Boris alias Churchill?

Názory

Nový premiér Velké Británie má hodně společného s Winstonem Churchillem. Když vejde Boris Johnson do sálu, nejde jej stejně jako kdysi Churchilla přehlédnout. A oběma je vlastní smysl pro humor, odhodlání mluvit bez servítků, mimořádný novinářský talent. Tady ale podobnosti víceméně končí. Zatím...

I v dobách, kdy všechno ostatní selhalo a oba politici nebyli u vesla a neměli ani křeslo v parlamentu, jejich literární talent garantoval, že nikdy docela nezmizeli z očí veřejnosti. Boris Johnson navíc napsal slušný životopis Winstona Churchilla, který dokládá, že umí být i mnohem zajímavější než jako rozpustilý klaun, jak ho známe z médií.

Zajímaví lidé, samozřejmě, nebývají vždycky příkladem všech ctností. Churchilla pronásledovaly nepříjemné vzpomínky na vyslání vojsk do hornických vesnic Jižního Walesu a na katastrofální zákrok v Gallipoli během první světové války – Britové tehdy stanuli v čele pokusu ovládnout Istanbul a skončilo to krvavým neúspěchem.

Churchillovy vtípky, které se dodnes tradují, působí v současných sexuálně korektních časech rozpaky. „Winstone, vy jste opilý!” řekla mu prý jednou poslankyně v Dolním parlamentu. „Madam, vy jste zase škaredá,” odpověděl a dodal: „Já se aspoň ráno probudím střízlivý.” Boris Johnson rovněž používá poněkud starodávný, urážlivý druh humoru

Muslimské ženy skryté dlouhým hábitem a obličejovou maskou popsal jako poštovní schránky – ty jsou v Británii často podlouhlé a hranaté. Některé lidi tím pobavil, ale spoustu jich taky rozzuřil. Nicméně snad úplně všechny rozesmál, když nekonečná brexitová vyjednávání popsal jako utrpení „křečka v kole záhuby” (the hamster wheel of doom).

 

Garance velikosti

Šlo by dát dohromady mnohem delší seznam věcí, které spojují oba absolventy Etonu – nejslavnější privátní a převážně chlapecké školy na světě. Ale zároveň existuje seznam odlišností. A právě rozdíly mezi Winstonem Churchillem a Borisem Johnsonem nevyznívající pro současného politika s ambicí vést Velkou Británii příliš lichotivě.

Stará Británie se svými flotilami bitevních lodí, kasárnami rozesetými po celém světě a elitou v lesklých cylindrech překypující sebevědomím je nenávratně pryč. Churchill byl synem aristokrata, sloužil v armádě a byl jedním z posledních velitelů britské kavalérie. Když ho zajali jihoafričtí Búrové, dokázal prchnout, proslavil se a byl zvolen do parlamentu, kde jeho kariéra rychle stoupala. Když ho v roce 1915 propustili z admirality, šel přímo do zákopů. Nikdo nezpochybňoval jeho odvahu a širokou škálu zkušeností.

Stoupenci Borise Johnsona oba muže rádi srovnávají, ale i ti nejoddanější připouštějí, že příštímu premiérovi se nedostává zkušeností legendárního státníka. Byl zahraničním korespondentem v Bruselu, kde největším nebezpečím je talíř nepříliš čerstvých mušlí. Z deníku The Times byl propuštěn, protože si vymýšlel citáty. Konzervativní vůdce Michael Howard ho vyrazil i ze stínové vlády, protože lhal o svém mimomanželském vztahu a přátelil se s drogovým dealerem. Coby londýnský primátor a ministr zahraničí budil – v lepším případě – smíšené pocity.

Boris Johnson je nesmírně populární mezi těmi, kdo obdivují jeho nevybíravé vtípky a bezstarostné chování. Ale mít smysl pro humor a být nenáviděn levicí pořád ještě není garance velikosti. K tomu, aby byl politik vděčně přijat a oslavován současníky i historiky, se musí vypořádat s největším problémem, který před společností stojí, a vyjít z toho triumfálně. Platilo to stejně za Churchilla v případě nacistické invaze, tak v Johnsonově éře v případě vlekoucího se odcházení z Evropské Unie.

Boris Johnson má před sebou historickou zkoušku. Od odchodu z EU dělí Británii pouhé tři měsíce a země nemá žádný realistický plán, jak se vyhnout rozvratu. Například tisícovky pacientů můžou zůstat bez léků, přičemž ti, kteří mají nejtěžší formu rakoviny kosti nebo prostaty, můžou zemřít. Drží je totiž při životě z Evropy dovážené radioaktivní izotopy – tekutina, která se nedá skladovat. Potřebuje ji zhruba milion nemocných, protože se používá rovněž k diagnóze pacienta, nejen k jeho léčení. A Británie osmdesát procent radioaktivních izotopů dováží.

Pokud dojde k „no deal”, tedy pokud se Británie s Unií nedohodne, všechno na hranicích se dramaticky zpomalí. Zkolabovat může automobilový i letecký průmysl, obě odvětví jsou totiž závislé na pružném dodávání dílů z Evropy. Bez zažité návaznosti se výroba  prodraží a konkurenceschopnost postižených firem prudce oslabí.

 

Socha nebo kalamita?

Nový britský premiér se ujímá vlády a začne tahat zemi z katastrofy, kterou si sama přivodila. Je možné, že se kritici Borise Johnsona mýlí. Třeba se k největšímu problému, kterému Británie od druhé světové války čelí, postaví hrdinně. Třeba Británii posílí a obohatí. Třeba jednou bude Johnsonova socha stát na Parliament Square hned vedle té Churchillovy. Letos 31. října je krajní termín, kdy má Británie opustit EU. Boris Johnson přísahá, že se tak stane – a to za každou cenu. Na dušičky tedy bude Britům jasné, jestli je jejich ministerský předseda politickým velikánem churchillovského kalibru a zachráncem. Nebo jestli zavede do Británii do slepé uličky a završí celou kalamitu.

 

Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama