Jiří Paroubek 10 let po politickém pádu: Kdybych neskončil, už bych dnes nežil

Před deseti lety jste s ČSSD vyhrál volby, ale s příliš nízkým výsledkem. V den voleb jste složil funkci předsedy strany. Bylo to správné rozhodnutí?

Důvodů, proč jsem skončil, bylo více. Volby byly samozřejmě největším z nich. Zároveň jsem měl malou dceru, nebyl jí tehdy ani rok. Šlo také o velké fyzické vypětí. Věděl jsem, že kdybych v podobném tempu pokračoval, moc dlouho bych zdravotně nevydržel, podle lékaře tak ještě dva roky. A k tomu se přidávala i situace uvnitř strany.

 

Co vám na vnitřním stavu ČSSD vadilo?

Lidé se nemění. Ti samí, kteří dovedli stranu k deseti procentům preferencí, než jsem za ni převzal odpovědnost, se nezměnili ani za mé éry a ani po ní. Lidé, kteří si myslí, že je možné dělat politiku bez maximálního osobního nasazení, se prostě mýlí. Byl jsem navíc terčem kampaně, kterou proti mně nevedla ani tak konkurenční ODS, jako spíše určité zájmové skupiny.

 

Máte někoho konkrétního na mysli?

Domnívám se, že to byl Zdeněk Bakala a lidé kolem něj, kteří měli jiného koníka, kterého by rádi viděli ve vedení strany – a sice Bohuslava Sobotku.

 

Získal jste pro toto přesvědčení nějaký konkrétní důkaz?

Usuzuji tak na základě nepřímých indicií, proto také říkám, že se to domnívám. Pravdou zároveň je, že proti mně byla i média. Zhruba od poloviny roku 2007 se v České republice nenašlo žádné, které by o mně coby předsedovi silné politické strany napsalo něco pozitivního.

Nepřipadalo mi, že by vám třeba deník Právo v té době nějak škodil.

Právo se dlouho k ČSSD i ke mně chovalo korektně. Pak tam ovšem nastoupil jako redaktor Jiří Ovčáček a myslím, že jeho jediným úkolem bylo mě hanit. Což také důsledně dělal.

 

V první reakci po nečekaně slabém výsledku jste řekl, že si voliči vybrali jiný směr, než nabízela sociální demokracie. Proč se to podle vás stalo?

Zpětně vzato asi voliči úplně nevěděli, co si vybírají. Co jsou zač Věci veřejné, se ukázalo až po čase, i když se v kampani tvářili, že jsou taková soft verze ČSSD. Vedle toho tu byly další projekty, které nám měly odčerpat hlasy. Například Miloš Zeman, který se svou stranou získal čtyři procenta a k ničemu mu to tehdy nebylo. Něco nám určitě odsála i paní Bobošíková. Naší chybou bylo, že jsme se nechali vytlačit z náměstí onou hrubou silou a házením vajíček a jiných předmětů. Nechtěl jsem ale, aby šlo o zdraví a životy.

 

Počkejte, nepřeháníte trochu?

Po mé ženě hodili například kilogramovou lahev plnou buřtů. Kdyby ji či kohokoli trefila do hlavy, mohlo skutečně dojít k velmi vážné situaci.

 

Mluvili jsme spolu tehdy nějaké dva týdny před volbami a vy jste najisto počítal s tím, že budete premiérem. Byl to šok, když to nevyšlo?

Překvapení to bylo. I s tímto výsledkem by se asi dalo vyjednávat s Věcmi veřejnými, respektive s kmotry, kteří za nimi stáli. Kdybych jim tehdy nabídl šest ministerstev, tak by s námi asi do menšinové vlády s podporou komunistů šli. Ale to jsem nechtěl, tušil jsem, že by to ČSSD zničilo podobně, jako to nakonec zničilo ODS a TOP 09, které po volbách 2010 sestavily s Věcmi veřejnými vládu. Nemusel jsem být premiérem za každou cenu, tak jsem raději rezignoval.

 

Nebyl ten odchod poněkud unáhlený?

Nemyslím si to. Když jsem pak viděl, kam se po mém odchodu ČSSD dostala, mrzelo mne, že jsem straně víc nepomohl. Ale upřímně řečeno, kdybych neskončil, už bych dnes nežil.

Myslíte ze zdravotních důvodů?

Ano. Ty tlaky byly enormní. A poté, co jsem nedovedl kolegy k vytouženým ministerským postům, by ještě zesílily.

 

Nemohl jste si za ty tlaky také trochu sám? Míval jste velmi sebevědomé vystupování, které leckomu mohlo připadat až naduté…

Podívejte se, třeba na Sobotku nikdy nebyl takový tlak. Na slabého lídra tak silné tlaky nebývají. U mě se očekávalo, že vyhraji volby, otázkou bylo skóre. A to, i v důsledku oněch projektů určených k našemu oslabení, nebylo nakonec dostatečně vysoké.

 

Poslyšte, vám ten Sobotka hodně leží v žaludku, ne?

Není v tom nic osobního, ale viděl jsem výsledky jeho vedení a ty byly tristní. Vyčítám mu ovšem, že v rámci takzvaného „odparoubkování“ strany zničil skvělý systém analýzy toho, co se děje ve společnosti. A také to, že uvnitř ČSSD velice systematicky likvidoval všechny své oponenty, i ty domnělé. To je cesta do pekel.

 

Hamáček je schopný a slušný

ČSSD po vaší nečekaně hubené výhře dále klesala. V čem jsou podle vás příčiny slabých volebních výsledků sociální demokracie?

Po mém odchodu z čela strany spolu začaly bojovat dvě nesmiřitelné skupiny. To jsem já nikdy nepřipustil, protože jsem nepřítele viděl venku, oni jej viděli v sobě navzájem a nic jiného je tolik nezajímalo. To byl začátek pádu sociální demokracie.

 

Jak v této souvislosti hodnotíte působení předsedy Jana Hamáčka? Může mít šanci stranu pozvednout?

Myslím, že je z těch lidí, kteří dnes ve vedení strany jsou, nejlepší. Řekl bych, že je to slušný člověk a že si je vědom kritické situace, ve které se ČSSD nachází. Po svých předchůdcích zdědil stranu, která ztratila důvěryhodnost, a ta se získává zpět jen velmi těžko.

 

Představte si moment, že jste v roli Hamáčkova poradce. Co byste mu radil jako strategii pro zvýšení voličské podpory strany?

Všechny problémy jsou řešitelné. Strana by se měla snažit oslovit část středních vrstev, musí se pokusit získat zpět důchodce. Pro ty Sobotkova vláda udělala dost pozitivních kroků, ale nebyla schopná to dost přesvědčivě prezentovat, a tak si nechala voličskou základnu penzistů ukrást Andrejem Babišem. Další příklad: v roce 2006 jsem já osobně prosadil registrované partnerství homosexuálů. S těmito lidmi měla strana dále pokračovat, logické by bylo, aby prosazovala sňatky homosexuálů, jejich adopce a podobně. A to se v následujících letech nedělo.

 

Vymezení voličských skupin by asi samo o sobě nestačilo…

Strana musí získávat nové členy, a to se povede tehdy, pokud budou mít lidé pocit, že se modernizuje a něco se sebou dělá. K tomu by bylo potřeba se vrátit k principu presumpce viny, tedy jakmile je někdo obviněn z trestného činu, končí – ať je to, kdo je to.

 

To zní jako vtip. Pak by asi nemohl Hamáček sedět ve vládě s Babišem, vždyť ten je trestně stíhaný…

To je jiná věc. Mluvil jsem o členech vlastní strany, ne o koaličních partnerech. Je to součást určité politické kultury a já jsem tento princip ctil bez výjimek. Extrémně důležité ovšem je především to, aby strana měla iniciativu a přicházela s novými tématy. To se nám, myslím, za mých časů dařilo – i díky Petru Dimunovi a Jaroslavu Tvrdíkovi. A to by mohla dělat ČSSD i dnes. Hamáček se ukázal jako velmi dobrý spíkr, schopná je i Jana Maláčová, byť by se měla více zaměřovat vždy na jedno hlavní téma a nehonit jich příliš najednou. ČSSD musí usilovat o to, aby přetáhla zpět voliče od ANO i od Pirátů. V krátké době by měla předložit protikrizový program, protože toho hnutí ANO nebude schopné.

 

Velké investice a nové daně

Co by měl takový protikrizový program obsahovat?

Podle mého by tam měl být rozsáhlý investiční plán na rozvoj infrastruktury, hlavně na dostavbu dálnic a budování vysokorychlostních železnic. Dále pak projekty směřující k zadržování vody v krajině a boje proti suchu. Myslím, že bychom měli investovat do zvýšení potravinové soběstačnosti. Další kroky by měly mířit k výstavbě komunálních bytů či k modernizaci a digitalizaci průmyslu.

 

Jak by měla vypadat ona výstavba obecních bytů?

Mohlo by se to dělat podobně jako v Británii, tedy na neziskovém principu. Mohly by vzniknout komunální společnosti, kterým by obce daly k dispozici pozemky a ručily za úvěry. Náklady na výstavbu by se pak splácely z nájmů. Tímto způsobem by se k dostupnému bydlení mohla dostat i ta vrstva, pro kterou jsou hypotéky a vlastní byty příliš nákladné.

 

Kolik bytů by se takto dalo stavět?

Myslím, že bychom se během pár let mohli dostat k deseti až patnácti tisícům bytů ročně.

 

Jak si představujete onu podporu digitalizace v průmyslu?

Myslím, že by bylo třeba přijít se stoprocentními odpisy na modernizační investice. Česko je tradičně průmyslovou zemí a mělo by dbát na to, aby jeho průmysl byl moderní a konkurenceschopný. Pokud se navíc díky robotizaci ušetří nějaké pracovní síly, o to méně jich budeme potřebovat z ciziny.

 

Odkud by se na tyto plány braly peníze?

Jednak bychom k tomu měli využít prostředky z chystaných evropských programů na podporu ekonomiky a také je třeba mluvit o nových daních.

 

Jaké nové daně si představujete?

Prosazoval bych návrat k diskusi o progresivním zdanění a debatu o sektorových daních (daně uvalené na podniky v určitých oborech, například energetice či financích – pozn. red.). Měly by se také omezit daňové výjimky.

 

Například jaké?

Odpočet úroků z hypoték by měl být možný jen u jednoho bytu, to je podpora rodinného bydlení. Nikoli u většího počtu bytů, pak je to jen skrytá dotace soukromého podnikání v oblasti pronájmů nemovitostí.

 

Řekl jste, že ANO není podle vás schopné předložit protikrizový program. Proč si to myslíte?

Jsou docela schopní v okamžité správě země, podle mého soudu neskonale schopnější, než byly tradiční pravicové strany. Zdravotní část pandemie zvládli velmi dobře a ukázali, že jim jde o životy lidí. Například na rozdíl od zcela asociálního a neschopného prezidenta Spojených států. Nicméně si myslím, že ANO je schopné dobrého denního provozu, ale nikoli nějaké vize.

 

Mimochodem, jste ještě členem ČSSD? A jejím voličem?

Členem teď nejsem, voličem sociální demokracie jsem byl vždycky a zůstávám jím i nadále.

 

U Hrdličky jsem jen v nájmu

V roce 2010 jste opustil funkci předsedy strany, v roce 2013 pak i Poslaneckou sněmovnu. Čím se živíte od té doby?

Dělám ekonomické poradenství. Zabývám se také investicemi, i když to je dnes složitější kvůli příliš rozkolísaným cenám. Mám například nějaké peníze ve zlatě, kde jsem investoval na pokles ceny, ta je teď ale extrémně vysoká. Ve volném čase pak píšu články pro svůj web Vaše věc a na blog. Snažím se je rovnoměrně dělit mezi ekonomiku, zahraniční politiku a českou domácí politiku.

 

V jakých ekonomických oborech poskytujete své rady?

Přirozeně blízko mám k hotelnictví, ze kterého jsem kdysi vyšel. Ale radím i dalším subjektům, většinou spíše menším. Nepotřebuji vydělávat nějaké horentní peníze, jsem v důchodovém věku a chci se prací spíše bavit.

Sešli jsme se ve vaší kanceláři v budově, která patří firmě lobbisty Tomáše Hrdličky. Máte spolu nějaké obchodní vztahy?

Žádné obchody spolu nemáme.

 

Předtím jste zmiňoval Věci veřejné, které vaší sociální demokracii braly hlasy, to byl přece Hrdličkův politický projekt, ne?

Byl to podle všeho projekt Tomáše Hrdličky a Romana Janouška. Ovšem tady pouze platím normální tržní nájem za kancelář. Nemyslím, že bych byl v nějakém morálním konfliktu zájmů.

 

Chtěl byste se někdy do politiky ještě vrátit? Před dvěma lety jste říkal, že byste ČSSD byl ochoten pomoci v roli krizového manažera. Platí to stále?

Pokud by měli zájem, tak určitě ano. Nestojím o to, aby strana, kterou jsem budoval a udělal jsem z ní svého času nejsilnější politický subjekt v zemi, měla existenční starosti.

 

Myslíte, že o vaši pomoc bude ČSSD někdy stát?

To záleží na ní, já to neřeším. Mám dost svých zájmů i tak.