ODS předbíhá TOP 09

Report

Ačkoli se to ještě před dvěma lety zdálo nepravděpodobné, Občanská demokratická strana začíná být pomalu silnější než její konkurent na pravici – TOP 09. Občanští demokraté vyměnili své vedení a zjevně se k nim vrací i část voličů. Jak zareaguje TOP 09? Útokem, nebo spojenectvím? V pravidelném seriálu o tom píše přední český odborník na průzkumy veřejného mínění.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Ačkoli se to ještě před dvěma lety zdálo nepravděpodobné, Občanská demokratická strana začíná být pomalu silnější než její konkurent na pravici – TOP 09. Občanští demokraté vyměnili své vedení a zjevně se k nim vrací i část voličů. Jak zareaguje TOP 09? Útokem, nebo spojenectvím? V pravidelném seriálu o tom píše přední český odborník na průzkumy veřejného mínění.

Když se řekne ODS, mnohým se vybaví „propadák“ z voleb roku 2013. Málokdo si však uvědomí, že občanští demokraté ztráceli příznivce téměř neustále. Tedy s jednou výjimkou – Mirku Topolánkovi se podařilo roku 2006 vrátit ODS až skoro na hranici dvou milionů hlasů. V dalších letech ovšem následoval ještě rychlejší pokles. Miroslav Kalousek trend oslabování občanských demokratů včas rozpoznal a jím založená TOP 09 je v posledních sněmovních volbách dokonce přeskočila o 200 tisíc hlasů.

Tehdy, v roce 2013, se zdálo, že o budoucím lídrovi české pravice je rozhodnuto. Teď se však zase zdá, že není.

Abychom porozuměli současnému vývoji, musíme se podívat, kam odešlo bezmála 700 tisíc občanů, kteří dali ODS své hlasy v roce 2010, zatímco o tři roky později už ne. Představa, že si je rozebrali Babiš a Schwarzenberg, není ani zdaleka správná. Z údajů o skutečných počtech odevzdaných hlasů a z průzkumů různých agentur můžeme sestavit jakýsi odhad toho, co se po pádu Nečasovy vlády odehrálo: ODS si udržela jen něco přes třetinu někdejších voličů, čtvrtinu si rovným dílem rozdělily ANO a TOP 09 (se Starosty a nezávislými), každý desátý se rozhodl pro nějakou jinou stranu a více než čtvrtina zůstala doma.

Zastavit pokles podpory ODS a získat zpět co nejvíce někdejších voličů se stalo hlavním úkolem nového předsedy strany Petra Fialy. Zpočátku se to zdálo nemožné. Po sněmovních volbách se ODS v průzkumech dál propadala a média spekulovala, že by příště nemusela překročit pětiprocentní hranici. Když se ale na modely různých agentur podíváme s odstupem či nadhledem, očistíme je od extrémních hodnot, ukáže se, že riziko propadu mezi mimoparlamentní strany hrozilo ODS opravdu jen krátce.

Konkurenční TOP 09 a STAN byly ovšem dlouhou dobu skoro dvakrát silnější. Jenže občanští demokraté měli jakousi skrytou, pro průzkumy těžko dostupnou zásobu potenciálních voličů, kteří jim sice nedali hlasy, ale úplně na ně nezapomněli. První signály, že by se cosi mohlo změnit, přišly s podzimem 2014, další krůček směrem vzhůru udělala ODS na jaře 2015. Od té doby se drží nad hranicí osmi procent. K této hodnotě se přibližovala také TOP 09, jenže z druhé strany; v prosinci 2015 – po odchodu Karla Schwarzenberga z funkce výkonného šéfa do pozice čestného předsedy – na onu hranici nakonec spadla. Lednový kongres ODS pak vyvolal větší aktivitu na sociálních sítích (45 tisíc příspěvků) než listopadový sněm TOP 09 (40 tisíc příspěvků) a první letošní modely naznačují, že zatímco ODS spíše posiluje, pokles TOP 09 pokračuje.

Daně a Zeman

Obě strany se liší v přístupu k personálnímu složení stranických špiček. Už nástup Petra Nečase měl symbolizovat novou ODS, očišťující se od kmotrů a pochybných praktik – což se nevydařilo. Když předsednictví přebíral Petr Fia­la, objevovala se spousta pochybností o jeho úspěchu. Teď má ODS nové celé vedení: z předsedy a pěti místopředsedů nebyl v roce 2013 ve funkci ani jeden. Strana vsadila na personální změnu, diskontinuitu s předchozí érou. To ji odlišuje od TOP 09, která naopak sází na kontinuitu nejen udržováním Karla Schwarzenberga „ve výkladní skříni“, ale i skladbou vedoucí šestice tvořené předsedou a místopředsedy, v níž jsou nováčky jen Markéta Adamová a Jitka Chalánková.

Další rozdíly mezi oběma stranami jsou patrné v názorech na Evropskou unii, euro a vše, co s tím souvisí. Tady si však musí vedení ODS dávat pozor, aby svými názory udrželo nejen tvrdé voličské jádro, ale získávalo i nové příznivce. Nebude to snadné, protože podle mnoha průzkumů v minulosti nebyli voliči ODS zdaleka tak euroskeptičtí jako oficiální stranická linie. Než přišla řecká dluhová krize, podporovalo například vstup Česka do eurozóny víc přívrženců ODS než voličů ČSSD – strana, jejíž vedení bylo kritické vůči evropské integraci, měla voliče vůči Evropě o dost smířlivější. I proto bylo pro mnohé z nich poměrně snadné přejít do táborů ANO a TOP 09, a teď by pro ně naopak mohlo být obtížné se vrátit, kdyby to ODS s kritikou Uunie přeháněla. Stojí za zmínku, že v novém vedení ODS chybí razantní kritik všeho bruselského Jan Zahradil. Kladu si otázku, zda by to mohlo přinést aspoň částečné sblížení postojů ODS a TOP 09 k evropské integraci – odpověď však nabídnout neumím.

Hledáme-li oblasti, na nichž by se ODS mohla profilovat jako mluvčí zájmů větších skupin občanů, spíš než v evropských tématech je najdeme v daních. Podle CVVM sice velká většina české veřejnosti podporuje progresivní zdanění příjmů, je tu však odhadem 2,4 milionu občanů, kteří s takovým uspořádáním nesouhlasí. O jejich podporu se může ODS prát svými návrhy na jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty a odstranění solidární daně. Musí však přesvědčivě vysvětlit, proč nové vedení bourá to, co kdysi staré společně s TOP 09 v Nečasově vládě budovalo a prosadilo. Odkazy na tehdejší krizi asi nebudou stačit, Fiala a jeho lidé si budou muset znovu posypat hlavu popelem a přiznat, že ODS šla v řízení státu určitou dobu jiným směrem, než by straně jejího zaměření slušelo. Ošidná je také aktuální kritika vlády za to, že nedělá reformy (naprostá většina Čechů si totiž žádné nepřeje) a přijímá nové zaměstnance, místo aby snižovala počty úředníků (většina Čechů se jako čert kříže bojí nezaměstnanosti i v době, kdy problémem začíná být nedostatek pracovníků).

Příležitostí by se mohlo stát hledání vyzývatele proti Miloši Zemanovi, který má vedle mnoha příznivců také nezanedbatelnou armádu odpůrců, možná až 2,5 milionu. Pokud občanští demokraté nepočítají s tím, že by prezident Zeman mohl po sněmovních volbách roku 2017 zvažovat pověření Petra Fialy sestavením vlády, nemuseli by si v prezidentské kampani brát servítky. Mohli by svoji razanci ukázat tam, kde by to s postoji jejich potenciálních voličů souznělo lépe než v paušálním boji s Bruselem nebo evropským sociálním státem.

Ale možná ještě zajímavější je otázka, jak na vývoj situace na české pravici zareaguje Miroslav Kalousek. I jeho odpůrci uznávají, že je dobrým stratégem a vyjednavačem. Zkusí Fialovu ODS porazit v přímém souboji při podzimních krajských a senátních volbách, nebo bude hledat cesty ke spojení pravice proti socialistům, babišovcům a Zemanovi, jak už to několikrát naznačil? A existuje vůbec cesta, jak mezi ODS a TOP 09 postavit mosty? Ani zde ne­umím nabídnout odpovědi, rozhodně ale bude zajímavé Kalouskovu reakci sledovat. Určitě přijde. •

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama