Fantasticky úspěšná porážka Andreje B. Musí řešit mandát, ANO i média

Bylo to docela symbolické. Představitelé hnutí ANO po zasedání předsednictva necelé dva týdny po prezidentské volbě znovu zopakovali, že Andrej Babiš dosáhl skvělého výsledku. Většina přítomných byla na zasedání oblečena v černém, a když jednání skončilo, shromáždili se v hloučku a dlouhé minuty disciplinovaně očekávali, než se objeví předseda Babiš a odvede s sebou vybranou skupinu představitelů hnutí na vystoupení před novináře. Tam Babiš pronesl bez velkého nadšení ona slova o skvělém výsledku, a když je říkal, měli všichni kolem vážné, až posmutnělé výrazy, Alena Schillerová napjatě mrkala a Karel Havlíček byl strnulý a bez úsměvu.

Vystoupení po povolebním zasedání předsednictva ANO připomínalo všechno jiné, jen ne spokojené bilancování úspěšné kampaně. Andrej Babiš oznámil, že zůstane předsedou strany i poslancem (bez konkrétní specifikace, na jak dlouho), ale že se stáhne poněkud do ústraní. Hlavními tvářemi strany se podle něj mají stát Alena Schillerová coby předsedkyně poslaneckého klubu a Karel Havlíček, který povede stínovou vládu ANO. Babiš také prohlásil, že lídři SPD a ČSSD zradili své voliče. Samozřejmě tím, že ho v prezidentské volbě nepodpořili.

Když předseda dočetl z papíru projev, ustoupil do druhé řady, sledoval proslovy Schillerové a Havlíčka a při jejich vystoupení žmoulal brýle. Ve druhé řadě vydržel do doby, než se po otázce na odchod tří členů jeho marketingového týmu pustil do dlouhé řeči o – abychom citovali přesně – „nenávistní kampani médií“. Babišův ústup do pozadí tak netrval ani deset minut. Což možná předznamenalo, jak může nové rozdělení rolí v hnutí ANO vypadat.

Mimochodem nový systém vzdáleně připomíná triumvirát ČSSD před volbami 2017: Bohuslav Sobotka tehdy zůstal premiérem, Milan Chovanec byl předsedou strany a Lubomír Zaorálek volebním lídrem. Připomeňme, že voliči odměnili tuto sestavu výsledkem 7,27 procenta.

 

Nakládačka

Mantru o skvělém výsledku se ziskem více než 2 400 000 hlasů opakovali představitelé hnutí ANO od prvního momentu po sečtení výsledků druhého kola prezidentské volby. Aby velikost tohoto úspěchu zdůraznili, říkali, že je to téměř o milion hlasů více, než dostávalo hnutí ANO ve volbách do sněmovny – a že je to více, než kolik získaly v posledních volbách obě koalice, Spolu a PirStan.

Zprvu opěvovali Babišův výsledek zapáleně, nejvíce v tom patrně vynikal Karel Havlíček, jak dny od voleb ubíhaly, stalo se z toho spíše jen mechanické opakování stejných vět.

Ve skutečnosti se o žádný úspěch nejednalo. Pokud by se dal výsledek Andreje Babiše vyjádřit jedním slovem, byla by to nejspíše „nakládačka“.

Andrej Babiš získal ve druhém kole o tři sta tisíc hlasů méně, než kolik dostal „neslaný nemastný“ Jiří Drahoš v roce 2018 ve finálovém souboji s Milošem Zemanem.

Předseda ANO a bývalý premiér prohrál s Petrem Pavlem o 959 105 hlasů. Karel Schwarzenberg o deset let dříve podlehl Zemanovi o 476 234 hlasů. Babišova porážka tak byla dvakrát výraznější než ta Schwarzenbergova. Mapa volebních výsledků ukazuje, že Babiš vyhrál v pouhých sedmnácti okresech z celkových sedmasedmdesáti (Praha se počítá jako jeden okres).

A pokud si porovnáme volební mapy ze sněmovních voleb let 2013, 2017 a 2021 s tou letošní prezidentskou (při vědomí, že se jedná o jiné typy voleb), uvidíme na nich obrovský vzestup miliardářova hnutí mezi lety 2013 a 2017 a následující ústup z pozic do voleb roku 2021. I v těch ale mělo ANO dramaticky více vítězných okresů, než kolik jich získal Andrej Babiš v souboji s Petrem Pavlem.

Z geografického pohledu zůstalo Babišovi jen několik oblastí, ve kterých vyhrál všechny čtvery „velké volby“, do kterých šel. Je to celkem šest okresů, pět na severu a západě Čech (Česká Lípa, Děčín, Ústí nad Labem, Most, Cheb) a jeden moravský (Přerov).

 

Bez šance

Vraťme se ale k prezidentské volbě: Andreji Babišovi nikdy nedával žádný průzkum šanci, že by mohl vyhrát ve druhém kole. A to ani žádný z interních průzkumů, s nimiž pracovalo hnutí ANO a marketingový tým Andreje Babiše. „Nikdy nám nikde nevyšlo, že by měl ve druhém kole vyhrát,“ říká jeden z představitelů hnutí, který byl s interními průzkumy obeznámen. Koncem léta a začátkem podzimu, kdy se spekulovalo o tom, zda Andrej Babiš nakonec do kandidatury půjde, či nikoli, bylo možné brát volební modely druhého kola s rezervou. Jednak se obtížně odhadují případné posuny v náladách voličů a do hry ještě nevstupuje „negativní vymezení“ části voličů proti druhému z obou kandidátů.

V tomto případě se však – k Babišově smůle – nakonec všechny dlouhodobé předpoklady vyplnily. Míra odmítání Andreje Babiše nepoklesla nikdy během celé kampaně pod padesát procent. Množství voličů, kteří chtěli hlasovat proti Babišovi, bylo významně větší než množství těch, kterým zásadně vadil Petr Pavel.

Navzdory signálům z průzkumů se však Babiš rozhodl do volby jít. Se spolupracovníky přitom motivy rozhodnutí předem nijak zvlášť nerozebíral. Drtivá většina z nich se skutečně dozvěděla definitivní Babišovo rozhodnutí až z televizních zpráv na Nově, kde jej oznámil.

Věcně neměl expremiér příliš co ztratit. Když do kampaně vstupoval, nemohl ještě tušit, že jej soud nakonec osvobodí v kauze Čapí hnízdo. Pokud by se tak nestalo a Babiš by zároveň ve volbě uspěl, byla by to cesta, jak se z tohoto problému dostat. Voličské jádro hnutí ANO je k Babišovi velmi loajální; neriskoval tedy, že by porážkou v prezidentských volbách přišel o voličský potenciál do budoucna. Naopak – nějaké voliče může ANO ještě získat kvůli tomu, že SPD postavila do prezidentské volby outsidera Jaroslava Baštu: tím Tomio Okamura poslal přibližně polovinu svého elektorátu už v prvním kole prezidentské volby do stádečka Andreje Babiše.

To jediné, co šéf hnutí ANO účastí v prezidentské volbě riskoval, bylo zraněné ego v případě, že by prohrál hodně. A výrazná porážka skutečně přišla.

 

Disciplína a freestyle

Podle Babišových souputníků představuje šéf ANO z hlediska vedení volební kampaně zajímavý, i když nikoli neproblematický „materiál“.

Jeho velkým plusem je, že přirozeně poutá velkou pozornost. Ať přijede kamkoli, lidé jsou na něj zvědaví. Někteří mu fandí, jiní jej nesnášejí, ale málokomu je zcela lhostejný. Navíc má početný tábor skalních příznivců, zejména fanynek, kteří chodí na jeho mítinky. Jakýkoli výjezd Andreje Babiše, a to i do relativně malého či jemu osobně nepříliš naladěného města, se tak mění v lokální událost. To je devíza, s níž se dá v kampaních dobře pracovat – a kterou ovšem zároveň také správně pochopil volební tým soupeře Petra Pavla před druhým kolem. Pavel tak byl prvním z Babišových politických soupeřů, jehož výjezdy se rovněž staly událostí. Zaplněná náměstí se stala důležitou symbolikou finálového souboje, která měla ukazovat, že „generál“ není žádným kandidátem pražských intelektuálů, ale že jej přijímají i lidé v tradičních baštách soupeře. Bylo to správné přečtení Babišovy letité výhody a její převrácení na vlastní stranu.

Další Babišovou výhodou ve volební kampani je, že v určitých chvílích dokáže být velmi disciplinovaný. Pokud je například třeba natáčet pravidelná videa, která mají obsahovat stanovená sdělení, je Babiš schopen, když se mu chce, splnit zadání na sto procent a občas přidat i něco vhodného navíc. Je také velmi pracovitý, nestává se, že by třeba na pravidelné facebookové videorelace nenašel ve svém nabitém programu čas. „Ví dobře, že kampaň vyžaduje úsilí, a je ochoten ho tomu věnovat,“ říká jeden z Babišových dlouholetých spolupracovníků z hnutí.

Když se Babiš se svým marketingovým týmem rozhodl, že pro prezidentskou kampaň ukáže přívětivější tvář, opravdu se o to snažil. Stejně jako byl ochoten podstoupit rozhovory s některými médii, o kterých věděl, že jsou vůči němu dlouhodobě kritická. Po většinu kampaně před prvním kolem volby, a to první kolo je potřeba zdůraznit, byl na své poměry mimořádně disciplinovaný.

Z role vypadl jen několikrát, nejviditelnější to bylo při setkání se žáky ScioŠkoly v pražských Nuslích v rámci pořadu televize Prima s názvem „K tabuli!“. Tam nezvládl odpovídat na jednoduché otázky o planetách Sluneční soustavy nebo Švejkovi. „Bylo znát, že má okno a nedovede se v tu chvíli soustředit. To se u něj občas stává, když ho vyvede něco z míry nebo když myslí zároveň na něco jiného,“ říká Babišův dlouholetý kolega. V hnutí ANO i v koncernu Agrofert se ví, že šéfovy znalosti nejsou, kulantně řečeno, v některých oborech zrovna encyklopedické. Při větším soustředění by prý ale tak velký výpadek jako ve ScioŠkole neměl.

Jak dokáže být Babiš v mnoha momentech disciplinovaný, tak jindy naopak zcela přestává respektovat marketingové pokyny a strategické rady. V jednu chvíli je odhodí stranou a řídí se jen svými pocity, protože mu to tak v daný okamžik připadá nejlepší. „Televizní debaty před druhým kolem, to byl úplný freestyle,“ říká Babišův dlouholetý souputník z hnutí ANO.

 

Vyloučit „červené políčko“

Tím se dostáváme ke slabinám, které u Babiše při volebních kampaních dlouhodobě vyplouvají na povrch. Jednou z nich je kontrola emocí: snadno se nechá vytočit. Soupeři to vědí a pokouší se dostat šéfa ANO přesně do tohoto stavu. V něm pak politik horečnatě vrší jednu větu přes druhou, často i bez návaznosti či jasného smyslu jednotlivých sdělení. Ztrácí také kontrolu nad svou češtinou a správnými tvary slov. Může se to stát na tiskové konferenci v reakci na novinářské dotazy, ještě větší riziko je ale v televizní debatě, kde soupeři přicházejí přímo se záměrem Babiše vytočit. To byl také jeden z důvodů, proč před prvním kolem Babiš do televizních debat nechodil, s výjimkou té závěrečné na Nově den před začátkem voleb.

Tím dalším bylo, že by tam měl jen omezený prostor. Chystat se musí stejně jako na debatu ve dvou, a když je účastníků devět, z devadesáti minut pak dostane sotva deset, a to včetně otázek moderátora. Proto si Babišovi lidé spočítali, že se jejich šéfovi například účast v debatě všech kandidátů na České televizi nevyplatí. A to i s rizikem, že budou v pořadu padat otázky na nepřítomného kandidáta.

Pro bývalého premiéra bylo výhodné zaujmout podobnou pozici, jakou si před pěti lety zvolil Miloš Zeman, i když na rozdíl od něj neobhajoval pozici jako prezident kandidující z úřadu. Zeman kampaň před prvním kolem v roce 2018 de facto vynechal. Vsadil na to, že má postup do druhého kola jistý, a nechal tak své soupeře, aby v prvním kole bojovali mezi sebou o to, kdo se stane jeho vyzyvatelem. Babiš s takovou jistotou postupu počítat nemohl, přinejmenším na přelomu listopadu a prosince, kdy se po nečekaném vzestupu Danuše Nerudové načas objevila v čele průzkumů hned tři jména s velmi podobnými preferencemi.

Babišova kampaň nicméně vsadila na to, že jsou hlasy pro Petra Pavla a Danuši Nerudovou do značné míry spojitými nádobami. Tedy co získá jeden, ubere druhému. To byl další z důvodů, proč se neúčastnit debat před prvním kolem. Eliminovalo se tak riziko vlastních chyb a vznikl naopak prostor k přímému vzájemnému střetu „nebabišovských kandidátů“ o post soupeře pro druhé kolo. Tato situace byla kritičtější pro Danuši Nerudovou, jednak byla v té době v defenzivě kvůli nevyjasněným machinacím s tituly na Mendelově univerzitě, zároveň bylo znát, o kolik hůř se jí debatuje s kandidátem z podobného tábora, o němž navíc ví, že se s ním nesmí „moc poštěkat“, protože hrají o podobné voliče – které by případně každý z nich potřeboval v druhém kole. Když v poslední debatě před prvním kolem na televizi Nova mohla jít Nerudová do přímého střetu s Babišem, viditelně povyrostla a ze všech tří kandidátů patrně působila v debatě nejlépe. Z jejího pohledu však už bylo příliš pozdě.

 

Problém číslo pět

Jestli se mohl Andrej Babiš vyhýbat debatám před prvním kolem, ve finálovém souboji to již nešlo. Tým šéfa ANO věděl, jak je důležité udat tón hry. O to víc, že ze všech průzkumů a analýz vyplývalo, že jejich kandidát bude tentokrát tím, kdo musí dohánět soupeře v lepší pozici. Nevědělo se sice, jaké přesně bude pořadí postupujících kandidátů, ale bylo jasné, že Petr Pavel bude mít výrazně větší šanci získat voliče „nejsilnějších nepostupujících“.

Babiš proto využil prvního možného momentu k tomu, aby to byl on, kdo nastolí agendu druhého kola. Povolební tisková konference předsedy ANO sice vyvolala mnoho pohoršených reakcí kvůli jeho útočnému tónu. Nicméně podle Babišova souputníka z ANO v ní řekl víceméně všechno, co potřeboval, aby zaznělo. Další den pak kampaň vytáhla připravené billboardy s heslem „Nezavleču zemi do války. Jsem diplomat, ne voják.“.

Babiš se sice později vojákům omluvil a tým billboardy změnil, nicméně základní sdělení bylo i prostřednictvím médií a sociálních sítí doručeno milionům voličů. Lidé z Babišovy strany při zpětném hodnocení kampaně říkají, že formulace mohly být trochu jiné, válka však byla tématem pro řadu voličů. A zmiňují i to, že soupeřově táboru trvalo dva tři dny, než dokázal pořádně reagovat.

Válečné téma se stalo přinejmenším pro první dny mezi oběma koly hlavním polem střetu, přesně jak Babišova kampaň zamýšlela. Lidi z ANO trochu zaskočila míra odmítavé reakce na takový způsob kampaně. Deník N v této souvislosti citoval anonymně jednoho z Babišových marketérů, který zmiňoval, že část týmu „vyměkla“ a že bylo chybou nedojet kampaň v ostrém tónu až do konce.

Největší škodu v „tématu války a míru“ však napáchal sám Andrej Babiš. Ten přišel na poslední chvíli do debaty České televize, kam původně jít neplánoval, a zaskočil jak moderátora, tak i svého soupeře. Moment překvapení kombinovaný se zdravotní indispozicí Petra Pavla využil k tomu, aby první část debaty ovládl a televizí plánovaný scénář destruoval. Moderátorka Světlana Witowská, která před pěti lety vedla debatu mezi Zemanem a Drahošem a nyní už v ČT nepůsobí, to v podcastu Insider hodnotila docela jednoznačně. „Andrej Babiš podle mě přišel do České televize dělat bordel,“ řekla.

Jenže pak Babiš udělal chybu a sám se střelil do nohy. Na otázku, zda by mělo jít Česko na pomoc Polsku nebo Pobaltí v případě jejich napadení – což je klíčový pilíř společné obrany NATO vyplývající z článku pět Severoatlantické smlouvy –, řekl Babiš, že ne. A trval na tom. Zpětně už je jedno, jestli nepochopil otázku, nebo nevěděl, na čem stojí NATO a co je obsahem onoho článku pět. Ukázal svou nekompetenci a naopak nechal vyniknout kompetenci soupeře, navíc v jeho tradičním oboru. A co hůře – vyvolal velké pobouření v Polsku a pobaltských zemích, čímž zpochybnil své kampaňové tvrzení, jaký je skvělý diplomat.

A vzhledem k tomu, že ve zbylých dvou velkých debatách nedominoval, šance na zvrat nepříznivého výchozího stavu zmizela.

Výsledkem byla už zmíněná porážka o téměř milion hlasů a nejhorší procentuální výsledek ve druhém kole ze všech tří dosavadních přímých voleb.

Když pak Andrej Babiš k večeru o finálové sobotě přijížděl do volebního štábu na pražský Chodov, už věděl, že prohrál a že prohrál opravdu hodně. Přesto na něm podle svědectví spolustraníků z hnutí ANO nebylo patrné žádné výrazné rozčilení. Sice si v projevu stěžoval, ale na svoje poměry spíše málo. Porážku uznal a pogratuloval vítězi. Nutno dodat, že takové, před lety samozřejmé, chování má dnes svou hodnotu – vzhledem k tomu, že Donald Trump svou prohru v amerických prezidentských volbách roku 2020 nikdy neuznal.

 

Kečól parta

Pokud jde o vyhlídky Andreje Babiše a hnutí ANO, je zřejmé, že se někdejší stroj na volební úspěchy zasekl. Strana je sice nejsilnějším politickým uskupením ve sněmovně, ale volby prohrála s koalicí Spolu. A její předseda prohrál i individuální souboj o prezidentskou funkci. Přitom se tak stalo po prakticky rok trvající nepřetržité kampani. Nejprve na jaře billboardy „Za Babiše bylo líp“, pak kampaň na komunální a senátní volby a nakonec kampaň prezidentská. Přesto to nestačilo.

Hnutí tak bude hledat cestu kupředu. Zaznívají slova o tom, že chtějí být stranou pro všechny, takzvanou catch-all party (Andrej Babiš si obvykle výraz mírně komolí do slovního spojení „kečól párty“.) Nový předseda stínové vlády Karel Havlíček současně hovoří o nutnosti návratu ke konzervativním hodnotám a zdravému selskému rozumu. ANO se ovšem v posledních letech více a více prezentovalo jako strana populistická a mířící zejména na tradiční levicové voliče. Jestli se jí může rozkročení podařit, ukáže až čas.

 

Média na (ne)prodej

Do Babišovy politické výbavy patří po celou dekádu i jeho média. V roce 2013 koupil vydavatelství Mafra a vzápětí i Rádio Impuls. Později přidal také časopisovou divizi, kterou odkoupil od Bauer Media.

V posledních letech se však zejména jeho deníkům příliš nedaří. Ztrácejí prodaný náklad i čtenost, nevede se jim ani po hospodářské stránce. Všechny čtyři tištěné deníky (dva placené – Mladá fronta DNES a Lidové noviny i dva bezplatné – Metro a 5plus2) nyní podle informací Reportéra vykazují provozní ztráty v desítkách milionů. Časopisy jsou víceméně na svém, velmi dobré finanční výsledky naopak mají internetové portály, především iDnes.cz, a dlouhodobě také Rádio Impuls.

Babišův Agrofert na podzim začal jednat o odprodeji mediální divize. Mezi potenciálními zájemci vykrystalizovali dva nejvážnější – na jedné straně skupina miliardáře Pavla Tykače, na té druhé pak vydavatelství vlastněné rovněž miliardáři, Danielem Křetínským a Patrikem Tkáčem. Oba vážní zájemci nabízeli velmi dobrou cenu, výrazně převyšující sumu, která by reálně odpovídala ekonomickým výsledkům Babišovy mediální divize. Původním plánem bylo, že by prodej mohl proběhnout ještě před druhým kolem prezidentské volby. Babiš by tak omezil část kritiky za střet zájmů, ve kterém se bezesporu nachází.

To se však nestalo. A po prezidentské volbě se prodej, minimálně načas, ocitl u ledu.

Babiš však bude muset situaci řešit. Do sněmovny se dostal nový a zpřesněný návrh upravující zákonné podmínky střetu zájmů, který zakáže politikům určité úrovně vlastnit média. Pokud Babiš zůstane poslancem – a 8. února oznámil, že jím chce být dál –, bude se vztahovat i na něj. Novou podobu zákona už nepůjde obejít fintou se svěřenskými fondy, jako to majitel Agrofertu i mediální divize udělal před pár lety. Vládní koalice má přitom dost hlasů i vůle, aby novou úpravu prosadila.

 

Na půl cesty

Stejný zákon se bude týkat i dotací a státních zakázek pro firmy vlastněné politiky. Před Andrejem Babišem tak bude stát otázka, zda být dále poslancem a sice vlastnit impérium Agrofert, ale s osekanými možnostmi podnikání a příjmů a povinností prodat mediální divizi. Nebo zda se z poslanecké funkce nakonec přece jen stáhne, zůstane předsedou ANO a ponechá si své podnikání v rozsahu, jaký má dnes a bez jakýchkoli omezení.

Obojí najednou nebude možné, pokud se nestane nějaké obrovské politické překvapení, což se přinejmenším počátkem února zdálo silně nepravděpodobné.

Řešení politické budoucnosti Andreje Babiše tak evidentně není u konce. To, co miliardář se svým hnutím představil počátkem února, je jen krokem, po kterém nejspíše bude muset přijít nějaký další.