Neústupní. Muži a ženy krvácející Venezuely
10. září 2017
Reportér 9/2017 · Číslo 37Rodiče chlapce, kterého zastřelili prorežimní ozbrojenci. Lékař, jenž nemá antibiotika a neví, čím má léčit děti. Řádně zvolená šestadvacetiletá poslankyně, kterou zbavili nejprve platu, pak i poslaneckého křesla. Tak dnes vypadá Venezuela. Kdysi bohatá, ropou oplývající jihoamerická země zažívá politický a ekonomický rozklad. Levicový prezident Nicolás Maduro, který není schopen zajistit ani fungující distribuci potravin, se rozhodl potlačit opozici.
Jsme v pasti. V podzemní garáži jednoho ze supermarketů v centru venezuelského hlavního města Caracasu se snažíme najít útočiště před členy Národní gardy, kteří právě venku rozháněli demonstraci proti režimu Nicoláse Madura. K úkrytu nám slouží malá dodávka zaparkovaná v řadě zhruba dvaceti vozidel. „Musíme odsud vypadnout,“ říká zhruba osmnáctiletý mladík, který má přes ústa zavázaný šátek a v rukou třímá rozbitý podomácku vyrobený štít, na němž stojí Libertador (Osvoboditel). Těmto teenagerům se říká „escuderos“ – zbrojnoši: a to právě díky štítům, jimiž se snaží chránit demonstranty před režimními policisty a ozbrojenci.
Mladík – později se mi představí jako Freddy – má pravdu. Gardisté právě do útrob parkoviště vypálili plynové bomby a prostor se začíná naplňovat pronikavým zápachem, který nemilosrdně spaluje oči a s palčivou bolestí se dere do nosu a krku. Freddy se pomalu zvedá, když vtom ho chytá za ruku zhruba stejně stará dívka: „Colectivos,“ zašeptá v panické hrůze. A opravdu, u vjezdu do garáže se objevuje motocykl se dvěma členy této obávané polovojenské jednotky, kterou na obranu revoluce vytvořil dnes již zesnulý zakladatel a vůdce Hugo Chávez.
Muž, který sedí za řidičem, má v klíně pušku. Oba dva zkoumají pološero garáže. Tiše se dusíme, kašel může upoutat pozornost ozbrojenců. K úlevě nás všech to ale colectivos vzdávají a odjíždějí pryč.
Jinak je ovšem ten den demonstrace rozprášena – ostatně jako vždy.
Desítky tisíc lidí, kteří toho dne pochodují rušnou avenue Francisca de Mirandy, míří k budově Národního shromáždění, kam právě usedli noví, „lidoví“ poslanci úzce spjatí s režimem Nicoláse Madura. Ti vlastně doslova sebrali křesla zákonodárcům starého parlamentu, který vzešel z regulérních voleb konaných před méně než dvěma lety – z voleb, v nichž drtivě zvítězila opozice. Prezident Maduro je však označil za skupinu poslanců, kteří pracovali na zákonech, jež by Venezuelu „uvrhly“ do kapitalismu. S pomocí Nejvyššího soudu, kde sedí jemu spříznění soudci, proto Národní shromáždění pod kontrolou opozice eliminoval a vytvořil takzvané Ústavodárné shromáždění, jež má „ochránit výdobytky revoluce“; Madurovi také zřejmě zajistí delší prezidentský mandát (viz rámeček na konci článku).
Podpořte Reportér sdílením článku
Pracuje a žije ve Venezuele.