Střepy české pravice

Report

Jen málokdo věří, že by pravice mohla v blížících se sněmovních volbách významně uspět – přesto právě na této části spektra vznikají nové politické subjekty. Má neextrémní pravice nějakou šanci? Musela by překonat vzájemnou řevnivost, sjednotit se a najít čerstvého a současně nepříliš kontroverzního lídra.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jednou z klíčových otázek letošních parlamentních voleb je, zda v nich poprvé od vzniku samostatné České republiky vyhraje někdo jiný než standardní, dlouhodobě působící politická strana. Pozornost se přitom soustřeďuje na hnutí ANO Andreje Babiše, které vzniklo teprve před několika lety. A zatímco Babiš si udržuje silnou pozici, na pravici vznikají nová uskupení.

Pokusy o zakládání nových stran a hnutí přitom nejsou na české politické scéně ničím novým. Zajímavé je, že ty levicově zabarvené, směřující někam mezi sociální demokraty a komunisty (mám na mysli hlavně Důchodce za životní jistoty a Stranu práv občanů, Zemanovce) byly jednoznačně neúspěšné. Naopak konzervativně pravicový projekt TOP 09 i krajně pravicový Úsvit (a na něj navazující SPD) nesporně za úspěšné považovat můžeme. Schopnost stát se štikami v rybníce ovšem historicky prokázaly zejména nové subjekty stojící někde kolem středu, ať už si vezmeme za příklad jednorázový úspěch Věcí veřejných, nebo nynější hnutí ANO 2011. 

Mohou se takovými štikami stát třeba Realisté Petra Robejška? Má snad šanci pokus o obnovení ODA? A jak je to vlastně s pravicovými voliči v Česku?

 

 

Nespolupráce a fragmentace

V devadesátých letech minulého století opakovaně hlasovalo v parlamentních volbách pro trojici pravicových stran přes 2,25 milionu voličů, a to navzdory skutečnosti, že ani tehdy nebyla česká veřejnost nijak výrazně pravicově ukotvená. Klíčovou roli hrála vize „návratu do Evropy“ a vůdcovské schopnosti Václava Klause. Když se oba faktory částečně vyčerpaly, počet voličů pravice klesl pod hranici 2 milionů (v roce 2002 to vlastně bylo ještě méně, ale neumíme oddělit počet hlasů pro středovou KDU-ČSL od hlasů pro US-DEU: strany totiž kandidovaly v koalici). Volby zkrátka začala vyhrávat levice, jejímž primárním tématem se staly sociální jistoty. V roce 2006 zůstala na poli neextrémní pravice ODS dokonce osamocená, a ani když ji po čtyřech letech doplnila TOP 09 s podporou Starostů, dvoumilionovou hranici se překročit nepodařilo. Pro pravici ovšem mělo být ještě hůř. Po pádu Nečasovy vlády v červnu 2013 ztratila do té doby dominující ODS podstatnou část svého voličstva a souhrnný výsledek tří subjektů neextrémní pravice (občanských demokratů, TOP 09 se STAN, Svobodných) činil pouhých 1,1 milionu hlasů, méně než polovinu ve srovnání s lety 1996 a 1998. 

Tato krutá porážka mohla být impulzem k zásadním změnám politiky pravicových stran a možná i ke vzniku nějaké unie nebo přímo k jejich spojení. Návrhy na takový postup však přišly příliš pozdě, vlastně až tři roky po volbách. V té době se už ovšem jednotlivé strany z prohry otřepaly, ODS již necítila hrozbu, že by nepřekročila pětiprocentní hranici a nedostala se do Sněmovny, a různé animozity se ukázaly jako důležitější než snaha porazit ať už levici, nebo „Babiše“. 

Místo toho dnes vznikají nové pravicové subjekty, které zřejmě způsobí další fragmentaci a jen těžko zlepší pozici neextrémní pravice v Poslanecké sněmovně. Máme zde nyní šest pravicových uskupení s pravděpodobným ziskem aspoň 1 procenta hlasů (ODS, TOP 09, Realisté, Svobodní, ODA; počítáme sem i STAN navzdory diskutované volební koalici s lidovci). Vezmeme-li v úvahu volební modely různých agentur, musely by se tyto formace podělit o necelý milion voličů, přičemž jen dvě, nejvýše tři z nich by získaly aspoň nějaké poslanecké mandáty. Pravice by tak pokračovala ve vyklízení pozic.

 

Babiš „luxoval“

Ptáme-li se, kam se ztratili někdejší Klausovi nebo Topolánkovi příznivci, odpověď není složitá. Přibližně každý osmý sedí doma a nevolí, ještě o něco větší část už v roce 2013 hlasovala pro hnutí ANO a zřejmě se k tomu chystá znovu. Mezi lety 1996 a 2013 ubylo 1,1 milionu voličů, kteří se účastní voleb, ale neextrémní pravice ztratila za tutéž dobu 1,2 milionu hlasů. Mezi lety 2010 a 2013 pak přišla pravice o 800 tisíc hlasů, levice ztratila zanedbatelně (méně než 100 tisíc voličů), hnutí ANO posbíralo při své vůbec první kandidatuře přes 900 tisíc hlasů. Na vítězné vlně jede hnutí Andreje Babiše dál, nepotřebuje k tomu ani dlouhou historii, ani složitě propracovaný volební program; ANO si vystačí se silným lídrem a jednoduchými politickými prohlášeními. Je pravda, že od počátku roku 2015 se modelově odhadované počty voličů Babišova hnutí nezvyšují, stále se však, přes předpokládaný pokles volební účasti, drží nad hranicí 1,2 milionu hlasů.

Je logické se ptát, zda s touto situací může česká neextrémní pravice ještě něco dělat. Když na okamžik odhlédneme od problémů ve vztazích mezi stranami a jejich funkcionářskou elitou a zůstaneme jen ve sféře racionálního uvažování, nabízejí se pravici tři cesty: 1. přivést zpátky do volebních místností své někdejší příznivce, dnes nevoliče,

2. získat zpět své někdejší voliče, kteří aktuálně podporují Andreje Babiše,

3. nepřipustit, aby byť jediné procento z hlasů pro pravici propadlo. 

V praxi by to vyžadovalo sloučit tři téměř nemyslitelné věci: 

A. v nějaké formě se spojit, 

B. postavit společně do čela silnou, neokoukanou a nepříliš kontroverzní osobnost, 

C. dopředu odmítnout opakování jakékoli velké koalice s levicí pod záminkou boje proti Babišovi. 

K tomu však s největší pravděpodobností nedojde. Dvě až tři neextrémní pravicové strany nejspíše získají ve Sněmovně dohromady kolem 30 mandátů a celá pravice bude čelit ještě složitější situaci než po volbách 2013. Andrej Babiš vytvoří koalici s levicí a v zájmu její stability bude muset nadále držet kormidlo spíše doleva, i když to jemu osobně asi není moc po chuti. ODS se zatím jeví jako pravděpodobně nejsilnější článek pravicové scény, sama ovšem může vyhrát jen druhou ligu. Vavříny vítězů se budou rozdávat jinde.

Infografika v galerii.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama