Obama na golfu u Kellnera

Report

Bývalý americký prezident, populární americký herec, podnikatel v letectví… Barack Obama, Morgan Freeman a Richard Branson patřili k hrstce lidí, kteří si se svolením Petra Kellnera mohli zahrát na jeho golfovém hřišti na Britských Panenských ostrovech, kde český miliardář s rodinou střídavě žil. Docela dobře to ilustruje postavení, jakého dosáhl nedávno tragicky zesnulý podnikatel v Karibiku, kde udělal řadu pro něj menších, ale šikovných investic.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Na začátku k němu byli lidé nedůvěřiví. „Přišel z východní Evropy a lidi si tady spojují východ s Ruskem a tamními podnikateli,“ říká o Petru Kellnerovi Ajit George, jeho dlouholetý soused a člověk, který z velké části přispěl k tomu, že si český miliardář a jeho rodina našli na ostrově Virgin Gorda druhý domov. Nedůvěra však prý rychle opadla. „Udělal tady spoustu skvělých investic a lidi na Virgin Gordě brzy poznali, že čehokoliv se tady dotkl, to udělal v prvotřídní kvalitě,“ vypráví.

Virgin Gorda je rozlohou třetím největším ostrovem Britských Panenských ostrovů (BVI). Na skupině ostrůvků východně od Portorika žije asi pětatřicet tisíc obyvatel, z toho na Gordě necelých pět tisíc. Souostroví je mixem dvou rájů. Tím prvním, méně viditelným, je daňový ráj pro offshorové společnosti – ten přitahuje legitimní byznys, známé osobnosti i miliardáře, atraktivní je však i pro podvodníky a pračky na špinavé peníze. Území spadá pod britské právo a korunu, což pomohlo nastartovat místní průmysl na zakládání a levnou správu firemních schránek, které umožňují skutečným majitelům zůstávat v anonymitě.

Tím druhým, mnohem viditelnějším rájem je ten z fotek a videí. Azurové moře s bílými písčitými plážemi a často netknutá příroda ve vnitrozemí. Pro bohaté lidi ze Severní Ameriky a Evropy milující slunce je to ideální zimoviště. Zátoky s mělkým mořem přilákaly developery a investory ochotné zaplatit za moderní bydlení s vlastní pláží miliony dolarů a více.

Prvním, kdo Virgin Gordu objevil, byl americký podnikatel a filantrop Laurance Rockefeller, mimo jiné zakladatel řady přírodních parků. Člen jedné z nejznámějších podnikatelských dynastií postavil na ostrově v šedesátých letech vůbec první luxusní resort. Druhým člověkem, který dodnes dělá ostrovům reklamu, je britský podnikatel Richard Branson. Zakladatel skupiny Virgin v osmdesátých letech koupil ostrůvek Necker Island necelé tři kilometry od Gordy, kde sám s rodinou žije a zároveň tam láká bohaté turisty.

Již zmíněný Ajit George, který fakticky získal Petra Kellnera jako investora, objevil Panenské ostrovy také brzy, již zkraje devadesátých let. Na Virgin Gordě zakotvil se svými obchodními partnery v zátoce Nail Bay. Na 147 akrech (asi šedesáti hektarech) bývalé farmy s cukrovou třtinou od té doby budoval resort s vilami, restaurací, barem a veškerým nutným zázemím včetně zdrojů elektřiny a pitné vody.

Už tehdy měl za sebou kus barvité a úspěšné kariéry: od kluka, který se narodil ve skromných poměrech indickým rodičům v Kuvajtu, přes přesídlení a studium ve Spojených státech, dráhu obchodníka s realitami až po filantropa, který dává druhou šanci propuštěným vězňům a učí je budovat hydroponické zahrady.

Na Virgin Gordě od devadesátých let prodával reality, což znamenalo scházet se se zájemci, kteří přiletěli z velké dálky anebo naopak byli zrovna někde poblíž a pod dojmem prožité dovolené chtěli na ostrově investovat.

 

Čech přichází

První setkání Ajita George s Petrem Kellnerem proběhlo už v roce 1998. „Zavolal mi realitní makléř z Tortoly (hlavního ostrova BVI), že tam zrovna má klienta, který se chce přijít podívat na nemovitost. A přijde s ním tlumočník, který mi poví detaily. A následoval můj první hovor se Shanem,“ vzpomíná Ajit George.

Shane, celým jménem Shane Brangan, byl tehdy jedenatřicetiletý Ir původem z Dublinu, učitel angličtiny a mentor Petra Kellnera. Jako řada jeho vrstevníků z anglosaského světa vyplňoval díru, která zbyla v Česku po výuce jazyků za socialismu. Tehdy čtyřiatřicetiletý Kellner, absolvent VŠE z osmdesátých let, uměl sice výborně rusky, ale anglicky tehdy téměř nemluvil, i když prý něco málo rozuměl. Dohnal to během následujících let, a to i díky Shanovi, jehož výukou angličtiny následně prošla tehdejší sestava ve vedení PPF. O několik let později se Shane Brangan stal spolutvůrcem internátní česko-anglické školy Open Gate poblíž Prahy, kterou manželé Kellnerovi založili a od počátku financovali. Na startu měl Shane na starosti přípravu anglické části výuky včetně výběru učitelů.

Ajit George dnes vzpomíná, že před první schůzkou ani neznal jméno zájemce, který za ním do zátoky Nail Bay mířil. Byl rok 1998, internet teprve začínal: i kdyby jméno klienta znal, stejně by si toho tehdy o jednom z vítězů kuponové privatizace někde v Česku moc nepřečetl.

 

Shane dorazil s nějakým velmi unaveným člověkem v bílých kraťasech a tričku. „Vypadalo to, že každou chvíli omdlí. A já si zpočátku myslel, že Shane je klient a ten druhý v bílém nám bude tlumočit, protože Petr rozhodně nevypadal jako miliardář,“ vysvětluje Ajit svůj počáteční omyl a zároveň si vybavuje jednu drobnost, z níž se stal v místní restauraci s barem určitý rituál: Kellner nechtěl pít pivo, zato konzumoval kvantum čaje, aby nabral energii.

Shane Brangan nebyl jen jeho tlumočník a učitel angličtiny, ale v té době fungoval jako realitní skaut. Projel tehdy snad dvacet ostrovů, od Svatého Vincence na jihu po Britské Panenské ostrovy na druhém konci. Jeho prací bylo sbírat prospekty a udělat předvýběr, kde by podnikatel z Česka mohl koupit pozemek a postavit si dům. Virgin Gorda byl posledním ostrovem na této realitní tour. „Nikdy jste na něm nepoznal, jestli má zájem, jestli byl nadšený, nebo ne,“ vypráví Ajit George o Kellnerovi. „Byl to pokerový hráč,“ říká s tím, že při jednání nikdy neprojevoval žádné emoce.

V té době už měl Ajit v nabídce poslední, jak říká „prémiovou“, parcelu v první řadě u vody, ležící mírně v kopci na ostrohu nad mořem. Krátce předtím prodal sousední pozemek anglickému páru a sám stavěl dům hned vedle. Jednání pokračovalo i druhý den a nakonec návštěvníci z Česka odjeli s tím, že se ozvou. Nakonec se z toho vyklubala série diskusí po mailu se Shanem, protože Ajit nikdy žádný přímý kontakt na Petra Kellnera nedostal.

Z desítky možných míst, kde by mohl vybudovat dům, se zájem zúžil na tři a poté jen na dva ostrovy. V ten okamžik nastoupil za Petra Kellnera nový vyjednavač, Martin Dindoš, který tehdy ve skupině PPF pracoval. Zkraje devadesátých let ještě při studiu VŠE v Praze začal pracovat pro reklamní agenturu, jejímž klientem byla PPF, tehdy správcovská společnost investičních fondů vzešlých ze dvou vln kuponové privatizace. Až v druhé půlce devadesátých let přešel do PPF. V lednu 1999 přiletěl na Virgin Gordu udělat na místě závěrečnou due diligence, prověrku kupovaných nemovitostí.

„Martin mluvil plynně anglicky, vyptával se na milion otázek a zároveň měl důvěru Petra Kellnera se mnou jednat,“ líčí po letech Ajit George. Doladit a dotáhnout detaily trvalo skoro další rok. Jediné, o čem se však údajně vůbec nevyjednávalo, byla cena. V listopadu přiletěl Ajit do Prahy dohodu formálně uzavřít potřesením rukou s manželi Kellnerovými a obchod uzavřeli společnou večeří s dalšími lidmi, kteří měli projekt na Virgin Gordě na starosti.

„Petr mi řekl, že si chtějí postavit na Virgin Gordě krásný dům, chce být dobrý soused, který nebude nikoho obtěžovat, protože mají rádi soukromí,“ vzpomíná Ajit George s tím, že netušil, jak krásný a jak velký dům má Petr Kellner na mysli. „A už vůbec si nejsem jistý, zda čekal, že to bude místo, které si tak zamiluje.“

Hlavním důvodem, proč si s manželkou vybral Virgin Gordu, bylo to, že šlo o mimořádně klidný a bezpečný ostrov. Tehdy na něm žilo jen asi dvaapůl tisíce místních se skupinkou bohatých imigrantů a turistů, ostrov však byl stranou masového cestovního ruchu.

Dodnes platí, že dostat se sem bez vlastního letadla a dopravy je docela úmorná a nákladná záležitost. Velmi zámožným lidem právě to umožňuje vést na ostrovech relativně normální život, udržet si soukromí, bez obav vypouštět děti na pláž a do školy, dopřát si luxus řídit auto bez řidiče a bodyguarda.

 

Panama Papers

Martin Dindoš, který za Petra Kellnera koupi prvních nemovitostí na Virgin Gordě vyřizoval, nedlouho poté z PPF odešel a začal sám podnikat. „Odešel jsem z vlastního popudu, když se mi narodila dcera, nechtěl jsem už tolik pracovat,“ říká a dodává, že volil mezi tím, zda bude mít rodinu a klid, anebo bude – s trochou nadsázky – „jezdit dál na cesty s faxem v kufru“. „To jsem ale netušil, že když budu pracovat na sebe, budu pracovat ještě víc,“ líčí Martin Dindoš. Do Karibiku se vracel i později sám kvůli vlastním projektům. Spřátelil se s Ajitem Georgem a na ostrovech začali organizovat večeře pro gourmety spojené s ochutnávkou vín z Mosely, která dováží. K Petru Kellnerovi a své předchozí práci pro PPF se vyjadřovat nechce, mluví o něm jako o svém posledním šéfovi. „Pan Kellner byl vždy stratég a dovedl hrát velké šachové partie. Já ho budu vždy jako takového uznávat, dal mi v tom největší životní školu,“ uvádí.

V dubnu 2016 se mu dávná práce připomněla tak trochu sama, a to kvůli masivnímu úniku dat z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca, s níž byl Martin Dindoš v kontaktu od druhé půlky devadesátých let. Kancelář Mossack Fonseca do té doby patřila mezi vůbec největší správce anonymních firemních struktur na světě. V kauze známé pod jménem Panama Papers pochází zhruba půlka dokumentů z pobočky na Britských Panenských ostrovech a objevují se v nich podpisy jak Petra Kellnera, tak Martina Dindoše.

V dokumentech, které zveřejnilo mezinárodní sdružení investigativních novinářů ICIJ a jejich spolupracovníci v Česku z Investigace.cz, se zmiňují investice Petra Kellnera do nemovitostí pod hlavičkou místní společnosti NLP Development, ale i transakce, které přispěly k tomu, že se již na přelomu tisíciletí stal nejbohatším člověkem v Česku.

Šlo například o majetkové přesuny týkající se společnosti TMP – Telekomunikační montáže Praha, která kdysi budovala komunikační sítě pro státní Telecom. Transakce s touto firmou pomohly Petru Kellnerovi ke kontrole nad majetkem v privatizačních fondech, které původně PPF nepatřily, ale – formálně vzato –
je pouze spravovala pro drobné akcionáře. Posléze je však ovládla s použitím metody známé jako „privatizace incestem“, což byl v devadesátých letech poměrně častý jev: podobné operace, stejně jako v tomto případě, končily velkými ztrátami pro ostatní akcionáře. Nakonec firma Telekomunikační montáže Praha, která Kellnerovi pomohla k ovládnutí původních privatizačních fondů a sama na tom prodělala skoro sto milionů, přešla do vlastnictví anonymní struktury spravované kanceláří Mossack Fonseca, jež navenek neměla s Petrem Kellnerem a PPF nic společného a která měla své sídlo právě na Britských Panenských ostrovech.

