Odlož ten mobil!

Report

Na sociálních sítích číhá na děti spousta nebezpečí, přesto někteří rodiče zjevně pro jejich svět projevují stejné nepochopení a rozmrzelost, jakou jim ukazovali jejich vlastní rodiče před třiceti lety. Ne všechny děti se možná chovají tak neopatrně a naivně, jak si mámy a tátové myslí. A sociální média mohou pomoci i při vzdělávání. Co by rodiče měli dělat, pokud jde o kontrolu jejich dětí na sociálních sítích? A co dětem hrozí více a co méně?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Profesor pražského gymnázia Marek Janda pobaveně kroutí hlavou, když jeho studenti odpovídají na dotazy týkající se sociálních sítí. „Já jsem úplně v lese, když jde o tohle téma. Absolutně netuším, co spolu řešíte,“ říká zeměpisář a učitel tělocviku Gymnázia Postupická. Primáni (na základní škole by šlo o osmáky), kteří v září nastoupili na šestiletý vzdělávací ústav, však tuší moc dobře.

Na otázku, jestli platí, že děti využívají sociální sítě více než před pandemií, odpovídají v obou třídách primy souhlasně zvednutím ruky takřka všichni žáci. Při otázce, o jaká sociální média konkrétně jde, se však odpovědi rozcházejí.

Je zjevné, že Facebook, který využívá moje generace lidí před třicítkou či generace jejich rodičů, už pro ně populární není. Maximálně prý Messenger. Jeden žák zmíní i Twitter, většinou ale v odpovědích zaznívá, že jejich sítěmi jsou Instagram, kde sdílíte fotografie, videa a chatujete s přáteli, a také TikTok, oblíbený pro svá krátká videa. Nejpozději s příchodem koronaviru se pak staly standardem skupinové třídní chaty, které mají studenti na již zmíněném Instagramu nebo WhatsAppu.

A samozřejmě obrovským fenoménem, o němž vědí všichni rodiče, jsou influenceři a tvůrci obsahu na YouTube a dalších internetových platformách. „Rodiče nám často říkají, že to je ztráta času a měli bychom se na videa dívat minimálně,“ pokrčí rameny jedna z primánek. „Já sleduju Kovyho! Ten má nejenže zábavná videa, ale taky naučná. Baví mě to a posouvá mě to dál,“ skočí jí takřka do řeči jedna z jejích spolužaček. „Já mám zase rád Stejka. Pokaždé se u jeho videa pobavím,“ prohodí další z žáků. Zatímco Kovy (vlastním jménem Karel Kovář) se na rozdíl od jiných youtuberů často zabývá politikou, Stejk (Jakub Steklý) ve svých videích vtipkuje, paroduje nebo mluví například o filmech či seriálech.

Další digitální sférou, v níž děti tráví hodně času, jsou počítačové hry. V jejich případě jde o Minecraft, odehrávající se ve virtuálním světě sestaveném z kostek, nebo Roblox, což je vlastně platforma, na které můžete hrát různé hry vytvořené samotnými uživateli. Případně týmová akční strategie League of Legends. „Já mám ráda World of Tanks. Hrajeme to s bráchou a kamarády,“ prohodí trochu nesměle jedna z žaček o hře, v níž hráč coby tankista zažívá bitvy dvacátého století. Se svým hobby je však ve třídě jediná.

V popisu chování na sociálních sítích a internetu se studenti gymnázia na pražském Spořilově příliš neliší od vrstevníků z jiných zemí. Podle dat vývojářů aplikace Qustodio, která slouží k rodičovské kontrole digitálního obsahu konzumovaného jejich potomky, stráví děti od čtyř do čtrnácti let v průměru 85 minut denně sledováním videí na YouTube. O pouhých pět minut méně jsou pak na TikToku. Kromě zmíněných aplikací je populární také Netflix, nabízející filmy a seriály, a platforma Twitch pro strea-mování živého vysílání.

Tyto údaje vycházejí z výpovědí šedesáti tisíc rodin ze Španělska, Británie a Spojených států. Podle nich už v předpandemickém roce 2019 vzrostlo používání sociálních sítí u dětí o 100 procent. V roce 2020 šlo pak dokonce o nárůst 200 procent.

 

Už nechci být astronaut

Obliba obsahu digitálního světa se promítá i v dětských snech. Hračkářský gigant Lego uspořádal v roce 2019 průzkum mezi třemi tisícovkami dětí ve věku od osmi do dvanácti let ve Velké Británii, USA a Číně. Povoláním, o kterém snily děti v anglosaských zemích, byl právě youtuber nebo vloger (videobloger). A jen deset procent dětí v obou anglosaských zemích říkalo, že by chtělo být astronautem, což kdysi bývalo obvyklým dětským přáním. I když nutno dodat, že v Číně o tomto povolání stále snila polovina dotázaných a jasná většina dětí ve všech třech státech by se do vesmíru ráda vypravila.

Žáci spořilovského gymnázia o kariéře youtubera nesní, což patrně souvisí s jejich věkem i tím, na jakou školu se dostali. „Už jsme o něco starší, máme selský rozum,“ vysvětluje kvalifikovaně jedna z žaček a dodává, že všichni tak nějak tuší, kolik práce youtuber s natáčením videí ve skutečnosti má. A také to, že na živobytí se tímhle specifickým povoláním masově vydělávat nedá; v Česku se fakticky jedná maximálně o desítky lidí.

Jinak ovšem studenti považují YouTube za věc, která je v zásadě pozitivní. „Koukám hodně na americké youtubery a naučil jsem se díky tomu lépe anglicky,“ říká jeden ze žáků, zatímco zbytek třídy pokyvuje hlavou. I když někdo jiný doplní, že jde spíš o pasivní znalost jazyka naposlouchanou z videí a že s mluvením už je to o trochu horší.

Digitální svět svých žáků neodsuzuje ani ředitelka Gymnázia Postupická Šárka Hurtlová. „O přestávkách jsou děti více na mobilu a hrají hry, ale zase bych jim křivdila, kdybych říkala, že dělají jen to. Když je pěkně, na pingpongové stoly je velká tlačenice,“ říká. Největším problémem spojeným se sociálními sítěmi bylo údajně to, že se někdo na počítači zapomněl odhlásit, tudíž se jiný člověk „naboural“ do jeho profilu. „Není v tom nikdy zlý úmysl. Děti zkouší a přemýšlí, co si můžou dovolit. Spíš než cokoli jiného neznají hranice. Vždycky jsme potom daný problém promptně vyřešili,“ vysvětluje ředitelka. Zároveň dodává, že s nástupem globální pandemie se naučili studenti i učitelé lépe využívat moderní digitální technologie při výuce. A kromě samotné digitální komunikace se podle ní zlepšilo například vyhledávání zdrojů.

Z dalších rozhovorů nicméně vyplynulo, že postoj starší generace, respektive rodičů k chování svých dětí v digitálním světě je shovívavý přece jen o něco méně.

 

Jako kdysi Wolfenstein

Dvaačtyřicetiletému Ondřejovi připomínají jeho dnešní rozhovory s dětmi vlastní rozmluvy s rodiči v dobách, kdy v devadesátých letech hrával tehdy slavné počítačové hry. „Když se o těch věcech bavím s dětmi, mám úplný pocit déjà vu. Je to totožná situace, jako když jsem hrál na počítači před třiceti lety Wolfensteina a Dunu a rodiče vypadali, jako kdybych na ně mluvil čínsky,“ vypráví mi můj kamarád Ondřej, táta desetiletého Dana a osmileté Johanny.

Jako člověk dospívající na přelomu století, který se v digitálním světě sám pohybuje, nemá problém pochopit, co je Minecraft. Nerozumí však zálibě svých dětí v českém youtuberovi vystupujícím pod nickem SirYakari, jenž se na tuto hru zaměřuje. „Pije mi krev. Je děsně otravnej. Děti si navíc v jednom kuse notují jeho hlášky. Nejen když hrají Minecraft, ale třeba i když se koupou,“ říká.

SirYakari má na svém kanálu necelých 600 tisíc odběratelů a Ondřejovy děti ho skutečně mají rády. „Yakari mě hrozně baví!“ říká na rozdíl od tatínka nadšeně Dan. Oceňuje například, že natáčí Minecraft Ultra Hardcore, což je nejnáročnější verze Minecraftu, v níž jedna jediná „smrt“ znamená konec hry. „A občas natočí video, kde se k němu na server připojí třeba sto dalších hráčů, a mně se líbí, že jich je tam tolik dohromady,“ pokračuje Dan. „Já ho sleduju, protože tam ukazuje různé módy, které Minecraft dokážou vylepšit,“ doplňuje ho nadšeně mladší sestra. Její bratr souhlasně kýve hlavou a vypráví, že mu jeho oblíbený youtuber pomohl zlepšovat se ve hře a ukázal mu, jak Minecraft dohrát – což se stane tehdy, když porazíte draka Endera.

Rodiče navzdory rozdílným pohledům na některé věci dětem přístup do digitálního světa nezakazují, pouze ho rozumně omezují. „Chtěly si založit TikTok, ale nakonec jsem jim to zakázal,“ říká Ondřej a jako důvod zmiňuje algoritmy této sociální sítě, které mohou děti snadno přivést k pochybnému obsahu. „Absolutně nevím, k jakému videu se nakonec můžou dostat,“ vysvětluje. Pro svou rodičovskou kontrolu také využívá aplikaci Family Link od Googlu. Skrze ni jsou jednotlivá zařízení provázaná s Google Store. „Pokud si chtějí děti koupit třeba nějakou aplikaci, musím to vždy schválit. Stejně jako její instalaci. Je to navíc pohodlné pro sdílení celého obsahu napříč rodinou, můžu přes to nasdílet třeba i Netflix,“ říká. Součástí rodičovské kontroly je pak také omezený počet hodin, které můžou děti online strávit, a pevně stanovená digitální večerka.

Ondřej zároveň přiznává, že některé youtubery sám sleduje. Jen místo Minecraftu, který ho nebaví, preferuje obsah zaměřený na World of Warships: Legends, tedy hru, v níž se ocitáte ve slavných námořních bitvách a snažíte se potopit lodě protihráčů. Rozdíl mezi ním a dětmi však podle něj je, že si nekupuje „merch“, reklamní předměty spojené s danými youtubery. „A při hygieně si neopakuju hlášky z YouTube,“ dodává.

 

Opatrné děti

Na podzim roku 2019 zpracovala společnost Avast ve spolupráci s agenturou Nielsen Admosphere průzkum, v němž odhalila, jak si rodiče myslí, že děti používají internet, a jak se tam naopak jejich potomci doopravdy chovají. Šetření se uskutečnilo v rámci iniciativy s názvem Buď safe online. Průzkum se týkal vzorku 815 českých dětí ve věku devět až třináct let a 816 rodičů stejně starých dětí.

„Výzkum ukázal, že děti se na sítích chovají opatrněji, než jejich rodiče předpokládají. Děti využívají různé prvky zabezpečení svých účtů, ať už jde o hesla s minimálně osmi znaky (39 procent), číslicemi (37 procent), nebo dokonce o funkci dvoufázového ověření (9 procent). Rodiče jsou ohledně svých potomků skeptičtí, mají za to, že hesla s alespoň osmi znaky využívá jen 35 procent jejich dětí, s číslicemi 28 procent a dvoufázové ověření jen 6 procent dětí,“ oznámila firma ve zprávě o průzkumu.

Pro mnohé rodiče pak musí být potěšující informací také to, že 87 procent dotázaných dětí tvrdilo, že většinu osob, se kterými na internetu komunikují, znají osobně. Šestadvacet procent dětí se pak na sítích setkalo s posměchem, urážkami či jinou negativitou. A čtyři procenta respondentů oslovil neznámý člověk a nabízel jim setkání. „Rodičům se s těmito problémy svěřuje více než polovina. Nejvíce v těchto záležitostech děti důvěřují mámě a kamarádům,“ stojí v závěrech zprávy o průzkumu.

Maminky též mívají dobrý přehled nejen o tom, jaké platformy jejich děti využívají, ale také kolik tráví ve vir--tuálním světě času. A více než devadesát procent z nich své děti kontroluje. Rodičům nicméně často nedochází, že jejich ratolesti se umí rodičovskému zámku v mnoha případech vyhnout. Třeba si na sociálních sítích založí účet, o němž rodičům neřeknou. Ostatně být anonymní na internetu je cool a dělají to i rodiče. „Více profilů na stejných sociálních sítích potvrdilo osmnáct procent dotázaných dětí, účty s falešným jménem třicet procent. Více než polovina dětí (55 procent) na sítích neuvádí svůj skutečný věk. Pravidla, která rodiče svým potomkům ohledně používání internetu nastaví, příležitostně porušuje až 42 procent dětí,“ stojí ve studii Avastu. I když online identitu svých dětí rodiče vždy neuhlídají, mají dobré povědomí o nejoblíbenějších platformách jako YouTube a Instagram. Třeba YouTube jako nejsledovanější platformu jmenovalo 99 procent dětí i rodičů.

 

Pozitivní vlivy

Za citovaným průzkumem stojí, jak už bylo řečeno, společnost Avast a její program Buď safe online. Jeho ambasadorkou a expertkou na dětskou online bezpečnost je Julia Szymańska, která stručně pojmenovává rizika, jež dětem na internetu hrozí. „Děti se nejčastěji setkávají s malwarem neboli škodlivým softwarem, který si stáhnou spolu s cracknutou hrou (její nelegální kopií – pozn. red.), nebo takzvanými cheaty, tedy soubory na vylepšení hry,“ vysvětluje Szymańska.

Další velké riziko dle jejích slov představuje phishing, v jehož důsledku mohou přijít nejen děti, ale také dospělí o vládu nad svým účtem na sociálních sítích nebo v počítačové hře. „Děje se tak pod záminkou skvělých nabídek, jimiž je podvodníci lákají na falešné weby, kde se děti musejí přihlásit do účtu, tím odhalí heslo a ztratí nad ním kontrolu,“ pokračuje expertka české firmy.

Pro společnost zabývající se počítačovou bezpečností jsou pochopitelně děti na sítích obrovské téma. I proto Avast loni na podzim odvysílal jedenáctidílný seriál o digitálním rodičovství Máma a táta na síti. Moderátory byli herci Ester Geislerová a Matouš Ruml. Zmiňovaný seriál se zabýval například online závislostí, sextingem (což znamená rozesílání zpráv či obrazového materiálu se sexuálním obsahem), každodenním životem youtubera, možnostmi výdělku na sociálních sítích či kyberšikanou a dalším nebezpečím. Riziky spojenými s používáním internetu v dětském věku se zabývá i docent Kamil Kopecký, vedoucí Projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého, jenž vystupoval jako host v jednom z dílů zmíněného seriálu.

V rozhovoru se mnou však nejprve zdůrazňuje, že bychom se měli bavit také o pozitivních stránkách přítomnosti dětí na internetu. Jako první věc zmiňuje, že na sociálních sítích je snadné najít lidi, kteří se zabývají podobnými věcmi: pro děti je tak dnes mnohem jednodušší sdružovat se s vrstevníky se stejným zájmem. „Podle mě je benefitem i to, že na sociálních sítích můžete prezentovat něco hezkého, co dovedete, přičemž získáte pozitivní zpětnou vazbu, což dětem zvyšuje sebevědomí,“ říká Kamil Kopecký. Třetí věcí je snadná možnost prohloubit si jazykové znalosti. „Ve skutečném světě jen těžko narazíte na někoho, kdo mluví anglicky. Tohle je možnost, jak si procvičit řeč nebo navázat snadno přátelství s někým v cizí zemi,“ vyjmenovává Kopecký. A upozorňuje i na existenci učitelů na YouTube a TikToku, kteří koncentrovanou, jednoduchou a zábavnou formou nabízejí látku, kterou děti třeba nejsou schopné pochopit ve škole. Vzdělávací aspekt sociálních sítí je přitom podle něj něco, o čem mnoho maminek a tatínků nemá tušení. „Problém tedy nejsou sociální sítě jako takové, ale algoritmy, které vám nabízí selektivně obsah na základě vašich preferencí, což pak vede k polarizaci,“ upozorňuje Kopecký.

 

Malware a kreditka

Nebezpečí číhá na děti na internetu pochopitelně celá řada. „Rizikové jsou různé výzvy, které vždy obsahují nějaký prvek nepravdivé informace,“ říká vedoucí projektu E-Bezpečí. Jako jeden z příkladů udává několik let starou výzvu, abyste si na tělo nasypali sůl a přiložili led, který touto chemickou reakcí ochladne – a vy to máte co nejdéle vydržet, přitom riskujete zranění.

Nejčastějším nebezpečím jsou podle Kopeckého podvody. Například skrze mikrotransakce. Situace, kdy se dítě na základě pochybné reklamy přihlásí kreditní kartou k předplatnému a to si pak pravidelně z karty strhává nějakou sumu. Ve videohrách zase může být problémem nabízení různých virtuálních herních měn.

V podobných případech je přitom podle něj nutné rozlišit, zda šlo skutečně o podvodné jednání. Pokud ano, lze takový případ nahlásit policii a bance a často je možnost danou transakci v horizontu čtyřiadvaceti, nebo dokonce až osmačtyřiceti hodin zablokovat. U dětí bývá podle něj problém trochu jinde. „Děti vědí o tom, že ty transakce provádějí, ale rodičům to neřeknou. Rodič pak nabude podezření, že byl podveden, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo. Udeří na dítě a to mu řekne, že o ničem neví, a začne si vymýšlet legendy jen proto, aby je máma nebo táta nepotrestali,“ popisuje Kopecký zkušenosti z praxe, s níž se často při vyšetřování setkávají i policisté.

Těmto potížím přitom lze snadno předejít. Stačí, když si rodiče všechny elektronické transakce ze svého účtu nechají podmínit dvoufázovým ověřením skrze esemesku či jiné bezpečnostní prvky. A také dětem prostě vysvětlit, na co si dát pozor.

Pokud už k takovému podvodu dojde, jedná se obvykle o sumy v řádu tisíců. „Pachatelé vědí, že mají chtít malé částky, kvůli hranici přestupku, která je deset tisíc. Pokud z někoho vytáhnete v uvozovkách jen tři stovky, nikdo to zase tak moc řešit nebude a je to poučení do budoucna,“ vysvětluje. V Česku je naštěstí zatím minimálně rozšířeným typem nebezpečí manipulování nejen dětí, ale i dospělých do koupě určitých akcií, kryptoměn či digitálního umění NFT. Nejzávažnější byly zatím zřejmě případy propagace podivných sázkových kanceláří dětem.

Dalším rizikem zmíněným na začátku textu je kyberšikana. Podle experta na rizikové formy komunikace v online prostředí Kamila Kopeckého zde ovšem bývá nejčastějším motivem chuť dětí za něco se pomstít.

Zajímavým zjištěním také je, že od počátku pandemie na jaře 2020 se mírně snížila úroveň kybernetické kriminality. Ta je totiž často navázaná na situace v reálném světě a internet slouží pouze jako prodloužená ruka. Jenže onen reálný svět byl na dlouhé měsíce uzavřen. „Co však vzrostlo, je množství agrese, s níž se děti setkaly. Tím konkrétně myslím urážky, nadávky a další věci pramenící z frustrace vyrůstající z pandemické situace. A nezapomínejte na to, že děti samy byly vykolejené kvůli nemožnosti chodit do školy, vídat kamarády a tak dále. Každý den navíc viděly čísla nakažených a úmrtí,“ vypočítává.

Poslední věcí, o níž se mluví málo, avšak pro některé děti může být též riziková, je takzvaný sharenting (od anglického „to share“, sdílet), kterého se ovšem dopouštějí starší generace. Stručně řečeno: příliš aktivní rodiče sdílí na sociálních sítích hodně obsahu o svých dětech a o sobě. Fotky na nočníku či z krmení nebo třeba informace, jakou si dítě prošlo nemocí. „Weby pak často navštěvují i pedofilní typy komunit a lidé s různou sexuální deviací. Stačí se podívat na portál Rajče a vyhledat si třeba slovo dítě. Pak se podívejte na návštěvnost podobných alb s nahými miminy a porovnejte to s návštěvností galerií dětí, kde jsou oblečené,“ popisuje Kopecký.

A nejde podle něj o jediný problematický bod. Ne každý dospívající unese, když zjistí, co všechno na sítě v dobách jeho ranějšího dětství pověsili rodiče. Nejasné pak je, co může v takovém případě dopálený adolescent dělat. Nástrojů moc k dispozici nemá. Někteří nad tím nakonec mávnou rukou, v zahraničí jsou ovšem známy případy, kdy dítě podalo na vlastní rodiče žalobu na ochranu osobnosti, jelikož odmítli určitý digitální obsah vymazat.

Možnosti dosáhnout nějaké změny přímo u provozovatele sociální sítě jsou pak přinejmenším silně omezené. Takový zákrok by se obecně dotýkal širších otázek svobody slova, k tomu třeba YouTube stojí z hlediska českého práva mimo tuzemský systém a nachází se v americké jurisdikci. Provozovatelé oněch sítí se sice snaží minimální pravidla dodržovat a v Česku byl na podzim roku 2018 přijat zákon o tom, že děti do patnácti let mohou používat sociální sítě jen se souhlasem rodičů. Ale ani YouTube, ani české úřady nemají možnosti, jak ona pravidla účinně kontrolovat a vymáhat. Věk do profilu se dá napsat jakýkoli.

 

Tvrdá práce za kamerou

Vraťme se však zpět k influencerům. Pokud vás výše uvedené informace vylekaly, vězte, že drtivá většina tvůrců obsahu na českém a slovenském internetu nemá zásadně nekalé úmysly, jakkoli někteří občas mohou sklouznout k vulgarismům nebo věcem, které se rodičům zdají hloupé.

Místní influenceři jsou především kluci a holky, kteří buď hrají rádi videohry a chtějí se o své zážitky podělit s ostatními, nebo třeba jednoduše touží po tom, pobavit svým obsahem ostatní. Byť někteří samozřejmě touží po slávě či si chtějí vydělat peníze.

Česká influencerská scéna se rozsahem a vlivem nedá srovnat třeba s anglosaskými zeměmi. Jen pět českých youtuberů má na svých kanálech více než milion odběratelů. A většina z těch nejsledovanějších navíc funguje i deset let, ne-li déle. Ani s výdělky to nutně není zázračné. Časopis Forbes na začátku roku 2020 odhadl, že youtuber si obvykle vydělá zhruba tři až pět dolarů (v přepočtu 65 až 105 korun) za každých tisíc zhlédnutí svého videa. Zatímco v případě velkých (především zahraničních) kanálů jde pak klidně i o čtyřnásobek.

Tvůrcům internetového obsahu, tak jako jiným digitálním odvětvím, samozřejmě hodně pomohla pandemie, nicméně po první vlně v roce 2020 zase zájem poklesl. „Se začátkem pandemie mi narostla sledovanost streamů na Twitchi až o 800 procent a velký nárůst byl vidět i na videích. Když to porovnám se současnou situací, ta čísla jsou titěrná. Sledovanost od jara 2020 popadala všem,“ vysvětluje mi CzechCloud, vlastním jménem Petr Žalud – jeden z nejsledovanějších Čechů na streamovací platformě Twitch.

Zatímco na Twitchi takřka nikdo necílí primárně na děti, u YouTube a Instagramu to je, jak již bylo řečeno, jinak. Zde najdeme mnoho tvůrců, kteří se orientují přímo na dětské publikum. Jedním z nich je i sedmnáctiletá Natálka, která má přes dvě stě tisíc odběratelů na Instagramu i YouTube. Věk jejích diváků se pohybuje od deseti do šestnácti let. Na Instagramu se pak trochu zvyšuje.

Ve svých videích hraje Fortnite, oblíbenou střílečku, v níž se snažíte jako poslední zůstat na stále se zmenšující mapě, ale také vymýšlí různé zábavné scény nebo výzvy. „Nad kontentem přemýšlím víceméně celý den a někdy se zkrátka stane, že mě něco napadne. Inspiraci si ale také beru v zahraničí, kde projíždím všechny možné YouTube kanály, nejčastěji z Ameriky,“ vysvětluje sedmnáctiletá youtuberka. Svůj obsah samozřejmě upravuje vzhledem k věku svých diváků. „S nárůstem sledujících jsem začala cítit větší zodpovědnost, proto jsem omezila třeba vulgarismy,“ říká. Zároveň tvrdí, že si pečlivě vybírá, jaké výrobky bude ve svých videích propagovat. „Jako první vždy zvažuji, o jakou činnost či produkt se jedná. Zvážím všechny podmínky a finanční ohodnocení. Ale i kdyby mi už bylo osmnáct let, nikdy bych nechtěla propagovat alkohol,“ popisuje. Kromě toho říká, že ráda a co nejčastěji propaguje vlastní merchendise; reklamní předměty má pro fanoušky připravené většina influencerů. Také ji prý potěší, když jí rodiče jejích diváků napíší, zda by si Fortnite nezahrála s jejich dětmi, což už několikrát udělala.

