Kmentova kniha o Babišovi. Přečtěte si ukázku

Proč Jaroslav Kmenta nazval svou knihu Boss Babiš? „Babiš není klasický gangster, je to novodobý bílý límeček. Proto jsem ho také zařadil do knižní řady mapující český polosvět,“ uvedl Kmenta a dodal: „On se často ocitá na rozhraní dobrého světa a takzvaného polosvěta. Ať se snaží vypadat jako ctihodný politik či byznysmen, v mých očích bude navždy zapsán jako jistý druh kmotra. Jeho praktiky v byznysu a chování v politice tomu odpovídají.“

Novinář vydal již dříve sérii knih o šéfech podsvětí Františku Mrázkovi a Radovanu Krejčířovi. Ty nesly název Kmotr Mrázek a Padrino Krejčíř. Na motivy obou sérií byly natočeny celovečerní filmy Příběh kmotra a Gangster KA. Na dotaz, zda očekává zfilmování i své nejnovější knihy, Kmenta uvedl: „Nepředpokládám, že tu nějaký filmař bude mít odvahu do toho jít.“

Proč vyprávění o Babišovi nezařadil Kmenta spíše do série o „všehoschopných politicích“, když v roce 2011 napsal politický thriller „Všehoschopní – Superguru Bárta“ o podnikatelské straně Víta Bárty Věci veřejné? „I o tom jsem chvíli uvažoval. Přemýšlel jsem, že bych knihu nazval třeba Hyperguru Babiš. Ale nakonec převážily argumenty pro Bosse. On se jako šéf šéfů v tom kmotrovském slova smyslu chová. Takový on prostě je,“ řekl Kmenta.

Kniha vyšla na třech nosičích, jako e-knihu si ji můžete stáhnout u vybraných prodejců Wooky, Palmknihy a Kosmas. Na pultech knihkupectví je od 12. října 2017.  Audiokniha je ke stažení na serveru Audiotéka.cz. 

„Není to Krakatice plná odposlechů. Tahle publikace je cenná v něčem jiném. Můžete si přečíst vše důležité o Babišovi na jednom místě jako ucelený příběh. Podle reakcí mých kolegů, kteří knihu četli, přináší publikace i tak celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, ale její největší síla tkví v její autenticitě a syrovosti. Já k tomu dodávám, že je určena hlavně pro lidi, kteří dosud snad váhali nad tím, jaký obrázek si o Babišovi utvořit. Je to mrazivý příběh o naivitě mnoha lidí, kteří se nechali zviklat či – lépe řečeno – opít Babišovou koblihou,“ uvedl Kmenta.

V knize jsou otisknuty tři celé reportáže z časopisu Reportér. „Ty považuji za zlomové co do hloubky zpracování a pochopení důležitých etap tajného života Andreje Babiše. Jde o jeho vztahy s ČSSD, o jeho klientelismus a o jeho problematické zbohatnutí,“ řekl Kmenta a dodal: „Ale kniha má 352 stran, takže od reportáží z Reportéra se jen odpichuji a rozebírám, co bylo před nimi a po nich. Je to příběh, který píšu ze svého novinářského úhlu. Je to můj pohled na něj, a také na zákulisí novinařiny, byznysu a politiky. Je to příběh o tom, co tu už nadělal jeden všehoschopný oligarcha.“

Ukázka z knihy Boss Babiš

Já jsem se osobně seznámil s Babišem někdy v srpnu 2005. Bylo to právě kvůli aféře Unipetrol. Rozplétal jsem, kdo je kdo a k čemu tehdy vlastně došlo. Taky jsem Babiše potřeboval konfrontovat s informacemi, které na veřejnosti šířil polský lobbista Jacek Spyra.

Babiš měl kanceláře ještě v činžovním domě v Roháčově ulici na pražském Žižkově. Jakmile mi sdělil svá stanoviska, chtěl jsem odejít.

Ale on se najednou tím svým česko-slovenským slovníkem začal rozohňovat nad některými mými otázkami. Vadilo mu, že se stále ptám na jeho vztahy s Grossem.

„Měl byste se věnovat té partě z Durychovky,“ řekl.

Pochopil jsem, že má na mysli Mrázka s Pitrem.

„To jsou zločinci. Ne já. To oni tady korumpují a dělají všivárny. Nabourávají mi moje obchody. Proč nepíšete, že Mrázka nedokáže policie udělat za podvody?“

Parta z Durychovky mu vážně ležela v žaludku.

Řekl jsem mu, že se o to snažím jak v jeho případě, tak v kauze Mrázka, ale že chci mít vše podložené.

„Podložené, podložené… Vždyť na ty jejich čachry jsou důkazy. A stejně nikdo nic nezmohl,“ řekl Babiš.

A po chvilce otevřel desky, z nichž vytáhl nějaké listiny. „Tady je to černé na bílém. Podvody z devadesátých let. Desítky milionů, stovky milionů. Rozkradené v bankách, a nic,“ hartusil. V ruce držel část stránek ze starého vyšetřovacího spisu, který vedla hospodářská kriminálka na Pitra a Mrázka někdy kolem roku 1996.

Viděl jsem jen tři čtyři stránky. Byly na nich převody peněz, rozkreslené do přehledné mapy. Na další listině byl výčet všech vyšetřovacích spisů, které policie otevřela na Mrázka a na Pitra, ale které spadly pod stůl. „Kluci z Durychovky“ jako zázrakem všechno přežili.

Udělal jsem si pár poznámek a zeptal se Babiše, jak k tomu přišel. On mi to neřekl. „Asi mi to přišlo poštou,“ uvedl. Bylo zřejmé, že mlží. Měl své zdroje u policie a od nich poměrně kvalitní informace.

„Podívám se na to. Mrázek je samozřejmě pozoruhodná postava, která tu hýbe částí politické scény,“ řekl jsem mu. Ale hned nato jsem se vrátil k mému původnímu tématu. „Jak byste tedy charakterizoval své vztahy s Grossem?“ položil jsem dotaz.

Babiš vyletěl jako čertík z krabičky.

Byl to takový ten moment, kdy se dalo mezi řádky poznat, co je Babiš zač. „Gross? Gross? Co si myslíte, že se dá ovládat? Ten se řídit nedá. Já jsem mu tady řekl, aby pro mě něco udělal, a jak myslíte, že to dopadlo? Je neschopnej. Má takových problémů, že je vydíratelnej. A neumí držet slovo. Všechno pokazila ta jeho, ta jeho…“

Babiš se na moment zasekl. Zřejmě nevěděl, jak to říct slušně. Pak to řekl po svém. A to není publikovatelné.

Mluvil o Grossově manželce. Ta přivedla ke Grossovi podnikatelku Libuši Barkovou, svou dávnou přítelkyni. Z Barkové se pak stala rodinná známá premiéra Grosse. A to byl zjevně ten problém, na který Babiš narážel.

Barková měla nemovitost v pražských Nuslích, v níž sídlil nevěstinec Escade. Dokonce se říkalo, že Barková byla majitelkou projektu a v minulosti i šéfovou vykřičeného domu. Barková to popírala. Nicméně vlastnictví budovy a důvěrné vztahy s nastrčeným provozním vyvrátit nešly. Stejně jako pozdější výpovědi řady slečen, které popisovaly Barkovou jako svoji šéfku.

Gross se tak kvůli své ženě zapletl s byznysem, který mu později v roce 2005 spolu s nejasným financováním bytu definitivně zničil politickou kariéru.

„Gross je pod pantoflem své ženy. Ta ho řídí. A jednou ho dořídí do průseru,“ pokračoval ve svém monologu Babiš.

„Gross, Gross… Ten není schopný uřídit ani rodinu, natož vládu. Postavte na Úřad vlády prkno a bude to lepší. Od něj se to bude aspoň odrážet,“ říkal Babiš zvýšeným hlasem.

Dál s ním mluvit nešlo. Sebral jsem se a odešel. Často jsem litoval toho, že jsem si tenhle jeho výstup nenahrál.

Když jsem vyšel ven na ulici, měl jsem z Babiše husí kůži. Cítil jsem se, jako bych prožil civilizační šok. Myslel jsem si, že jdu za váženým a seriózním podnikatelem. A on mluvil – a taky se tak choval – jako kdyby vyšel odněkud ze čtvrté cenové skupiny.

Ale ten mrazivý pocit jsem neměl jen z toho, jak teatrálně, sprostě a hlasitě hulákal. Zarazil mě obsah jeho slov.

Vycházelo mi z toho, že politiky využívá, nebo se o to alespoň všemožně snaží. A že se chová jako Boss.