Palácový převrat v Downing Street

Hubená postava skloněná nad kartónovou krabicí, ve které si hlavními dveřmi odnáší své saky paky. Tak vypadaly záběry, které v pátek třináctého zaskočily Británii. Zpupný, vulgární a všemocný Dominic Cummings byl nečekaně vyhoštěn z Downing Street. 

Muž s přezdívkou Dom nebo Rasputin nejdříve Borisi Johnsonovi pomohl vyhrát referendum o vystoupení z EU a loni v prosinci s převahou zvítězit i ve všeobecných volbách. Používal k tomu jasné, chytlavé slogany: „Take back control! Get Brexit done!“ 

Problém vznikl, když se podobným způsobem snažil řídit vládu. A přitom chtěl rychle reformovat administrativu ve Whitehall a k tomu zastavit covid, a přitom dořešit brexit, a předělat armádu, a navrch naočkovat bleskově národ dosud neschválenou vakcínou.

Posledních (bratru) sto padesát let se Británie mohla spolehnout na nezávislé, vysoce vyškolené úředníky, kteří garantovali plynulou správu země bez ohledu na to, kdo byl právě u vesla. Těšili se obrovské důvěře a obecnému respektu. Dokud nepřišel Dominic Cummings...

Ten se začal – uprostřed pandemie a brexitu – lehkomyslně zbavovat kvalifikovaných matadorů z vládní administrativy. Jeho chování bylo tak absurdní a destabilizující, že i sami konzervativci nařkli kolegu Cummingse z „provádění reforem odstřelováním“.

Letos v únoru Cummings připravil těžce zadluženou Británii o ministra financí Sajida Javida. Zkrátka mu oznámil, že může sice zůstat ve funkci, ale s novými podřízenými, kteří se budou zodpovídat osobně přímo Cummingsovi. Ministr raději rezignoval.

V době katastrofálního šíření Covidu, kdy děti v Anglii nemohly říct sbohem ani umírajícím rodičům, si Dom vyjel s rodinou na venkov. Vlnu rozhořčení jako kdyby premiérův šéfporadce vůbec nechápal. Proč by se měl řídit pravidly, která sám zavedl?

V něčem to připomíná dění kolem Donalda Trumpa: Dominic Cummings se mohl dopustit jakékoliv nepředloženosti, ale až do minulého pátku se zdálo, že je naprosto nezničitelný. Jak je tedy možné, že je najednou pryč?

Nože v zákulisí

Nejpodrobnější popis palácového převratu se objevil v Sunday Times a na twitteru reportéra Financial Times. Zrekapitulovat jej lze zhruba takto:

18:30. Ministerský předseda jedná s ředitelem komunikace Lee Cainem o tom, že ho povýší na šéfa kanceláře Downing Street. Pak má on-line audienci s královnou kvůli covidu. Poté mluví se snoubenkou Carrie Symonds, která nechce, aby byl Cain povýšen. V tom s ní souhlasí i většina ministrů a řada konzervativních poslanců. Cain proto nabídne rezignaci. Cummings zuří a vyhrožuje, že v tom případě rezignuje i on sám.

Johnson teď ve většině průzkumů zaostává za novým lídrem labouristické strany Keirem Starmerem, který převzal funkci po radikálním levičákovi Jeremy Corbynovi. A zhruba před měsícem premiér konečně dospěl k přesvědčení, že Cummings a funkční vláda se navzájem vylučují. Jak zhodnotil jeden ze zasloužilých toryů: „Johnson se nakonec rozhodl, že chce být spíš premiérem než obětí únosu.“

Někdy před třemi týdny začal Johnson řešit problém, že vládě chybí osobnost, která by tahala za všechny nitky a sjednocovala ji. Cummings spíš vyhazuje věci a lidi do povětří, a navíc se aktuálně stáhnul s tím, že řeší očkování Britů proti covidu. 

Vláda na podzim navíc čelila skandálu. Konzervativci odmítli o prázdninách poskytnout zdarma obědy dětem z nejchudších rodin. Vládu zesměšnil fotbalista Marcus Rashford z Manchesteru United, který založil charitu a začal děti krmit z vlastních peněz. Johnson přišel s tím, že potřebuje člověka, který by podobné problémy dokázal včas ohlídat, než se vyhrotí. Když ale oslovil vhodné kandidáty, prestižní místo šéfa premiérovy kanceláře nikdo nechtěl, a to z jediného důvodu: odmítali pracovat s Cummingsem. 

Proto se vítaným kandidátem stal někdejší bulvární novinář Lee Cain z Daily Mirror, kterého do vlády přivedl právě Cummings. Johnson mezitím přemluvil  televizní novinářku (ITV) a poté poradkyni ministra financí Allegru Strattonovou, aby přijala zcela novou pozici v Downing Street: na způsob tiskovek v Bílém domě by měla od ledna dělat briefingy s novináři. Přijala práci pod podmínkou, že bude podřízená Johnsonovi a nikoli Cainovi nebo Cummingsovi. Po několika obědech a setkáních jí však Johnson oznámil, že bude muset pracovat pod Cainem. Zemi požírá covid, je čas obětovat se, nechal se slyšet.

Situace v Downing Street 10 začala být nesnesitelná. „Atmosféra jako před výbuchem sopky,“ glosoval to jeden ze zaměstnanců. Do toho londýnské Timesy zveřejnily zprávu o tom, že Cain má být šéfem kanceláře premiéra. Nebylo jasné, kdo informaci vypustil, oba tábory se obviňovaly navzájem. Reakce ministrů a poslanců, kteří se o jmenování dozvěděli z novin, byla výbušná: vzkázali Johnsonovi, že už nebudou tolerovat ani Cummingse, ani jeho poskoka Caina. 

Počet mrtvých následkem covidu mezitím přesáhl padesát tisíc. K uzavření brexitu chybělo devět dní. V době největší krize od konce druhé světové války vláda působí jako paralyzovaná. „Všechno odkládáme nebo zpomalujeme. Nemá smysl věci dotahovat, protože Cummings kdykoliv cokoliv vyhodí do povětří,“ svěřil se Timesům vysoce postavený úředník z Whitehall.

Malinký premiér, velký poradce

Když měl mít některý ministr osobní setkání s Johnsonem, trval Cummings na své přítomnosti. Jeho připomínky a neustálé skákání do řeči působily tak podivně a zmateně, že se ho podle The Sunday Times jeden a aktérů schůzky zeptal: „Jste na prášcích?“ Když se šéf poradců ohradil, dotyčný dodal: „Evidentně byste je potřeboval.“ 

Cummingsův blízký vztah s Johnsonem se zásadně změnil, když si v dubnu vyjel s rodinou na výlet 260 mil od Londýna. A hlavně, když se za to lidem drženým vládními opatřeními doma odmítl omluvit. Vyšlo rovněž najevo, že když mu premiér volal nebo posílal textovky, dokázal jej celé dny ignorovat. Přestože tehdy všichni požadovali Cummingsovu hlavu, Johnson oslabený koronavirovou nákazou se zdál na arogantním poradci závislejší než kdy předtím.

Minulý čtvrtek Cummings veřejně připustil, že v Downing Street po Vánocích skončí. Jenomže sice nenávidí novináře, ale zároveň jich nikdy nemá dost. Za Johnsonovými zády několikrát vypustil informace, načež to popíral. Tentokrát ale přestřelil. Několika novinářům si postěžoval na premiérovu snoubenku a matku jeho dítěte (zřejmě pátého, sám Johnson je dosud nespočítal) Carrie Symondsovou, kterou označil za princeznu Nut Nut (volně přeloženo „padlou na hlavu“). 

Boris Johnson si k sobě povolal oba – Caina i Cummingse. Obořil se na ně, že nepřípustně pomlouvali jeho i jeho partnerku. Oba to popřeli. Premiér jim ukázal inkriminované esemesky (které nejspíš Allegře Stratton přeposlali novináři). Ještě ten večer bylo vidět osamělou špendlíkovou hlavičku Dominica Cummingse, jak se ve tmě naklání nad mobilem. Premiérův šéfporadce stál s kartónovou krabicí v náručí u obrubníku a vyhlížel taxík.

Cummigs měl jasnou strategii pro jednání s Evropskou unií. Argumentoval, že Evropa potřebuje uvěřit, že Britové jsou dostatečně šílení na to, aby přistoupili na „no deal Brexit“. Nejen Brusel dnes vidí, že Britové nejsou ani tak šílenci, jako spíše zmatkáři, slabí a zoufale neschopní.

Revoluce podle Cummingse

Během roku a půl Cummings prosadil brexit. Paralýzu britské politické scény prolomil vyhlášením voleb, které Johnsonovi pomohl vyhrát. Dohlédl na to, aby výsledkem brexitu bylo mnohem volnější spojení Británie s Evropou, než jaké chtěla Johnsonova předchůdkyně Theresa May. Konzervativcům, na které se nikdy nepřestal dívat skrz prsty, získal na severu Anglie voliče, kteří tradičně volili labouristy.

Vyhlásil reformu Whitehall a založil v Downing Street „velící centrum“. Utratil fantasmagorické sumy za všemožné soukromé poradce, slíbil zásadní zeštíhlení a digitalizaci britské byrokracie. Způsobil ale hlavně velký chaos. Měl vleklé spory s BBC a bezprecedentně nařizoval ministrům a premiérovi, aby odmítali pozvání do prominentních pořadů. Jeho cílem bylo BBC drasticky zmenšit a osekat její vliv.

P. S. Podle posledního průzkumu (YouGov) chce 51 procent Britů zůstat v EU, zatímco 38 procent je proti. Od referenda o brexitu se počet voličů, kteří jsou proti vystoupení, pořád zvyšuje.