Když postavíme víc spaloven, hrozí, že je budeme sytit odpadem z dovozu

Váš spolek Arnika proti navyšování kapacity spaloven aktivně vystupuje. Co vám vadí nejvíc?

Ministerstvo životního prostředí to obecně vidí tak, že výstavba dalších spaloven představuje zásadní možnost, jak odklonit odpad ze skládek, které musí do roku 2030 skončit. Když se ale člověk podívá na stávající kapacity spaloven, už dnes pomalu přesahují množství odpadu, který bude možné spálit, abychom současně dodrželi požadavek EU na míru recyklace v roce 2035. Ta je stanovena na 65 procent. Stávající spalovny, cementárny, které odpad také spalují, plus ty, které už mají nějaké povolení nebo jsou schválené v rámci procesu EIA (zákonné posuzování vlivů záměrů na životní prostředí – pozn. red.), přesahují 1,2 milionu tun odpadu. A to už je procento, které v koláči neodpovídá požadovanému podílu. Nám se nelíbí, že to ministerstvo životního prostředí nijak nereguluje. A o nás tvrdí, že jsme zastánci skládkování, což je nesmysl.

A jak tedy chce resort těch cílů dosáhnout?

Úředníci argumentují tím, že není jisté, že se spalovny, které mají kladné posouzení procesu EIA, vůbec postaví. Nicméně nevím, jakým jiným způsobem to chce ministerstvo regulovat, proces EIA je poslední stupeň, kdy může spalovně říci „ne“, protože proces řídí. Současně může dát v procesu připomínky, třeba se vyjádřit ke kapacitě, ale to v žádném z případů neudělalo, což považujeme za zásadní chybu. Problém spaloven je, že potřebují velkou kapacitu, aby se investice zaplatila. Třeba jihočeská spalovna ve Vrátě u Českých Budějovic si vypočítala, že ideální je 160 tisíc tun ročně.

Jaký je aktuální stav počtu spaloven?

Máme tu čtyři velká ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů) a několik cementáren, které potřebují vytříděný odpad, většinou berou takovou směs plastů. A mimochodem, dovážejí ji i ze zahraničí, protože mají jiné potřeby než ZEVA. To je další kapacita značně přesahující 400 tisíc tun ročně, o které se nemluví. Mimochodem cementárny jsou taková „černá díra“, spálený odpad ještě nedávno ministerstvo vykazovalo jako „recyklaci“, teď už nesmí, takže nám pokleslo procento recyklace a vzrostlo procento spalování na úrovni celé země. Pak jsou tady další naplánovaná ZEVO nebo teplárny, které mají předělané kotle na to, aby mohly spalovat odpad. Buď biomasu, nebo odpad. To je další kapacita.

Jak je to s dotacemi?

Spalovnám se daří podmínky pro dotace z EU obcházet. Naposledy se to masivně podařilo ještě za Babišovy vlády v rámci nešťastného Modernizačního fondu, kdy Česko mělo dodat seznam projektů za spoustu peněz z EU na zotavení ekonomiky po covidu. Tam se vešlo několik spaloven, které mají dostat dotaci na výstavbu anebo rozšíření kapacity. Vešel se tam třeba projekt na rozšíření kapacity pro spalovnu v Brně, nicméně tam zastupitelstvo odhlasovalo, že v něm nechce pokračovat. Což je výjimka. U ostatních – například Písek nebo Komořany – to prošlo a Komořany a Mělník budou stavět. Písek ještě nemá stanovisko EIA.

Potřebujeme více kompostáren

Jaké řešení nabízíte vy? Skládkování bude v roce 2030 zakázáno, co bychom tedy podle vás měli dělat s odpadem, když ne spalovat?

Na prvním místě bychom měli podpořit kompostárny, protože v ČR je hrozně malá kapacita. Přitom když se podíváte na skladbu komunálního odpadu, přes dvacet procent tvoří kompostovatelná složka, která končí na skládce nebo ve spalovnách. Tento odpad by se dal třídit v domácnostech nebo stravovacích zařízeních a měl by směřovat do kompostáren nebo do bioplynek. Problém je, že spalovny současně ten bioodpad potřebují, protože kdyby ho neměly, neměly by čím zchladit vzniklý žár, měly by moc plastu. Nejsou na to postavené. Současně chceme, aby se co nejvíc odpadu vytřídilo a recyklovalo. Pořád jsou v tom ještě velké rezervy, třeba prošlý kompot by neměl končit ve směsi. U materiálů, které jsou problematické, je nutné utlumit jejich toky. Třeba zredukovat typy plastů, které se používají na obaly, k čemuž už EU směřuje. A obecně snižovat odpad, k čemuž povede globální plastová úmluva.