Největší festival světa je v Milovicích. Rozpočet 100 milionů a pastva i pro oči

V šestnácti objevil taneční hudbu a zalíbila se mu natolik, že nechtěl jen navštěvovat večírky, ale také hrát. Pořídil si první vinyly a začal to zkoušet. „Tehdy mě samozřejmě nikdo neznal, takže jsem se dostal jen občas do malých pražských klubů, jako bývala Wakata nebo Punto Azul,“ popisuje své začátky za gramofony Zdeněk Souček alias DJ Suki. A proto, že neměl kde hrát, začal postupně nějaké taneční párty také sám organizovat, ta vůbec první byla v klubu Black Pes v pražských Klánovicích.

V té době bývala komunita příznivců taneční hudby relativně kompaktní, až později se rozdělila mezi jednotlivé žánry. „Poslouchali jsme všechno, jeden týden jsme šli na house party do Slovanského domu, druhý víkend třeba na Cibulku na techno, k tomu různé malé kluby. A všude jsem potkával stejné lidi,“ popisuje Zdeněk, jak vnímal taneční scénu ve druhé polovině devadesátých let. On sám si ten „svůj“ styl zanedlouho našel, oslovil ho drum’n’bass.

A oslovil ho tak důkladně, že teď, když je mu čtyřiačtyřicet, pořádá největší a nejznámější drum’n’bassový festival na světě s názvem Let It Roll. Na ten se pravidelně o prvním srpnovém víkendu sjíždějí desetitisíce návštěvníků ze všech koutů světa, a to i těch hodně vzdálených. Než se ovšem festival dostal do této pozice, bylo třeba ujít pořádný kus cesty.

 

 

Kořeny ve Mlejně

Po maturitě se Zdeněk Souček vydal na elektrotechnickou fakultu, kde strávil tři semestry. Jeho ročník byl jeden z posledních, kterého se týkala vojenská povinnost. Zdeněk si tehdy zvolil náhradní civilní službu, kterou vykonával na FAMU. „Během té civilky jsem pořádal první ročník Let It Rollu v klubu Mlejn. Povedlo se to, přišlo pět set návštěvníků, což jsem považoval za úspěch,“ vzpomíná na akci z roku 2002.

Po civilce ještě nastoupil na FAMU do pracovního poměru jako „ajťák“. Byly to jediné tři měsíce v jeho životě, kdy byl někde zaměstnán. „Po zkušební době jsem si řekl, že dobrý, ale že radši budu dělat v muzice a sám na sebe. A od té doby se už živím jenom hudbou,“ říká.

Pořádal různé akce, d’n’b party, ale třeba také reggae festivaly. Tou největší se ale jednoznačně stával festival, který začal v klubu Mlejn.

Let It Roll mu začal pomalu růst pod rukama. Ze Mlejna se přesunul do libeňského klubu Abaton, kde byla kapacita přes 1 500 návštěvníků. Po pár ročnících v Libni se pak konal v bývalých pražských továrních halách, například v Kolbence či Chiraně. A pak vyrazil ven…

 

Cesta do Milovic

První ročník pod širým nebem proběhl v roce 2008 ve Starých Ždánicích u Pardubic. Tam napoprvé dorazily téměř tři tisíce lidí, o rok později už to byly čtyři tisíce. „Celé se to vyvíjelo postupně. Samozřejmě že nikdy neexistoval nějaký plán udělat z toho největší festival svého žánru na světě. Vždycky jsem se jen snažil to každý rok o něco zlepšit,“ popisuje Zdeněk Souček.

Na ročníky 2013 a 2014 se Let It Roll (LIR) přesunul do Benešova a ve stejné době jej naplno objevili zahraniční návštěvníci. K popularitě ve světě zásadní měrou přispěl důraz na vizuální podobu festivalu. Na tu byl při LIR kladen důraz vždy, při přesunu do Benešova se ale na festivalu poprvé vybudovala obří designová scéna (stage), ze které dýdžejové hrají. „Když pak lidé viděli na fotkách a videích, jak to vypadá, chtěli být také u toho. To nás pořádně nakoplo,“ popisuje zakladatel Let It Rollu.

Druhé nakopnutí nejprve vypadalo spíš jako pořádný kopanec pod koleno. V roce 2015 měli pořadatelé ústně domluveno s benešovským radním pro kulturu, že mohou prodávat lístky na třídenní festival. A tak prodávali. Na zasedání rady města se ale tentýž člověk zasadil o to, že bylo vydáno povolení jen na dvoudenní akci. Takže se festival narychlo přesouval na letiště v Milovicích, obci, ze které si v minulosti udělala hlavní stan sovětská okupační armáda.

„Byl jsem tehdy hodně naštvanej, protože jsme řešili velký problém. Ale ve skutečnosti to byl skvělý krok kupředu. Po přesunu na milovické letiště přestal být festival limitován prostorem. A i díky dobré dostupnosti vyrostl podíl zahraničních návštěvníků nad polovinu. Po přesunu začalo období největšího růstu,“ ohlíží se Zdeněk Souček.

V letech 2020 a 2021 jej na dva roky ochromila covidová omezení, kdy se uskutečnily jen malinké verze festivalu v takové podobě, aby splňovaly tehdy platná omezení.

Loni se ale už zase Let It Roll rozjel a naplno oslavil dvacáté narozeniny.

 

Poslouchej očima

Na hudebním festivalu by měl být celkem logicky nejdůležitějším smyslem sluch. Nicméně jak se ukázalo, stejně podstatný je i zrak. „Chceme lidi na ty tři dny přenést do nějakého alternativního světa, který je jiný než ten, ve kterém běžně žijí. A celý ten alternativní svět spolu nějak vizuálně ladí,“ vysvětluje Zdeněk Souček.

Už deset let festival pokaždé buduje novou obří hlavní stage, která pracuje s motivem robotů. Je přibližně osmdesát metrů široká a dvacet metrů vysoká a je vidět na míle daleko. Vedle toho jsou na festivalu také vedlejší scény, nicméně i ty „menší“ stage jsou pořád obrovské.

Hlavní scéna je každý rok jiná, ty vedlejší se mění postupně, vždycky jedna nová v ročníku.

Na podobě scén festival dlouhodobě spolupracuje s designérem Martinem Káňou. Pro letošek se pořadatelé rozhodli vyzkoušet pro hlavní scénu spolupráci se specializovanou nizozemskou firmou a zdá se, že se zase posunou o kus dále.

 

Jak se dělá festival

Přestože samotný Let It Roll trvá jen tři dny – letos to bude od 3. do 5. srpna –, na jeho přípravě se pracuje celý rok. Jako první se řeší program, zejména domluva s největšími zahraničními jmény. A spolu s tím také pronájem prostoru a veškerá komunikace s veřejnou správou: letiště patří kraji, souhlas samozřejmě musí dát i obec. Od října se spouští předprodej a po celou dobu také marketing dalšího ročníku festivalu. „Při začátku předprodeje už většinou míváme domluvené headlinery (hlavní hvězdy – pozn. red.). Ale zároveň už je samotný festival taková značka, že si návštěvníci kupují vstupenky bez ohledu na konkrétní vystupující,“ vysvětluje jeho šéf.

Na jaře se pak program finalizuje i o domácí vystupující a doladí se do posledních detailů. „Většinu velkých světových drum’n’bassových jmen máme na festivalu skoro pokaždé a obměňujeme hlavně ty menší,“ popisuje Zdeněk dramaturgii akce. Všímá si, že se v jeho žánru po covidové pandemii objevila řada nových mladých hudebníků. Když byli zavření doma, věnovali se hudbě a teď jsou připraveni objevit se na scénách. Díky sociálním médiím může být start kariéry velmi rychlý.

Zkraje července se začíná stavět hlavní stage a o pár dnů později i zbytek areálu. To je činnost, na které se podílejí desítky lidí, v době samotného festivalu stoupne počet lidí, kteří na jeho chodu participují, hodně přes tisíc. A to nepočítáme účinkující.

A zhruba týden trvá, než se po skončení festivalu zase všechno rozebere a uklidí.

 

Bez rizika, bez špíny

Úklid a bezpečnost jsou samostatnými a speciálními kapitolami v pořádání festivalů. Doby, kdy se po festivalech válela na zemi souvislá vrstva rozšlapaných kelímků a dalšího všemožného bordelu, jsou naštěstí pryč. Přispělo k tomu zavedení omyvatelných a zálohovaných kelímků, což už je dnes naprostý standard. Ale jen u toho nelze zůstat, na festivalech se pracuje s tříděním odpadů, Let It Roll provozuje přímo vedle areálu i vlastní třídicí linku.

Ekologické aspekty festivalu jsou důležité pro jeho pořadatele, ale i pro návštěvníky. Dnešní mladá festivalová generace tyto záležitosti řeší mnohem více než jejich rodiče před dvaceti či třiceti lety. Na letošním festivalu tak například nebudou žádné chemické toalety, ale pouze klasické splachovací.

Ještě větší důraz se klade na bezpečnost. Největším rizikem pro hladký průběh festivalu může být počasí. Let It Roll měl dlouhé roky štěstí, protože nikdy nezapršelo. V posledních dvou ročnících ale museli areál festivalu evakuovat. Zdeněk Souček říká, že rozhodnutí bylo jasné. „Naše stage jsou vysoké dvacet metrů, a kdyby z toho něco uletělo, může to mít velké následky. Proto v případě rizikového počasí raději vyhlásíme evakuaci,“ říká. Pro takové případy existují přesné manuály a instrukce, jak postupovat. Včetně toho, že každý stage manager má u sebe nahrávku s pokyny pro návštěvníky v češtině i angličtině, kterou v případě potřeby pustí do reproduktorů. Pořadatelé neustále sledují počasí, a jakmile se objeví nějaké riziko, zvýší ostražitost a znovu prověřují systémy případné evakuace.

 

Samostatní dýdžejové

Rozpočet jednoho ročníku Let It Rollu činí zhruba sto milionů korun. Největší část výdajů připadá na samotnou produkci festivalu, včetně designu a stavby jednotlivých stagí, na ty padnou nižší desítky milionů.

Ve srovnání s „kapelovými festivaly“, jakými jsou třeba Colours of Ostrava nebo Metronome, nemusí jít u LIR tolik peněz na interprety. „U nás je to deset až patnáct procent celkového rozpočtu, o to více ale investujeme do té vizuální stránky,“ popisuje Zdeněk. Důvod je pochopitelný, dýdžejové vystupující na Let It Rollu hrají většinou sami. Občas mají ještě někoho jako doprovod. Přicestují, organizátoři jim zajistí ubytování, odehrají své vystoupení, za které dostali zaplaceno, a je hotovo.

Nedoprovázejí je žádné kamiony s technikou ani autobusy s desítkami lidí obslužného personálu, jak je tomu u velkých rockových kapel. To samozřejmě u dýdžejů náklady na vystoupení dramaticky zlevní.

 

Návštěvník je král

Hlavní příjmy festivalu pocházejí především ze vstupenek, dále pak z jídla a pití, které se na akci prodají, a z dalších doplňkových služeb, například z pronájmu předem postavených stanů. Let It Roll má i komerční partnery festivalu, jejich přítomnost je ale uměřená. „

Protože je pro nás důležitá celková podoba festivalu, potřebujeme tomu přizpůsobit i prezentace partnerů. Náš festival nebude připomínat jednu velkou reklamní plochu, jak to někdy bývá jinde,“ zdůrazňuje Zdeněk Souček. Jistou výhodu má i v tom, že na partnerech není festival finančně závislý a mohl by existovat i bez nich. „To je podle mě základ zdravého festivalu, aby stál na zájmu fanoušků,“ doplňuje.

Pohodlí a přání svých návštěvníků berou organizátoři velmi vážně. Vidí, že očekávání a nároky v průběhu času rostou, lidé jsou ochotní utrácet své peníze, ale chtějí za ně dobré služby a příjemný zážitek.

„Když se objevila výtka, že se dlouho čekalo na sprchy, přidali jsme další. Po loňském ročníku jsme zase slýchali, že byly moc daleko od sebe nádoby na odpad. Letos jich bude víc a budou blíž,“ popisuje Zdeněk.

Rostoucí míra pohodlí se ukazuje také v proměně přepravy návštěvníků na festival, kdy ti zahraniční většinou přilétají, namísto toho, aby se trmáceli dálkovými autobusy, případně volí příjezd vlastním autem. Neustále roste také zájem o ubytování v glampingových stanech, což jsou luxusní jurty pro čtyři až pět lidí.

 

Naučit se a nabídnout

Právě festivalový glamping neboli luxusní kempování dobře ukazuje na to, jak Zdeněk Souček přistupuje k festivalovému byznysu. Jednak své firmy postavil tak, aby se o každý projekt staraly přesně definované týmy, které dovedou fungovat nezávisle na majiteli. Nastálo v nich pracuje po celý rok asi třicet lidí.

Paleta aktivit je poměrně široká: pořádají dva další festivaly – rapový Frontline a také multižánrový Imagination. Provozují pražský klub Storm. Pod značkou LIR funguje řada navázaných projektů: zimní festival v Praze, projekt Let It Roll On Tour, který zahrnuje akce v Česku i v cizině, od Kanárských ostrovů přes Nizozemsko až po Londýn. Tam letos vyprodali známý prostor Printworks, kam přišlo šest tisíc lidí.

A když se otevře nějaká zajímavá příležitost v oboru, Zdeněk Souček se svým týmem se do ní pustí. Čímž se vracíme k onomu glampingu a festivalovým jurtám. Když zjistil, jaký je o ně zájem, založil firmu, která je staví nejen na LIR, ale i na řadě dalších festivalů, zejména v okolních zemích. A poptávka po nich rok od roku roste.

Podobně teď nedávno založil firmu, která se věnuje tomu, že festivalům zajišťuje rozvod vody a následné odpadní hospodaření. Úspěšně se s tím chytil zejména u rakouských či německých festivalů.

Zjednodušeně lze říct, že když se Zdeněk a jeho lidé něco na vlastních akcích dobře naučí, přemýšlejí o tom, zda by to nemohli nabídnout jako službu i ostatním pořadatelům.

 

Přes oceán

V minulosti se pustili také do odnoží Let It Rollu v sousedních zemích, udělali slovenskou či polskou edici festivalu. Pak si ale řekli, že Let It Roll má být v Evropě jen jeden a na ten mají všichni přijet.

A oni jezdí a zdaleka ne pouze z Evropy. Milovický festival je například velmi populární na Novém Zélandu, odkud každý rok dorazí několik set lidí. Ano, z Nového Zélandu přes půl světa. Zdeněk Souček říká, že sám přesně neví, proč má LIR tolik příznivců zrovna tam, ale že ho to samozřejmě těší.

Proto se Nový Zéland či Austrálie objevují v úvahách jako možné místo dalšího festivalu. Aktuálnější jsou ale nyní úvahy, zda by bylo možné vytvořit festival v Americe. Aby se to mohlo podařit, musejí čeští pořadatelé najít vhodné partnery na americké scéně, zatím sondují terén.

Jak to dopadne s případným rozkročením přes oceány, se ještě uvidí. Naopak jisté je, že už letos desátého července začne na milovickém letišti vyrůstat další obří scéna pro Let It Roll. A až se na konci prvního srpnového víkendu zavřou festivalové brány, bude čas pomalu chystat ročník 2024.