Na vzduch a vodu. Jízda na konci světa

Energie získaná z větru se využívá k elektrolýze, která rozkládá vodu na vodík a kyslík. Vodík se pak smísí s CO2 získaným ze vzduchu a vzniká takzvaný e-metanol. Ten pak v dalším procesu prochází úpravou na e-palivo.

foto autor a archiv Porsche

Provincie Poslední naděje. Cesta na konec světa. V odlehlém koutu Jižní Ameriky vznikla továrna na nový druh paliva pro spalovací motory. Jakým způsobem se dá vytvořit „benzin z vody a vzduchu“? Jak se na takové palivo jezdí? Jde to až překvapivě hladce. Bude to ale stačit na masovou produkci?

Je to místo, kde se potkává Atlantik s Pacifikem. Místo, kde žije zřejmě více ovcí než lidí a farmáři mají stáda ochočených lam. Kde má skoro každý dům svou vlastní autobusovou zastávku a ty zastávky připomínají malé kapličky. A kde naopak bohatě zdobené pomníčky u silnic připomínají oběti nehod. Místo, kam je to odevšud pořádná dálka.

Ostatně i silnice, která nejjižnějším cípem Chile prochází, se jmenuje Ruta de Fin del Mundo. Cesta na konec světa.

Projíždí regionem Magallanes y Antártica na samotném jihu Chile. Místem, kde na prostoru téměř dvakrát větším, než má celé Česko, žije necelých sto sedmdesát tisíc lidí. A z toho zhruba sto třicet tisíc ve městě Punta Arenas (údaje z různých zdrojů se liší), které je centrem této oblasti. Na její zbytek připadá přibližně jeden člověk na tři čtvereční kilometry.

V tomto kraji není slunce úplně doma. Když je tu léto, teploty se v lepších dnech pohybují těsně nad deseti stupni. Docela často prší nebo aspoň mrholí.

A především hodně fouká. Opravdu hodně. V ulicích Punta Arenas jsou úseky, kde jsou kolem chodníků natažené řetězy. To aby se mohli lidé přidržovat při poryvech větru, jinak by se tam prý chodit nedalo.

Podpořte Reportér sdílením článku