Nadané děti: Mozek září, duše žádá o pomoc

Babička Jiřího Grosmana dává občas k dobru historku o tom, jak jejího vnuka kdysi fascinovala řecká mytologie. Když se ho pak ve školce jednou před Vánoci zeptali, na co věří, malý Jirka bez váhání odpověděl, že na olympské bohy.

Když spolu sedíme jednu srpnovou sobotu v dejvické kavárně, vypráví mi Jirka ještě jednu historku. Když se v deseti letech dostal na víceleté gymnázium, jeli s třídou na seznamovací kurz, kde jedna z her spočívala v tom, že každý řekne svoji oblíbenou kapelu. Jirka oznámil, že má ze všeho nejradši Mozarta. Na další čtyři roky byl prý ve škole za exota – s přezdívkou Mozart.

Dnes čtyřiadvacetiletý Jiří Grosman pochází z hudební rodiny. Maminka hraje na housle v orchestrech, mimo jiné v Melody Makers Ondřeje Havelky, kde se seznámila s Jirkovým tátou. Když byly Jirkovi čtyři, přestěhovala se rodina z pražských Dejvic do malé středočeské obce Drozdov, kde chodil na první stupeň do tamní malotřídky. Pak přešel na víceleté gymnázium v blízkých Hořovicích a po dalších čtyřech letech na známé pražské Gymnázium Jana Keplera. Bakalářský titul získal na University College London v oborech politologie, filozofie a ekonomie. Nyní studuje druhým rokem ekonomický výzkum na pražské univerzitě amerického typu CERGE-EI.

Už odmala Jirka vyhledával společnost dospělých, s nimiž rád diskutoval a pořád se na něco vyptával. Malotřídka v Drozdově, jak zpětně hodnotí, pro něj byla „dobrá volba“. V jedné třídě nejprve seděli pohromadě prvňáci, druháci a třeťáci. V druhé pak čtvrťáci a páťáci. Velkou výhodou bylo, že Jirka mohl poslouchat výklad určený pro starší děti a taky se občas zapojit. Ale už tady začal narážet na to, že není jako ostatní. „Kluci ze třídy mne moc nebrali. Nosil jsem tehdy brýle, byl jsem tlusťoučké dítě a proti mně stáli samí sportovci,“ vzpomíná Jirka po letech. Pocit vyčlenění, který tehdy začal, mu prý dodnes trochu komplikuje navazování vztahů.

S učením neměl nikdy obtíže, nejvíc ho bavila matematika. Školními institucemi proplouval bez výraznějších problémů. Narazil, až když se chystal na vysokou školu. „Mnoho lidí se z Keplera dostává na Oxford nebo Cambridge. Když slýcháte, že na to máte i vy, potvrzuje to ve vás pocit jisté výjimečnosti,“ konstatuje Jirka, který zároveň dodává, že ho prestižní pražská škola v řadě věcí velmi pozitivně formovala.