V dětském pokoji

Autorem fotografie byl Jaroslav Bruner-Dvořák a její skleněný negativ formátu 13 x 18 cm je uložen v souboru nadepsaném Americké vyslanectví, konsulát, 1937.

Poďme tedy zapátrat… Od října 1934 do června 1937 byl americkým velvyslancem v Praze J. Butler Wright, po něm pak až do německé okupace Wilbur J. Carr.

Oběma diplomatům bylo v té době přes šedesát let. Manželé Wrightovi měli syna, Carrovi děti neměli. Velvyslanecký byt by navíc zřejmě byl vybaven stejnoroději.

Můžeme tedy usoudit, že šlo o byt konzula a čtenářkou ležící na podlaze je jeho dcera. Nasvědčuje tomu papírek vložený mezi negativy, kde je tužkou napsáno Chapin.

Selden Chapin (1899 – 1963) skutečně působil v diplomatických službách USA, byl například ambasadorem v Maďarsku, Holandsku, Íránu, Peru či v Panamě.

Oženil se v březnu 1927 s Mary Paul Noyesovou a rok později se jim narodila dcera Helen; poté ještě syn Frederic, který pokračoval v rodinné tradici a stal se rovněž dipĺomatem.

Že jde o dětský pokoj, naznačuje postýlka s panenkami a pracovní stolek s lampičkou. Pozornost upoutá také psací stroj vedle bílé skříně a poličky s knížkami pod oknem vedle radiátoru.

Okno je otevřeno, proudí jím vzduch, záběr tedy zřejmě vznikal za teplejšího počasí. Výzdoba místnosti je strohá a nedokážeme ze snímku přesněji určit, co ji tvoří.

Fotograf pro expozici zvolil večer, kdy je již tma a pozornost nerozptyluje venkovní svět za oknem. Také se mu tím pádem mohlo podařit pokoj vhodněji osvítit.

Zvětšit

Fotografické lampy jsou patrné v odrazu skel, jejich odlesky však kompozici nijak výrazně neruší. Roli světelné dominanty totiž hraje rozsvícený lustr.

Způsob nasvícení prozrazuje zkušeného fotografa. Prostor kvůli záběru mírně upravil, například umístil postýlku s panenkami před šatní skříň, kde by její její trvalé umístění bylo sotva pravděpodobné.

Vizitkou věku malé slečny jsou nejen panenky, ale i stůl určený patrně pro školní úkoly a také psací stroj – naznačují svět povinností a rodiči plánovanou životní dráhu.

Četba vleže na koberci byla praktická z hlediska kompozice i z logiky zobrazení. Sedět za stolkem by působilo křečovitě, takto má snímek přece jen příjemnější atmosféru.

Takhle tedy – na dnešní poměry stroze až neútulně – vypadal dětský pokoj dcery vysokého úředníka světové mocnosti v Československé republice před osmi dekádami.