Na penzi

Post Image

Na penzi

Play icon
3 minuty

kresba Miroslav Kemel

„Patřím k nejpočetnějšímu ročníku za poslední desítky let, a až dosáhnu oficiálního penzijního věku, bude těch, kdo budou odvádět peníze na naše důchody, nejspíš o dost méně než dnes,“ píše se v editorialu Reportéra, který vychází v červnu 2023.

Jsem typ, který se snadno zamilovává. Ani ne tak do lidí, ale hlavně do míst. A když se mi někde líbí, hned si představuji, jak tam budu trávit důchod. Takhle jsem se už v myšlenkách odstěhoval na mnoho míst Šumavy, Krkonoš i Jizerských hor, na pacifické pobřeží Mexika, nejméně do deseti alpských destinací a nedávno taky mezi pyrenejské vrcholy do Andorry. Pak taky do bungalovu na ostrově Maui, mezi surfaře do australského Byron Bay, do opuštěné chaty v chilském národním parku Torres del Paine nebo na Manhattan. Dlouhodobě u mě ale jako důchodová destinace vedou katalánské pobřeží spolu s loukami nad Malou Úpou.

Moje žena se na většinu těch nápadů, kde bychom mohli trávit stáří, většinou dívá s chápavým úsměvem. Někdy se zeptá: a co si představuješ, že bys tam dělal? Popravdě, to ještě moc nevím. Líbilo by se mi psát dobré detektivky, protože je moc rád čtu. Potíž je, že jsem zatím nezkusil psát ani ty špatné. Ale třeba ještě časem přijdu na nějaký lepší nápad…

Někdy, když ráno vstávám, mívám pocit, že bych potřeboval odejít do důchodu hned druhý den. Většinou mi ale rychle dojde, že pro pobyt na penzi rozhodně nejsem – eufemisticky řečeno – přiměřeně kapitálově vybaven. A na to, že by mi s kteroukoli z mých vysněných destinací pomohl státní důchod, se asi vážně spolehnout nedá. Patřím k nejpočetnějšímu ročníku za poslední desítky let, a až dosáhnu oficiálního penzijního věku, bude těch, kdo budou odvádět peníze na naše důchody, nejspíš o dost méně než dnes.

A úpravy, které nyní představuje Fialův kabinet, rozhodně k růstu penzí nepovedou. Navíc asi nebudou poslední.

Dobrá zpráva je, že ani na prahu padesátky ještě není všechno ztraceno, jak píšeme ve velkém textu o proměně penzí v tomto vydání Reportéra. Samozřejmě že by bylo lepší investovat do zajištění na stáří už od pětadvaceti. Nicméně i čtyřicátníci a padesátníci pořád mohou alespoň něco stihnout.

Dal jsem si při psaní o důchodech předsevzetí, že na to budu systematicky myslet. I když při povolání, které jsem si vybral, zbude nakonec ze všech těch vysněných destinací nejspíš pobyt doma na Vinohradech. Ale co, špatné detektivky se určitě dají psát i v Riegrových sadech…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné červnové dny a příjemné čtení.

P. S.: Červencové číslo vyjde ještě před prázdninami, v pondělí 26. června.

Podpořte Reportér sdílením článku