Šedá zóna válečná. Ukrajinský Vuhledar

Post Image

Šedá zóna válečná. Ukrajinský Vuhledar

Play icon
23 minut
Šestiletá Diana se ještě koncem léta skrývala ve sklepě spolu s rodiči. S příchodem chladného podzimu se nakonec rodina rozhodla pro evakuaci.

foto Stanislav Krupař

Ve Vuhledaru, městě v první linii rusko-ukrajinské války, živořily tuto zimu ve sklepích rozbitých paneláků stále stovky obyvatel. Ač mohli, odmítali své město opustit – na rozdíl od drtivé většiny předválečné, patnáctitisícové populace města na Donbasu. Koncem ledna na Vuhledar útočila ruská armáda posílená o mobilizované vojáky. 24. února 2023 to bude rok od chvíle, kdy Rusko na Putinův rozkaz napadlo Ukrajinu…

Takové neštěstí, taková hrůza! – naříká jednasedmdesátiletá Káťa, spíná ruce k nebi a z očí se jí řinou slzy. Potácí se sem a tam mezi troskami pětipodlažního paneláku, kvílí jako zvíře a přitom se modlí. Obejmu ji a snažím se zjistit, co se tu stalo od podzimu, kdy jsem byl ve Vuhledaru naposledy. „Dědu to zabilo před třemi týdny,“ vzlyká Káťa. Když začaly exploze, snažil se ještě narychlo dotáhnout do sklepa své kolo, byl to jeho poklad. Nestihl to. Šrapnel mu vnikl do břicha a utrhl mu játra. Zemřel na místě. Letošní zima je deštivá, na betonových schodech už nezůstala po krvi ani stopa. Zato dědova drahocennost, bicykl s červeným, teď už pomuchlaným a proděravělým rámem, se pořád válí opodál.

Nikolaje Petroviče Kolorjuka nakonec pohřbili sousedé na dvoře mezi paneláky. Hřbitov je odsud daleko a cesta na něj by byla poslední nejen pro nebožtíka, ale pravděpodobně i pro pozůstalé.

Prosím Káťu, ať mě k hrobu svého muže těch čtyřicet metrů doprovodí. „Nikam nepůjdu. Kdykoli sem může spadnout další bomba!“ třese se strachy. Vezme krabici s potravinami, které jí přivezli dobrovolníci, a zmizí v útrobách vykuchaného domu.

Točka-U

První bomby dopadly do Vuhledaru jen několik hodin poté, co Putinova armáda zaútočila na Ukrajinu. Vloni 24. února před polednem sem přiletěla raketa Točka-U a u nemocnice zanechala obrovský kráter, čtyři mrtvé a deset raněných. Rusové se probojovali od jihu skrz Volnovachu a ukrajinská armáda je zadržela až v Pavlivce, vesnici, do jejíhož středu jsou to odsud jen tři kilometry.

Od konce loňského března byla Pavlivka tu v ruských, tu v ukrajinských rukou a bombardování se stalo každodenní realitou. Většina obyvatel Vuhledaru i širého okolí, kterým byl život drahý, vzala nohy na ramena. I tak ještě začátkem loňského podzimu, víc než půl roku po zahájení války, zůstávalo v kdysi patnáctitisícovém Vuhledaru asi sedm procent původních obyvatel.

Jednasedmdesátiletá Káťa před zbytky svého domu ve Vuhledaru.

foto Stanislav Krupař

Pokud si troufneš

Podpořte Reportér sdílením článku