Po přeslici: Klimažaloba

Názory

Přesně jeden den před celosvětovým svátkem Den Země podal spolek Klimatická žaloba ČR správní žalobu na vládu České republiky a její ministerstva. Podle svědectví jednotlivců i stanovisek expertů od nás i ze zahraničí selhává vláda v přijetí kroků, které by odpovídaly závažnosti dopadů klimatické změny na život, zdraví, práva a majetek žalobců. Porušuje tím své povinnosti, plynoucí jak z právního řádu České republiky, tak z jejích mezinárodních závazků. K žalobě se připojila jedna jediná obec, Svatý Jan pod Skalou, můj druhý domov.

Audio
verze

Statečný, troufalý a nejspíš zoufalý čin více než dvou set dvaceti členů spolku, jedné obce a čtyř konkrétních občanů měl v médiích minimální odezvu. Bohužel byl kolem Dne Země odpálen jiný, výbušnější případ, Vrbětice. Ten se jistě jednou vyšetří a uzavře. Klimatické krizi ale budeme čelit dál.

Svatý Jan pod Skalou a osada Záhrabská, jedna ze tří částí obce, kde s mužem už šestatřicet let žiju (poslední léta s pražskými pauzičkami), jsou nádherné místo v srdci Českého krasu. Vede tudy první dochovaná značená turistická trasa Klubu českých turistů, cesta Vojty Náprstka.

V Jánu stojí kostel svatého Jana Křtitele, který navrhl italský stavitel Carlo Lurago a později barokně přestavěl Kryštof Dientzenhofer. Patří k němu bývalý klášter s pohnutou historií, především v padesátých letech minulého století, kdy tu byl tábor nucených prací pro lidi nepohodlné komunistickému režimu a poté věznice, jedno z nejkrutějších zařízení svého druhu. Vlhko, zima, týrání a hlad. Až po nátlaku Mezinárodního Červeného kříže byla věznice v roce 1955 zrušena. Pak tu cvičila své dovednosti Státní bezpečnost a nakonec si v klášteře udělala archiv. Teď je v něm, zaplaťpámbu, škola.

Pramen vyvěrající vedle jeskyně sv. Ivana měl a má, zdá se, zatím vody dost. Ale pár metrů od něj tekoucí potok zvaný Kačák v letních vedrech poslední roky téměř vyschl. Předtím se tudy prohnaly stoleté povodně; nic tak zničujícího starousedlíci nepamatují.

 

 

Smíšené lesy obklopující Svatý Jan pod Skalou, patřící k chráněnému území a taky k Národní přírodní rezervaci Karlštejn, hynou. Snad jen duby se ještě drží. Škůdci napadené buky umírají vestoje, uschlé borovice se kácí jedna přes druhou jako sirky vysypané z krabičky. Smrky sežral kůrovec. Břízy uhynuly už před lety, modříny živoří.

Kopce Českého krasu se v létě vždycky rozpálí víc než jinde, ale výheň a sucho, které tu předminulé roky udeřily, to byl zmar. Tráva vysušená na troud, zem rozpukaná a tvrdá jako beton, listnatý les zežloutl a opadal, borovice nadobro uschly. Moje okrasná zahrada, co jsem desetiletí budovala, vzala zasvé. Nechtěla jsem už na Záhrabské být.

Domeček po babičce a dědovi, kam jsem od dětství jezdila a který se v roce 1985 stal naším domovem, funguje (kromě kuchyně) pouze na dešťovou vodu. I zahrada. Ale kde dešťovku vzít, odkud jímat do nádrže a sudů, když žádná kapka z nebe měsíce nespadla?

Odborné prognózy a odhady, jak se bude klima na naší planetě vyvíjet, jsou špatné. Oteplování, sucho, ale i extrémy všeho druhu. Je nejvyšší čas něco s tím dělat. Jenže kterou vládu zajímá, co bude po ní?

Pandemie covidu-19 přerušila hnutí mládeže napříč zeměkoulí za záchranu klimatu, které odstartovala Greta Thunbergová. Taky ale ukázala, že svět dokáže jednat silně a razantně, právě tak, jak by měl jednat v boji se změnami klimatu.

Čtyřiadevadesátiletý přírodovědec David Attenborough shrnul v dokumentu Život na naší planetě vše, co sám za desítky let své profese zažil. Je to film o krásách přírody, o její rozmanitosti i o tom, co jsme dokázali my lidé za jeden život nenávratně zničit. Jeho svědectví je děsivé. Ale dává i naději, pokud změnu klimatu a drancování planety zastavíme.

Jaké je mé svědectví ze Záhrabské? Jako dítě jsem zažila mraky roháčů, kterých jsem se strašně bála. Poslední roky jsou jich jednotky. Motýlů bylo nepočítaně a ještě před pár lety byla zem, kterou jsem ryla, plná žížal. Teď v ní není ani jedna. Louky kvetly. Teď na nich roste jen houževnatá tráva. Ptáčků je stále míň. (Zato netopýrům se pod naší střechou bohužel daří.) Přemnožení kanci dokonávají devastaci lesa. Ten i v národní rezervaci těží těžká technika, která poničí vše kolem. Nové stromky nikdo nesází. Paseky zarůstají obřím plevelem. Co tu za pár let bude?

Když loni v mrazech ekologičtí aktivisté přespávali na chodníku před ministerstvem životního prostředí pod stany, aby zdůraznili vážnost situace ve dnech, kdy se mělo rozhodnout o ukončení těžby a spalování uhlí, chodil ministr životního prostředí do práce zadním vchodem. Ani jednou mladé lidi, kteří prosazovali co nejdřívější termín, nepozdravil. Natož aby jim přinesl teplý čaj. Aby je ocenil; vždyť dělali jeho práci!

Klimatické závazky České republiky jsou: chránit naše právo na příznivé životní prostředí, chránit naše přírodní bohatství, včetně zdravých lesů, půdy a ovzduší, snižovat emise skleníkových plynů mnohem rychleji, než jak se činí dnes, a finančně přispět na globální snahy o zpomalení klimatické změny mnohem větší částkou, než byla vynaložena dosud.

„Stát sice sepisuje akční plány, legislativní návrhy, dotační výzvy apod., vše je však zoufale nedostatečné, a emise skleníkových plynů v posledních letech dokonce rostou. Boj proti klimatické změně není jako boj s dalšími negativními jevy – chudobou, kriminalitou, korupcí apod. Pokud podle mezinárodního expertního panelu IPCC (Mezivládní panel pro klimatickou změnu) nepřijmeme razantní opatření v následujících 10 letech, nebude už cesty zpět. Klimatická žaloba žádá, aby se opatření podnikaná Českou republikou dostala do souladu s cíli Pařížské dohody. V praxi to znamená podstatně zvýšit ambice v oblasti snižování skleníkových plynů (teď a tady, ne se vymlouvat na výhled do roku 2050) a zároveň se začít za využití přírodě blízkých postupů na všech úrovních skutečně připravovat na dopady klimatické změny (i když to nebude po chuti velkým zemědělcům nebo betonářům).“

Spolek Klimatická žaloba České republiky, čtyři občané a Svatý Jan pod Skalou dělají správnou věc!

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama