelná, navrhl, aby se hlavní akcionáři bezcenných podílů vzdali. Bakala a spol. akcie v únoru skutečně odevzdali a šli pryč. O dva měsíce později však bylo zřejmé, že Penny dohodu s českým státem nepřinese ani držitelům dluhopisů, a vedení NWR začalo tlačit management OKD k zastavení práce v dolech. Obrazně řečeno, Londýn rozhodl, že v Karviné mají zahodit klíče od kanceláří a skočit před rozjetý autobus plný naštvaných horníků. Pravděpodobně by to znamenalo, že OKD skončí v konkurzu, a to definitivně. (Lidé blízcí držitelům dluhopisů namítají, že varianta konkurzu OKD nikdy nebyla na stole.) V ten okamžik se vedení dolů vzepřelo a OKD samo podalo připravený návrh na vyhlášení úpadku a povolení reorganizace. Podle razítka ostravského soudu to bylo 3. května ve 13 hodin a 38 minut.

„OKD s ohledem na blížící se přezkum pohledávek (10. srpna) a právě probíhající forenzní šetření nebude s ohledem na zajištění maximální objektivity poskytovat žádné upřesňující informace a podrobnosti ohledně úvěrů, mezifiremních vztahů a dalších ekonomických vazeb mezi OKD a NWR,“ uvedl mluvčí OKD Ivo Čelechovský.

Šéf NWR Gareth Penny na všechny své funkce rezignoval k poslednímu květnu. Boudewijn Wentink, hlavní právník NWR podepsaný pod zárukami, na žádost magazínu Reportér o komentář nereagoval. Roman Pařík, mluvčí věřitelů sdružených v Ad Hoc Group, uvedl, že nemůže další vývoj komentovat.

Od jednání se distancoval i Zdeněk Bakala. „Nemá se skupinou Ad Hoc Group ani s OKD žádný vztah. V dobrém i ve zlém je to pro něj uzavřená záležitost,“ reagoval Bakalův mluvčí Vladimír Bystrov.

 

„Do poslední koruny“

Čerstvě emancipovaní muži v čele OKD nyní bojují o svou důvěryhodnost před věřiteli. V OKD probíhá forenzní audit, který se zaměřuje na dříve uzavřené smlouvy o prodeji majetku a vztahy s bývalými majoritními akcionáři.

Prověřuje se například vydělení majetku sloužícího k odvětrávání dolů a zásobování podzemí dusíkem. Tento byznys je součástí nizozemského holdingu Green Gas International, který patří dál tandemu finančníků Bakala–Kadas. Tento provoz je pro doly z hlediska bezpečnosti nepostradatelný, nenahraditelný a nelze jej vypnout.

Zkoumá se také už zmíněný prodej dopravy do firmy AWT. Bakalově skupině Assental patří podle OKD některé pozemky, na kterých probíhá hornická činnost. Prodány mimo doly a skupinu NWR byly i rozvody energií po firmě.

„Z dlužníkovi (OKD) dostupných informací se může jevit, že osoby jej ovládající využily svého postavení vůči dlužníkovi, aby si sjednaly výhodu ke škodě dlužníka,“ uvádí se v podání soudu. OKD nechce tyto informace do skončení auditu více rozebírat.

Tento vývoj přirozeně posiluje dlouhodobé i novodobé kritiky divoké privatizace OKD v kuponovce, levné doprivatizace v roce 2004 pod vedením tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, ale i následného vstupu skupiny NWR na burzu v roce 2008 i jejího neslavného konce.

„Celý systém byl nastavený na vycucání OKD ze strany majitelů. Do poslední koruny. Vše, co teď uvádí vedení dolů, jen potvrzuje, že jsme měli celou dobu pravdu,“ říká Pavol Krúpa, majitel investiční skupiny Arca Capital. Specialista na firemní nájezdy loni koupil minoritní podíl v NWR, nyní je i drobným věřitelem dolů. Svou taktiku přirovnává ke smyčce, kterou postupně stahuje. Podává trestní oznámení, žaloby, znepříjemňuje život. „Náš cíl je jednoduchý. Peníze, které byly vyvedené mimo, se musí vrátit do podniku,“ říká s tím, že chystá žaloby v Londýně, Švýcarsku a USA kvůli krácení daně, účelovému úpadku a porušení pravidla péče řádného hospodáře. Jako příklad uvádí bankovní úvěry za dvě tři procenta ročně, které OKD vyměnilo až za osmiprocentní úvěry od mateřských společností v Nizozemsku.

„Ceny uhlí byly před deseti lety nižší než teď a OKD bylo v zisku. Třicet miliard cizích zdrojů, tahání peněz ven, to tu firmu zabilo,“ říká Krúpa. Nabízí zjednodušený výpočet, o jaké peníze šlo: 65 miliard byla dividenda vyplacená z OKD, téměř čtyřicet miliard za prodej akcií mateřské NWR na burze, třicet miliard za byty včetně dluhu. „A k tomu prodeje jako doprava, energetika a další za patnáct až dvacet miliard. Dohromady sto padesát miliard,“ tvrdí Krúpa a jako viníka označuje Zdeňka Bakalu. „To je jeho prostor, on privatizoval. Ostatní spolumajitelé mě teď nezajímají,“ říká.

 

Víte, Zdeněk je finančník

Zdeněk Bakala ovládl původní velké OKD včetně například podnikových bytů krátce po doprivatizaci vládou v roce 2004. Až do vstupu na burzu Bakala doly ovládal společně s investory v čele s Peterem Kadasem. Poté dlouho drželi zhruba dvoutřetinový podíl v mateřské skupině NWR. Začátkem letošního roku akcie NWR vrátili a oficiálně s doly nic společného nemají. Bakala ani jeho partneři nejsou v Česku z ničeho obviněni a k situaci v dolech se veřejně nevyjadřují.

„V dobách, kdy se dolům dařilo, z toho profitovali všichni. Zaměstnanci, kteří měli nadprůměrné výdělky, dobře se měl i stát. Na odvodech, daních a různých poplatcích získal okolo čtyřiceti miliard,“ říká Bakalův mluvčí Vladimír Bystrov. „A měli se dobře i akcionáři, velcí i malí. V okamžiku, kdy se firmě nedaří, to pocítili všichni. Nemají takové příjmy a výhody. Zdeněk Bakala však nemá už ani ty akcie,“ uvedl.

Podle jednoho z bývalých manažerů OKD, který měl k Bakalovi blízko, bylo prvním cílem prodat především majetek nesouvisící s doly. V dalším kole zvítězil přístup, že jednotlivé části podniku mají větší cenu samostatně než podnik jako jeden celek. „Zdeněk je finančník. Není uhlobaron ani klasický průmyslník. Ale nebyl to on, kdo běhal po firmě s kalkulačkou v ruce, co se dá ještě prodat,“ říká s odkazem na jeho investiční partnery. Nevylučuje, že se ve firmě objeví podivné kontrakty, a již dříve se stalo, že někteří manažeři museli kvůli tomu na hodinu pryč.

Nyní probíhá soud se dvěma bývalými úředníky Fondu národního majetku a jedním znalcem kvůli zpochybňovanému doprodeji šestačtyřicetiprocentního podílu z roku 2004. Po dlouhém otálení se stát přihlásil o škodu minimálně 5,7 miliardy kvůli možnému podstřelení prodejní ceny za 46 procent OKD (ta byla 4,1 miliardy). Tento soud, ale i insolvenční řízení s OKD dává podle advokátky Hany Marvanové novou naději nájemníkům v bývalých podnikových bytech. Jde o zhruba čtyřicet tisíc bytů, které se ještě před vstupem dolů na burzu oddělily od původní, zprivatizované společnosti OKD. Společnost vlastnící byty byla loni prodána zcela mimo původní skupinu neznámému majiteli.

„Vyvedením bytů došlo k porušení závazků z privatizační smlouvy. Společnost měla povinnost nabídnout nájemníkům byty ke koupi,“ říká Hana Marvanová, která hájí nájemníky OKD. Pokud by navíc soud došel k tomu, že státu vznikla škoda, šlo by podle ní o nedovolenou veřejnou podporu podle evropských pravidel a stát by podle ní mohl od smlouvy odstoupit a požadovat podíl zpět včetně majetku a bytů. O tom, zda je takový postup možný, by rozhodovaly další soudy s nejistým výsledkem. Případné vyrovnání by bylo nejspíš v penězích. „Bývalí horníci nemají tisíce na právníky, aby se soudili s Bakalou, který jim byty také slíbil. Ať to byla levá, nebo pravá vláda, nikdo se jich nezastal,“ říká advokátka spolupracující se Sdružením nájemníků BYTYOKD.CZ a Pavolem Krúpou z Arca Capital.

 

Prodali i muzeum

Pozorného čtenáře asi nepřekvapí, že doly se za Bakaly zbavily i onoho podnikového muzea zmíněného na začátku textu. „Jsme spíše odborníci na těžbu než na uchovávání a prezentaci hornických tradic,“ uvedl v tiskové zprávě před šesti lety tehdejší šéf OKD Klaus-Dieter Beck. Z ekonomického pohledu šlo o zcela okrajovou transakci, jež však ilustruje odtržení firmy od regionu, kde intenzivně podniká.

Za symbolickou cenu převzala muzeum strojírenská skupina Vítkovice ovládaná místním podnikatelem Janem Světlíkem. Ten na Ostravsku naopak sbíral body jako průmyslník a patriot investující do regionu. Například s více než miliardovou dotací přestavěl část Vítkovic na vyhledávaný industriální park. Světlík se stal podporovatelem SPOZ a Miloše Zemana, který Zdeňka Bakalu před volbami pravidelně označuje za podvodníka. Ironií osudu je, že Vítkovice a Jan Světlík shodou okolností zažívají horší časy také.

Lidé pracující v muzeu na Landeku jsou často vysloužilí havíři a o majiteli z Vítkovic Světlíkovi hovoří jako o „panu inženýrovi“, zatímco ten předchozí je jen „Bakala“. „Tady vám o Bakalovi nikdo moc pěkného neřekne. Ale my záchranáři ho chválíme,“ říká jeden z bývalých zaměstnanců. „Investoval na Karvinsku obrovské miliony do trubek, které ženou do dolů tisíce kubíků dusíku. My jsme díky tomu neměli léta jediný smrtelný úraz kvůli požáru metanu. Říkám to lidem, kteří ho nemají rádi – aspoň trošku to jejich vztek zmírní,“ dodává. Jeho kolega, bývalý havíř, dává k dobru, že vstupenka do muzea byla za Bakaly za polovic, v ceně bylo přivítání turistů chlebem se škvarky a občas i přiťuknutí „vlaječkou“. Dole zelená, nahoře fernet, když skleničku otočíte jako vozík rychle do sebe, jsou barvy správně jako na hornické vlajce – dole uhlí, nahoře tráva.

 

Přizpůsobí se?

V samotné Ostravě nejsou doly strašákem. Zkraje devadesátých let pracovalo v celém revíru desetkrát víc lidí než nyní, přímo v Ostravě skončilo v letech 1991 až 1994 dvacet tisíc lidí a rychle se přizpůsobili. Podle Kateřiny Beránkové, mluvčí Úřadu práce ČR, tehdy nejvíce lidí z OKD našlo práci v obchodu a službách, část přešla do dolů na Karvinsko a Frýdecko, část zůstala s různými rentami doma. Odhadovat vývoj nyní nechce, ale krajská pobočka úřadu práce čeká, že lidé pracující na povrchu dolů najdou jinou práci rychle díky dobrému stavu ekonomiky.

Větší dopady bude mít uzavírání dolů na hlavní hornické regiony, což je především Karviná a Orlová. „O Karviné se říká, že bude brzy městem penzistů. Ceny bytů jsou proti době před pár lety o padesát procent dole. Orlová se váže na Karvinou, jde pomalu dolů. Celkem se drží Havířov a Ostrava, atraktivní lokalitou je Frýdek. Tam to táhnou automobilky,“ vypočítává realitní makléřka sítě RE/MAX, která si nepřála uvést své jméno.

Téma OKD rezonovalo před volbami do Sněmovny, teď se to opakuje před volbami krajskými. Podle politologa Pavla Šaradína to bude zajímavá látka pro komunisty, sociální demokraty a strany, které sázejí na nespokojenost nebo protest. „Společensky i mediálně to atraktivní téma je, ale reálně to pro kraj takový dopad, jaký mu přisuzujeme, mít nebude,“ říká. Jde o již několikátý útlum velkého podniku v řadě, ve srovnání s předchozími vlnami je menší a region si s tím vždy poradil.

Mnohem složitější je podle Šaradína zastavit odchod lidí, kteří chtějí aktivní život prožít jinde. Tamní města trpí odlivem obyvatel, odcházejí mladší a vzdělanější lidé, studenti zůstávají nejčastěji v Praze, Brně nebo Olomouci.

S příchodem velkých investorů jako Hyundai nebo Tieto podnikající v IT službách se však průmyslová mapa mění. Zelené výhonky vyrážejí i na místech, kde by před pár lety uschly. Pětapadesátiletý Ivo Gondek je z hutnické rodiny a po vysoké škole si měl vybrat, zda chce do ocelárny, válcovny, nebo koksovny. Do morku kostí Ostravák sarkasticky říká, že si kvetoucího socialismu užil dost a revoluce ho vysvobodila. „V dubnu 1990 jsem začal podnikat a už nikdy jsem nebyl zaměstnaný. Šestnáctkrát jsem si nabil hubu, ztratil peníze a čas, ale 17. firma se povedla a vypadá to, že má perspektivu,“ vypráví. Ve Vítkovicích, jejichž část má stále značně industriální vzhled, provozuje s rodinou cukrářství a bistro Ollies. K snídani si můžete dát třeba chia pudink ze sójového mléka s čerstvým ovocem, k obědu rizoto s divokou rýží, grilovaným tofu a praženými dýňovými semínky.

Podnik kontrastuje s jinými zařízeními v oblasti, kde na mnoha místech stále vládnou nonstopy s ostravarem za dvacku a meníčky za 69 korun. Byznys se prý rozjel až v posledních šesti letech. Mají už tři pobočky, dorty zásobují třicítku kaváren, mají téměř sto zaměstnanců a obrat se šplhá ke sto milionům. „Nejsem slepý patriot, ale myslím, že Ostravsko má našlápnuto na zajímavý rozvoj,“ říká. „Desítky tisíc lidí tady byly donuceny naučit se něco nového a postavit se na vlastní nohy, protože všechno okolo kleklo. Začíná se to ozdravovat, zelenat, už to tady není černé a špinavé.“

 

Stručná historie OKD
prosinec 1990 zaniká st. podnik Ostravsko-karvinské doly, vzniká OKD a.s.
1993 kuponová privatizace, stát drží v OKD 52 %
1997 stát drží jen 46 %
říjen 1998 společnost Karbon Invest drží přes 50 % OKD
listopad 2003 stát jedná s Karbon Investem o prodeji svých 46 %
28. 11 2003 trestní stíhání manažerů/majitelů OKD  J. Przybyly, V. Koláčka a P. Otavy v souvislosti s ovládnutím OKD
15. 9. 2004 vláda S. Grosse schválila prodej 46 %  za 4,1 mld. Kč společnosti Karbon Invest
9. 11. 2004 kyperská skupina RPG kupuje Karbon Invest, OKD ovládá Zdeněk Bakala, Peter Kadas a jeho partneři
březen 2006 původní OKD se dělí na několik společností, oddělují se například byty, pozemky, doprava
květen 2006 vzniká současné OKD a.s. (přejmenováním z OKD, Mining, a.s.), je součástí nizozemského holdingu New World Resources (NWR)
květen 2008 mateřská NWR vstupuje na burzu, oceněná na 3,5 miliardy liber (112 mld. Kč)
červen 2009 soud zprostil viny bývalé manažery/majitele OKD Przybylu, Koláčka, Otavu
červen 2012 trestní stíhání znalce, úředníků za podcenění 46 % podílu v OKD minimálně o 5,7 miliardy
červenec 2014 restrukturalizace NWR, vstupují fondy
srpen 2015 byty OKD prodány mimo původní skupinu RPG
únor 2016 Bakala a spol. se vzdávají akcií NWR, tři fondy mají většinu hlasů
květen 2016 vyhlášen úpadek OKD
 
Galerie (6) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat