Úpadek ruské velmoci

Překvapivý průběh, přinejmenším z hlediska mnoha pozorovatelů a expertů – těmito slovy se dá hodnotit sedm měsíců ruské invaze na Ukrajinu. Na definitivní závěry je jistě stále brzy, v první půlce října se bohužel nezdálo, že by největší vojenský střet v Evropě od druhé světové války směřoval ke konci. Přesto se však některé věci konstatovat daly.

Především ruská invaze na Ukrajinu až šokujícím způsobem obnažila faktickou slabost a nedostatky ruských ozbrojených sil, ale také nekompetentnost ruského politického vedení a ruských zpravodajských služeb. Roky úspěšně budovaná image Ruska jako respektované, či dokonce globální velmoci se téměř rozplynula.

K rozhodnutí zahájit válku zjevně vedly zcela chybné kalkulace Kremlu. Ruské nejvyšší politické a vojenské velení evidentně podlehlo sebeklamu a naprosto podcenilo ukrajinského protivníka. Patrně šlo i o fatální selhání zpravodajských služeb, které dodávaly vrcholným činitelům zcela chybné zprávy o stavu ukrajinského státu a armády.

Naopak Ukrajina – stát dlouho procházející složitým a ne zrovna úspěšným vývojem – prokázala ve střetu s obrovským východním sousedem sílu a odolnost překvapující intenzity.

Právě kombinace těchto dvou faktorů – tedy odhodlání ukrajinské společnosti, schopnosti ukrajinských ozbrojených sil a politických elit na straně jedné a zásadní ruské nedostatky a omyly na straně druhé – určila to, jak se válka vyvíjela.

Ukrajinci umí útočit