Závan stínů Bémovy éry

Když ve středu 15. června ráno zasahovali policisté v pražském dopravním podniku, na magistrátu a dalších místech v rámci akce s názvem Dozimetr, proměnili tak i pražskou politiku před nadcházejícími komunálními volbami. Zatčení šéfa pražské organizace STAN Petra Hlubučka, který měl zároveň druhou pozici na kandidátce do městského zastupitelstva, dramaticky otřáslo vyhlídkami tohoto hnutí v zářijových volbách.

Starostové přitom do letošního volebního roku vstupovali ve velmi dobré kondici. Průzkum agentury Ipsos jim na sklonku roku předpovídal, že se v pražských volbách poperou s Babišovým hnutím ANO o druhé místo, s odstupem za favorizovanou koalicí Spolu, kterou tvoří ODS, TOP 09 a lidovci. Spolu mělo na přelomu roku téměř 36 procent hlasů, ANO necelých sedmnáct procent a Starostové zhruba o procento méně. Piráti i Praha sobě byli pod deseti procenty.

Hlubuček tehdy vyjednával s předsedou pražské „topky“ Jiřím Pospíšilem o tom, zda bude i do dalších voleb pokračovat spolupráce z roku 2018, kdy byly obě strany na společné kandidátce s názvem Spojené síly pro Prahu. TOP 09 ovšem nakonec vyslyšela nabídku ODS, aby na pražské úrovni sestavily předvolební koalici stejné tři strany, které vyhrály na podzim celostátní volby jako Spolu. Velkým zastáncem takové spolupráce byl například dlouholetý poslanec a nově také předseda pražské ODS Marek Benda.

 

Pospíšil nevadí

Jiří Pospíšil se nakonec stal dvojkou na společné kandidátce, hned za lídrem a kandidátem na primátora Bohuslavem Svobodou. Také Pospíšila částečně zasáhla kauza skupiny lidí kolem politika Petra Hlubučka a podnikatele Michala Redla. Policie je viní, že si do Dopravního podniku hl. m. Prahy dosadili jako ekonomického náměstka Mateje Augustína a jeho prostřednictvím pak ovlivňovali zakázky pro dodavatelské firmy, od kterých vybírali peníze za „pomoc“.

Mateje Augustína do funkce protlačil právě Petr Hlubuček – a s nominací souhlasil i tehdejší předseda zastupitelského klubu Společně pro Prahu Jiří Pospíšil. Jeho blízký spolupracovník Jiří Fremr se s obžalovaným Michalem Redlem scházel a podle jednoho z dalších obviněných – Pavla Dovhomilji – byli Fremr a Redl vykonavateli dohody o rozdělení vlivu mezi Hlubučkem a Pospíšilem. Jiří Pospíšil tvrdil, že to jsou lži. Byť později připustil, že některé schůzky popisované Dovhomiljou skutečně proběhly. Stále však trval na tom, že s Redlem nemá nic společného. Na žádost magazínu Reportér o vyjádření Jiří Pospíšil nereagoval.

Krajské vedení TOP 09 v Praze Pospíšila podpořilo a v polovině července rozhodlo o tom, že má na kandidátce zůstat. „Byl to většinový názor v rámci krajského výboru. Jiřímu Pospíšilovi nebylo sděleno žádné obvinění a z uniklých odposlechů nebylo zřetelné, že by on osobně figuroval u něčeho nekalého,“ říká Jan Chabr, nynější radní pro majetek, který patří v rámci pražské TOP 09 k Pospíšilovým spojencům. „Krajský výbor se rozhodl postavit za Jiřího Pospíšila, protože nechtěl dělat žádné soudy, aniž by byl k dispozici jediný důkaz,“ dodává Chabr.

Pospíšil na kandidátce nevadí ani partnerské ODS. „Jsem přesvědčena, že pan Pospíšil nic špatného neudělal,“ říká Alexandra Udženija, starostka Prahy 2 a v současnosti jedna z nejvlivnějších tváří pražské ODS. „Přemlouvala jsem ho dokonce, aby nedělal žádná ukvapená rozhodnutí,“ dodává.

