Zahalený trouba

Tradice zahalování, bourání či jiného zostuzování pomníků má nejen u nás dlouhou tradici. Obvykle se tak děje v revolučních epochách, čili v časech změn, kdy něco nového vzniká bouráním starého. Notoricky znám je například osud tří pražských pomníků – maršálka Radeckého, Mariánského sloupu či sochy Stalina.

V menším povědomí je zahalení pomníku u bronzové jezdecké sochy císaře Františka I. na dnešním Smetanově nábřeží v Praze. Monument má symbolizovat hold českých stavů císaři, základní kámen byl položen v srpnu 1845 – tedy deset let po panovníkově smrti. Dílo, které se stalo součástí kašny a bylo instalované dva roky po revolučním roce 1848, vedlo Karla Havlíčka Borovského k posměšnému epigramu: „Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba!“ Sochu totiž obkružují postavy, které představují mír a hojnost, další pak symbolizují rozmach vědy, umění, průmyslu, obchodu, zemědělství a hornictví. Skulptury o patro níž znázorňují všechny tehdejší české kraje a Prahu jako královské hlavní město.

Zvětšit

Po 28. říjnu 1918 byla socha zahalena a v roce 1919 odvezena do lapidária. Až komickou důkladnost zahalení ukazuje náš snímek. Prostor poté zůstal prázdný až do roku 2003, kdy se kopie sochy vrátila na své místo –bez většího zájmu veřejnosti. Do kašny opět začal proudit voda a stavba tak opět získala původní účel.