Jak premiér královně zvednul sukni

To, co se odehrálo na politické scéně čím dál malomocnější Velké Británie v posledních měsících, nemá v dějinách této země obdobu. Premiér přelstil panovnici, aby ji přiměl podepsat dlouhodobé (pětitýdenní) odročení zasedání parlamentu.

V době největší novodobé krize národa Boris Johnson zabouchl vrata Westminsterského paláce, aby se svým poněkud zvlčilým poradcem Dominikem Cummingsem prosadil něco, co by mu parlament jinak neschválil. A aby toho nebylo málo, vyrazil jedenadvacet nejrozumnějších (vesměs nejnoblesnějších) členů vlastní partaje. Evidentně se inspiroval Donaldem Trumpem a jeho „zjednodušováním politického procesu“, a vsadil na strategii Lid versus parlament. A hodlá v této kovbojce pokračovat za každou cenu.

Fyzikální zákon akce a reakce nicméně platí i v demokracii. Šokující chování premiéra proto vedlo k dosud nemyslitelnému: Nejvyšší soud země zasedl, aby Johnsonovo rozhodnutí na dlouhé období uzavřít parlament zvážil. A jedenáct jeho členů se jednomyslně (Británie není Čína, takže jde o opravdu nebývale rázný a výmluvný výsledek) usneslo, že premiérův krok byl nezákonný. Nařídil proto parlamentu postupovat tak, jako kdyby ke kroku premiéra nikdy nedošlo. A poslanci se mohli vrátit do práce.

Zlověstné ticho

Velká Británie nemá psanou ústavu. Nejstarší demokracie na světě funguje na základě směsice zákonů, obyčejů a zvyklostí, které její odpovědní činitelé respektují. Říkají tomu „good chap“ systém. Od premiéra se očekává, že se bude chovat jako rozumný chlapík, který dodržuje pravidla – nelže, nekrade a chová se s pověstnou britskou slušností. Jako se trojuhelník opírá o tři body, fungování demokracie na ostrovech je jištěno třemi institucemi: Downing Street č. 10, odkud operuje premiér se svou vládou, parlamentem, který zasedá ve Westminsteru, a justicí.

Dosud bylo zvykem, že justice se nemíchá do záležitostí vlády, zásah právníků do politického dění je tedy v mnoha ohledech problematický. To, co se odehrálo 25. srpna, je ovšem naprosté novum, a lze to považovat za významný otřes zavedenými konvencemi staré demokracie. Nikoliv soud, ale parlament má být nejvyšším garantem práv. Problém je, že premiér země ohrozil demokracii právě tím, že bez solidního důvodu parlament zavřel.