Soused shazuje eternitovou střechu? Volejte stavební úřad

Proč jste se azbestu začali intenzivněji věnovat? Začalo se vám ozývat víc občanů?

Ano, lidé se na nás obraceli čím dál častěji. O pomoc nás požádala například žena z Karviné, která měla za to, že majitelé domu střechu vyměnili neodborně, svépomocí. Nelíbilo se jí, že eternitovou střešní krytinu házeli na zem, kde se rozbíjela a vznikal prach, který se šířil do okolí. Začali jsme se tím zabývat čistě ze stavařského pohledu, zkoumali jsme, jaký by měl být standardní postup stavebního úřadu. No a v tomto konkrétním případě jsme došli k tomu, že stavební úřad pochybil, když od stavebníka nechtěl, aby měl na odstranění azbestové krytiny povolení.

Proč stavební úřad takto postupoval?

Vyhodnotil to jako nějakou udržovací práci na stavbě, ke které není potřeba stavební povolení. Podle našeho názoru ale potřeba je. Pak se totiž mohou vyjádřit i další orgány státní správy, například hygienické stanice, které mají na stavbách kompetence z pohledu ochrany zdraví pracovníků. A osobně si myslím, že když jsou chráněni zaměstnanci sanačních firem, je druhotně chráněno i to širší okolí, na které se zákon o ochraně veřejného zdraví přímo nevztahuje. Do procesu pak mohou vstoupit i orgány ochrany životního prostředí, zejména z pohledu nakládání s azbestovým odpadem. Bez řízení u stavebního úřadu to ale možné není.

Kolik máte podobných podání nebo stížností?

Celkově se jedná zhruba o dvě desítky případů, přičemž lidé se na nás obracejí v různých fázích, někdy jen chtějí informace, co mají dělat. Ombudsman se ze zákona může případu začít věnovat až tehdy, když zjistí, že se člověk přes veškerou snahu u úřadů nápravy nedomohl. Samozřejmě i naše praxe se vyvíjí a mám pocit, že podobných případů bude přibývat i vzhledem k tomu, že ty stavby a materiály dožívají. Proto má smysl se tomu věnovat.

Jedním z vašich zjištění je, že se stavební úřady k azbestu stavějí rozdílně. Jak je to možné, když jde o prokázaný karcinogen?

Obecně samozřejmě stavební úřady vědí, že azbest je nebezpečný a nakládání s ním má pravidla. Jak ale vidíme v našich případech, rozcházejí se v tom, jak ke konkrétním stavbám s azbestem přistupují. Podle mě je to dáno vývojem nejen vědy a legislativy, ale také postupně se zvyšujícím standardem lidí i společnosti, která už přestává být ochotná určité věci akceptovat. Azbestové materiály se u nás, tuším, vyráběly až do devadesátých let a zákaz prací s azbestem u nás začal platit až někdy v roce 2005. My máme za to, že když je ve stavbě byť jen podezření na azbest, měl by režim být přísnější. Tohle se snažíme úřadům vštípit. A ony na to naštěstí slyší.

A jak se vlastně stavební úřad dozví, že mám eternitovou střechu? Bude v tomto ohledu každý upřímný?

Základ je v projektové dokumentaci, kterou bude stavební úřad vyžadovat. Teď zrovna přišla k připomínkovému řízení vyhláška o dokumentaci staveb a u bouracích prací je tam napsáno, že součástí dokumentace mají být i výsledky stavebně-technického průzkumu. Takže by tam měl přijít projektant a podívat se, co v té stavbě je. Navíc my se domníváme, že by měla být jasně stanovena pravidla, jak by měl tento průzkum probíhat. Dovedu si představit, že by například mohla vzniknout nová technická norma, kterou by se stavebně-technický průzkum řídil. To uvedl i ombudsman v připomínkách k vyhlášce.

Co si od změn slibujete?

Že by úřady měly lépe spolupracovat. A zároveň si lidé, úředníci i stavebníci musejí uvědomit svou odpovědnost. Ještě donedávna se azbestu tolik pozornosti nevěnovalo, snad s výjimkou odborné veřejnosti. Už jen díky tomu, že se teď o azbestu víc mluví, se lidé o nebezpečí jeho neodborné likvidace spíše dovědí. Je to samozřejmě i o nastavení, spousta lidí žila v tom, že se eternit normálně odstraňoval tak, že se shazoval. A problém je, že související nemoci se projevují až po dlouhé době, míru expozice ovlivňují třeba i aktuální povětrnostní podmínky nebo vlhkost.