 

Široké pole

ODS naopak vyzvala v souvislosti s dopravním podnikem k rezignaci primátora Zdeňka Hřiba z Pirátské strany a radního pro dopravu Adama Scheinherra z hnutí Praha sobě. Na námitku, že není známo, že by se tito dva politici či jejich blízcí spolupracovníci stýkali s Redlem a jeho skupinou, Alexandra Udženija říká, že jejich zodpovědnost vyplývá z jejich funkcí. „Primátor zodpovídá za všechno a pan Scheinherr je přímo v dozorčí radě dopravního podniku, dělo se mu to přímo pod rukama,“ kritizuje Alexandra Udženija.

Adam Scheinherr nejprve schválení ekonomického náměstka Augustína odmítal, nakonec pro jeho jmenování v prosinci 2019 ale hlasoval i on. Říká, že podle dohod měly na nominaci na tento post nárok Spojené síly pro Prahu (SSP). Hlubuček prý hrozil, že pokud bude Praha sobě, respektive Scheinherr, proti Augustínovi, přestanou SSP podporovat generálního ředitele Petra Witowského, jehož zase nominovala Praha sobě. Radní Scheinherr pak podal trestní oznámení, když se dozvěděl o údajné korupci, a s policií na vyšetřování spolupracoval.

Na počátku srpna pak vyšlo najevo, že s kauzou Dozimetr mohou mít potíže i další politické subjekty, například ANO. Už zmíněný obviněný Pavel Dovhomilja v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisoval své kontakty s Jaroslavem Faltýnkem. A především mluvil o dohodách mezi Redlovou skupinou a Faltýnkovými lidmi o tom, které kontrakty dopravního podniku se i po změně vlády nad Prahou „nechají dál běžet“. Shodou okolností to byly zrovna ty, o kterých si psal Faltýnek poznámky do svých diářů, jejichž obsah unikl na veřejnost.

Přestože je Michal Redl evidentně menší formát, než býval lobbista Roman Janoušek za časů primátora Pavla Béma, v jednom směru jej přece jen připomíná. Evidentně byl schopen nacházet společné zájmy s politiky napříč stranami, přesně tak, jak to uměl Janoušek u pražské ODS i ČSSD. Byznys zkrátka nemá stranickou legitimaci…

 

Ohrožení spojenci

Pro nejsilnější koalici Spolu nepředstavuje kauza Dozimetr potenciální problém jen v osobě Jiřího Pospíšila. Zároveň také zahýbala možnostmi utváření povolební koalice na magistrátu. „Starostové by logicky patřili mezi naše přirozené spojence,“ říká Alexandra Udženija z ODS. Není přitom vůbec jisté, zda se nakonec STAN vůbec do pražského zastupitelstva dostane. Pražské preference v první půli prázdnin zveřejňovala pouze agentura Phoenix Research, která však pracuje s příliš malým vzorkem dotazovaných a jejíž metody se liší od standardu dalších agentur. Podle těchto čísel by se v červenci STAN pohyboval těsně pod nutnou pětiprocentní hranicí a do zastupitelstva by se vedle Spolu dostalo ANO, Praha sobě a Piráti.

Spolupráce s hnutím ANO by byla pro koalici Spolu problematická s ohledem na celostátní soupeření i na blížící se prezidentské volby, ve kterých může kandidovat Andrej Babiš s kampaní založenou na kritice Fialovy vlády. Na současném pirátském vedení radnice nemůže nechat ODS nit suchou, TOP 09 je logicky o něco zdrženlivější, protože teď právě s Piráty a Prahou sobě na magistrátu vládne. A lídra Prahy sobě Jana Čižinského řada politiků ODS považuje za vůbec nejméně přijatelného partnera.

„Na celostátní úrovni jsme s Piráty ve vládní koalici a nějak to funguje. Na Praze 2 máme místní koalici s TOP 09 a ANO a myslím, že si nevedeme špatně. Vždycky je to o konkrétních lidech a konkrétní domluvě,“ říká Alexandra Udženija. Zároveň samozřejmě záleží také na tom, aby o jednání a případnou spolupráci měla zájem i druhá strana.

 

Šifra 259

Právě pod heslem větší přijatelnosti pro budoucí politické spojence vytáhlo loni v létě do vnitrostranického souboje o moc takzvané „mladé křídlo“ v pražské ODS.