Mnohé české děti si také oblíbily influencera Jakuba Destra. Ten pravidelně publikuje sledované série z oblíbených mobilních her, jakou je například střílečka Brawl Stars. Studuje ovšem také na ČVUT v Praze a příležitostně moderuje. Na YouTube má zhruba čtvrt milionu odběratelů a na Instagramu o 100 tisíc méně. Na první zmíněné síti ho nejvíce sledují děti od osmi do šestnácti let, na té druhé uživatelé mezi čtrnácti a dvaadvaceti lety.

Jeho odpovědi jsou velice podobné tomu, co říká jeho mladší kolegyně. „YouTube tvorbu jsem začal s hlavním záměrem – a to, že mě baví tvořit videa a bavit publikum. Určitě je pro mě přednější, aby to bavilo mě i fanoušky, a sledovanost potom přijde přirozeně sama, pokud to děláte dobře,“ vysvětluje svou motivaci Jakub. I on se prý snaží ve videích nemluvit sprostě, a pokud už mu nějaká ta vulgarita ujede, při následném střihu ji vypípne. „Také neřeším žádná nevhodná témata, nepouštím se do politiky a nenavádím je do něčeho neslušného, spíš se snažím být příkladem,“ tvrdí youtuber.

Jako tvůrce zaměřený na mobilní hraní pak spolupracuje dlouhodobě se značkou telefonů Samsung a stejně jako jeho kolegyně by nikdy nešel do propagace alkoholu nebo cigaret. „Tohle pro mladší publikum není vhodné. Stejně jako NFT a kryptoměny. Místo toho by tahle část komunity měla vysvětlovat divákům finanční gramotnost či základy investování, protože se to ve školách zanedbává,“ říká Jakub.

 

Alza a olympiáda

Tomáš Houska je vedoucí digitální komunikace Českého olympijského výboru (ČOV). Navíc platí v českém prostředí za neoficiálního gurua toho, jak by měla správně vypadat spolupráce s influencery. „Jako český olympijský tým máme zájem, abychom komunikovali sport, především k mladým lidem. Na dobrou komunikaci ale nestačí mít jen účet na všech relevantních sociálních sítích v Česku,“ popisuje Houska, proč se rozhodl spojit i s influencery. Ti totiž znají své mladé publikum a jsou schopni s ním nejlépe komunikovat.

ČOV se mimo jiné zaměřuje i na témata, jakými jsou například olympiáda dětí a mládeže, olympijský běh či třeba nábor do různých sportů, jako je šerm. A právě zde jsou influenceři užiteční. „Bude mít mnohem větší dopad, když vezmu populárního youtubera Martina Hložka alias Creepa (narozeného v roce 2001 – pozn. red.) a udělám s ním videa o šermu s šermíři,“ říká vedoucí digitální komunikace o jednom z populárních videí olympioniků. Dodává, že spousta lidí s olympijským výborem spolupracuje zadarmo, jelikož značka ČOV je atraktivní i pro influencery a pomáhá jim; olympijský tým je totiž populární a spojení s ním nepůsobí komerčně.

Na influencery ve své předvánoční kampani ukázal, historicky poprvé, i jeden z největších českých e-shopů Alza.cz. Jedním ze zapojených infuencerů byl třeba Jirka Král, který před několika lety opustil YouTube a nyní je aktivní jen na Instagramu. „Když jsem své jedenáctileté dceři ukázala video s Jirkou Králem, řekla mi, že už je fakticky za zenitem,“ popisuje mi do telefonu mluvčí Alzy Daniela Chovancová.

Reakce dívky však nebyla projevem chyby v marketingové strategii Alzy. Předvánoční reklamní kampaň totiž necílila na děti, ale na publikum, které Jirku Krále zná z doby, kdy bylo mladší. „Oslovit děti nebyl náš cíl a tomu odpovídal i výběr influencerů,“ říká Monika Jančová, interim ředitelka marketingu Alzy.

Na příkladu Alzy můžeme skutečně vidět, jak se svět sociálních sítí mění a měnit bude. YouTube už není jen pro nejmladší, spousta influencerů zestárla a jejich fanoušci s nimi. Tudíž pravděpodobně stejnou deziluzi jako dnešní rodiče budou za dvacet let prožívat i dnešní děti, až budou sledovat obsah digitálního světa svých dětí.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama
Advertisement