Článek

Jsme on-line, tedy šílíme

09 / 11 / 2014

Taky se vám zdá, že máte poslední dobou problém se soustředěním? Od práce vás odvádějí zprávy na chytrém telefonu? Pořád chodíte na Facebook nebo Twitter? Nestíháte odpovědět na e-mail? Nejste sami, lidská komunikace se poslední dvě dekády zásadním způsobem mění a s přetlakem digitálních informací se potýkají mnozí.  

Taky se vám zdá, že máte poslední dobou problém se soustředěním? Od práce vás odvádějí zprávy na chytrém telefonu? Pořád chodíte na Facebook nebo Twitter? Nestíháte odpovědět na e-mail? Nejste sami, lidská komunikace se poslední dvě dekády zásadním způsobem mění a s přetlakem digitálních informací se potýkají mnozí.  

Taky se vám zdá, že máte poslední dobou problém se soustředěním? Od práce vás odvádějí zprávy na chytrém telefonu? Pořád chodíte na Facebook nebo Twitter? Nestíháte odpovědět na e-mail? Nejste sami, lidská komunikace se poslední dvě dekády zásadním způsobem mění a s přetlakem digitálních informací se potýkají mnozí.  

Kde je ten počítač, potřebuji zaplatit za lampu na e-shopu. Probouzím laptop, startuji prohlížeč. V levém horním rohu vyroluje Twitter nové zprávy. Automaticky klikám a okno prohlížeče se plní obsahem. Fakt zajímavý text, uložím ho na později. Vlastně už mám ve své schránce na Pocket čtyři texty k článku, na to jsem úplně zapomněl. Pink! Přichází pracovní e-mail. „Dnes má narozeniny Anička,“ zachytím mezitím oznámení z Facebooku. V kapse mi zabrní zpráva z Viberu od kamaráda, vytahuji telefon. Odpovídám na Viber, kontroluji Facebook Feed, dneska je docela hezky. Zpět k počítači. Kalendář žádá o potvrzení schůzky. Potvrzuji. Co jsem to jenom chtěl? Zaplatils tu lampu? ptá se žena. Ehm, ještě ne, nestíhám, mám toho strašně moc.

Taková normální situace, kterou zažívají nejen Češi, ale obecně občané rozvinutého světa. Razantně rychlý vývoj digitálních technologií, které již přepsaly řadu odvětví − hudbou a filmem počínaje, zpravodajstvím nebo způsobem volání taxíku konče. V obecné rovině naplno transformují způsob, kterým spolu komunikujeme. Ať už se jedná o komunikaci pracovní, či soukromou, důležitou, či povrchní, nebo dokonce komunikaci zcela intimní.

S náhradou dopisu e-mailem se dodnes nevyrovnala jen hrstka skalních romantiků − výhody této proměny v komunikaci jsou zřejmé pro většinu z nás; e-mail nám umožnil precizně formulovat sdělení (můžeme mazat, přepisovat, upravovat), zároveň však cestu informace zkrátil na vteřiny. Pak ale přišly služby instant messenger typu Viber nebo WhatsApp umožňující snadno on-line komunikovat přes chytrý mobil, tablet nebo počítač. Facebook se mezitím vlámal do životů drtivé většiny včetně těch, kteří si zpočátku zakládali na onom „ne, já na Facebooku nejsem. To já fakt nemusím“. A přicházejí další komunikační služby: třeba Vine, který umožňuje posílat několikavteřinová videa, nebo Snapchat, jímž lze posílat zprávy, které zmizí v horizontu 1 až 10 vteřin. Nesmysl − říkáte si? Právě poslední zmíněná a nejbizarněji znějící forma komunikace je třetí nejoblíbenější sociální aplikace takzvaných millenials, tedy generace lidí narozených na přelomu století. Oblíbenější mezi omladinou, pro niž je svět závislý pouze na pevných telefonních linkách dávnou minulostí, je jen Facebook a Instagram.

Stíhat obsluhu takového arzenálu zkratkovitých komunikátorů samo o sobě zmenšuje čas na normální „nedigitální“ komunikaci − přirozeně, pokud se té digitální chceme účastnit. Mnohdy však nejde o zcela svobodné rozhodování. Vzhledem k tomu, jak masově je v civilizovaném světě rozšířen Facebook, a vzhledem k tomu, jak nesmlouvavě zabírá místo tradiční SMS, je oprávněné počítat tuto sociální síť mezi nejdůležitější komunikační kanály, jako je e-mail nebo telefon. Navíc je zdarma a většina těch, kteří jej využívají, tak činí pomocí svého telefonu. Šance zachytit hledaného příjemce vzkazu na Facebooku je stejná, leckdy dokonce vyšší než posláním SMS nebo zavoláním. Většina jeho uživatelů komunikuje i v situacích, kdy by zvednout telefon bylo nemístné.

Trendy na poli sociálních sítí se přirozeně mohou dramaticky změnit. I mocný Facebook může během několika málo měsíců ztratit svoji výjimečnou pozici, protože jeho existence je postavena na jeho uživatelích, na jejich komunikaci, jejich emocích, ale samozřejmě také na jejich počtu. Hlavně kvůli množství lidí, kteří již na Facebooku jsou, se to zatím nikomu nepodařilo: řeč je o konkurenčních pokusech o alternativní sociální síť jako Diaspora nebo Ello. To však není podstatné − zajímavé je uvědomit si, že na rozdíl od změn technologie a obchodního modelu, které se odehrávaly ve filmovém a hudebním průmyslu ve dvacátém století,  míří nynější vývoj v komunikaci přímo do našeho nitra. Ovlivňuje to, jakým způsobem vnímáme sami sebe; jak nás vnímají ti, na kterých nám záleží hodně, i ti, na kterých nám záleží méně, dokonce i ti, které neznáme, protože lehkost, s níž dnes spolu můžeme komunikovat (myšleno všichni s přístupem k internetu), nebyla nikdy v historii větší. Právě tato snadnost a zkratkovitost komunikace může zásadním způsobem ovlivnit i to, jak jsme schopni se soustředit, jak přínosná pro nás komunikace je a jak nás obohacuje, nebo naopak. Ještě jednou stojí za to podtrhnout, že komunikace a získávání informací jsou jedněmi ze základních stavebních kamenů společnosti a lidského života obecně.

 

Znepokojivá pornografie

Na to, jak přesně informační přetlak v on-line digitálním světě ovlivňuje naši psychiku a komunikaci, dnes ještě neexistují žádné ucelené studie. Dopady změn komunikačních kanálů na společnost lze logicky zkoumat až z mnohem větší perspektivy. Jako jisté vodítko pro představu, jak technologická evoluce může ovlivňovat naši mysl, poslouží související fenomén dnešní doby – pornografie dostupná on-line.

Sex a intimita jsou jedny z nejinstinktivnějších forem komunikace, pomocí které spolu lidé „komunikují“. Přestože porno se v soukromí začalo sledovat již v padesátých letech, kdy to umožnil vývoj audiovizuálních technologií, byly lechtivé filmy relativně obtížně dostupné. I přes následné masové rozšíření videa na kazetách VHS a později na DVD bylo nutné si pro „obsah pro dospělé“ zajít do speciálního oddělení videopůjčovny nebo si ho nechat poslat poštou. Opravdovou revoluci v dosažitelnosti porna však bez debaty způsobil vysokorychlostní internet, který přístup k nekonečným knihovnám nespočtu kategorií zkrátil na několik kliknutí myší. A právě v ten moment se porno stalo problémem.

Strhujícím způsobem to ve své přednášce The great porn experiment na konferenci TEDx Glasgow v roce 2012 demonstroval psycholog Gary Wilson. Ten publiku popsal výsledky svých studií zaměřených na náctileté konzumenty on-line porna, které též publikuje na svém webu www.yourbrainonporn.com. Jak se přiznal, ona supersnadná dosažitelnost porna komplikuje i jeho výzkum, protože ve skupině chlapců kolem třinácti let je téměř nemožné najít někoho, kdo porno na internetu nesleduje, chybí tedy kontrolní skupina pro porovnání efektů na chlapecký mozek. „Je to, jako byste se ryby ptali, co si myslí o vodě,“ uvedl Wilson.

Z jeho poznatků vyplývá, že na rozdíl od předchozích generací jsou dnešní chlapci vystaveni drtivé síle hyperstimulace: ta má za následek poruchy soustředění, problémy se sexuální výdrží, sociální úzkost, podrážděnost a neschopnost přestat porno sledovat − a potíže s erekcí při skutečném sexuálním styku.

V přirozeném prostředí se muž zaměřuje na neznámé potenciální sexuální partnery, pud jim říká, že v jejich teritoriu je nová samička, což zvyšuje jejich vzrušení. Pokud však každý den čekají na uživatele internetu-teenagera stovky nových, atraktivních samiček, mozek na tuto hyperstimulaci reaguje vytvořením závislosti. Dopaminové bomby, které dopadají na jeho mozek, zkracují čas k dosažení uspokojení. V reálném světě s jednou samičkou se tato doba pohybuje v průměru kolem patnácti minut. V případě internetového porna jsou to necelé dvě minuty. Vzhledem k tomu, že porno je specifický typ obsahu tvořený primárně pro muže, si při ohromně velké nabídce zvykají dnešní mladíci na podobu intimity, která má s tou reálnou pramálo společného. „Dnešní mladí gentlemani poznají za týden více přitažlivých samiček, než měli jejich dědové možnost poznat během několika životů,“ řekl Wilson.

Podobně je tomu s jinými informacemi, kterých dnes máme v porovnání se svými dědy k dispozici neskonale více. Ne že by hrozilo, že se český konzument zpravodajství zamiluje do kvalitního obsahu zdejší produkce natolik, že si nedá pokoj, dokud nezhltne kompletní denní nášup kupříkladu iDnes.cz nebo Novinek.cz.: nabídka nového obsahu nebo zpráv ze sociální sítě dostupných jen na jedno kliknutí se však situaci s totálně dostupným internetovým pornem blíží. Odpadá sice aspekt pudu, ale na lidský mozek dopadá časová tíseň. Zapojit se do diskuse přátel, která probíhala na Facebooku včera, je jako číst si včerejší noviny (ne-li ještě horší) – realita se prostě posunuje jinam.

Již zmíněný Wilson potvrzuje, že většina studií, které v dnešní době zkoumají lidský mozek, míří směrem k internetu, který se pomalu zabydluje mezi takovými zdroji závislosti, jakými jsou drogy, videohry nebo právě on-line pornografie. Fenomén internetového porna se kvůli dnes již prokázaným dopadům na vývoj mozku dětí těší relativní pozornosti veřejnosti i vědecké obce; ohledně on-line komunikace, nebo chcete-li formě nakládání s informacemi, se toho ještě příliš neví. Na sociálních sítích i v médiích se kromě výzev typu „řekněte ne pornu“ občas objevují i kampaně „buďte spolu, odložte svůj telefon“. Avšak na rozdíl od porna, u kterého vysazení může přinést relativně rychlou nápravu stavu, kampaně odložte svůj telefon zatím vyznívají spíše pateticky a jsou bez účinku. Vysazení internetového porna, hlavně u starších konzumentů, které vysokorychlostní internet „postihl“ s již vyvinutějším mozkem, je náprava rychlejší, u mladších trvá déle. Krotit se v používání telefonu zůstává o poznání komplikovanější. Současný chytrý telefon do sebe koncentruje bezpočet zařízení soukromého i zábavního charakteru, je to ale také nepostradatelný pracovní nástroj, který u sebe nosíme neustále. Tedy pokud se již nesnažíme abstinovat.

Pryč jsou doby, kdy zaměstnanci slavili, že jim zaměstnavatel poskytl služební smartphone. Dnes je jim už jasné, že lesklá placka, na které mohou sice sledovat dění na Facebooku neustále, umožňuje také neustálou kontrolu jejich nadřízenými, kteří je mohou kdykoli zastihnout s pracovním e-mailem, prezentací nebo dotazem. Přirozeně nikde není psáno, že musíte odpovídat hned, záleží jen na tom, kolik neodpovězení vás ještě dělí od propuštění.

 

K pesimismu

Vystřízlivění z nekonečného potenciálu komunikace ve virtuálních světech pomocí nových zařízení zažila i americká psycholožka Sherry Turkleová, autorka knih Life on the Screen a Alone Together. V první knize z roku 1997, tehdy ještě jako profesorka prestižního MIT, popsala potenciál virtuálních světů, ve kterých se podle ní můžeme naučit přemýšlet a konat způsobem, jaký pak můžeme využít i v reálném životě. Tu dobu dnes ona sama popisuje jako plnou optimismu a zkoumání nových možností. Alone Together vyšlo v roce 2011 a optimismus a nadšení vystřídaly spíše obavy o to, co s námi konkrétně chytré telefony udělaly. „Malá zařízení, která nosíme v kapse, jsou tak psychologicky silná, že nemění jen způsob, jak věci děláme − mění doslova to, kým jsme,“ uvedla Turkleová ve své přednášce z roku 2012.

Ochladnutí jejího nadšení není ideologické, vychází primárně ze stovek terapeutických rozhovorů s mladistvými, které shromáždila během svého výzkumu psychoanalýzy a lidské interakce s technologií. Turkleová nevyzývá k odložení telefonu, ale nabádá k dostatečnému zamyšlení nad způsobem jeho využití, a hlavně k zachování funkční osobní komunikace. Rizika fenoménu vždy připojen, „always connected“, popisuje zejména v pomíjivém efektu, který hlavně sociální sítě v uživatelích probouzejí − tedy, že nejsou sami. „Učte své děti vážit si samoty a nezahánět ji neustálým kontaktem přes síť. Protože jinak brzy poznají, co to znamená, být opravdu sám,“ uvádí Turkleová a jako matka též vyzývá: „Dobuďte zpět svou kuchyň a prohlaste ji za místo pro přirozenou komunikaci v rodině.“

A kuchyň není jediné místo, o které se brzy povedou bitvy za návrat k přirozené komunikaci. S jakým úspěchem, je přirozeně otázka, malé bitvy se však už rozhořely. Například ve sdílených místnostech několika hostelů v drážďanském Neustadtu se již dnes setkáme s cedulkami „Toto je sdílená místnost, určená k setkávání. Prosíme, nepoužívejte zde telefony, tablety a osobní počítače“. Tyto možná až trochu invazivní pokusy o návrat k reálné komunikaci jsou vidět stále častěji. Závislost na technologii je též stále častějším tématem uměleckých projektů. Že je neustálé žonglování s chytrým telefonem celkem komické a všudypřítomné, to si za cíl svého projektu vzali třeba newyorští NoPhone Team. Ti na crowdfungingovém serveru Kickstarter požádali veřejnost o pět tisíc dolarů, které jim umožní uskutečnit nápad jménem NoPhone. Jde o plastovou maketu chytrého telefonu, která uspokojí veškeré návyky neustále osahávat a vytahovat z kapsy uživatelovu „bránu do světa přátel“. Nepohltí ale jeho pozornost jako opravdový telefon, protože jde jen o kus plastu. Jak uvádějí autoři na produktových stránkách NoPhone, je možné jej doplnit reflexní samolepkou na displej, pomocí které pak bude možné pořizovat nefalšované selfies a sdílet je s lidmi, kteří zrovna stojí za vámi. NoPhone je bezpečný i pro celebrity, jejichž selfies se nemohou zmocnit hackeři, pokud se zrovna nenacházejí někde kolem. Finance na projekt, který autoři uvedli jako „dotykovou alternativu bez technologie, která vám umožní zůstat v kontaktu s reálným světem“, již překonaly požadovanou hranici pěti tisíc dolarů a v době psaní tohoto článku autoři vybrali přes 6 100 dolarů.

Nové návyky a zlozvyky, které jsme si v souvislosti s používáním chytrých telefonů a sociálních sítí osvojili, přirozeně bedlivě sledují i lidé v marketingu, producenti obsahu a samotný Facebook, aby na nich dokázali vydělat co nejvíce peněz. Jejich studie jsou však logicky zaměřené na podtržení byznysového potenciálu, nikoli na zkoumání negativních dopadů na uživatele. Například studie Always Connected od analytiků z globální analytické a poradenské společnosti IDC a sponzorovaná (jaká náhoda) Facebookem se zaměřila na 7,5 tisíce amerických uživatelů chytrých telefonů ve věku 18−44 let. Výsledky mimo jiné prokázaly, že 84 procent z nich využívá telefon pro posílání zpráv, e-mailů a komunikaci na sociálních sítích oproti pouhým šestnácti procentům těch, kteří telefonují. Čtyři z pěti účastníků této studie kontrolují status na svém telefonu během patnácti minut po probuzení. Oproti varování výše zmíněné psycholožky Turkleové hýří studie IDC optimismem ohledně propojování přátel a rodiny. Celých 61 procent zkoumaných uživatelů chytrých telefonů uvádí, že jim Facebook umožňuje být spolu se svými přáteli, partnerem a rodiči. Neustálému kontrolování statusu (studie pro to používá krásný pojem „snacking“, tedy zobání nebo svačení) se věnuje 77 procent respondentů – studie samozřejmě tento fakt nekritizuje.

Známá věta slavného mediálního teoretika Marshalla McLuhana, že „Medium is the Message“, tedy že samo médium je poselství, tak po padesáti letech dostává ještě větší platnost než kdykoliv předtím. Pokud již před lety bylo zřejmé, že rádio nebo televize ovlivňují nebo, chcete-li, pomáhají formovat samotné sdělení, dnešní komunikační kanály v podobě internetu, sociálních sítí a instantních messengerů sdělení přímo formují. Vlastně neformují jen sdělení, ale mění také jeho odesilatele a příjemce.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat