Hoří národní kaplička!
10. srpna 2018
František Fridrich
Jak a proč vznikl požár Národního divadla v pátek 12. srpna 1881 se již asi nepodaří zjistit. Můžeme však zrekonstruovat, jak vznikl snímek Františka Fridricha, který přesvědčivě ukazuje rozsah ničivého ohně. A vypovídá rovněž o způsobech, jak fotografové zasahovali do reality v dobách před photoshopem.
„Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního,” napsal Jaroslav Kvapil, divadelní režisér, libretista a dramatik. Oheň zcela zničil střechu divadla, jeviště i hlediště včetně dekorací k chystané premiéře Libuše.
Mnohokrát bylo popsáno, jaké potíže doprovázely hašení požáru od jeho nahlášení po likvidaci. Prokázalo se rovněž, že požár nemohl vzniknout od neuhašených oharků dřevěného uhlí v okapovém žlabu, kterou tam vložila dvojice zámečníků, jenž zde připojovali letováním měděný drát ke hromosvodu. Oba nešťastníci nicméně byli za nedbalost odsouzeni k týdnu vězení, zostřený dvěma půsty.
Vznik požáru pouhé dva měsíce po slavnostním otevření zůstává nevyřešenou záhada, jakých je v historii nepočítaně. Ale jak mohla vzniknout tato fotografie, zvlášť uvážíme-li malou citlivost tehdejších fotomateriálů?
František Fridrich
I laikovi je nejspíše zřejmé, že plameny, jiskry a kouř byly do fotografie vcelku věrně přimalovány. Že tedy vznikla iluze dokumentárního zachycení reality. Jsou známy rovněž barevné i monochromatické, hnědobílé verze stejného snímku. Kolorování fotografií a malířské zásahy do nich bylo v té době zcela běžné a sepětí malířů a fotografů poměrně silné. Barva, i když umělá, dodávala snímku větší autenticitu.
Ilustrátorskou práci mohl fotograf František Fridrich svěřit akademickému malíři Janu Malochovi, jenž u něho pracoval. Sám autor snímku tak jistě nečinil, na podobnou práci a vytváření mnoha kopií pro obchod a distribuci do celého světa měl četné zaměstnance (jak výjimečnou osobností byl, přesvědčivě ukazuje nedávno vydaná kniha Jiřího Koliše s názvem František Fridrich, vynikající pražský fotograf 19. století).
Pobořené divadlo fotografoval Fridrich asi sám, a to jak z pylonu řetězového mostu, tak ze Střeleckého ostrova. Impozantní pohled z pylonu se pro zobrazení iluze požáru s Ferdinandovou (dnes Národní) třídou jistě lépe hodil než frontální snímek z ostrova.
K Národnímu divadlu to měl Fridrich kousek, firmu a bydliště měl v Michalské ulici. Pokud tehdy pobýval v Praze a nikoliv ve svých oblíbených letních lázních Teplice, požár mohl vidět na vlastní oči. A fotografický pud velel zamířit na místo činu.
Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život. Rozhovor s ním si můžete přečíst zde.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zaměřuje se na díla pořízená před rokem 1918.