Zahalený trouba

Tradice zahalování, bourání či jiného zostuzování pomníků má nejen u nás dlouhou tradici. Obvykle se tak děje v revolučních epochách, čili v časech změn, kdy něco nového vzniká bouráním starého. Notoricky znám je například osud tří pražských pomníků - maršálka Radeckého, Mariánského sloupu či sochy Stalina. 

V menším povědomí je zahalení pomníku u bronzové jezdecké sochy císaře Františka I. na dnešním Smetanově nábřeží v Praze. Monument má symbolizovat hold českých stavů císaři, základní kámen byl položen v srpnu 1845 - tedy deset let po panovníkově smrti. Dílo, které se stalo součástí kašny a bylo instalované dva roky po revolučním roce 1848, vedlo Karla Havlíčka Borovského k posměšnému epigramu: „Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba!“ Sochu totiž obkružují postavy, které představují mír a hojnost,  další pak symbolizují rozmach vědy, umění, průmyslu, obchodu, zemědělství a hornictví. Skulptury o patro níž znázorňují všechny tehdejší české kraje a Prahu jako královské hlavní město.

Po 28. říjnu 1918 byla socha zahalena a v roce 1919 odvezena do lapidária. Až komickou důkladnost zahalení ukazuje náš snímek. Prostor poté zůstal prázdný až do roku 2003, kdy se kopie sochy vrátila na své místo -bez většího zájmu veřejnosti. Do kašny opět začal proudit voda a stavba tak opět získala původní účel.