Přibývá chronických onemocnění ledvin, Česko je na špičce v transplantacích

17. května 2023

Ondřej Viklický

Archiv B.Braun

Onemocnění ledvin přibývá, ale dopředu jde i medicína, lékaři dokážou transplantovat ledviny i člověku, pro něhož by to dřív nepřipadalo v úvahu. Přičemž nová ledvina se umístí do kyčelní jámy – a ty původní, nefunkční ledviny pacientovi zůstanou. Úplným standardem jsou pak i opakované transplantace, v pražském IKEMu vloni provedli rekordní šestou, vysvětluje profesor Ondřej Viklický, jeden z největších českých odborníků na transplantace ledvin.

Jak častým problémem vůbec selhávání ledvin je?

Onemocnění ledvin je v české populaci častou diagnózou. Existuje termín chronické onemocnění ledvin, pod kterým se skrývá spousta různých diagnóz. Může jít o poškození ledvin od cukrovky, od vysokého tlaku, vrozená onemocnění nebo tam mohou být i záněty. Takoví pacienti tvoří kolem deseti procent populace vyspělých zemí, což je opravdu hodně. Ne každý ale o své nemoci ví. A i když to ví, nemusí pro něj znamenat žádná další rizika. Konečné stadium, tedy selhání ledvin, se týká jen jednoho promile populace. U nás víme, že zhruba dvanácti tisícům lidí ledviny selhaly nezvratně. Tito pacienti buď podstoupili transplantaci a žijí s funkční ledvinou, nebo chodí na dialýzu.

Přibývá těchto případů?

Přibývá, hovoříme dokonce o epidemii chronického onemocnění ledvin. Souvisí to s prodloužením života a také s výskytem civilizačních nemocí, jakými jsou právě hypertenze, obezita či cukrovka. I prodloužení života zásluhou úspěchů kardiologie je spojeno s vyšším výskytem chronického onemocnění ledvin, které je častější právě ve vyšším věku. Nemocných tedy přibývá a i jejich dožití je dost limitované.

Jak?

Je známo, že chronické onemocnění ledvin představuje významný rizikový faktor úmrtí na onemocnění srdce a cév. Na dialýze je průměrná doba dožití pět let, jde ale většinou o staré pacienty s řadou přidružených onemocnění. Po transplantaci je doba dožití dvojnásobná.

Jak vaše pacienty zasáhl covid-19?

Covid pro ně znamenal opravdu tragédii, měl na zdraví našich pacientů velký dopad. Ubylo nám pacientů jak léčených dialýzou, tak i s transplantacemi. Byli nejohroženější skupinou, zemřely stovky lidí, kteří byli chronicky dialyzováni. V dialyzační ročence vidíme, jak rostl počet pacientů léčených na dialýze, v době pandemie se počty významně snížily. To samé se týká transplantací, i když v menší míře. Víme, že nám tady v IKEMu zemřelo asi sedmdesát lidí ze tří tisíc sledovaných po transplantaci ledviny. Zní to, že je to málo, ale jsou to dvě procenta ze všech sledovaných.

Přečtěte si také

Ledviny většinou nebolí

Jak člověk pozná, že se s jeho ledvinami něco děje?

Ledviny většinou nebolí, takže mnoho pacientů ani neví, že má nějaký problém. Proto je velmi důležitá prevence. Když mají pacienti rizikové faktory pro onemocnění ledvin, měli by si nechat čas od času vyšetřit krev a moč. Takové vyšetření by měli podstoupit pacienti starší padesáti let, kteří mají vysoký krevní tlak, cukrovku nebo i onemocnění srdce a cév. Velkou roli tady hraje rovněž genetika, takže když vím, že onemocněním ledvin trpí někdo v rodině, rovněž bych měl chodit na pravidelné kontroly.

Dají se ledviny léčit?

Ve většině případů nejde o léčbu příčiny onemocnění ledvin. My se snažíme zpomalovat postup chronického onemocnění, aby bylo selhání ledvin oddáleno, a to třeba o několik let. Před třiceti lety byly do klinické praxe uvedeny takzvané ACE inhibitory, které postup zpomalily, to byla tehdy revoluce. Pak se dlouho nic nedělo a až v posledních letech se objevily preparáty ze skupiny léků, které se používají pro léčbu cukrovky, říká se jim glifloziny. Studie prováděné u diabetiků ukázaly, že tyto preparáty snižují výskyt onemocnění srdce a cév a náhlé smrti. Což autory zaujalo a začali testovat, jestli to náhodou nezpomaluje i postup chronického onemocnění ledvin. A zjistili, že ano. Následně byly studie opakovány na obrovském množství pacientů a všechny došly k tomu samému: pacienti získávají díky těmto preparátům roky navíc, než jejich ledviny selžou. Takže je dobré vědět, že tyto léky existují, a pojišťovny je dokonce od loňského srpna hradí.

Jsou vhodné pro každého?

Nejsou vhodné pro úplně všechny pacienty s chronickým onemocněním ledvin, ale pro naprostou většinu z nich. Odhadujeme, že když se nasadí u mladšího člověka s ještě dobrou funkcí ledvin, tak získá sedm až deset let života navíc. Když se nasadí u staršího člověka, je to tři až pět let.

Kdy už léčba nepomůže a nastal čas pro transplantaci?

Když už jsme při léčbě na konci možností, nebo léčba nebyla nastavena vůbec. V této situaci se musí daný člověk rozhodnout, jak dál, protože život bez ledvin není možný. Musí se zvolit metoda náhrady funkce ledvin. Mezi ně patří transplantace, což je metoda optimální, ale bohužel i ona je dostupná jen těm, kteří přežijí operaci, ale také imunosupresivní léčbu. Takže transplantace je spíš nabízena mladším a zdravějším pacientům. Ti, kteří mají víc chorob, jsou odkázáni na dialýzu. Průměrný věk na dialýze se dnes pohybuje kolem 75 let. V tuto chvíli je zhruba 85 procent lidí dialyzováno a 15 procentům je nabízena transplantace.

Jak dlouhá bývá v Česku čekací doba na transplantaci?

V porovnání s ostatními zeměmi obecně velmi krátká. Víme, že od chvíle, kdy pacientům selžou ledviny, do transplantace uplyne většinou průměrně dva a půl roku.

Nejčastěji u vás provádíte právě transplantace ledvin?

Ano a je to logické, protože máte dvě ledviny a transplantuje se jen jedna. Takže z jednoho dárce mohou být dvě transplantace. Třeba minulý rok bylo v Česku provedeno přes pět set transplantací ledvin, z toho tři sta v IKEMu. V dostupnosti transplantace ledvin jsme v Evropě na špičce.

Přečtěte si také

Ideální dárce

Jaký by měl být vhodný dárce?

Když jsem začínal, indikovali jsme jen takzvaně ideální dárce, to znamená do šedesáti let a s výbornou funkcí ledvin. Kdyby tomu tak bylo i nyní, skoro vůbec bychom netransplantovali a pacienti by se transplantace nedožili. Potřebujeme operovat daleko víc pacientů, takže se snažíme otevírat nové možnosti dárcovství. U zemřelých dárců jsou to starší dárci s vysokým krevním tlakem, často i s cukrovkou nebo jenom mírně sníženou funkcí ledvin. Když jsem vám říkal, že na dialýze je průměrná doba dožití pět let, tak i ledvina odebraná od staršího dárce bude fungovat osm nebo i deset let, což je pro pacienta na dialýze zázrak.

Provádíte i transplantace více orgánů?

Ano. Například když někdo chodí na dialýzu a začne mu selhávat srdce. Je sice dobrým kandidátem na transplantaci ledvin, ale ledvinu nelze transplantovat, když mu srdce selže při operaci. Takže se to dělá kombinovaně. Podobně se provádí kombinované transplantace jater a ledviny. Především ale jde o transplantace slinivky břišní a ledviny, a to pro pacienty s diabetem I typu.

Ledvina se dá transplantovat jen jednou?

Ne. Dá se transplantovat víckrát. Transplantuje se jen jedna. A to nikoli do míst, kde se ledviny normálně nacházejí, ale do jámy kyčelní. Močovod se tam napojí na močový měchýř a pacient může normálně močit, což je na této metodě geniální. Vloni jsme provedli unikátní šestou transplantaci ledviny, jinak jsme provedli pátou transplantaci ledviny u dvou pacientů a několik desítek čtvrtých transplantací. Druhé transplantace jsou pak úplně běžné. Zhruba 20 procent všech transplantací ledvin jsou opakované transplantace. Transplantovaná ledvina funguje například 10 let a pacient může podstoupit další transplantaci.

Ondřej Viklický (1966)

Když mi jednu ledvinu transplantujete, ty ostatní musí pryč?

Ne, obě původní chirurgové ponechají tam, kde jsou, takže po transplantaci máte tři ledviny. Jenom ve výjimečných případech je nutné nefunkční vlastní ledviny odstranit před samotnou transplantací.

Maximálně tedy mohu mít kolik ledvin?

Můžete mít dvě vlastní nefunkční a jednu transplantovanou. Pak můžete mít ještě další transplantovanou, to znamená čtyři najednou. Tři nefunkční, z nichž už je jedna transplantovaná, a jednu nově transplantovanou.

Pokud jde o proces shánění dárců, změnil se nějak oproti minulosti?

Je to v principu stále stejné, když mluvíme o zemřelých dárcích. To jsou ti se smrtí mozku a hospitalizovaní na jednotkách intenzivní péče. Většinou jde o mrtvice, nehody, autonehody. Do mozku neteče krev, ale srdce stále tepe, jsou tedy prokrvené orgány a dají se použít k transplantaci. Bez výborné spolupráce s dárcovskými nemocnicemi, kterých je víc než sto, by transplantační program v Česku nebyl tam, kde je.

Jsou nějaké časové limity, do kdy se to musí stihnout?

V případě ledvin do šestatřiceti hodin, ale my to v naprosté většině případů zvládáme do 24 hodin.

Přečtěte si také

Od zvířat zatím ne

Vzpomenete si na nějaký složitý případ, který jste v poslední době řešil?

Nedávno jsme měli zajímavý případ, byli to dva pacienti, kteří by se nikdy nemohli transplantovat, protože jsme věděli, že mají protilátky proti každému dárci. V tuto chvíli u nás ale probíhá klinická studie s novým lékem, který tyto protilátky ještě před transplantací zlikviduje, a proto jsme jim mohli transplantaci nabídnout. U jednoho pacienta šlo o onu šestou transplantaci, kterou jsem již zmiňoval. Tohoto pacienta jsem léčil, už když mu bylo 18 a mně 27 let. A teprve teď byl úspěšně odtransplantovaný. Je to opravdu zajímavé i pro mě, když člověk vidí naprosto marné případy, které se nakonec podaří vyřešit.

Takže vy jste zmíněného pacienta vždycky transplantovali, ale nikdy to nefungovalo?

Přesně tak. Žil na dialýze skoro třicet let. I když už jsme přesně věděli, co mu je, přesto jsme neuspěli. Až teď. Tedy zatím je půl roku po transplantaci, což je dobré, musím to ale zaťukat. Až uplyne rok, bude to lepší.

Jak vidíte budoucnost transplantací?

Ideální odpověď by byla, že nebude existovat nutnost transplantací. Že bychom choroby ledvin vyléčili. Bohužel víme, že to se nestane. Nebo aby byl dostatek orgánů pro všechny? To také není možné. Před rokem se zdálo, že by problém mohly vyřešit transplantace od zvířat, takzvané xenotransplantace. Možná jste zaznamenala před rokem transplantaci srdce u Američana jménem David Bennett. Zemřel dva měsíce po transplantaci poté, co se u něj rozvinula prasečí cytomegalovirová nemoc přímo v srdci, o které se absolutně nevědělo. A nezjistilo to ani super specializované pracoviště s obrovskou podporou výzkumu, takže je vidět, že podobné transplantace od zvířat jsou ještě předčasné. Nicméně stále si myslím, že je to budoucnost.

Podpořte Reportér sdílením článku