Náčelník kmene Kwaxalanukwama’yi: Musíme ochránit lososy

William Cranmer připomíná svýma uhrančivýma očima černého myslivce z Babičky. Mezi svými soukmenovci používá ještě další tři jména, v rezervaci na kanadském ostrově Vancouver je dědičným náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi. Dříve vedl firmu zaměřenou na elektroniku, nyní vyjednává za svoji komunitu s developery a průmyslníky.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jeho ramena zakrývá prošívaný přehoz s třásněmi, na hlavě má čapku ozdobenou perletí, krk obepíná pletenec z proužků kůže, na černé suknici bimbají měděné plíšky. V sále plném lidí na kanadském velvyslanectví v Praze právě tluče do bubínku a zpívá legendu o vzniku svého kmene  jejím hrdinou je mořské monstrum, které zachránilo jejich praotce.

Poté se na komorním rautu nabízí mimo jiné slaný koláč s uzeným lososem. Z Britské Kolumbie jej sem dopravil Marco Romero, generální ředitel společnosti Euro Manganese. Firma zamýšlí recyklovat průmyslový odpad ve Chvaleticích a získávat tímto způsobem mangan – prvek důležitý pro výrobu baterií. Pan Cranmer přijel do Česka na její pozvání. Firma chce na jeho osobních zkušenostech ukázat, jak spolupracuje s místními komunitami, zúčastnil se proto setkání s chvaletickými občany. 

Další den se setkávám s náčelníkem kmene Kwaxalanukwama’yi na zahradě jednoho pražského hotelu. Tiché prostředí, ideální pro nahrávání na diktafon, občas naruší pronikavý křik pávů špacírujících okolo stolu. Osmdesátiletý William Cranmer vypráví o tradicích svého kmene, záchraně divokých lososů, a také o přetahování se s developery.

 

 

Z indiánek víme, že první obyvatelé amerického kontinentu mají původní jména. Jaké je to vaše?

Jméno Cranmer jsem dostal od rodičů a těm ho přidělila vláda. Úředníci chtěli, abychom používali anglická jména, a oni tak mohli lépe sledovat náš pohyb. Jako malému klukovi mi rodiče říkali Ten, kdo se všeho vzdal. Později po svém prastrýci jsem byl Ten, kdo vyrábí měď, což v přeneseném slova smyslu znamená bohatého člověka. A své třetí jméno Ten, koho halí dým, mám díky své účasti na slavnostech, kde plápolají ohně a stoupá kouř.

 

Bude vám osmdesát, dvacet let se věnujete ochraně přírody. Jaká je vaše původní profese?

V patnácti letech jsem odešel ze školy a živil se lovením ryb na lodi. Pak mi došlo, že bez vzdělání se neprosadím, a vrátil jsem se do školních lavic. Na vojně mě vzali ke spojařům jako technika, po návratu do civilu jsem založil firmu zaměřenou na opravu televizorů, rozhlasových přijímačů a počítačů. Před dvaceti lety mě zvolili do rady původního obyvatelstva, zároveň pracuji jako předseda našeho kulturního centra. V jeho budově máme uložené všechny masky a předměty, které nám vláda zabavila v roce 1921 – v té době naše slavnosti považovala za nezákonné.

 

Co vás přivedlo k ochraně přírody?

V minulosti vláda na našem území těžila hodně dřeva, a masivní rybolov ohrožoval divoké lososy – hlavní zdroj potravy, na kterém závisí ekonomika našeho kmene. Nyní se snažíme, aby populace lososů dosáhla původní velikosti.

 

Co považujete za svůj největší úspěch?

Vláda Britské Kolumbie i federální vláda uznává naše území a každá developerská společnost s námi nyní musí konzultovat svůj záměr. Pokud máme pocit, že dojde k závažnému poškození přírody, můžeme projekt zamítnout. Pokud ani to nestačí, podáváme žaloby. Donutili jsme těžařské společnosti, aby nekácely stromy na kopcích a podél říčních břehů. Způsobuje to erozi, vodní hladina kvůli tomu navíc ztrácela ochranu před sluncem – řeka se ohřívala natolik, že v ní lososi nemohli přežít. Prosadili jsme rovněž přesun obřích rybích farem do větší vzdálenosti od našeho území. Velké množství ryb držených v malém prostoru totiž vede k přemnožení parazitů, kteří ohrožují populace divokých lososů. Také se nám podařilo zastavit stavbu ropovodu přes naše původní území. Poukázali jsme na možný únik ropy z tankerů a následné znečištění oceánů, které by ohrozilo velryby a ostatní vodní živočichy.

 

Jak váš kmen žije?

Snažíme se o ekonomickou samostatnost. Hospodaříme v lesích, máme příjmy z rybolovu, z těžby štěrku a písku, vlastníme čtvrtinový podíl na vodní elektrárně. Provozujeme turistiku, lidé mohou například strávit dovolenou v lovecké chatě. Pořádáme folklorní slavnosti, staráme se o vzdělávání dětí; kromě mateřské a základní školy máme přípravku pro zájemce o studium na univerzitách.

 

Napadá vás něco pozitivního, co jste se naučili od západní civilizace?

Těžko říct. Nevybavuji si nic konkrétního, co by pro nás mohlo být nějakým způsobem užitečné. V minulosti jsme mohli volně cestovat, těžit a sklízet, co jsme potřebovali. Ve chvíli, kdy federální vláda začala zakládat rezervace, velice negativně ovlivnila náš způsob života. To se změní, až bude zrušen takzvaný zákon o indiánech a nám se podaří získat úplnou kontrolu nad správou pozemků. Průběžně o tom jednáme s vládou.

Pořád nesmíte cestovat? Ani dělat v rezervaci, co považujete za vhodné?

Cestovat můžeme už volněji. Ovšem k mnoha činnostem na půdě, kterou máme k dispozici, potřebujeme povolení úřadu pro indiánské záležitosti. Úřad by z nás chtěl mít zemědělce, ale my jsme v minulosti využívali jako hlavní zdroj obživy oceán a řeky, lovili jsme lososy a další ryby. Nebyli jsme tedy farmáři, sbírali jsme plodiny rostoucí volně v lese. Ostatně na našem území ani není vhodná půda pro zemědělství, také proto jsme se do farmářství nikdy nepustili.

 

I dnes vám úřad brání v rybolovu?

Ještě nedávno jsme nemohli získat povolení k rybolovu, protože nás vláda nepovažovala za kanadské občany. Nyní už licence dostáváme, a rybářům se začalo dařit. Jenže z oceánu a z řek nás vytlačují společnosti zaměřené na průmyslový lov. Nastává dramatický pokles stavu ryb, takže je pro nás stále složitější něco ulovit a uživit se.

 

Vyjednali jste prý na území vašeho kmene otevření lomu na kámen a písek. Jaké jste museli udělat ústupky? A jaký benefit vám to přineslo?

Otevření lomu předcházelo důkladné jednání s firmou. A práce jsme povolili, až když jsme dohodli všechny podmínky. Těžba neovlivnila úroveň podzemní vody, několik desítek lidí má dobrou práci. Životní prostředí nijak neutrpělo, lom funguje způsobem, který zajišťuje ochranu území, kde žijí lososi a další zvířata. Navíc jsme získali podíl na zisku z prodeje štěrku a písku.

 

Počet obyvatel roste a planeta je pouze jedna. Je možné, aby se tolik lidí uživilo a příroda netrpěla?

To samozřejmě nejde. Ale mnoho technologií pomáhá omezit vliv lidí na životní prostředí, například výroba elektřiny pomocí solárních panelů. Je to ovšem úkol pro všechny vlády na světě, a je na jednotlivcích, jestli podpoří politiky, kterým není ochrana přírody lhostejná.

 

Váš kroji je ozdobený mnoha prvky. Můžete vysvětlit jejich význam?

Obdélníkové destičky na čapce jsou ze vzácného druhu mušlí a symbolizují funkci náčelníka. Náhrdelník spletený z kůže patří k obřadnímu tanci. Měděné přívěsky na suknici jsou znakem bohatství, dříve vyjadřovaly hodnotu majetku. Přehoz přes ramena vyrobila moje babička a v rodině se dědí. Ozdoby a přehoz může nosit jen ten, komu to pravidla povolují. Nemůže je používat kdokoliv.

 

 

Kmen Kwaxalanukwama’yi
V Kanadě žilo podle statistiky z roku 2016 celkem 977 tisíc Indiánů. Za příslušníky kmene Kwaxalanukwama’yi se považuje 1 875 lidí, z tohoto 573 jich žije v části ostrova Vancouver a několika dalších ostrůvcích u severozápadního pobřeží Kanady. Toto teritorium má rozlohu přibližně 1300 kilometrů čtverečních (zhruba jako Faerské ostrovy). Hlavním zdrojem v rezervaci je rybolov (jde zejména o lososy), lesnictví, těžba kamene a písku.
Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama