Slunce v duši. Rodinné podnikání 2023

Covid, šok, lockdown, druhá vlna, překvapení, druhý lockdown… Další a další vlny covidu i lockdownů, které už dnes zpětně skoro ani nedopočítáme. K tomu navíc inflace, a to opravdu rekordní. Energetická krize. Rozklížení dodavatelských řetězců doplněné o masivní zdražení komodit i surovin. Pád hodnoty celé řady aktiv, od akcií přes dluhopisy až po kryptoměny. Tak by se daly popsat poslední tři roky a nikdo by se nemohl divit, kdyby byly považovány za něco jako podnikatelský armagedon.

Navzdory tomu ale v českých rodinných firmách nepřevládá deprese, rozvrat ani panika, ale spíše optimismus, soudržnost a rozvaha. Shodují se na tom ekonomičtí poradci, právníci i správci rodinných majetků, kteří jsou s rodinami z byznysu v pravidelném styku. Podobný obrázek pak dávají i vyjádření samotných podnikatelů, ať už přímá, nebo v rámci specializovaných průzkumů.

Z pohledu samotného podnikání to pro řadu z nich byly od jara 2020 tři roky plné starostí a problémů. Některým odvětvím zásadně zkomplikovala život proticovidová opatření, jiné obory více doplácely na následné výpadky dodávek surovin či komponentů. Další pak trpěli v souvislosti s růstem úrokových sazeb a navazujícím poklesem optimismu akciových či dluhopisových investorů. A téměř všichni, od živnostníků až po velké firmy, museli řešit zdražování energií a dalších vstupů. Tedy rozhodně nic potěšujícího.

Na druhé straně se ovšem objevují i zcela opačné, a tedy veskrze pozitivní zážitky. Patří k nim třeba větší porozumění mezi generacemi, stanovení nových životních i byznysových priorit nebo řešení otázek, které buď dlouho zůstávaly stranou zájmu, nebo na ně prostě jen nebyl čas. Případně také pocit úlevy z toho, že při všech obtížích není situace – přinejmenším prozatím – tak zlá, jak se ještě před pár měsíci zdála.

 

To zvládneme

„Očekával jsem, že budou rodinné firmy vnímat současnou situaci jako velmi problematickou. Nicméně vnímám, že jejich nálada je poměrně pozitivní,“ říká Miroslav Svoboda, jenž má v poradenské společnosti Deloitte na starosti právě rodinné firmy. Všímá si, že klienti, se kterými pracuje, sice vnímají dobu jako těžkou, ale říkají si, že přežili i těžší. Řada firem má již za sebou zkušenost s finanční krizí před patnácti lety a současnou dobu podle Svobody i proto neprožívají tak dramaticky.

Pozitivní roli samozřejmě hrálo i to, že se nenaplnily nejčernější scénáře možného vývoje. „Ještě na podzim se čekala velká energetická krize, bezmála mráz ve výrobních halách a dramaticky vysoké ceny. To se naštěstí nestalo,“ říká Miroslav Svoboda.

Podle Martina Hrdlíka, který se ve společnosti KPMG Legal věnuje rodinnému podnikání, jsou tyto firmy zpravidla velice flexibilní, takže se na očekávaná těžší období dovedou připravit a pak velmi pružně reagovat na změny. „Komplikace se mohly objevit u těch, kdo chtěli financovat svou další expanzi za pomoci externího financování. To je nyní drahé. Rodinné firmy jsou však zpravidla zvyklé reinvestovat velkou část zisku zpět do podnikání a vytvářet si rezervy na horší časy,“ popisuje Martin Hrdlík s tím, že podnikatelé pak využijí prostředky, které si pro tyto účely nashromáždili. Výhodou podle něj také je, že na rozdíl od velkých korporací si mohou rodinné společnosti dovolit mít i výsledkově slabší období – a ponechat si na čas třeba i více zaměstnanců, než je v tu chvíli nutné, třeba proto, aby je podpořily nebo je nemusely později složitě shánět.

Současnou situaci s vysokou inflací, úrokovými sazbami a drahou energií považuje Martin Hrdlík pro byznysmeny za výrazně méně stresující, než jak to bylo v dobách covidových. „Na ekonomické cykly jsou podnikatelé připraveni, covidová krize však byla zcela nová a její průběh byl těžko predikovatelný,“ srovnává.

S náladami a starostmi rodin českých podnikatelů a podnikatelek je dobře obeznámena Gabriela Lachoutová, předsedkyně představenstva J&T Family Office, poradenské společnosti, která pomáhá rodinám se správou majetku a dalšími záležitostmi. „Vedle samotného podnikání samozřejmě řešily i celkový vývoj na trzích. Málokterá z těchto rodin je už dnes zaměřena pouze na své základní podnikání. Zpravidla mají již dnes záběr mnohem širší – s investicemi do akcií, dluhopisů, nemovitostí a podobně,“ říká.

Loňský rok investicím zrovna nepřál, bylo to jedno z mála období za posledních sto let, kdy zároveň klesaly jak ceny akcií, tak i dluhopisů. V obou případech to bylo především v reakci na zvýšené úrokové sazby, kterými se centrální banky snaží krotit inflaci.

„Samozřejmě že naši klienti na situaci reagují a své investice řeší. Rozhodně se však nedá říct, že by jednali v panice. Jako zkušení jsou na vzestupy a poklesy zvyklí,“ říká Gabriela Lachoutová. Vývoj posledních tří let navíc podle ní znovu zdůraznil jiné než finanční priority, ať už je to zdraví, bezpečnost, nebo soudržnost v rámci rodiny.

 

Poznání mezi generacemi

Nástup covidových omezení na jaře 2020 přinesl jako druhotný efekt sblížení mezi podnikajícími rodiči a jejich dětmi. „Celé roky se majitelé firem věnovali hlavně práci, trávili čas na schůzkách či obchodních večeřích. A najednou byli zavření doma, měli čas s mladšími dětmi hrát hry na playstationech a s těmi staršími si třeba povídat o jejich názorech a plánech,“ popisuje Gabriela Lachoutová. Rodiče tak zblízka viděli, jak uvažují jejich děti. Ty se zase dozvídaly více o práci a podnikání otců a matek. „Často zjistily, že je to mnohem zajímavější, než si myslely, a že to není žádný nudný old school byznys,“ říká šéfka J&T Family Office.

Určitého sblížení mezi generacemi si všiml i David Neveselý z kanceláře Havel & Partners, který klientům pomáhá vytvářet systémy správy jejich osobního a rodinného majetku. „Když rodiče začnou s dětmi komunikovat, často teprve zjišťují, jací jejich potomci jsou. Najednou vidí, že třeba mají zajímavý pohled na podnikání a že by z nich mohli být dobří nástupci nebo že by jim mohli svěřit brzy alespoň část majetku do správy,“ popisuje zkušenost svých klientů David Neveselý.

Už od dob covidu se v rodinách více mluví o uspořádání budoucích majetkových poměrů a nyní se ukáže, zda se to skutečně projeví i v praxi. S jistotou to půjde podle Heleny Svárovské, ředitelky J&T Family Office (JTFO), říct až tak za dva roky. „Na to, abychom mohli hovořit o skutečném mezigeneračním pohybu majetku, je ještě příliš brzy,“ říká. Spolu s dalšími se ovšem shoduje na tom, že určité trendy se v tomto směru objevují.

„Motivy mohou být různé, tím nejsilnějším stále zůstává obava majitelů z nenadálé negativní události. Je to docela logické, představa, že se s nimi něco stane a nebude to vyřešené, je pro řadu rodičů impulzem k tomu, aby o budoucnosti majetkového uspořádání alespoň uvažovali,“ popisuje Helena Svárovská a opírá se přitom i o data z průzkumu mezi klienty JTFO.

Obdobnou zkušenost má ze své praxe i David Neveselý z Havel & Partners. „Někteří váhající se v poslední době rozhodli celý proces vedoucí k budoucímu majetkovému uspořádání zahájit. Těžko říct, zda to mohou být ještě dozvuky pocitu ohrožení z dob covidu, nebo zda spíše reagují na případy náhlých odchodů významných podnikatelů, ale rozhodně je posun v této oblasti patrný,“ říká zkušený právník. Za poslední měsíce se podle něj mezi klienty jejich kanceláře s tímto zadáním objevila i skutečně velká jména. „Takové rodiny třeba měly nějaký vlastní majetkový holding, ale neměly dotažené navazující kroky k jeho předání. A teď se do nich pouštějí,“ popisuje David Neveselý.

Také Miroslav Svoboda z Deloitte vidí mezi svými klienty určité zrychlení procesů vedoucích k uspořádání majetkových poměrů. „Nemusí jít hned o předání majetku, ale přinejmenším o větší zapojení té nástupnické generace. A je také znatelné, že k tomu mají rodiny mnohem profesionálnější přístup než dříve,“ říká. Podstatné podle Miroslava Svobody i dalších expertů je, aby rodiny řešily situaci společně a pečlivě prozkoumaly motivace a přání všech zúčastněných.

Život je v tomto směru pestrý a nabízí řadu různých situací. Někde je nástupnictví jasné a o tom, kdo má převzít otěže rodinného podnikání, není nejmenších pochyb. Jinde se stává, že třeba syn či dcera převezmou řízení hlavního byznysu, ale rodiče si ještě načas ponechají vlastnickou kontrolu nad rodinným majetkem. Jsou známé případy podnikatelů, kteří zkrátka nástupce v další generaci nemají, a tak svůj byznys prodají a rodinu zabezpečí z utržených peněz. Jiní potomci si přejí vlastnictví rodinného podnikání ponechat, ale na řízení firmy se necítí. „V takovém případě je právě rolí poradenské firmy, aby jim pomohla najít vhodného manažera, který bude pro rodinu podnik řídit,“ popisuje Martin Hrdlík případy, které zná i z vlastní praxe.

Hledání šéfa do rodinné firmy přitom není zrovna snadné. Manažerům se zkušenostmi z velkých korporací může připadat, že takové firmy nejsou dostatečně velké a že jsou těžko řiditelné. Oni sami zase nemusejí být ve firmě zvyklé na osobní řízení zakladatele vždy dobře přijati. A šéfů, kteří mají přímou zkušenost s řízením větší rodinné firmy, moc volných nebývá. „Své“ rodiny zpravidla neopouštějí. Pokud se ovšem hledá a vybírá pečlivě, lze podle Martina Hrdlíka toho správného manažera určitě získat. Také proto je dobré řešit situaci včas.

Motivy rodin k vyřešení majetkových poměrů mohou být různé. Podle Davida Neveselého jde klientům velmi často o to, aby se majetek nedrolil a aby neopustil pokrevní linii rodiny. Tedy aby například nepřešel nekontrolovatelně vedle potomků také na jejich manžele či manželky. Ne snad, že by rodiče nepřáli svým dětem, aby výnosy z rodinného bohatství užívaly i se svými partnery. Nechtějí však, aby v případě, že manželství synů či dcer zkrachují, či nastane jiná nešťastná situace v rodině, došlo k přesunu části majetku mimo pokrevní rodinu.

Zajímavé jsou určitě i důvody těch, kdo se naopak k předání majetku dalším generacím zatím nechystají. Tím vůbec nejčastějším bývá, že si stávající majitelé nedovedou představit, co by po odchodu ze svých firem vlastně dělali. Pro mnoho z nich je podnikání důležitou, či dokonce klíčovou náplní života, a pokud by o něj „přišli“, měli by pocit, že je jejich život prázdnější.

 

Za vším hledej ženu

Podstatné slovo v budoucím uspořádání rodinných poměrů mívají nejen samotní podnikatelé – a v českých poměrech mezi majiteli firem zatím stále výrazně převažují muži –, ale také jejich partnerky. „Během covidu došlo nejen ke sblížení mezi rodiči a dětmi, ale také mezi partnery,“ popisuje Gabriela Lachoutová. A právě na roli partnerek českých byznysmenů se zaměřilo nejnovější vydání výzkumu J&T Office Family Report, který firma vydává každé dva roky. Sociologové ze společnosti Perfect Crowd, kteří průzkum zpracovávají, na jeho základě rozdělili partnerky do čtyř typologických kategorií, které pojmenovali Pečující, Nezávislá, Radící a Sličná.

Největší počet je těch „pečujících“, což jsou ženy, které se nezapojují do rodinného podnikání, potlačily na jeho úkor svou vlastní kariéru a starají se o chod rodiny. Mívají významné slovo v tom, jak rodinný úspěch společnosti vracet. Ovlivňují také, jak budou vypořádány majetkové vztahy mezi dětmi.

„Nezávislé“ partnerky si budují svou vlastní kariéru, nespokojí se pouze s rolí v domácnosti. Mezi oběma partnery ve vztahu může docházet i k jistému soupeření o to, čí ambice budou mít přednost. Zatímco „pečující“ roli mívají spíše ženy ze starší generace, nejvíce „nezávislých“ partnerek je u zástupců mladší podnikatelské generace.

Model „radící“ partnerky obsahuje jak péči o rodinu, tak i zapojení do podnikání, přičemž se míra zapojení i konkrétní role mohou lišit. O těchto partnerkách jejich muži nejčastěji říkají, že jim vděčí za svůj úspěch. Ústup od vlastní kariéry a jejich podpora partnerovi se jim kompenzují otevřeností v komunikaci. Radící ženy jsou pak nejčastěji partnerkami i v debatách o předávání rodinného majetku.

Nejméně často zastoupenou v průzkumu byla kategorie „sličná“. Tyto partnerky se zpravidla nezapojují do péče o rodinu ani do podnikání partnera. S ním prožívají romantický vztah se vším, co k tomu patří. Zpravidla se nejedná o první manželství, ženy z této kategorie pak někdy mívají k dětem partnera věkově podstatně blíže než on sám.

Průzkum o tom už sice nehovoří, ale lze si docela dobře představit, že právě riziko případného příchodu nějaké „sličné“ může u ostatních typů partnerek posilovat starost o uspořádání budoucích majetkových poměrů.

 

Bezpečný azyl

Zatímco období covidových let vedlo k bližším vztahům mezi rodiči a dětmi a hlubším debatám o budoucnosti rodinných majetků, následná válka na Ukrajině přinesla do života některých rodinných firem nový trend, starost o bezpečí.

Bohatší podnikatelé a jejich rodiny začali mít velký zájem o nákup nemovitostí v zahraničí, zejména v destinacích, které jsou vzdálenější od míst přímých bojů. „Vidíme jednoznačný zájem o investice do nemovitostí ve středomoří, zejména ve Španělsku, a to nejen v těch nejpopulárnějších turistických oblastech,“ říká David Neveselý z Havel & Partners. Volba této země je docela logická, obsahuje v sobě kombinaci dostupnosti, vzdálenosti od Ukrajiny i členství v Evropské unii a s tím souvisejících pravidel a výhod. A v neposlední řadě i relativně příznivých cen nemovitostí, do kterých se promítlo i to, že mezi kupujícími už nejsou Rusové.

Ti se naopak ve velké míře objevují v další destinaci, která byla mezi českými zájemci po vypuknutí války populární, a sice v Dubaji. „Velké množství nových kupců nemovitostí se pochopitelně promítnulo nejen do jejich cen, ale také do cen služeb,“ popisuje Martin Hrdlík z KPMG Legal. Zájemci o koupi nemovitostí zde však také musí počítat s odlišným právním uspořádáním a s tím souvisejícími riziky.

Druhým „bezpečnostním“ trendem po ruském útoku na Ukrajinu se stal přesun části finančních prostředků a likvidního majetku majetku do zahraničí. „Hodně lidí se zajímalo o zřízení účtů u zahraničních bank nebo o nákup investičních diamantů,“ popisuje Martin Hrdlík zejména první týdny a měsíce po Putinově invazi.

Přesun části majetku do „bezpečnějších přístavů“ se ale projevoval po celé Evropě a během celého roku 2022. „Od švýcarských bank víme, že během loňska výrazně stoupl objem majetku, který mají pod správou. A týkalo se to i majetku z Česka,“ říká David Neveselý. Zda to bude pokračovat i po nedávných problémech bankovního domu Credit Suisse a jeho sloučení s konkurenční UBS, se teprve ukáže v příštích týdnech a měsících.

 

Zdraví je jen jedno

Možná za tím bude kombinace řízení firem na dálku z doby covidu s vlastnictvím nemovitostí v cizině, v každém případě si poradci i právníci všímají, že u jejich klientů narostlo vnímání důležitosti odpočinku a zdraví.

„Mnozí z podnikatelů a podnikatelek zjistili, že nemusejí být ve firmě od rána do večera a ono se to nezhroutí,“ říká Gabriela Lachoutová. „Mají pocit, že se mohou více věnovat svým zálibám, blízkým anebo také někdy nedělat nic, trochu se šetřit a odpočinout si,“ dodává.

Starost o vlastní zdraví je patrná i podle Davida Neveselého. „S jistou nadsázkou lze říct, že zatímco před dvaceti lety chtěla řada bohatých lidí vlastní restauraci, aby se měli kde dobře najíst, dnes by raději měli vlastní kliniku, kde by se o ně dobře postarali,“ říká. Vnímání důležitosti kvalitní zdravotní péče pochopitelně roste i s postupujícím věkem. „Pokud pak u někoho opravdu přijdou zdravotní problémy, je patrné, že se rodiny skutečně semknou. Potomci si tehdy také často naplno uvědomí, jak velké dílo jejich tatínkové a maminky vybudovali a před jakou odpovědností se mohou ocitnout,“ popisuje David Neveselý.

Poslední tři ne zcela lehké roky pak posunuly priority úspěšných Čechů a Češek ještě v jednom směru, a sice v oblasti filantropie. Přibývá jak rodinných nadací, tak i množství prostředků, které putují do zavedených dobročinných organizací, ale i přímo do školských či zdravotnických zařízení nebo do komunit, ve kterých rodinné firmy působí.