Aby bylo pochopitelné, o co v souboji šlo, je nutné udělat si exkurzi do mocenských poměrů v pražské ODS. Po konci éry primátora Pavla Béma se v pražské organizaci strany odehrávaly souboje o moc a vliv, které provázely období, kdy byl v letech 2010 až 2013 primátorem Bohuslav Svoboda. Po následném pádu Nečasovy vlády, drtivé porážce ODS ve sněmovních volbách a během pobytu ODS v opozici na celostátní i pražské úrovni se v pražské organizaci strany zformovalo nové centrum moci.

Tuto základní osu tvořili Alexandra Udženija, Zdeněk Zajíček a Tomáš Portlík, respektive jejich domovské organizace Prahy 2, 5 a 9. Ti stáli už za Filipem Humplíkem, jenž byl předsedou pražské ODS v letech 2013 až 2017, kdy jej vystřídal Portlík.

Po relativně dobrém výsledku ODS v minulých komunálních volbách se do vedení řady radnic v městských částech dostaly nové stranické tváře. Někteří z nich by chtěli po letošních volbách výš. Ovšem k tomu, aby se dokázali prosadit na přední místa kandidátky na magistrát, by museli získat moc a vliv, které dosud patřily matadorům ze zmíněné vládnoucí osy „259“, v poslední době posílené ještě o Prahy 4 a 10.

Proto zkusili vytvořit vnitrostranický blok, který by pražskou organizaci ovládl. Na předsedu pražské organizace chtěl v jejich čele kandidovat Jiří Zajac, starosta Prahy 14. Toto spojenectví by se pak propsalo i do skládání kandidátky na magistrát.

Aby se to povedlo, muselo by se spojit nejméně osm z patnácti velkých pražských organizací ODS. V novém „mladém“ bloku se měly dát dohromady stranické buňky z Prahy 1, 3, 6, 7, 8, 11, 12 a 14, to by podle propočtů organizátorů „vzpoury“ mělo stačit na získání rozhodujícího vlivu. Jenže narazili…

 

Synové, otcové, dědové

Vyzyvatelé nejprve přišli o Prahu 12. Do tamní organizace vstoupil v roce 2019 někdejší člen představenstva ČEZ z éry Martina Romana a zároveň dlouholetý vlivný hráč pražské ODS Vladimír Schmalz. Ten hraje spolu s předsedou Vojtěchem Kosem v tamní organizaci velkou roli. Rozhodli se, že dají přednost spojenectví s dosud vládnoucí „osou 259“. „Marek Benda jako kandidát na předsedu pražské organizace pro mne představoval lepší variantu. Měl lepší naději, že k pražské ODS přitáhne pozornost i že se mu podaří vyjednat předvolební koalici,“ popisuje tehdejší rozhodování Vojtěch Kos, který se nakonec stal prvním místopředsedou pražské organizace.

Od rebelů se záhy odklonila také Praha 7, kde má dosud velký vliv bývalý Bémův náměstek Rudolf Blažek. Dosavadní „mocenskou osu“ podpořila rovněž Praha 15, další místní organizace, kterou drží v rukách muži z Bémovy éry, konkrétně Pavel Klega a Martin Langmajer.

Pak se od rebelujících mladých odklonili i někteří další, a vyzyvatelé se tak ocitli ve výrazné menšině. „Synové vyzvali na souboj otce, ti se spojili s dědečky a bylo vymalováno,“ popisuje s lehkou nadsázkou generační souboj v ODS jeden ze zúčastněných.

Novým předsedou pražské ODS se pak loni v listopadu stal dlouholetý vlivný poslanec Marek Benda, jinak člen ODS na Praze 4. Jeho místopředsedy jsou zástupci těch organizací ODS, které přispěly k potlačení pokusu o vnitrostranický pražský převrat.

Mladí vyzyvatelé už to považují za uzavřenou kapitolu. „Jedná se již o historii a k té se vyjadřovat nechci,“ říká Jakub Stárek, místostarosta na Praze 6, který také patřil k „rebelům“.

Velmi podobné je to i s obsazením předních míst na magistrátní kandidátce Spolu. Nejvyšší příčky připadající na ODS obsadili kromě Bohuslava Svobody právě Zdeněk Zajíček, Alexandra Udženija a Tomáš Portlík. Na dalších volitelných místech jsou pak lidé z těch organizací, které je podpořily v loňském mocenském souboji.

Sestavování kandidátky se prý dá přirovnat ke skládání vláčku. „Každý ten vagonek má nějakou svou cenu, v tomto případě zaplacenou hlasy při schvalování kandidátky,“ vysvětluje jeden ze zkušených stranických harcovníků. Která organizace svými hlasy přispěje ke schválení lídrů v čele, ta může získat pro svého člověka pěkné místo na kandidátce.

Tentokrát přispěli i staří matadoři. Pokus o generační obměnu tak paradoxně vedl k tomu, že na volitelných místech kandidátky Spolu mají své lidi někdejší velcí hráči z éry Pavla Béma a Romana Janouška.

 

Svoboda počtvrté

Od úvodních jednání o ustavení koalice Spolu na pražské úrovni bylo jasné, že to bude ODS, kdo přijde s kandidátem na primátora. Předseda pražské organizace strany Marek Benda jednal s několika potenciálními adepty. Oslovil někdejšího guvernéra České národní banky Miroslava Singera, ten ale odmítl. Kandidaturu nabízel i Mojmíru Hamplovi, který býval viceguvernérem ČNB a nyní se stal předsedou Národní rozpočtové rady, ani on však nechtěl.

Uvnitř strany se mělo za to, že by mohl být kandidátem na primátora Zdeněk Zajíček. Toho chtěli oslovit „mladí rebelové“, i přesto, že právě s ním vedli souboj o vliv. Považovali ho však prý za nejlepšího kandidáta.

Svého velkého spojence přemlouvala ke kandidatuře i Alexandra Udženija: „Mluvili jsme spolu o tom mockrát, rozhodl se, že ne. Dal přednost své profesní kariéře v ICT unii, je zároveň také místopředsedou ODS. Jeho paní se stala poslankyní a chce obhajovat i svůj post starostky Prahy 5, nechtěl, aby v jedné rodině kandidoval ještě i na primátora.“ Podle některých dalších má Zdeněk Zajíček rád vliv na chod věcí, ale nechce se příliš ukazovat.

Spojenci s šifrou „259“ tak znovu sáhli po již vyzkoušeném receptu. Počtvrté v řadě se stal kandidátem ODS na primátora Bohuslav Svoboda. Poprvé kandidoval v roce 2010, kdy mu bylo 66 let, letos kandiduje už jako osmasedmdesátiletý. Někteří jeho kolegové ze zastupitelstva opatrně naznačují, že je na špičkovém gynekologovi věk přece jen už znát.

 

Toho nechci

A protože politika je plná paradoxů, osobních sympatií a hlavně antipatií, nominace docenta Svobody nakonec negativně dopadla na muže, který pomohl nastartovat obrat vnitrostranického souboje ve prospěch Svobodových hlavních příznivců a podporovatelů.

Bohuslav Svoboda evidentně Vladimíra Schmalze nijak nemusí. Svědčí o tom mimo jiné jeho emotivní vystoupení na pražském zastupitelstvu letos v únoru. Tehdy se projednával návrh na změnu územního plánu ve prospěch firmy Molepo, jejímž je Schmalz spolumajitelem. Svoboda se v reakci na slovní útok primátora Zdeňka Hřiba od Schmalze ostře distancoval. „Jestli někdo stál proti mně na magistrátu, byl to on. Každý, kdo tu byl, to věděl,“ říkal mimo jiné bývalý primátor o muži, který v té době působil jako zastupitel a předsedal výboru pro územní rozvoj.

Vladimír Schmalz loni ohlásil, že chce kandidovat na magistrát proto, aby mohl pomoci „zezelenání“ města a přípravě na uhlíkovou neutralitu. Pak si prý sám kolem Vánoc celou věc rozmyslel a o kandidaturu už usilovat nehodlal. Další verze ovšem říká, že si Bohuslav Svoboda výslovně vymínil, že na kandidátce se Schmalzem být nechce. Důvodem mělo být angažmá Vladimíra Schmalze v případu již zmíněné firmy Molepo.

 

Zavřeme Džbán

V této záležitosti jde o pozemky okolo populárního přírodního koupaliště Džbán na Praze 6. Společnost Molepo pozemky koupila v dražbě před deseti lety, a to jako jediný zájemce od likvidovaného státního podniku. Od té doby se majitelé Molepa snažili prosadit změnu územního plánu, aby se alespoň na části pozemků u koupaliště mohlo stavět.

Vodní nádrž Džbán s písečnou pláží a okolními pozemky leží schovaná v přírodním parku podél výpadovky z Dejvic směrem na ruzyňské letiště. Z druhé strany ji obklopuje údolí Divoké Šárky. Stavět se tady podle platného územního plánu nemůže a tomu odpovídal i původní znalecký odhad ceny pozemků. Za většinu z osmnácti hektarů zaplatila společnost Molepo sto padesát korun za metr čtvereční. Za celý areál včetně kiosků a šaten, pamatujících ještě minulý režim, zaplatila necelých 55 milionů.

Proměnou na stavební parcely by cena násobně stoupla. Molepo si areál před časem interně ocenilo na zhruba 1,5 miliardy, tedy zhruba na třicetinásobek původní hodnoty. A to se v areálu nic zásadního během posledních deseti let nezměnilo.

Snahy o změnu zelených pozemků na stavební parcely blokovaly významné proměny v zastupitelstvu a vedení Prahy během posledních deseti let, ale i aktivní odpor místních obyvatel a dalších příznivců kdysi nejnavštěvovanějšího koupaliště v Praze.

Souboj o změnu územního plánu vygradoval letos zkraje roku. Společnost vlastnící pozemky okolo Džbánu oznámila, že v létě zůstane koupaliště zavřené. Zázemí prý už příliš zchátralo, na zásadní rekonstrukci společnost nemá prostředky a pro Molepo by to byly jen utopené peníze. „Jsme primárně investor a developer,“ vysvětloval jednatel společnosti Jiří Němec. Na rekonstrukci si údajně chtěli vydělat výstavbou bytů a kanceláří na malé části pozemků, ale ani po letech vyjednávání s místní radnicí a magistrátem se nepodařilo uzavřít dohodu o změně územního plánu. Areál s plážemi tedy zavřeli, aby tím zároveň „otevřeli veřejnou diskusi“ o budoucnosti Džbánu, oznámil jednatel.

 

Haló, Praho, chcete to?

Diskuse se skutečně rozhořela. Petr Palacký, zastupitel na Praze 6 za Zelené sesbíral během pár týdnů dvanáct tisíc podpisů na petici proti výstavbě okolo Džbánu pod heslem „Nenechme se vydírat“. Ohlas od občanů proti postupu developera a povolení jakékoliv větší výstavby u populárního koupaliště byl tak masivní, že se proti změně územního plánu u Džbánu postavily všechny místní politické strany.

Palacký vede čtvrtým rokem na radnici kontrolní výbor a kauzám s místními pozemky se dlouhodobě věnuje. Džbán podle něj dlouho vypadal jako takový běžný případ, kdy developer získal levně pozemky na místě, kde nebylo možné stavět, a začal tlačit na to, aby se to změnilo. Co z Džbánu udělalo věc celopražského významu, je příběh těchto pozemků. „Ty se prodaly zjevně divně a uzavření koupaliště je pokračování toho příběhu. Od začátku měl politické pozadí,“ říká Petr Palacký.

O tom, že pozemky okolo Džbánu vlastní likvidovaný státní podnik Pražské kanalizace a vodní toky a jsou k mání, se vědělo dlouhá léta. Dokonce byla možnost pro město získat je od státu zdarma. Likvidátor státní společnosti do závěrečné zprávy napsal, že po roce 2002 několikrát město marně vyzýval, ať se o bezúplatný převod areálu okolo vodní nádrže přihlásí.

V průběhu let však stát začal bezúplatné převody obcím odmítat, v případě Džbánu ministerstvo financí odmítlo převod části lesních pozemků v roce 2012 s tím, že jsou komerčně využitelné, a nelze je tak dát Praze zdarma. Majetkovou agendu na financích měl tehdy na starosti náměstek ministra Zdeněk Zajíček a na magistrátu jako radní pro majetek Alexandra Udženija, oba již tehdy vlivní členové pražské ODS a nyní její lídři. Další vlivný člen Vladimír Schmalz byl tehdy zastupitelem a předsedou výboru pro územní rozvoj, v němž se předjednávají změny územního plánu. Všichni tři k tomu uvedli, že na dění okolo Džbánu neměli vliv a nijak do něj nezasahovali.

Pozemky rušeného státního podniku tedy skončily ve veřejné dražbě. Osmnáct hektarů okolo vodní nádrže se zázemím pro koupaliště koupila společnost Molepo za vyvolávací cenu. Znalec ji stanovil na necelých 55 milionů, protože jsou v přírodním parku, na většině z nich stavět nešlo, a nebyly tedy podle jeho posudku ani nijak komerčně využitelné. Na část nemovitostí dal navíc slevu, protože třeba budovy s šatnami byly již hodně sešlé a na kupce čekalo jejich odstranění.

Nikdo jiný se do veřejné dražby, která proběhla krátce před Vánoci 2012, nepřihlásil. Tehdejší starostka Prahy 6 Marie Kousalíková (ODS) po půl roce od prodeje v radničních novinách uvedla, že je zaskočena, protože o dražbě veřejných pozemků nevěděla. Tehdy, v polovině roku 2013, společnost Molepo jako nový majitel pozemků představila první studii, co chce na Džbánu stavět. „Půl roku od koupě přišli s návrhem změny územního plánu a chtěli to celé obstavit ze tří stran,“ vzpomíná Jiří John ze spolku Veleslavín-Vokovice, který proti zástavbě na Džbánu dlouhodobě bojuje. Až v ten okamžik se prý místní dozvěděli, že na Vánoce byla dražba a populární areál patří soukromé firmě. Magistrát s tehdy novým primátorem Hudečkem v čele dal změnu územního plánu k ledu.

 

Prý se tomu říká láska…

Od té doby přišlo Molepo se dvěma návrhy na změnu s mnohem menší výstavbou, ale ani jeden neprošel. Poslední variantu odmítlo zastupitelstvo Prahy letos v únoru. Jednání zastupitelstva bylo místy velmi emotivní. Jednak se odehrávalo krátce po oznámeném uzavření koupaliště. Zároveň deník Právo přišel s informací, že se v polovině roku 2019 stal čtvrtinovým majitelem Molepa vlivný člen ODS Vladimír Schmalz.

Během asi desetihodinové debaty došlo i na přehrávání starších reportáží o koupališti se šlágrem Lenky Filipové z osmdesátých let, který začíná „Bylo letní parno a já šla na plovárnu Džbán“.

V již rozjeté předvolební atmosféře se do favoritů pražských komunálních voleb z ODS pustili Piráti a Praha sobě, kteří se ptali, co současní lídři Zajíček a Udženija před deseti lety dělali a jak je možné, že nikdo za pražský magistrát se ani nezúčastnil dražby. Naopak jejich obhájcem byl Jiří Pospíšil z TOP 09, který je sice součástí současné koalice s Piráty a Prahou sobě na magistrátu, ale do letošních voleb už jde jako dvojka na kandidátce v koalici Spolu s ODS a lidovci. A v mezičase opět další starší televizní reportáž a refrén hitu Lenky Filipové „dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte, prý se tomu říká láska…“.

Vladimír Schmalz říká, že to celé byl jen předvolební politický „tyjátr“. „Nic jsem neukradl, nic jsem neovlivnil, stal jsem se jen pětadvacetiprocentním akcionářem ve společnosti, kde se management po osmi letech handrkování s radnicí Prahy 6 rozhodl, že areál kvůli havarijnímu stavu uzavře,“ říká. Zdůrazňuje, že podíl získal až v roce 2019, tedy až sedm let po dražbě.

Z obchodního rejstříku na Maltě, kde má Molepo mateřskou společnost, vyplývá, že původně byli společníci tři. Spolumajitel investiční společnosti Wood & Company Jan Sýkora, původně plzeňský konkurzní správce Petr Šikoš a kyperská společnost Fezoj Advisors Limited. K těmto třem přistoupil v dubnu 2014 ještě Miroslav Bučkovský, obchodník s auty a pronajímatel parkovišť v několika částech Prahy. Vladimír Schmalz pak – jak vyplývá z rejstříku – v roce 2019 převzal podíl od kyperské Fezoj Advisors Limited.

Společná historie firmy Fezoj a Vladimíra Schmalze však sahá hlouběji do minulosti. Fezoj, přesmyčka slovenského jména Jozef, je kyperská struktura spravovaná lidmi ze skupiny okolo J&T Management, oddělením, které má na starosti trusty a offshorové struktury. Bohatí lidé vkládají do podobných struktur majetek, což může mít daňové výhody nebo třeba umožňovat jednodušší převody. Lidé z J&T Management se takto například starali o rodinný dům nebo chalupu Vladimíra Schmalze, které byly vložené do společnosti Opifer. Shodou okolností zmíněný kyperský Fezoj od Vladimíra Schmalze firmu Opifer již v roce 2011 převzal a následně zlikvidoval.

 

Zkušenost z koupáku

K detailům o koupi svého podílu ve společnosti Molepo od kyperské firmy Fezoj v roce 2019 se Schmalz nyní nechce vyjadřovat. Pro něj i další společníky jde o citlivé téma. Jeden z přátel a společníků v Molepu, Miroslav Bučkovský, totiž letos tragicky zahynul, když s motorovým člunem najel na útes u ostrova Anguilla v Karibiku. Schmalz však dál věří, že dříve či později k nějaké dohodě s Prahou 6 dojde. Na malé části poblíž silnice by se podle něj stavět mohlo a na Džbánu by pak vzniklo nové přírodní koupaliště provozované firmou Molepo společně s městem.

Pro bývalého manažera ČEZ a vlivného člena ODS, který se nakonec na kandidátce neobjevil, by to byl tak trochu návrat do starých časů. V dávné minulosti už jedno koupaliště provozoval v rámci v rámci takzvané letní aktivity SSM, což byly za minulého režimu něco jako povinné brigády pro vysokoškoláky.

Národní výbor na Praze 3 pronajal Schmalzovi a jeho spolužákům z VŠE koupaliště Na Pražačce. Přes léto areál čistili, starali se o trávu, vybírali vstupné a provozovali stánek s buřty. V dobovém textu v Mladém světě si tehdy posteskl, že to není žádná sranda: „Pokud nepodplatíš všechny, kteří se na zásobování podílejí, skoro nic nedostaneš.“ Dnes na to vzpomíná se smíchem, protože tehdy nešlo nic sehnat a nikdo nechtěl podnikavým studentům nic dodat. „Museli jsme dát padesát korun řezníkovi, aby nám vůbec prodal buřty do stánku. Taková byla doba,“ směje se.

 

Sumec prý nepřipluje

Dodavatelsko-odběratelské vztahy jako před pětatřiceti lety už dnes problémy podnikatelům nedělají. Před patnácti lety nebyl žádný velký problém ani se změnami územního plánu, stačilo mít ty správné politické kontakty.

Odposlechy, které před lety zveřejnila MF DNES, ukazovaly, jak se o územních plánech rozhodovalo v době, kdy to měl na starosti tehdejší radní Martin Langmajer. Ten, jehož domovská organizace nyní podpořila vítězné křídlo v souboji o obsazování kandidátky ODS.

Hovor spolu vedli někdejší magistrátní úředník Peter Ďurica a lobbista Roman Janoušek, bavili se o schůzce svolané tehdejším primátorem Bémem. Odehrál se 12. června 2007.

 

Ďurica: Hele, ty tam přijdeš dneska večer?

Janoušek: Kam?

Ďurica: No do toho Obecňáku kvůli územnímu plánu.

Janoušek: No jo, ale já myslel, že jdu na večeři jenom s Pavlem.

Ďurica: Jo takhle. To je výborný. Já jsem od něj dostal včera esemesku…

Janoušek: To jsem dostal taky: schůzka, Obecňák. Pavel Bém.

Ďurica: No to jsem dostal taky. Územní plán ještě napsal.

Janoušek: No. Téma jednání: územní plán. No tak jdu, no.

Ďurica: Sumec tam dorazí taky.

 

Pro kontext je třeba dodat, že Peter Ďurica, Janouškem přezdívaný Jimbo, býval ředitelem odboru obchodních aktivit na pražském magistrátu. Roman Janoušek byl blízkým přítelem primátora Pavla Béma a mužem, který později sám sebe označil za „politického podnikatele“. Onen Sumec, o kterém byla také řeč, byl Jiří Toman, tehdejší šéf odboru investic.

Doba, kdy se o změnách územního plánu rozhodovalo na neoficiálních schůzkách v Obecním domě, kde nebyl problém dohodnout změnu zatravněné plochy na stavební pozemky, se podle Alexandry Udženije rozhodně nevrátí. Stejně jako prý už v souvislosti s magistrátem nikdy neuslyšíme o Sumci, Jimbovi a dalších nositelích těchto zvláštních přízvisek. „Na to máte za ODS mé slovo,“ prohlásila.