V Panama Papers se objevila i rodinná investice Martina Dindoše přímo v Panamě, kde koupil usedlost a vybudoval na ní kávovou plantáž. „Když jsem investoval v Panamě, musel jsem se u Mossack Fonsecky v rámci due diligence doslova svléknout, například dodat daňová přiznání svá a svých firem snad za dvacet let zpátky. A potom jsem se kvůli nim dostal do Panama Papers, a to i s celou rodinou,“ říká a dodává, že sledovat hollywoodský film Laundromat, natočený na motivy Panama Papers, byl pro něj neuvěřitelně vtipný zážitek. „Některé z těch lidí, které tam herci hrají, i samotné herce jsem měl možnost osobně poznat,“ líčí Martin Dindoš. S lidmi z Mossack Fonseky byl totiž v kontaktu už od roku 1996.

 

Velký investor

Vraťme se nicméně od daňového ráje a anonymního vlastnictví na Panenských ostrovech k tamní ekonomice. V průběhu posledních let se tam stal Petr Kellner jedním z největších investorů. Ke dvěma parcelám v zátoce Nail Bay, na kterých zkraje tisíciletí vznikl areál pro rodinu a první dům pro zaměstnance, přibyly v průběhu následujících let další pozemky u vody a dva další domy. Dvorním tvůrcem v Nail Bay byl známý český architekt Petr Kolář. Je autorem hlavního domu, který vznikl od píky na ploše zhruba 3 700 metrů čtverečních. V místě se mu říká House of the Sunset Gate, což volně přeloženo znamená „dům Brány zapadajícího slunce“, díky spektakulárnímu výhledu na moře a sluneční paprsky mizející za obzorem.

Developer Ajit George po roce 2010 z resortu v Nail Bay jako investor odešel, na Gordu od té doby jezdil za jiným byznysem a do svého domu hlavně jako turista. Od bývalého Ajitova partnera odkoupil Petr Kellner další pozemky podél moře a vilu na pláži, okolo níž zhruba před šesti lety vzniklo pečlivě udržované golfové hřiště.

Kvůli kopcovitému terénu a obecně malému prostoru k budování jde o jediné golfové hřiště na Britských Panenských ostrovech. V jednom z mála rozhovorů, které kdy českým novinářům Petr Kellner poskytl, před lety zmínil, že golf byl jedním z mála sportů, kterému ještě nepřišel na chuť. Výhodou ryze soukromého hřiště však bylo, že si mohl zahrát s tátou, dětmi a dalšími blízkými, kteří pravidelně na Virgin Gordu přijížděli. Z každé jednotlivé jamky je údajně krásný výhled na vodu, zároveň ho měl jen kousek od domu.

Vznik golfového hřiště byl první trofejní investicí, která k němu na ostrovech přitáhla pozornost. Když v lednu 2017, jen pár dnů po inauguraci Donalda Trumpa novým prezidentem, přiletěli na dovolenou na Britské Panenské ostrovy manželé Obamovi, bylo pro čerstvého exprezidenta a zároveň vášnivého golfistu Kellnerovo hřiště přirozenou volbou. Hru na soukromém hřišti prý domluvil Richard Branson, soused z vedlejšího ostrůvku, na jehož pozvání Obamovi přijeli. Golfové odpoledne s Obamou u souseda na Virgin Gordě zmiňuje Branson i ve své nedávno vydané autobiografii. Obdobně to prý bylo s dalším známým rezidentem na Virgin Gordě, hercem Morganem Freemanem.

Jediným kazem na životě v malém ráji bylo, že po delší době – pokud nechcete pořád zůstávat doma – nebylo kde objevovat nové jídlo. To Petr Kellner, milovník dobrých pokrmů a vína, řešil občasnými přelety vrtulníkem na sto padesát kilometrů vzdálený ostrov Anguilla, který je v Karibiku znám několika špičkovými restauracemi. Býval prý častým návštěvníkem italské Trattorie Tramonto v západním cípu Anguilly. V této části ostrova, v zátoce Shoal Bay West, známé kolekcí luxusních staveb od amerického architekta Myrona Goldfingera, Petr Kellner investoval do další nemovitosti. Vila byla léta na ostrově známá jako „růžový dům“ kvůli své výrazné fasádě. Ta se s novým majitelem změnila na bílou a údajně již před kompletní vnitřní rekonstrukcí patřila k vůbec nejkrásnějším nemovitostem na ostrově. Kellner vilu koupil od Dianne Norrisové, manželky Chucka Norrise, které vila připadla po rozvodu s tímto v Česku populárním hercem. „Byla to naprosto bezvadná, do detailu propracovaná vila. Teplota uvnitř byla vždy rovných pětadvacet stupňů Celsia a vybavena byla například stejnou značkou per, která (Petr Kellner) používal ve všech svých domech,“ líčí Nori Evoyová, která provozuje web o turistice a nemovitostech na Anguille, Anguilla-Beaches.com. Vilu dobře zná díky tomu, že byla asi dva roky na trhu a bylo možné si ji najmout. Jinak se prý Petr Kellner držel na Anguille v ústraní.

Dlouho to platilo i o „domovské“ Virgin Gordě, kde se neúčastnil žádných veřejných akcí nebo sbírek. Přestože přijížděl s rodinou i na několik měsíců v roce, jen málokdo znal jeho jméno, natož jak vypadá. To vše se – jak popsal magazín Reportér už ve svém dubnovém vydání – dramaticky změnilo v září 2017. Tehdy se přes ostrov přehnal hurikán Irma a většinu Britských Panenských ostrovů zdevastoval. Petr Kellner byl tehdy jedním z několika lidí, kteří místním velmi pomohli. „Na BVI žije hodně bohatých lidí, ale nikdo okamžitě nedělal to, co udělal on: dal lidem peníze, a to bez jakýchkoliv podmínek, dal jim stavební materiál, palivo do generátorů i pitnou vodu. Bez elektřiny tady totiž nefungovalo skoro nic,“ vzpomíná Ajit George, soused z Nail Bay. Bez elektřiny například nefungovaly bankomaty, a nebylo čím platit, přestala fungovat i výroba sladké vody.

Jedním z klíčových lidí v těchto Kellnerových aktivitách byl Jindřich Jansa. Stavební inženýr původem z Českého ráje se i s rodinou přesunul na Virgin Gordu před dvaceti lety a na ostrovech fungoval jako pravá ruka českého miliardáře. Podle místních, kteří mu říkají Džindra (Jindra), byl tím člověkem, který byl spouštěčem rychlé pomoci po hurikánu. To, že na to místní nezapomněli, se projevilo i skutečností, že neformálního rozloučení s Petrem Kellnerem se na břehu moře zúčastnilo několik set místních a přímý přenos vzpomínky z pláže zprostředkovával jeden z ministrů místní vlády na své facebookové stránce.

Již před hurikánem investoval Petr Kellner na Virgin Gordě přes padesát milionů dolarů, podle současného kurzu přes miliardu korun. Po hurikánu to bylo ještě víc. Koupil většinu z poničeného resortu v zátoce Nail Bay, kde nechal kompletně přestavět zázemí a postavil sportovní klub s tenisovými a squashovými kurty. Znovu vystavěl i restauraci s barem, kde jej při první návštěvě před více než dvaceti lety „oživovali“ čajem. A pořídil si vlastní ostrůvek Saba Rock, respektive spíš skálu, kde vznikla po hurikánu nová restaurace s barem, ubytováním a marinou. Otevřít měla nyní na jaře, ale po tragické smrti Petra Kellnera se oficiální otevření posunulo na podzim.

Koupi ostrůvku, který je na dostřel od Bransonova ostrova Necker a sousedního ostrova Eustatia zakladatele Googlu Larryho Page, považuje Ajit George za „chytrou“ Kellnerovu investici. Měl být základnou pro jeho vodní vášeň, tedy kiteboarding, a další skvělé místo na jídlo. Vyřešil by tím prý letitý problém s přístavištěm, které mu úřady v domovské Nail Bay nechtěly léta povolit. A zároveň je Saba Rock uprostřed „hřiště miliardářů“, úžiny North Sound, kam na Vánoce a Nový rok připlouvají velmi bohatí lidé s jachtami delšími než dvě stě metrů, a je tedy skvělou příležitostí pro networking.

„Co jsem si na něm cenil, bylo, že uměl žít naplno,“ přemítá Ajit George, který Kellnera na Virgin Gordu přivedl.

„Je mi jen o deset let víc, než bylo jemu, ale přál bych si, abych měl v životě kuráž udělat aspoň polovinu věcí, kterým se věnoval on,“ říká – v květnu mu bude sedmašedesát. „On určitě všem ukázal, že uměl akumulovat majetek, ale uměl také žít… Mnoho lidí na to přijde příliš pozdě a odejdou, aniž by si život aspoň trochu užili,“ uzavírá Ajit George.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama