Antikomunista ze Sadské: Vyřiďte bolševikům, ať táhnou, šmejdi!

Report

Odkaz státního převratu 25. února 1948, kdy začali vládnout komunisté a Československo se připojilo k sovětskému mocenskému bloku, zůstává živý pro Jaroslava Blahníka ze středočeské Sadské. „Už třicet dva let žijeme v demokracii, ovšem Andrej Babiš vytáhl komunisty zpět k moci,“ říká majitel pneuservisu, jemuž nestačí jezdit do Prahy na demonstrace a rád ve svém městě pobuřuje.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jaroslav Bahník vlastní pneuservis ve středočeské Sadské. Ve volných chvílích bojuje proti komunismu a vůbec všemu, co mu tahle ideologie jen trochu připomíná. Získal si respekt v komunitě bývalých disidentů, spolupracuje s ním dokumentaristka Olga Sommerová či mladí lidé z hnutí Dekomunizace.

Naposledy přestříkal na náměstí v Sadské vitrínu místní komunistické buňky. Šetřila to policie, ale nakonec městský úřad jeho čin vyhodnotil jako přestupek a Bahník zaplatil začátkem února tisícikorunovou pokutu. Do kolonky u bankovního převodu si napsal „Pokuta bolševikům“ a do zprávy pro příjemce uvedl: „Zdravím pokladní. Vyřiďte těm bolševikům v městské radě, ať táhnou do Ruska, šmejdi.“

Třiapadesátiletý Jaroslav Bahník je svérázný muž s ostrým slovníkem. Když ho ale chvíli posloucháte, nevyznívají jeho názory až tak extrémně. Říká, že chce svými akcemi upozornit společnost na to, aby důkladněji přemýšlela o tom, koho a proč volí. A jaké může mít následky, když se mocní utrhnou ze řetězu.

 

Banda kolaborantů

Na protikomunistické demonstrace jezdil do Prahy už před rokem 1989. Nyní má čtrnáctiletou dceru a šestiletého syna, které s sebou bere na každé shromáždění proti komunistům, ale i proti prezidentu Miloši Zemanovi či vládě Andreje Babiše. „Moje rodina si tím bahnem prošla. I proto jsem byl už koncem osmdesátých let na všech pražských demonstracích. Ta první se konala už v srpnu 1987, to mi bylo dvacet,“ říká a dodává: „V komunistické straně jsou dodnes stalinisti, kteří nás chtějí vrátit zpátky do područí Ruska a vytrhnout z vazeb na NATO a Evropskou unii.“

Podle Bahníka je nutné si zlo komunismu stále připomínat. „Není možné je pustit k moci. Teď s jejich podporou vládne Andrej Babiš a legitimizuje je tím. Komunisté přitom podle mého názoru vůbec nepatří do politiky. Jsou to zločinci a měli jsme je zakázat.“ Bahník kritizuje premiéra Babiše coby bývalého agenta StB. Odsuzuje i působení Miloše Zemana na Hradě, že „táhne zemi na Východ“. „Jsem přesvědčen, že zlo se vrátilo právě se Zemanem. A věřím, že s ním taky odejde,“ prohlašuje Bahník, podle něhož je prezident obklopen „bandou zlodějů a kolaborantů“.

 

Stržené trenýrky

Na svůj pozemek v Sadské u Nymburka pan Bahník instaloval vlastnoručně vyrobený kovový držák na plakáty. Umístil sem třeba rudé trenky jako symbol odporu proti Miloši Zemanovi, jindy zase nápisem „Zavražděna komunisty“ připomněl památku Milady Horákové. Svou osvětou se stal široce populární, protože bydlí hned u výpadovky na Prahu.

„Když jsem vyvěsil rudé trenky, během chvilky se objevili sadští strážníci a jeden spustil: ´Kdo to tady má na starost?´ Odpověděl jsem, že já. A on prý: ´Tak nám ukažte povolení.´ Vysvětlil jsem, že je to můj pozemek, takže si tady můžu pověsit, co chci. Strážník sklapl podpatky s tím, že si to musí prověřit,“ vypráví Bahník.

V třítisícové Sadské mají komunisté poměrně silnou pobočku, v níž působí například šestasedmdesátiletý Václav Frank – předrevoluční předseda místního národního výboru a po roce 1989 poslanec za KSČM. Plakát s rudými trenkami na pozemku rodiny Bahníkových někdo hned dvakrát strhnul. Pan Bahník to oznámil policii, ale viník se nenašel.

Vloni 17. listopadu vyrazil na procházku s oběma potomky a psem a vzal si na rameno poštolku. Pták se jmenuje Jindra a Bahníkovi se o něj starají jako o domácí zvíře. Skupinka došla k vývěskám v centru Sadské, kam dávají své zprávy místní spolky a stranické buňky. Jaroslav Bahník zde posprejoval skleněnou výlohu KSČM letopočtem „17. 11. 1989!“

Majitele místního pneuservisu udala sousedka. Do oznámení uvedla, že viděla „muže s ptákem na rameni, společně s dvěma nezletilými osobami, který posprejoval prosklenou nástěnku KSČM“.

Oznamovatelka Lenka P. dále uvedla: „Před třetí hodinou jsem jela z práce, domů mě vezla dcera. Zastavila se ještě na náměstí v Sadské a já na ni čekala před obchodem. Když jsem zde čekala, všimla jsem si, jak někdo stojí u vývěsky u baráku městské policie. Na dálku bylo vidět, že je to muž a dvě děti. Následně muž vzal do ruky sprej a něco na vývěsku nastříkal. Když odcházel, tak jsem si všimla, že se jedná o pana Bahníka. Ve chvíli, kdy byl u pomníku padlých, ještě zakřičel ´kurvy komunistický´. Jelikož nemám ráda, když se takto někdo chová, tak jsem věc ihned oznámila na městskou policii Sadská.“

Jaroslav Bahník reaguje s úsměvem: „Dělám ty akce schválně veřejně a třeba i s cílem konfliktu a s rizikem postihu. Věděl jsem, že je tam kamerový dohled. A popis od té ženské nemá chybu, to mi za těch tisíc korun pokuty rozhodně stálo.“ Muž narozený v roce 1967 dodává: „Beru to jako své poslání, jsem jejich černé svědomí.“

Svým bojem a zatvrzelostí připomíná bratry Mašíny, kteří žili nedaleko odtud v Poděbradech. Ostatně s dosud žijícím Josefem Mašínem je v osobním kontaktu. „Navštívil mě jeho příbuzný, který si vyhledal moje starší články. A spojil mě s panem Josefem, který žije v kalifornské Santa Barbaře a má u nás v Sadské od roku 1998 i s bratrem čestné občanství,“ říká pan Bahník.

 

 

Chystáme překvapení

Historii své rodiny popsal Jaroslav Bahník v lednu 2019 v týdeníku Respekt v souvislosti s třicátým výročím od Palachova týdne – největších pouličních nepokojů v Československu od roku 1969.

„Můj děda byl hospodář, měl polnosti a mlýn, zásoboval moukou skoro půlku Prahy. Komunisti mu vytrhali zařízení buldozerem a zasypali náhon. Táta strávil tři roky v Ostravě u oddílů PTP (pomocné technické prapory, které měly sloužit ne převýchovu „politicky nespolehlivých osob“, pozn. red.), lidi tam umírali,“ říká Jaroslav Bahník a pokračuje: „Když děda viděl, jakou nám škola dává komunistickou nalejvárnu, vyprávěl mi, co se dělo. Hlas Ameriky a Svobodná Evropa u nás hrály celý den. Antikomunismus je ve mně pořád. Myslel jsem, že vyprchá, ale s lety to spíš roste.“

Nyní plánuje pan Bahník další protesty, chce rovněž oživit téma bratří Mašínů: „Jednáme o tom s podobně laděnými přáteli. Podrobnosti bych si zatím chtěl nechat pro sebe, ale chystáme se obnovit debatu o poselství jejich odboje. Zůstává to nedořešené, leckdo se toho bojí. Někdo má Mašíny za vrahy, někdo za hrdiny, je tam spousta polopravd, spousta lží, vyjadřuje se k tomu hodně ruských trollů.“

Jaroslav Bahník spolupracuje hlavně se sdružením Dekomunizace, jehož cílem je zbavit komunisty podílu na moci nenásilným připomínáním zločinů způsobených jejich ideologií. „KSČM pokračuje ve stopách předlistopadové KSČ a nikdy se od jejích skutků nedistancovala. Naopak se k jejímu odkazu na svých akcích zcela nepokrytě dál hlásí,“ říká antikomunista ze Sadské.

 

Autorka je studentka žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement