Český (ne)volič: Iluze Nečasova uklouznutí

Jak moc zatěžuje soud, v němž hraje roli Petr Nečas, respektive jeho žena, pověst ODS u veřejnosti? Ne zas tak moc, i když to pro stranu není zrovna dobrá zpráva. Jak ODS, tak sám Petr Nečas totiž byli v politické krizi už dlouho. Ve svém pravidelném seriálu o tom píše přední český odborník na výzkumy veřejného mínění.

Ta strana nikdy nebyla tak silná, jak si mnozí mysleli. ODS porazila svého hlavního ideového protivníka, sociální demokracii, od vzniku samostatné České republiky pouze dvakrát – a to ještě nijak zvlášť výrazně: v roce 1996 o 3,2 procentního bodu, o 10 let později o zhruba 3 body. Prohrála čtyřikrát; kromě předčasných voleb 2013, které ještě máme v živé paměti, odešla poražena nejvýrazněji v souboji Václava Klause s Vladimírem Špidlou roku 2002 (o 5,7 bodu). Petr Nečas v čele ODS parlamentní volby nikdy nevyhrál, těsně podlehl Paroubkově sociální demokracii.

Také se samotným Petrem Nečasem to nebylo tak hvězdné, jak se možná někteří příznivci někdejší hlavní vládní strany domnívají. Je pravda, že už coby místopředseda Topolánkovy vlády měl, alespoň podle opakovaných průzkumů STEM, o poznání lepší image než drsný a kontroverzní premiér. Na oba měla tehdy příznivý názor zhruba třetina veřejnosti, Petr Nečas byl však vždy o kousek vpředu. Když se pak stal lídrem kandidátky ODS, jeho popularita raketově narostla.

V době parlamentních voleb 2010 ho příznivě hodnotila většina všech občanů (54 procent) a s touto výbavou byl v červnu zvolen předsedou ODS a vzápětí jmenován premiérem (i když, jak už bylo řečeno, jím vedená strana volby nevyhrála).

Jenže přízeň veřejnosti si Nečas neudržel dlouho. Jeho vláda, která bojovala s hospodářskou krizí především prostřednictvím restriktivní politiky, postupně ztrácela důvěru. A jeho samotného pozitivně hodnotilo čím dál tím méně lidí. Počátkem roku 2012 na něj měla příznivý názor méně než třetina občanů a od té doby se pro něj stala hranice 30 procent důvěry nedostupnou. Pro ilustraci: vyšší důvěře veřejnosti se těšila jeho stranická kolegyně Miroslava Němcová, která nebyla přímo spojována s nepopulárními kroky Nečasovy vlády. Její obliba sice také klesala, ale až do odhalení kauzy premiéra a jeho (tehdy ještě) přítelkyně Jany Nagyové v červnu 2013 se stále pohybovala kolem čtyřicetiprocentní hranice. Pak slábla dál, Němcová jako nouzový lídr kandidátky ODS nebyla schopna zajistit obrat v názorech na sebe ani na stranu jako takovou; výsledek předčasných voleb v říjnu 2013 tomu odpovídal.

Stáří a stín

K dost podstatné proměně došlo také v profilu příznivců ODS. Za všechny nuance, které nabízejí volební průzkumy ppm factum research, stojí za povšimnutí měnící se teritoriální a věková struktura příznivců ODS.

V prvním čtvrtletí roku 2010, tedy před volbami do Poslanecké sněmovny, tvořili Pražané 13,4 procenta voličstva ODS, obyvatelé ostatních českých krajů necelou polovinu (49,1 procenta) a Moravané spolu se Slezany více než třetinu (37,5 procenta).

Před vypuknutím Nečasova skandálu bylo příznivců víc v celých Čechách; na Moravě a ve Slezsku už šlo jen o 30,8 procenta.

A letošní jaro zastihlo ODS v pozici strany, která má podporu hlavně v českých krajích mimo Prahu (62‚2 procenta všech příznivců ODS), zatímco z Prahy pochází jen desetina (10,7 procenta) a z Moravy a Slezska jen čtvrtina jejích přívrženců (27,2 procenta).

A co je možná horší, ODS ubývají mladí příznivci ve věku do 29 let (za pět let jejich podíl v elektorátu ODS poklesl z 23,4 na 10,7 procenta) a přibývají jen ti ve věku 60 a více let (nárůst z 13,3 na 22,1 procenta).

Pravda, také TOP 09 a Starostům ubývá mladých voličů, v případě tohoto uskupení však roste podpora mezi mladou střední generací ve věku 30–44 let, která je z hlediska formování budoucího volebního potenciálu přece jen perspektivnější.

Můžeme se ptát, proč obrat nepřineslo ani působení Petra Fialy ve funkci předsedy strany. Odpověď, zdá se mi, tkví v tom, že je málo známý, málo výrazný a jeho hodnocení ze strany veřejnosti je sice stabilní, jenže na nízké úrovni.

Sotva ho STEM zařadil mezi zkoumané osobnosti, hodnotila ho pozitivně pětina Čechů – tak to ovšem zůstalo i po Nečasově pádu, po prohraných volbách a po veškeré snaze o očištění a změnu obrazu strany, kterou nelze Petru Fialovi upřít. Celou tu dobu ho příznivě hodnotí 19 až 23 procent občanů a zdá se, že výkyvy od průměru jsou spíše důsledkem náhodného kolísání než odrazem Fialových kroků v reálné politice.

Aktuální volební modely pro ODS se na první pohled dost liší, vezmeme-li však v úvahu statistickou výběrovou chybu jednotlivých průzkumů a podíváme se na data výzkumných agentur jako na celek, dostaneme poměrně konzistentní, pro ODS ne zvlášť příznivý obraz. Její volební výsledek by se měl dlouhodobě pohybovat někde mezi pěti a devíti procenty, byť překročení pětiprocentní hranice se zdá „zaručené“. Poslední data dávají šanci na mírné zlepšení, březnové a dubnové volební modely se pohybují v rozmezí 6,3 až 9,0 procent.

Proti situaci před známou razií na Úřadu vlády je to výsledek mizerný, v květnu 2013 připisovaly agentury ODS ve svých modelech 11,8 až 18,5 procenta. Nicméně ani to by zdaleka nestačilo na ČSSD, jíž agentury v té době naměřily nejméně 24,9 procenta (a SANEP dokonce neuvěřitelných 37,0 procent). Jinými slovy – k historicky nejvyšší porážce ODS od ČSSD se schylovalo ještě před rezignací Petra Nečase, hrubým odhadem mohlo jít o nějakých 10 procentních bodů rozdílu.  A to se v první půli roku 2013 ještě ANO v průzkumech krčilo někde na hranici 2 procent; nakonec ve volbách přitáhlo i část někdejších voličů ODS.

Uklouznutí premiéra Nečase tedy nebylo a není hlavní příčinou problémů, do nichž se ODS dostala. Tento případ jen urychlil pád z pozice špičky české pravice, který začal nejpozději vstupem TOP 09 na politickou scénu a pokračoval po dobu neoblíbené pravicové vlády, jež v boji s ekonomickou recesí nedokázala přesvědčit veřejnost o správnosti své cesty. Pro Petra Nečase to není omluva, snad jen malé ulehčení. A pro Petra Fialu velké varování: na cestě zpátky na výsluní bude ODS muset překročit víc než Nečasův stín. •

Autor je analytik, vede firmu Herzmann, s. r. o., zabývající se marketingovým poradenstvím a veřejným míněním.