Rozálie Prachařová: Chtěly jsme dostat mladé lidi do divadel

25. listopadu 2022

Zleva: Josefína Prachařová, Rozálie Prachařová a Sofie Höppnerová.

archiv

Ten nápad se zrodil během jedné noci na chatě, kde se sešly sestry Rozálie a Josefína Prachařovy a jejich kamarádka Sofie Höppnerová. Byť ani jedné není ještě ani dvacet, povedlo se jim dát celý projekt dohromady a letos v říjnu měla jejich divadelní hra s názvem Vina Vína premiéru v pražském Divadle v Celetné. „Chtěly jsme vytvořit něco ze současné doby, nechtěly jsme dělat moderního Romea a Julii, opakovat staré texty,“ říká spoluautorka a režisérka hry Rozálie Prachařová.

Kdy vás napadlo, že byste mohly napsat scénář k divadelní hře a pak ji i celou zrealizovat?

Bylo to loni v dubnu u nás na chatě, kde jsem byla společně s mojí sestrou Josefínou a naší společnou kamarádkou Sofií Höppnerovou. Jeden večer jsme se bavily o různých nápadech, které máme, a já začala v jeden moment vyprávět, že se mi scénograficky líbí koncept židlí rozmístěných v prostoru. Tak jsme vzaly všechny židle od jídelního stolu, začaly je stavět do prostoru a najednou jsme vymýšlely i různé další rekvizity, začaly jsme vytvářet příběh a dosazovat na ty židle lidi.

Bylo hned od začátku jasné, že z toho bude divadelní hra?

Právě, že ne. Nejdřív to fakt byla jen myšlenka těch židlí. Během toho večera jsme se ale bavily i o tom, že dnes mají mladí lidé málo dobrých příležitostí, jak se uplatnit, jak se prosadit. Zároveň nám taky došlo, že tu existuje jakási mezera. Máme tu divadlo pro děti a pak divadlo pro dospělé, ale nic mezi tím, nic pro mladé. Nebo jsme aspoň o ničem nevěděly. A tady někde padla myšlenka, že bychom mohly udělat divadelní hru.

Ještě něco zásadního se na té chatě onehdy stalo?

Byly jsme vzhůru asi do pěti do rána, a nakonec vymyslely celý příběh. Měly jsme už pak rozmyšlené i postavy a vymyslely jsme i název té hry. Já jsem měla ve svých zápiscích z dřívějška napsané Pátá židle, to se nám ale nelíbilo. Sofie pak v souvislosti s názvem začala mluvit o vině a Pepi říkala, že z viny se dá udělat víno. A mne napadl název Vina Vína.

Dějová linka vaší hry se točí kolem toho, že pětici vrstevníků zemře na večírku jejich kamarád. Nikdo ale neví, proč a co se vlastně stalo. Všichni se pak sejdou na skupinové terapii pod vedením policejní konzultantky, kde se řeší, co se na večírku dělo i co mu předcházelo. Je hra o tom, že každý je trochu vinen?

Spíše o tom, že každý se z něčeho viní a že je těžké ukázat, kdo je skutečně vinný.

Proč jste zvolily tak vážné téma, jako je smrt?

Chtěly jsme dostat do hry otázku charakteru lidí a to, jak fungujeme ve skupině. Přemýšlely jsme proto, v jaké situaci se to dobře vyjeví. Ta hra nepřináší téma smrti jako takové a nepřináší ani jiná aktuální témata, jako je LGBTQ+, problematika sociálních sítí či klimatická krize. Ta hra je o našich povahových rysech.

VINA VÍNA

Co jste si říkaly, když jste z té chaty odjížděly?

Podpořte Reportér sdílením článku