Doba obav. Zbývá méně peněz na život

Report

Rekordní množství lidí si stěžuje na to, že se jejich finanční situace zhoršila. Kvůli inflaci a drahým energiím totiž přicházejí o peníze na jiné útraty. Patnáct procent lidí je v kritickém ohrožení, řada z nich má problém udržet rodinný rozpočet alespoň na nule. Obavy a potíže ale zasahují i skupiny obyvatel, které dříve žádné problémy neměly.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

První říjnová sobota, krátce po poledni na pražském Václavském náměstí. Odborářský boss Josef Středula hřímá z pódia, že vláda nedělá dost, aby zabránila chudobě. „Sešli jsme se tady, protože se bojíme o budoucnost. Jsme tu, protože se bojíme chudoby,“ říká při zahájení asi hodinu a půl trvající demonstrace. Pod pódiem však naslouchá, píská a troubí jen několik tisíc lidí.

S odborářskou demonstrací v době finanční krize se to nedá srovnat, před deseti lety, v dubnu 2012, dorazilo na Václavské náměstí přes sto tisíc lidí. Tentokrát není účast ani desetinová. Mnohem více účastníků bylo o měsíc dříve i na demonstraci, kde organizátoři protesty proti vysokým cenám kombinovali s proruskou propagandou. Odboráři počátkem října tolik netáhli.

To však neznamená, že by se lidé necítili ohroženi. Naopak, sociologická data ukazují, že zhoršení finanční situace vlastní domácnosti vnímá nejvíce lidí za posledních třicet let. Podle dat ústavu STEM je nyní těch, kdo říkají, že se jejich situace velmi nebo trochu zhoršila, zhruba šedesát procent.

Úspory, které si značná část lidí vytvořila během covidové pandemie, se už buď rozplynuly, nebo pomalu rozplývají.

Inflace se už déle než půl roku drží na dvojciferném procentu, pro letošní podzim dokonce ČNB odhaduje dvacet procent. Třetina domácností nemá fixované ceny a platí za energie mnohem více než kdy dříve, zbylé dvě třetiny tento skok nejspíš čeká po Novém roce.

Ceny sice budou zastropované rozhodnutím vlády, ale i tak budou výrazně vyšší, než na jaké byli lidé v Česku v posledních letech zvyklí.

Obavy z budoucnosti mají nejen lidé s nejnižšími příjmy, kteří, bohužel, bývají nejvíce ohroženi každou krizí. Nervozita je patrná i u lidí ve střední příjmové kategorii, a dokonce i u těch, kteří vydělávají velmi solidně, ale kteří mají zároveň velké finanční závazky, nejčastěji z hypoték.

 

Kolik peněz zbyde

„Životní styl určují peníze, se kterými si můžeme dělat, co chceme,“ říká ředitel STEM Martin Buchtík a mluví o prostředcích, které lidé mají nad rámec svých pravidelných výdajů, jako jsou platby energií, hypoték a podobně. Tato část příjmu se nyní tenčí a bude tenčit, právě s rostoucími cenami energií, potravin a podobně. „Právě ty volné peníze jsou přitom klíčové pro navození dojmu, že si lidé mohou ve svých životech dopřát jisté potěšení,“ vysvětluje Martin Buchtík.

Řeč je o penězích, ze kterých si lidé mohou našetřit na dovolené, koupit něco pěkného na sebe nebo je například utratit za sportovní či kulturní vyžití. Pokud je nemají nebo jim výrazně ubudou, získávají pocit, že pracují jen proto, aby si vůbec dokázali zajistit základní životní potřeby, případně uživit svou rodinu. Ocitají se tak v pomyslném sevření „mezi prací a trvalými příkazy“.

Finanční nedostupnost jiných aktivit – a tedy absence onoho potěšení – pak může být jedním z faktorů pohánějících rostoucí nervozitu, či dokonce frustraci.

Obava z poklesu životního standardu přitom tentokrát dohání i ty, kdo jinak nepatří mezi ohrožené skupiny. V podrobné studii o finanční situaci domácností a dopadech zdražování, kterou STEM zpracoval pro poradenskou společnost KPMG, sociologové identifikovali pět různých skupin obyvatel.

„Mimo nebezpečí“ je asi dvacet procent dobře zabezpečených domácností s nadprůměrnými příjmy i majetkem. Ty jsou odolné vůči zdražování a nemusejí kvůli inflaci a růstu cen energií nijak podstatněji měnit své životní zvyklosti.

Do skupiny „zabezpečených majetkem“ patří přibližně 25 procent domácností – mají sice průměrné nebo i podprůměrné příjmy, ale zároveň mají nadprůměrný majetek nebo úspory a nejsou zatíženy významnějšími půjčkami či hypotékou. Přesto tito lidé už zřejmě budou svou finanční strategii měnit, protože přicházejí o část prostředků, které mohou vynaložit na spoření, spotřební zboží či dovolené.

Specifickou skupinu „méně odolných se závazky“ pak tvoří lidé, kteří sice mají relativně vysoké příjmy, ale také významné finanční závazky. Ve společnosti je zhruba 15 procent takových domácností. Ty podle sociologů v minulosti nejspíše pocit ohrožení nezažívaly. Nyní jim ovšem rostoucí ceny ubírají z onoho prostoru mezi příjmy a povinnými výdaji a nutí je upravovat životní styl (například odklady či rušení dovolených). Pokud by se jim k tomu ještě přidala refixace hypotéky, kde se sazby dnes pohybují nad šesti procenty, zatímco před pěti lety byly hluboko pod dvěma, mohlo by to už docela bolet.

Asi čtvrtina domácností spadá do kategorie „ohrožení se závazky“. Jsou to domácnosti s podprůměrnými příjmy, nadprůměrným majetkem, oslabené půjčkami. Více než dvě třetiny z této skupiny se necítí dobře finančně zajištěné, velká část z nich očekává, že se finanční situace jejich domácnosti v následujícím roce zhorší. Pětina z nich se bojí, že nezvládne splácet svou hypotéku (a de facto tak přijde o vlastní bydlení).

Patnáct procent pak patří mezi „kriticky ohrožené“. Tyto domácnosti mají podprůměrné příjmy i majetek, jsou zatížené půjčkami, část z nich navíc i exekucemi. Tyto domácnosti jsou v kritické finanční situaci už od jara, pokračující inflace a růsty cen energií jejich situaci ještě prohlubují. Do této skupiny patří jak rodiny s dětmi, tak i lidé v produktivním věku bez dětí. Podstatnou část tvoří důchodci, zvláště ti, kteří žijí sami nebo ovdověli.

(Podrobnější popis jednotlivých skupin přinášíme v grafice najdete v galerii.)

 

 

Hra o rodinné finance

Během covidové pandemie přibylo na osobních bankovních účtech celkem dvě stě miliard korun. Bylo to logické, podstatná část lidí si zachovala své zaměstnání i výši příjmů a významně se omezily možnosti, kde mohli své peníze utrácet. Nyní už je polovina z těch dvou set miliard pryč. Zdálo by se tedy, že ještě sto miliard rezerv domácnostem zbývá. „Musíme si ovšem uvědomit, že se rezervy netvořily rovnoměrně, u někoho se nevytvořily žádné nebo jen velmi malé. A ty už jsou dávno pryč,“ říká Monika Hrubá, Chief Financial Health Officer České spořitelny, tedy volně přeloženo „ředitelka přes finanční zdraví klientů“.

Podle ní je důležité nesledovat pouze celková čísla, protože ta mohou dávat zkreslený obrázek, ale právě situaci konkrétních jednotlivců či ohrožených skupin obyvatelstva.

Největší česká banka zažívá nebývalý zájem právě o konzultace v oblasti osobních financí. „Z našich rozhovorů vidíme, že to hlavní, o co teď řada lidí hraje, je udržení vybalancovaného rodinného rozpočtu,“ popisuje Monika Hrubá. Mluví o té části klientů, kteří mají jen malou nebo žádnou rezervu a jejichž rodinné rozpočty jsou velmi napjaté. Jakýkoli větší výdaj – například první velká faktura za elektřinu či plyn – může poslat jejich rodinné hospodaření do minusu.

Spořitelna s nimi proto prochází všechny možné formy vybalancování osobních financí. „Aktivně jim pomáháme využít možností, které dává Milostivé léto,“ zmiňuje Monika Hrubá státní program, který umožňuje zbavit se části exekučního zatížení tím, že se zaplatí jen původně dlužná částka a jednorázový poplatek. Všechny úroky, penále a další sankce jsou odpuštěny.

„Hledáme také možnosti překlenovacích půjček, které umožní rozsplát-kovat velké jednorázové výdaje, které na klienty přijdou,“ pokračuje Monika Hrubá. Podobně může pro tyto situace sloužit schválený kontokorent, tedy povolené přečerpání účtu. Dalšími cestami je pak prozkoumání všech dluhů a půjček v registru dlužníků, aby pak na lidi nevyskočily velké náklady spojené s nějakým zapomenutým závazkem.

Bankovní poradci se také nově učí systém státní podpory. Existuje totiž řada lidí, kteří by měli na nějakou formu státní pomoci nárok, ale buď o tom nevědí, nebo nedovedou o příslušnou dávku požádat. „A přitom by jim ty peníze tak strašně pomohly,“ povzdychne si Monika Hrubá. Banka proto chce takové klienty upozorňovat, že na dávku mají pravděpodobně nárok, a poradit jim, jakou cestou o ni požádat.

Další akcí je pak takzvaný Moneyback, který klientům přispívá na útraty za potraviny. Spořitelna z každého nákupu v Albertu a Globusu vrací zpět na účet patnáct procent, maximálně však 500 korun měsíčně. „Vypadá to jako malá suma. Ale z našich dat vidíme, že u řady klientů, kteří neměli peníze, stačila ta pětistovka k tomu, aby se dostali z minusu do plusu,“ říká Monika Hrubá. Letos takto Česká spořitelna připsala na odměnách klientům přes 300 milionů korun.

Proměna chování je ovšem vidět i u klientů střední třídy. „Častěji než dříve ruší dlouhodobé finanční produkty, aby vykryli jednorázové náklady. Typicky je to třeba penzijní spoření nebo životní pojištění,“ popisuje Monika Hrubá s tím, že lidé vědí, že tento krok není dobrý, nicméně více řeší aktuální situaci. Banky se proto snaží lidi různými formami povzbudit, aby si dál alespoň v minimální míře spořili a nepřicházeli tak o pracně vytvářené rezervy.

 

Co sežerou energie

Proměnu finanční situace v českých domácnostech dobře ilustruje také model sestavený sociology ze STEM (viz grafy). Ti rozdělili všechny české domácnosti podle čistých příjmů tak, aby tvořily pět stejně početných skupin. Vzniklo tak pět příjmových kategorií (kvintilů), kde v té první je 20 procent nejchudších a v té páté 20 procent nejbohatších.

Na základě skutečné struktury rodinných výdajů z konce roku 2020 a se započtením růstu příjmů, inflace a růstu cen elektřiny a plynu vznikl odhad struktury měsíčních rozpočtů domácností pro konec letošního roku. A to jak pro domácnosti, které ještě mají fixovanou elektřinu, tak i pro ty, které už platí vyšší ceny.

Z těchto modelů je patrné, jak moc inflace a energetická krize ukously z volných prostředků jednotlivým příjmovým skupinám. U těch nejchudších (první kategorie) připadalo na konci roku 2020 na jednoho člena domácnosti v průměru 1 368 korun „volných prostředků“ měsíčně. Přičemž těmi zbývajícími, „volnými“ prostředky se myslí peníze na spoření, tvorbu rezerv, investice, výpomoc blízkým a podobně. Letos už to je jen 294 korun, a to v případě domácnosti s fixovanými cenami energií. U těch bez fixace je to 1 302 korun v minusu na každého člena domácnosti každý měsíc.

Zatím to většinou řeší tak, že šetří na odložitelných výdajích ve víře, že to nějak přečkají.

V prostřední kategorii (mezi čtyřicátým a šedesátým procentem v příjmech) připadalo na konci roku 2020 na člena domácnosti 4 879 „volných“ korun měsíčně, letos s fixací 3 947 korun a bez ní 1 514 korun.

Jedná se samozřejmě o sociologický model, který je postaven na určitých parametrech, konkrétní čísla se tedy mohou o něco lišit, nicméně trend je zcela jasný. Energie a další nezbytné výdaje (bydlení, voda, potraviny a léky) užírají stále větší část z rozpočtů domácností a ty pak buď musejí škrtat ve zbytných výdajích, nebo oželet volné prostředky, případně obojí.

 

Na vlastní kůži

Pětapadesátiletá Jaroslava Hálková provozuje kadeřnický salon v západočeských Klatovech. Denně slýchá starosti svých zákaznic. „V poslední době si hodně stěžují. Doma topí co nejméně a šetří, jak se dá,“ popisuje. Ona sama není výjimkou. Žijí s manželem v rodinném domku, ve druhém domě na pozemku má salon. Manžele postihl loňský krach Bohemia Energy a potíže s přechodem k novému dodavateli. „Smlouvy máme nové, proto se vyúčtování za energie hodně bojím. Uvidíme, na kolik se nedoplatky vyšplhají. Provoz v salonu moc neovlivním, v domácnosti šetříme hlavně na osvětlení a topení,“ popisuje klatovská kadeřnice, která svůj podnik provozuje už od vyučení. Z blízké budoucnosti má docela obavy i proto, že lidé podle ní začali šetřit na službách.

O čtyři roky starší Marie Vojtová pracuje jako prodavačka na jedné z klatovských čerpacích stanic. S manželem žije v bytovém domě, kde jsou ještě další čtyři rodiny. Syn se nedávno odstěhoval, dcera žije sama už dávno. „Uvidíme, jak se na vyúčtování podepíše, že už jsme doma jen dva bez dětí,“ uvažuje Marie. Ačkoli se potenciálních nedoplatků za energie bojí, je přesvědčena, že to zvládnou. „My jsme s manželem nikdy nebyli nároční. Topíme málo, děti už stojí na vlastních nohou a na Vánoce si velké dary nedáváme. Prostě to musíme přečkat, účty zaplatit a uvidíme, co čas přinese dál,“ říká Marie Vojtová.

Klatovy, kde obě ženy žijí, by se asi daly považovat za takové typické české „okresní“ město. Ani extra chudé, ani mimořádně bohaté. S moderní nemocnicí, městským bazénem i hokejovým stadionem. Někdejší velké podniky Šumavan či Škoda už neexistují, nejsilnějším odvětvím je dnes potravinářský průmysl. Ve městě je velká mlékárna, pekárna i drůbežářský závod.

Energetická situace postihla i samotné město s přibližně dvaadvaceti tisíci obyvateli. „Netěší nás to, ale musíme se s tím zkrátka vyrovnat,“ říká místostarosta Václav Chroust (ODS). „V současné době hospodaříme s přebytkem a máme určité rezervy, které nám umožňují pokrýt nastalou situaci,“ popisuje s tím, že by raději tyto prostředky dali do infrastruktury, ale nedá se nic dělat.

Město se snažilo o energetické úspory už v minulosti. „Téměř všechny školy a senior housy jsou zateplené. Využívali jsme také nákup energií na burze, takže do konce letošního roku máme ceny na úrovni let 2020 a 2021,“ říká místostarosta Chroust. Pak ceny skočí vzhůru, a i když budou zastropované, bude to pro město finančně citelné. „Uděláme všechno pro to, abychom udrželi město v chodu, i když to bude něco stát. Nepřipadá v úvahu, aby se zavřely školy nebo aby v nich nebyla teplota vhodná pro výuku. Totéž platí o městských pracovištích,“ ujišťuje místostarosta. „Pokud to jen trochu půjde, udržíme v provozu i krytý bazén a hokejový stadion,“ pokračuje. Radnice by podle něj také ráda odpustila poplatek za svoz odpadu, který činí 450 korun za rok. „Myslím, že by to mohla pro mnoho rodin být příjemná změna a vítaná pomoc,“ soudí Václav Chroust.

 

Ruční brzda

Marie Vojtová si v práci všímá, že lidé vedle stížností na poměry začali také sami šetřit. „Vidím to třeba na tom, že si kupují čím dál méně pohonných hmot,“ popisuje. Oficiální statistiky dávají této konkrétní zkušenosti z terénu za pravdu. Poptávka po většině druhů zboží už mnoho měsíců za sebou klesá, výjimkou jsou léky a farmaceutické výrobky.

Poptávku po zboží ukazuje statistika „reálných maloobchodních tržeb“ (reálné jsou proto, že jsou očištěné o inflaci). Poslední známá data za srpen, zveřejněná počátkem října, ukazují pokles poptávky u potravinářského i nepotravinářského zboží, stejně jako u pohonných hmot.

Ve srovnání s loňským rokem nejvíce klesla poptávka po obuvi a oděvech (-15,1 %), výrobcích pro domácnost (-13,2 %), počítačích a telefonech (-12,7 %) a zboží pro kulturu, sport a rekreaci (-12,6 %). V celkovém souhrnu pak došlo k meziročnímu poklesu maloobchodních tržeb o 8,8 procenta.

Lidé evidentně zatáhli za ruční brzdu ve svých výdajích. A to je řeč o srpnu, kdy si ještě řada z nich užívala dovolené, které ve dvou předchozích covidových letech často pořádně neměli. Byť v tomto případě utráceli často v zahraničí.

Pro podniky v obchodě i ve službách to není zrovna dobrá zpráva. Na jedné straně jim rostou náklady na energie a nejen ty, na straně druhé pak klesá poptávka zákazníků.

 

Příliš velké splátky

Ještě méně než do běžných nákupů se nyní chce lidem do větších investic. Nové objednávky u automobilů pro individuální zákazníky znatelně poklesly, trh tak drží na relativně slušné úrovni zejména dodávky už dříve objednaných vozů. Řada lidí objednání nového vozu odkládá minimálně do doby, než budou mít představu o tom, na jaké úrovni se ustálí nezbytné náklady jejich domácností.

Specifická situace je na trhu s byty. Tam kromě finanční nejistoty v domácnostech hraje roli i dramatické zpřísnění podmínek pro hypotéky ze strany České národní banky. Od letošního jara mohou být hypotéky jen na osmdesát procent ceny pořizované nemovitosti. Zároveň nesmí celkový objem dluhů (hypotéky + všech dalších půjček a úvěrů) přesáhnout osmapůlnásobek čistého ročního příjmu žadatele o hypotéku. A současně nesmí celkový měsíční objem splátek všech dluhů přesáhnout 45 procent čistého měsíčního příjmu. (U lidí pod 36 let jsou hranice o něco málo benevolentnější.)

Zároveň výrazně vzrostly sazby. Od roku 2014 až do léta 2021 se průměrné sazby hypoték pohybovaly mezi dvěma až třemi procenty, často šly v rámci konkurenčních nabídek mezi bankami i výrazně pod dvě procenta. Nynější sazby se podle Fincentrum Hypoindexu pohybují již několik měsíců výrazně nad šesti procenty. Převedeno na konkrétní peníze, u průměrné třímilionové hypotéky je po růstu sazeb měsíční splátka o 6 000 až 7 000 korun vyšší.

Kombinace přísnějších podmínek a vyšších sazeb vedla k dramatickému poklesu zájmu o hypotéky. Během prvního pololetí počet i objem nových hypoték klesl o 44 procent, přes léto a začátek podzimu byl pokles ještě větší.

To se samozřejmě odráží i na nemovitostním trhu, včetně toho největšího, tedy pražského. Tam dlouhá léta platilo, že je nabídka nízká a prakticky všechno, co se nabídlo k prodeji, se také prodalo.

„Co se nezměnilo, je touha řady lidí pořídit si v Praze byt. Změnilo se ovšem jejich chování,“ říká generální ředitel Skanska Residential Petr Michálek. „Kladou si otázky. Půjdou sazby hypoték ještě nahoru, nebo zamíří dolů a za jak dlouho? A v období nejistoty se taková velká rozhodnutí, jakým je investice do bytu, obvykle odkládají.“

A z těch, kdo se rozhodnou, že by přece jen byt koupili, řada narazí na přísné omezující podmínky a zjistí, že na hypotéku prostě nedosáhnou. Hypoteční klienti pak na bytovém trhu scházejí. „Zatímco dříve jsme prodávali osmdesát procent bytů klientům s hypotékou a dvacet procent těm s vlastními prostředky, dnes je to přesně obráceně. Ale v menších počtech,“ říká šéf Skanska Residential.

Nemožnost investovat do vlastního bydlení pak v současné době tlačí na růst výše nájemného. K vyšším nákladům na energie se tak nyní zájemcům o bydlení přidává růst i u dalšího nezbytného výdaje. To je další dílek vedoucí k rostoucím obavám.

 

Něco se musí stát

Nervozita nepanuje jen mezi jednotlivci, ale i ve velkých podnicích. Česko je možná nejprůmyslovější zemí v Evropě, má velký podíl energeticky náročných provozů a k tomu zároveň jedny z nejdražších cen energií. To je dost vražedná kombinace. Průšvih by mohl nastat po novém roce. „Z průzkumu mezi podniky víme, že dnes mají fixované ceny energií dvě třetiny z nich. Příští rok už to ale bude jen dvacet procent, protože teď už jim nikdo rozumné ceny zafixovat nechce,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Velké firmy tak doufají, že se buď na evropské, nebo národní úrovni podaří najít řešení, které by jim ceny energií pro příští rok snížilo.

Zatímco domácnostem a menším firmám vláda ceny elektřiny a plynu zastropovala, u velkých firem to evropská pravidla nedovolují. Jedním z řešení, o kterém se na evropské úrovni mluví, je takzvaný „decoupling“, tedy oddělení ceny elektřiny od ceny plynu. „Existují různé scénáře, jak to udělat, a teď probíhá diskuse, zda a jakým způsobem to provést,“ popisuje Radek Špicar. Pokud by se společné řešení nenašlo, zbývají pro velké firmy kroky na národní úrovni, které by jim mohly částečně kompenzovat zvýšené náklady. „Pro představu, vláda zatím na pomoc v rámci takzvaného Dočasného krizového rámce vyčlenila třicet miliard. A jen vícenáklady jediné firmy, Třineckých železáren, se pro příští rok odhadují na pět miliard,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Zástupci velkých podniků doufají, že si politici uvědomují, že se něco „musí stát“. Protože rozsah hrozícího problému je tak velký, že jej zkrátka nelze nechat být. Strach z krachů firem zmiňuje i sociolog Martin Buchtík ve výčtu faktorů přispívajících k obavám či frustraci obyvatelstva.

 

Riziko falešných brýlí

Česká společnost už dva a půl roku prožívá na sebe navazující krize – nejprve covidovou, pak válečnou, inflační a energetickou. Jednotlivé krize od sebe prakticky nelze oddělit, protože na sebe navazují a různě se prolínají. Problém se současnou inflační a energetickou krizí spočívá v tom, že na různé skupiny dopadá s odlišnou intenzitou. Ekonomicky slabší ohrožuje daleko více. Zároveň je zde riziko nesprávného posuzování nebezpečí a jeho dopadů neboli používání falešných brýlí. „Politici a odborníci, kteří o řešeních diskutují a rozhodují, zpravidla patří do těch nejméně ohrožených skupin,“ upozorňuje ředitel výzkumného ústavu STEM Martin Buchtík.

A přidává ještě dvě důležitá varování. „Ve veřejné debatě to vypadá, jako kdyby šlo především o to, jak přežít nadcházející zimu. Problémy, o kterých hovoříme, ale s příchodem jara nezmizí,“ říká s tím, že pokud se v lidech vyvolá dojem, že je konec problémů nablízku, a ten potom nepřijde, mohou se obavy změnit ve hněv. Další komplikaci vidí v tom, že pohotovostní režim řešení stávající krize znovu odsouvá do pozadí dlouhodobě neřešené problémy (například krizi bydlení, stav školství, důchodovou reformu, klimatickou změnu), které se pak mohou vrátit zpět s podobnou silou, jakou nyní ukazuje dlouhodobě neřešená závislost na ruském plynu.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement